Vodohospodářská infrastruktura v obcích a náležitosti hospodaření s vodou

21. 5. 2019 OF 2/2019 Životní prostředí

Vodohospodářská infrastruktura zajišťuje nejen plnění základní funkce zásobování obyvatelstva pitnou vodou a čištění odpadních vod, ale je spojena i s rozvojem území, řešením krizových situací a souvisí s životní úrovní.

Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim, upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon). Při rozvoji oboru vodovodů a kanalizací se klade důraz na tyto dvě oblasti:

  1. Snížení množství vypouštěného znečištění do povrchových i podzemních vod z komunálních zdrojů,
  2. Zajištění dodávky pitné vody v odpovídající jakosti a množství.

Základní právní normou pro oblast vodovodů a kanalizací je zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (ZoVaK). Neméně důležitá je prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. Obě právní normy upravují vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě. Z tohoto vyplývá celá řada povinností, které zavazují vlastníky a provozovatele vodovodů a kanalizací. Přesto, že zákon je v účinnosti již téměř dvacet let, stále existuje celá řada vlastníků a provozovatelů, kteří provozují vodovody a kanalizace ne zcela v souladu se zákonem.

SOVAK
SOVAK Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s. je spolkem sdružujícím právnické a fyzické osoby, činné v oboru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Prostřednictvím 112 řádných členů SOVAK je zásobováno vodou 90 % obyvatel ČR. Sdružení SOVAK vypracovalo pro vlastníky a provozovatele vodovodů a kanalizací, zejména pro obce desatero zásad, pro provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury, které vychází z dlouholetých zkušeností a těchto hlavních zásad:
  • řešení problémů odvětví vyžaduje zkušené odborníky vodohospodářského oboru,
  • základním principem je efektivita a výkonnost správy a provozování vodohospodářských zařízení, opřená o důvěru a zapojení vlastníků, veřejnosti i privátního sektoru,
  • vždy je nutno respektovat klimatických, geografických a ekonomických podmínek jednotlivých regionů při správě a provozování zařízení.

Základní pojmy

  • Vlastníkem infrastruktury je subjekt, který má výlučné vlastnické právo k vodovodu a kanalizaci, případně subjekt, který má dispoziční právo k infrastruktuře na základě zákona (např. svazky obcí).
  • Provozovatelem je osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci na základě provozní smlouvy a je držitelem povolení k provozování (může to být i vlastník, který v takových případech plní povinnosti provozovatele).
  • Odběratelem je obecně vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci.
  • Vodovod je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty (zejména stavby pro jímání a odběr povrchové nebo podzemní vody, její úpravu a shromažďování.
  • Kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod a stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci.
  • Provozování infrastruktury je souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů, provozních nebo manipulačních řádů, vedení provozní dokumentace, provozní a fakturační měření a řada dalších činností. Není jím správa vodovodů a kanalizací ani jejich rozvoj.
  • Vodohospodářské služby poskytované provozovatelem tedy zahrnují zejména službu dodávky vody, službu odvádění a čištění odpadní vody, službu udržování a službu servisu odběratelům.
  • Vodné je úplata za dodávku pitné vody (cena za 1 m3).
  • Stočné je úplata za odvádění a čištění, popřípadě zneškodňování odpadních vod (cena za 1 m3).
  • Cena pro vodné a stočné vyjadřuje hodnotu jednotky objemu vody (1 m3) v korunách (Kč).

Základní modely provozování vodohospodářské infrastruktury

1. Oddílný model

Provozování infrastruktury je realizováno dle uzavřené provozní smlouvy (§ 8 ZoVaK), kdy oddílné provozní společnosti jsou společnosti v majetku jiných subjektů než pouze vlastníka infrastruktury. Mají vlastní pracovní síly, stroje, nářadí, budovy a pozemky, koncese, oprávnění a znalosti, nutné k zabezpečení provozu infrastruktury dle platné legislativy. Je to vlastně spolupráce mezi vlastníkem infrastruktury a provozovatelem (tj. zpravidla mezi veřejnoprávním vlastníkem např. obec a soukromoprávním provozovatelem). Na základě smlouvy provozovatel užívá a provozuje infrastrukturu a poskytuje vodohospodářské služby, které by jinak poskytoval vlastník. Hradí vlastníku infrastruktury nájemné a zpravidla pobírá užitky od koncových uživatelů.

2. Model samostatného provozování

Obec si svou infrastrukturu provozuje sama, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, případně některé činnosti nebo odborný dozor na základě smlouvy (označované např. jako „servisní“) zajišťují externí organizace (dodavatelé), přičemž odpovědnost za provozování a také výběr vodného a stočného zůstává na příslušné obci. Externí organizace v tomto modelu není provozovatelem infrastruktury a není oprávněna vybírat vodné a stočné.

