Spolupráce obcí se vyplatí

Komunikační platforma projektu Center společných služeb

V srpnu se v Praze konalo deváté zasedání Celorepublikové komunikační platformy v rámci projektu Center společných služeb (CSS). Experti Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) pro komunikaci s Dobrovolnými svazky obcí (DSO) a představitelé řady svazků diskutovali o přínosech projektu a dalších možnostech vzájemné spolupráce obcí.

S některými účastníky jednání jsme hovořili o konkrétních výsledcích obecní spolupráce v rámci Center společných služeb a zaznamenali jejich názory.

Účastníci diskuze

• Ing. Bronislava Bolcková – expertka pro komunikaci s DSO
• Miloš Brabec – předseda DSO Novoměstsko, od roku 1998 starosta obce Tři Studně, zakladetel Sdružení obcí Novoměstsko a od roku 2001 jeho předseda
• Ing. Ivana Červinková – expertka pro komunikaci s DSO, bývalá starostka Kostelce nad Orlicí, zakladatelka Sdružení obcí Orlicko
• Jaromír Jech – odborný poradce projektu, bývalý starosta Říčan, dříve dlouholetý výkonný místopředseda SMO ČR
• Antonín Lízner – vedoucí projektový manažer SMO ČR, bývalý starosta a člen předsednictva SMO ČR
• Mgr. David Novák – expert pro komunikaci s DSO, 18 let starosta obce Sviadnov, předseda DSO Olešná
• Mgr. Jaroslav Šlechta – expert pro komunikaci s DSO, od roku 1998 starosta obce Košíky, předseda MAS Severní Chřiby a Pomoravín, z. s., předseda Sdružení měst a obcí Východní Moravy
• Ing. Václav Vachuška – manažer DSO Horažďovicko, bývalý starosta
• Ing. Robert Zeman – expert pro komunikaci s DSO, bývalý místostarosta Prachatic

Antonín Lízner: Centra společných služeb navazují na předcházející projekt Meziobecní spolupráce a s podporou evropských fondů pracují již čtyři roky. Finanční alokace v rámci Operačního programu Zaměstnanost dosáhla výše 435 milionů korun. Projekt umožnil v jednotlivých DSO vytvořit až tři pracovní úvazky pro odborné pracovníky, což nesmírně posílilo administrativní kapacitu všech obcí daného svazku při výkonu samostatné působnosti včetně projektového poradenství, veřejných zakázek, GDPR aj. V poslední době byl projekt dvakrát prodloužen. Poprvé se zaměřením na problematiku Lokální ekonomiky v obcích. Současné prodloužení je zaměřeno na pomoc s běžnými denními činnostmi obyvatel obcí, což se ukázalo jako velmi potřebné zejména v období korovinavirové krize. Jako další téma sleduje ověření současných konceptů meziobecní spolupráce Ministerstvo vnitra, zejména veřejnoprávní smlouvy a jejich využití v rámci DSO. Celý projekt je součástí Strategického rámce rozvoje veřejné správy schválené vládou. Má ověřit možnosti posílení obecní spolupráce prostřednictvím DSO a odzkoušet tyto principy spolupráce v reálném území jednotlivých svazků.

Miloš Brabec: Novoměstsko je DSO, který působí na Vysočině a mohu uvést několik projektů, které se nám vzájemnou spoluprací daří realizovat. Jak je známo, jsou u nás dobré podmínky pro lyžování, a tak jsme přišli se záměrem vybudovat až 100 km lyžařských tratí. Nejprve se přihlásily tři obce, ale postupně se zapojovaly jednotlivé sportovní kluby a někteří podnikatelé. Dnes je zapojeno 15 obcí a při dobrých sněhových podmínkách je k dispozici až 150 km tratí. Pomohlo to nejen podpoře lokální ekonomiky, ale i propagaci celého mikroregionu.

Dalším projektem úspěšné spolupráce našich obcí je zpracování kalů z čistíren odpadních vod. Polovina našich obcí je na území CHKO, tudíž zde není možné použít kaly k hnojení půdy, ale vzájemnou spoluprací odpadní kal dokážeme ekonomicky využít. Projekt se v této oblasti rozvíjí, kupujeme traktor a fekální vůz. Výzkum ve spolupráci s vysokými školami a ekologickou agenturou, podpořený Krajem Vysočina, prokázal, že složení kalů splňuje podmínky pro ukládání kalů do půdy, a navíc tento postup podporuje zadržování vody v krajině.