3. Vlastnický model

Organizace odpovědná za provozování je stoprocentně vlastněna jedním vlastníkem či vlastníky dotčené infrastruktury a provozuje ji na základě smlouvy nebo jiného místně platného pověření (dohody, vyhlášky, směrnice apod.). Provozovatel je stoprocentně vlastněn a zároveň ovládán vlastníkem či více vlastníky infrastruktury.

4. Smíšený model

Smíšený model představuje situace, kdy provozovatel a vlastník infrastruktury je jedna a táž osoba odlišná od obce (na rozdíl od modelu samostatného provozování).

Variantou je smíšený model provozování s participací soukromého kapitálu, kdy se např. obec a soukromá společnost kapitálově podílí na subjektu, který je vlastníkem a zároveň provozovatelem infrastruktury.

5. Model odborné technické pomoci

Zajištění služeb na základě tzv. odborné technické pomoci při provozování infrastruktury. Jedná se o případy, kdy majitel vodního díla (obec nebo město), se zavázal k provozování vlastními silami, ale pro některé oblasti provozování nemá technickou či odbornou způsobilost (např. technologický dohled nad provozem ČOV, sledování kvality čištěné odpadní vody, …).

Desatero správného provozovatele či vlastníka vodohospodářské infrastruktury (stručné shrnutí)

1. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací

Krajské úřady zpracovávají a schvalují plán rozvoje vodovodů a kanalizací (§ 4 ZoVaK) pro své území, které se každoročně aktualizují. Přitom se vychází z návrhů změn předkládaných krajskému úřadu obcemi. Návrh plánu rozvoje i jeho aktualizaci před schválením kraj projedná s obcemi, vlastníky a provozovateli vodovodů a kanalizací v území, jehož se plán rozvoje týká, s ministerstvem zemědělství, s dotčeným orgánem územního plánování, s příslušným správcem povodí a s příslušným vodoprávním úřadem.

2. Evidence vodovodů a kanalizací

Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen na své náklady zajistit průběžné vedení majetkové evidence svých vodovodů a kanalizací (§ 5 ZoVaK). Vodovody a kanalizace jsou majetek nemovitý, který se nezapisuje do katastru nemovitostí. Při evidenci nejde však jen o prokázání vlastnictví při jeho převodu, ale hlavně o odpovědnost vyplývající z vlastnění vodovodů a kanalizací. Pro vypracování majetkové evidence vydalo MZe Metodický pokyn č. 29 192/2002-6000.

Stejně tak je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen na své náklady zajistit průběžné vedení provozní evidence, kterou tvoří záznamy o zdrojích povrchových a podzemních vod, výkresová dokumentace, nákladové listy, cenové kalkulace, plány kontrol, provozní deník a provozní řády. Také k vypracování provozní evidence je vydán Metodický pokyn č. 29 193/2002-6000.

Vybrané údaje z majetkové i provozní evidence předává vlastník vodovodu a kanalizace v elektronické podobě každoročně vždy do 28. února za předcházející rok a vodoprávní úřad zpracuje údaje do 31. března pro MZe k vedení ústřední evidence o vodovodech a kanalizacích.

3. Oprávnění a odborná způsobilost

Osoba, která hodlá provozovat vodovod nebo kanalizaci, požádá krajský úřad o povolení (§ 6 ZoVaK). Povolení může být vydáno jen osobě, (1) která je oprávněna provozovat živnost podle zákona o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), (2) je vlastníkem vodovodu nebo kanalizace nebo uzavřela s vlastníkem vodovodu nebo kanalizace smlouvu, která ji opravňuje vodovod nebo kanalizaci provozovat a (3) sama nebo její odborný zástupce splňuje kvalifikaci odpovídající požadavkům na provozování, správu a rozvoj vodovodů nebo kanalizací.

4. Provozně související vodovody a kanalizace

Vlastníci vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících (§ 8 odst. 3, 4 a 15 ZoVaK) jsou povinni umožnit napojení vodovodu nebo kanalizace jiného vlastníka, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti. Současně uzavřou vlastníci těchto vodovodů a kanalizací písemnou dohodu, přičemž možnost napojení k zabezpečení dodávek pitné vody nebo odvádění odpadních vod nesmí být podmiňována vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodu nebo kanalizace hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace.

5. Práva a povinnosti

Práva a povinnosti stavebníka, vlastníka a provozovatele při výstavbě, údržbě a provozování vodovodu nebo kanalizace upravuje § 7 ZoVaK). Vlastník i provozovatel je přitom oprávněn vstupovat na dotčené cizí pozemky, ovšem způsobem, který co nejméně zatěžuje vlastníky těchto nemovitostí a za podmínek stanovených zákonem.

Vlastník – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace upravuje podrobně § 8 ZoVaK. Vlastník zejména má právo uzavřít smlouvu s provozovatelem a má právo na vodné a stočné, pokud to jinak neupraví ve smlouvě o provozu. Povinností vlastníka je především zajistit plynulé a bezpečné provozování, vytvářet rezervu finančních prostředků na obnovu vlastněného vodovodu nebo kanalizace a

umožnit připojení odběratelům, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti a uzavřít s nimi písemnou smlouvu. Má povinnost zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů a kanalizací na dobu nejméně deseti let. Vlastník povinně zpracuje kanalizační řád. Zákonem popsaným způsobem vlastník komunikuje s obecním úřadem, příslušným vodoprávním úřadem a ministerstvem zemědělství.

Provozovatel – práva a povinnosti provozovatele vodovodu nebo kanalizace upravuje podrobně § 9 ZoVaK. Právo provést zásah do vodovodu nebo kanalizace provozovatelem je možné pouze se souhlasem vlastníka. V zákoně jsou přesně stanoveny podmínky, za kterých může provozovatel přerušit nebo omezit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod.

Povinností provozovatele je provozovat vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, starat se o jakost vody a předat obci na její žádost přehled zjištěných ukazatelů jakosti vody. V případě přerušení nebo omezení dodávky vody je povinen zajistit náhradní zásobování pitnou a neprodleně odstranit příčinu přerušení nebo omezení dodávky. Poskytuje na vyžádání MZe údaje, které se týkají technického stavu, údaje o provozních nákladech včetně výpočtů ceny pro vodné a stočné.

6. Jakost vody

V souladu s ustanovením § 13 a 14 ZoVaK je provozovatel povinen provádět odběry vzorků surové vody, provádět jejich rozbory a dodržovat parametry stanovené vyhláškou pro jakost pitné vody dodávané odběratelům. Řídí se přitom plánem kontroly jakosti vod, vypracovaným podle metodiky MZe (č. 10 532/2002-6000). Informace předává krajskému úřadu, správci povodí a Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ).

7. Smlouva o dodávce pitné vody a smlouva o odvádění a čištění odpadní vody

Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění a čištění odpadních vod s odběratelem. Náležitosti smluv jsou podrobně upraveny v § 8 odst. 6, 7, 16 a 17 ZoVaK.

8. Vodné a stočné

Problematiku vodného a stočného podrobně upravuje § 20 ZoVaK. Vodné je úhrada za odběr vody z veřejné vodovodní sítě, vodné je tedy vyjádřením „ceny vody“. Vodné zahrnuje veškeré náklady spojené s výrobou a distribucí pitné vody. Podkladem pro účtování vodného je údaj o spotřebovaném množství vody, který se získává pomocí vodoměru. Právo na uhrazení vodného má majitel, popřípadě provozovatel veřejného vodovodu. Stočné je poplatek za odvedení odpadních vod kanalizací a její následné vyčištění. Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadní vody do kanalizace. Objem odpadních vod, který spotřebitel platí ve stočném, se stanoví z objemu vody, který do domácnosti přitekl (údaje na vodoměru).

Vodné a stočné může mít jednosložkovou nebo dvousložkovou formu. Jednosložková forma je součinem ceny podle cenových předpisů (zákon o cenách) a množství odebrané vody nebo vypouštěných odpadních vod a srážkových vod. Dvousložková forma obsahuje pohyblivou a pevnou složku, tato sazba se příliš nepoužívá. Laicky řečeno – dvousložková cena znamená, že se platí nejen za spotřebu, ale i za osazený vodoměr. Typickým příkladem je odběratel, který nemovitost neužívá. Pevná složka vodného (resp. stočného) se stanoví podle kapacity vodoměru, nebo profilu přípojky nebo podle množství odebrané vody. Podrobnosti jsou stanoveny v § 32 vyhlášky.

Platba za vodu srážkovou. Povinnost platit za odvod srážkových vod do kanalizace mají až na pár výjimek všichni majitelé nemovitostí, ve kterých je prováděna podnikatelská činnost. Platba se vypočítává součinem plochy nemovitosti, koeficientu odtokovosti, hodnotou dlouhodobého srážkového úhrnu lokality a cenou stočného.

Regulátorem ceny pro vodné a stočné je ze zákona č. 526/1990 Sb., o cenách Ministerstvo financí. Ministerstvo zemědělství je odborným garantem s cílem optimalizovat náklady na rozvoj vodovodů nebo kanalizací a na jejich provoz a obnovu.