Ve vzájemné spolupráci připravujeme také výstavbu sítě cyklostezek na území DSO. Zejména v poslední době chci upozornit na projekt pasportizace a vytvoření strategických dokumentů našich obcí, kdy jednotně přistoupíme k pasportům veřejného osvětlení, dopravního značení, inženýrských sítí, hřbitovů, zeleně, hospodaření s vodou a strategii sociálních služeb, odpadového hospodářství, volnočasových aktivit. Velmi se nám vyplácí společný nákup energií (elektřina, plyn) pro obce v DSO, jejich příspěvkové organizace a společnosti vlastněné obcemi. Závěrem chci dodat, že hmatatelným důsledkem všech společných projektů je poznání, že centrální orgány mnohem více respektují návrhy podané svazkem nebo mikroregionem a podporují tyto argumenty, což je přínosem pro celé území regionu.

Václav Vachuška: Náš dobrovolný svazek Horažďovicko patří k nejmladším v republice, pracujeme teprve 7 let a přes řadu dobrých výsledků si troufám tvrdit, že jsme teprve na začátku. Společné centrum služeb funguje od roku 2015 a řada věcí se nám podařila také proto, že existují projekty SMO ČR, které podporují spolupráci obcí. Velkým přínosem po zřízení centra služeb je skutečnost, že jsme dokázali vytvořit funkční a organizovanou strukturu svazku, což dříve starostové nemohli samostatně a jednotlivě zvládnout. Navíc komunikace s kolegy a poznatky z práce ostatních svazků jsou velmi inspirující.

Také pro náš svazek jsou např. důležitým tématem odpady. V nejbližší době otevřeme supermoderní společný sběrný dvůr – vážení odpadů, podrobná evidence atd. Co je ale nové, chceme se pokusit navázat na sběr některými formami zpracování odpadů. Ve spolupráci s vysokými školami se podílíme na projektu odděleného sběru popelovin z domácích topenišť. V našem kraji se stále k vytápění používají většinou tuhá paliva. Při třídění dosahujeme průměr až 100 kg vytříděného odpadu na obyvatele s převažující složkou popelovin. Navržená technologie zpracování umožní využívat odpad jako kamenivo či posypové hmoty. Rozsahem a složitostí jde o projekt, který by měl doslova pohnout odpadovým hospodářstvím, ale pro jeho úspěšné dokončení bude nutné zapojit více DSO a větší území. Kromě jednoduchého technického řešení je navrhovaný způsob jednou z možností, jak reálně posílit lokální ekonomiku.

Významným společným projektem v přípravě je vybudování části páteřní Otavské cyklostezky, která spojuje plzeňský a jihočeský kraj. Část, která prochází územím našeho svazku se týká tří obcí a po dokončení bude mít zásadní vliv na cykloturistiku v celém našem regionu, protože vyplní úsek mezi Strakonicemi a Sušicí.

Jako reakci na snižování potravinové obslužnosti a rušení obchodů v obcích náš svazek pořídil pro občany novou pojízdnou prodejnu, která je v jeho vlastnictví a zajišťuje dodávku potravin i do těch nejmenších obcí. Myslím, že to je v republice ojedinělý příklad, který se podařilo vyřešit s přispěním dotace od Plzeňského kraje ve výši 800 tisíc korun. Vlastnictvím prodejny má svazek obcí stálý vliv na rozsah a kvalitu nabídky. Objednávky jsou možné pomocí internetu, uvažujeme o zřízení chladících boxů v obcích a v budoucnosti vidíme i možnost využití dronů. Svazek obcí se svým personálem tímto řešením nečekal až někdo pomůže, ale sám inicioval to, co je pro náš region nejvýhodnější. Nyní máme na trase prodejny 27 zastávek a zajíždíme i do části Jihočeského kraje. Máme skvělé starosty, kteří tuto službu podporují, přestože v počátcích byl hlavní problém přesvědčit všechny o výhodách tohoto řešení.

Účastníci diskuze

Antonín Lízner: V této souvislosti chci upozornit na podobný příklad z Francie, kde provozovatel pojízdné prodejny využíval zastávky v obcích také k nákupu místních produktů, které dále prodával.

Václav Vachuška: Ano to by bylo výborné řešení i v našem případě, máme v regionu řadu farem, které by se mohly zapojit a v naší prodejní síti prodávat regionální potraviny. Bohužel narážíme na řadu předpisů (hygiena, chlazení, omývání zeleniny, …), proto postupujeme spíše jednodušší cestou. Většina kupujících vyžaduje převážně jen základní potraviny, hledáme tudíž postup, jak vyhovět zájmu. Například zvažujeme instalaci chladících boxů ve vybraných zastávkách, využití výdejních automatů apod. Svazek by měl být tím hlavním motivátorem a podporovatelem lokální ekonomiky.

Jaromír Jech: Zazněl tady několikrát termín lokální ekonomika, který je ve vztahu k obcím velmi důležitý. V podmínkách České republiky je lokální ekonomika decentralizovaná a její dopady ovlivňují zpravidla území jedné či několika okolních obcí. Rozvoj této ekonomiky ovlivňují jednotliví aktéři působící v daném území – občané i jednotlivé instituce. Jsou to zejména podnikatelé, živnostníci, zaměstnanci místních firem, ale také orgány veřejné správy, spolky a neziskové organizace. Zásadní odpovědnost a reálný vliv na ovlivňování lokální ekonomiky mají především orgány místní správy (obce, DSO). Je to totiž jejich nezastupitelná role v oblasti zajišťování péče o všestranný rozvoj svého území, která obcím přísluší ze zákona. Pro optimální funkčnost lokální ekonomiky musí obce či DSO disponovat co nejširší datovou základnou místních aktérů, kteří by měli být vzájemně propojeni a efektivně komunikovat. Rozvoj lokání ekonomiky může přinášet pro dané území a jeho občany významné benefity, ale také některá negativa. Právě na hledání a posílení role obcí a dobrovolných svazků v tomto procesu se zaměří nový projekt, který připravuje SMO ČR s cílem systémově nastartovat spolupráci místních aktérů v oblasti lokální ekonomiky pod vůdčí rolí obcí ve vazbě na jejich zákonné kompetence. Projekt, který podrobněji představíme na podzim, by měl také definovat základu možných legislativních změn, které by takové aktivity včlenily do systému podpory rozvoje území a roli obcí (DSO) zasadily do výkonu veřejné správy v České republice.

Jaroslav Šlechta: V rámci projektu mám na starosti dvacet DSO na Jižní Moravě a na Zlínsku. Díky projektu se jednoznačně ve všech obcích, kde působí Centra společných služeb vyřešila problematika administrativní zátěže, která trápila zejména menší obce, a především neuvolnění starostové se tak nyní mohou věnovat zásadním problémům. Pokud jde o příklady úspěšných společných projektů v jednotlivých DSO, nelze uvádět všechny. Ale např. na Morkovicku vzniklo díky společnému projektu překladiště směsného komunálního odpadu, kde se zapojily i okolní DSO, komunální odpad se převáží do brněnské spalovny a dnes, po dvou letech už se jedná o výdělečný projekt, který je pro celý region velkým přínosem. Realizovaný projekt svazkové školky na Tišnovsku, na kterém se podílí šest obcí svazku je příkladem pro celou republiku. Uvedl bych dále např. cyklostezky a cyklotrasy na Ivančicku a Oslavansku, které jsou dokladem zapojení všech obcí mikroregionu. Ojedinělý je i projekt společného financování sociálních služeb, který zavedli v DSO Mikroregionu Rožnovsko a úspěšně projekt již čtyři roky využívají organizace i jednotlivci poskytující sociální služby v regionu. Tento svazek v Rožnově provozuje také jeden z nejmodernějších útulků pro psy a kočky. Vedle konkrétní pomoci jednotlivým obcím, která nastala díky projektu CSS, se přínos projevil ve zlepšení vzájemné spolupráce obcí ve svazku, starostové se scházejí, vyměňují si zkušenosti a společně řeší místní problematiku.