9. Plán financování obnovy

Mezi povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace patří zpracování a realizace plánu financování obnovy vodovodů nebo kanalizací, a to na dobu nejméně deseti kalendářních let (§ 8 odst. 11 ZoVaK). Jak má tento plán vypadat, je uvedeno v prováděcí vyhlášce (§ 13).

Obsahem plánu financování obnovy vodovodů a kanalizací je mj. vymezení infrastrukturního majetku, vyhodnocení jeho stavu v procentech opotřebení, uvedení teoretické doby akumulace finančních prostředků, roční potřeba finančních prostředků a její krytí a doklady o čerpání vytvořených finančních prostředků včetně faktur nebo jejich kopií.

Plán se musí aktualizovat při změně hodnoty majetku o 10 % a na základě zpracovaného plánu financování vzniká povinnost vytvářet rezervu finančních prostředků na obnovu vlastněného vodovodu nebo kanalizace a dokládat jejich použití. Každý vlastník, popřípadě provozovatel, je povinen každoročně do 30. dubna zveřejnit porovnání položek výpočtu pro ceny podle předpisů pro vodné a stočné.

10. Regulace oboru a správní delikty

Státní správu na úseku vodovodů a kanalizací vykonávají Ministerstvo zemědělství, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady na území vojenských újezdů jako vodoprávní úřady. Ministerstvo zemědělství, jako ústřední vodoprávní úřad, zajišťuje zejména zpracování a aktualizace plánu rozvoje vodovodů a kanalizací pro území státu, vede ústřední evidenci vybraných údajů a sleduje ceny pro vodné a stočné podle cenových předpisů. Odbor vodovodů a kanalizací též zajišťuje realizaci státní dotační politiky v oboru vodovodů a kanalizací.

Ceny pitné vody a odpadní vody jsou dlouhodobě regulovány formou věcného usměrňování cen. Ministerstvo financí vydává cenový výměr, který stanovuje rámec této regulace. Regulace je povinná pro všechny subjekty provozující veřejné vodovody a veřejné kanalizace a je dostatečně flexibilní a uplatnitelná napříč celým trhem.

Závěrem

Evropská vodní charta, přijatá již v roce 1968, zahájila mezinárodní spolupráci při ochraně vodních zdrojů, včetně ochrany před znečišťováním. Tento dokument shrnuje význam vody pro člověka a životní prostředí a upozorňuje na závažnost problému hospodaření s vodou. Jak je uvedeno hned v prvním bodě Charty, bez vody není život. Aby z kohoutku tekla pitná voda, musí především existovat vodovodní síť, kterou někdo vlastní. Pořízení, rozvoj a obnova vodovodních a kanalizačních sítí je v České republice převážně v rukou měst a obcí – síť vlastní skoro 90 % měst a obcí. Buď vlastní majetek přímo, nebo se jedná o majetek, který spravují jimi ovládané společnosti či svazky obcí. Vlastníkům vodovodů a kanalizací ukládá zákon řadu povinností, z nichž dvě jsou zásadní:

  1. Zajistit trvalou existenci vodohospodářské infrastruktury, její nepřetržité fungování a dbát o její údržbu a obnovu.
  2. Zajistit provozuschopnost sítě, kvalitu dodávané vody, rozsah poskytovaných služeb sedm dnů v týdnu, 24 hodin denně a 365 dní v roce, účinné čistění odpadní vody, odbornost obslužného personálu.

Každé město či obec, na jehož území je vybudována vodohospodářská infrastruktura, musí učinit rozhodnutí, jak bude s touto infrastrukturou zacházet. Tedy zda se bude o provoz vodovodů a kanalizací starat samo, nebo si vybere specializovanou firmu. Rozhodujícím kritériem by měla být jednak efektivita provozování, což má návaznost na cenu vodného a stočného a samozřejmě také odbornost a schopnost technického zabezpečení celého provozu.

Jak ukazují výsledky šetření Ministerstva zemědělství, zejména u malých a nejmenších obcí provozujících vodohospodářskou infrastrukturu, je poměrně rozšířenou praxí nedostatečná tvorba prostředků určených na opravy a obnovu, či dokonce dotace ceny vody z obecního rozpočtu. Lidé sice platí nižší cenu za jeden metr kubický, ale obec má nižší výnosy z provozu vodohospodářského majetku a nemá proto dostatečné zdroje na jeho údržbu a obnovu. Tento stav pak vede k častým poruchám na síti a vysokému procentu ztrát vody.

Vlastnictví a provoz vodohospodářské infrastruktury s sebou přináší velkou zodpovědnost s řadou zákonných povinností. Připravené Desatero nabízí obcím a městům základní informace o tom, jak má vlastník odpovědně a efektivně nakládat s vodohospodářskou infrastrukturou.

Plné znění viz www.sovak.cz