David Novák: Kdybychom chtěli jmenovat úspěšné projekty, byli bychom tady opravdu dlouho. Já mám na starosti patnáct DSO v Olomouckém a Moravskoslezském kraji a vyjádřím se spíše obecně. Když se setkáváme a hovoříme se starosty, je naprosto zřejmé, že představitelé obcí, které se zapojily do projektu Center společných služeb se svými dosaženými výsledky jednoznačně zlepšili, převyšují své kolegy z okolních svazků, protože je množství problémů, které díky CSS vůbec nemusí řešit. Například v době zavádění GDPR se řada úkolů obcí dramatizovala, nicméně příspěvkové organizace, školy, obce musí mít svého pověřence, a to je finančně náročné, podle velikosti obce a rozsahu jejich působnosti (od 2 až po 10 tisíc korun). V CSS mají společného pověřence a finančně je to mnohonásobná úspora. V řadě případů již starostové doslova zapomněli, čím vším se museli před zřízením Centra služeb zaobírat, zvykli si na to, jaký servis dostávají. Pokud bychom měli porovnat úroveň veřejné správy, dodržování zákonnosti a plnění předpisů jsou na tom DSO, ve kterých fungují Centra služeb mnohem lépe.

Ivana Červinková: Musím se připojit ke kolegovi, komunikuji v rámci projektu s patnácti DSO v Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém kraji i na Vysočině. Opravdu po těch letech podpory meziobecní spolupráce a fungování projektu CSS jsou vidět rozdíly mezi územím, které obsluhují profesionální manažeři a územím bez jejich vlivu. Všechno chce svůj čas a nyní po několika letech již jsou výsledky jednoznačně patrné. Každý dlouhodobý záměr vyžaduje určitou vizi a ukazuje se, že pokud se v daném území najde lídr nebo skupina lidí, kteří vytvoří společnou vizi a dovedou získat pro její realizaci ostatní, potom svazek opravdu funguje a společná práce dává smysl včetně toho, že se dělají projekty s dlouhodobou vizí. Mohu uvést například skvělou práci v DSO Mikroregion Severo-Lanškrounsko, kde začali školstvím a bydlením, projekty na sebe navazují, aby v území zůstávali mladí lidé, kteří vychovávají děti a ten region se rozvíjí. Dělají se společná svazková setkání, lidé se vzájemně poznávají, komunita všech obcí spolupracuje a je soudržná. Například pořádají ve všech školkách a školách regionu besídky pro děti, což je výborná propagace činnosti svazku a děti potom dokážou získat pro společné akce také rodiče. To je úsilí, které trvá několik let, dlouho není vidět, ale nakonec se objeví výsledky. Je to o tom, aby se v území našli lidé, kteří chtějí za něčím jít, vydrží a nenechají se odradit. Nově navrhovaná legislativa má vytvořit lepší podmínky pro spolupráci obcí, ale již dneska se dá spousta věcí udělat, takže nakonec to zase záleží jen na schopnosti a odhodlání lidí, kteří v tom území jsou. Naštěstí jich stále máme dost.

Účastníci diskuze

Bronislava Bolcková: Mám na starosti komunikaci s DSO v Ústeckém, Libereckém a Středočeském kraji, kde jsou stejné poznatky, které uváděli kolegové z ostatních krajů. Chci však zdůraznit, za ty čtyři roky existence projektu CSS se pracovníci podpořených DSO vypracovali ve skutečné profesionály, kteří znají svá území, znají potřeby starostů a mají potřebné znalosti pro realizaci obecních projektů. Díky tomu řada obcí dokázala realizovat společné projekty, do kterých by se samostatně nikdy nepřihlásily. Mezi starosty obcí a manažery svazku je vzájemná důvěra. Kdykoli mají starostové nějaký problém tak vědí, na koho se obrátit a dostanou potřebnou radu a pomoc. Představitelé obcí a svazků se vzájemně setkávají, vyměňují si poznatky a získávají tím potřebný nadhled o situaci v regionu. Je to zároveň motivace k tomu, aby vlastní projekty byly koncipovány se znalostí širších souvislostí. Dokonce dochází k setkávání starostů nejenom v rámci kraje, ale schází se například DSO ze Středočeského kraje a starostové sousedního Chomutovska, což je Ústecký kraj. Myslím, že to může být příkladem pro ostatní, protože venkovské obce právě na periferii jednotlivých krajů mívají největší problémy. Pokud bych měla uvést obecně otázky, které se podařilo vyřešit, tak je to hlavně GDPR a veřejné zakázky. Mám-li představit některé konkrétní projekty pak je to svazek CHOPOK, který vybudoval vlastní vodovod a řeší koncepčně odpady. Z poslední doby je velmi úspěšný projekt Informační tabule, který se realizoval na Chomutovsku a přispěl nejenom ke zvýšení informovanosti, ale napomohl i v oblasti turistiky a cestovního ruchu.

Robert Zeman: Mým úkolem je komunikovat a spolupracovat v rámci projektu s DSO v krajích Karlovarském, Plzeňském, Jihočeském a částečně i na Vysočině. Je to celkem sedmnáct svazků. Stejně jako kolegové a kolegyně mohu potvrdit pokrok jednotlivých obcí a dosažené výsledky po odborné stránce, které jim přináší práce kvalifikovaných manažerů v centrech služeb. Zlepšení po odborné stránce je nezvratné a všichni to v každodenní práci vidí. Chtěl bych však zdůraznit jednu věc, která tady ještě nezazněla. Je to skutečnost, že tady vznikla soustava úzce spolupracujících obcí v rámci dobrovolných svazků, ale také síť DSO spolupracujících v krajích, a dokonce i mezi kraji. Jednoduše, a v dobrém slova smyslu, jde o “síť známých“, kteří spolu komunikují, vyměňují si zkušenosti (příklady dobré praxe), dokážou se dohodnout, najít optimální cestu při řešení společných problémů, prostě vzájemně si pomáhat. Zvláště pro obce je to v dnešní superbyrokratické době velmi důležité.

A mám-li uvést konkrétní projekt, zmíním příklad z Milevska, kde svazek dlouhodobě zaměstnává lidi ze svých obcí, kteří jsou sociálně a zdravotně postižení. Hendikepovaní občané mohou pracovat ve svém bydlišti, třeba i na částečný úvazek například při veřejně prospěšných pracích. Vedle těch konkrétních výsledků jejich práce má tento přístup celou řadu vedlejších účinků, které působí na zvýšení společné kvality života na venkově, což je také jeden z cílů tohoto projektu.

Antonín Lízner: V návaznosti na dobré zkušenosti z činnosti Center společných služeb bychom si měli také odpovědět na otázku, jak dále rozšířit tuto osvědčenou spolupráci obcí. Když jsme před pěti lety navrhovali zaměření projektu, zástupci EU požadovali, aby šlo o ověření této formy spolupráce jen na části území. Výsledky projektu potvrzují, že jde o dobrý model a jeho rozšíření legislativně nic nebrání. Jak se říká, stačí chtít a všechno jde. Myslím, že hlavní překážkou pro větší rozšíření spolupráce obcí je myšlení lidí, jejich obavy z nových přístupů. Často mají starostové problém přesvědčit o výhodách takové spolupráce členy svého zastupitelstva. Mohl bych to dokumentovat na vývoji názorů některých starostů, kteří původně Centra služeb moc nepodporovali a nyní sami navrhují zvýšit příspěvek jednotlivých obcí, aby se práce odborníků pro DSO dále rozvíjela. Pokud lidé ve funkcích manažerů prokážou své znalosti a schopnosti, každý je rád podpoří v zájmu rozvoje své obce. Samozřejmě je však potřebné také získat potřebné finanční prostředky, protože „peníze jsou vždycky až na prvním místě.“ To by však byla delší samostatná debata.

Ivana Červinková: Máme-li hovořit o tom jak dál, domnívám se, že jediný způsob je propagovat reálnou dobrou praxi. Dobrovolné svazky existují už dlouhou dobu, mají různé zaměření, různou velikost, různý rozsah činnosti a pracují v podle svých možností v daných podmínkách svého území. V ČR je asi sedm set DSO, ale stále většina z nich neví, jak funguje svazek, který má svou profesionální kancelář, která dokáže zajistit pro všechny obce administrativní a technické záležitosti. Nedokážou si ani představit, jak by to mohlo fungovat u nich doma, v jejich konkrétních podmínkách. Každý starosta má k dispozici internet, dostává řadu materiálů, letáků a brožur. Ale řekněme i upřímně, kdo to čte? Navrhuji vytvořit skupinu lidí, kteří mají zkušenosti z práce Center společných služeb, od jejich vzniku, přes organizaci práce, financování, až po řešení konkrétních problémů. Skupina by případně mohla dostat základní proškolení v otázkách prezentace. V rámci činnosti Svazu měst a obcí i ve spolupráci s Ministerstvem vnitra by měla objíždět republiku a propagovat osvědčené způsoby spolupráce obcí. Minimálně by tato prezentace měla odeznít na krajských setkáních nebo v rámci programů, které prezentuje pro obce a DSO resort vnitra. Ale znovu opakuji, je spousta lidí, kteří si tento způsob spolupráce ani nedovede představit, natož aby jej zaváděla. Proto myslím, že jediným způsobem, jak všechny seznámit s tím, co vše dokáže úspěšný svazek vykonat pro své území, je prezentace výsledků jejich práce po celém území republiky. Mělo by se to stát všeobecně známým poznatkem pro starosty, pro dobrovolné svazky, ale i pro zástupce krajů a centrálních orgánů.

Robert Zeman: Osobně si myslím, po dvacetileté praxi, že je to otázka rutiny v práci, která chce svůj čas. Tak jako truhlář se po vyučení postupně zlepšuje, tak i ve veřejné správě potřebujeme čas, evoluční vývoj, aby se dobrá praxe postupně prosadila, právě proto, že je to mnohem složitější „řemeslo“.

David Novák: Domnívám se, že dobré věci prodávají samy. Pozorovali jsme to i v řadě svazků, kde s Centry služeb začínalo 10–12 obcí, a jak se dostavily po roce výsledky, ihned se do svazku hlásily další obce, které viděly konkrétní řešení praktických záležitostí, připojily se a rády přispěly na činnost DSO. Teď jde opravdu o to, aby se o úspěšné práci CSS dovědělo co nejvíce obcí a samy se o podobný postup pokusily. Bude dobré využít k propagaci SMO ČR a Ministerstvo vnitra, ale více by se měla využívat i podpora krajů, pro které dobrá činnost svazků je především přínosem. Je jasné, že sedm set svazků se nezapojí do programu Center společných služeb, protože je mnoho svazků jednoúčelových či úzce cíleně zaměřených, řada obcí je ve dvou i více svazcích atd. Ale je faktem, že spolupráce obcí uvedeným způsobem by zasloužila rozšíření na mnohem větší území.

Jaroslav Šlechta: Krátce a stručně – za prvé je třeba změnit legislativu ve prospěch Dobrovolných svazků obcí a za druhé zrušit českého úředníka, který to nepochopil.

Miloš Brabec: Působím v komunální politice od roku 1994 a musím potvrdit, že všechno má svůj vývoj. Díky tomuto projektu jsme Ministerstvu vnitra prokázali, že pokud DSO pracují koncepčně s profesionálním personálem, tak to má své výsledky a pozitivní dopad do výkonu veřejné správy malých obcí. Musíme si najít cestu k tomu, abychom získali finanční prostředky k udržení kvalifikovaných lidí, které jsme získali pro práci v DSO. Dvacet let jsem předsedou mikroregionu a už potřetí začínám se stejným projektem udržitelnosti kvalifikovaných zaměstnanců, protože vždy jsme museli práce přerušit pro nedostatek finančních zdrojů. V tomto období řada starostů pochopila, jak jsou společné projekty výhodné. Např. na GDPR jsme registrovali v regionu nabídku za více než 700 tisíc korun a společně to zvládáme za 104 tisíc. Je také třeba, aby starostové, kteří byli zvoleni do Parlamentu nezapomínali na potřeby obcí a dokázali je prosadit.

Antonín Lízner: Domnívám se, že projekt Center společných služeb plně prokázal, že kvalita veřejné správy na území dobrovolných svazků obcí se jednoznačně jejich podporou zlepšila. Vytvoření malé profesionální kanceláře a pokrytí jejich provozních nákladů doslova vyplnilo hluchá místa mezi obcemi a kraji při řešení problémů samostatné působnosti, snižování administrativně technické náročnosti jejich práce včetně efektivního projektového poradenství. Podle našich úvah by citlivá a rozumná podpora DSO z úrovně centra v rozsahu cca půl miliardy korun ročně velmi napomohla zvýšení kvality veřejné správy na nejnižší úrovni a posílení aktivity obcí v územním rozvoji. Podle mého názoru je falešná představa, že se tyto otázky postupně vyřeší samy od sebe. Je třeba trvale propagovat příklady dobré praxe a apelovat na představitele centra, aby podpora dobrovolné spolupráce obcí a DSO dostala hmatatelnou podporu legislativní i finanční.