Kvalitní dlouhodobý plán rozvoje obce a jeho naplňování
(Rozhovor s Miroslavem Kováříkem, starostou obce Modrá)
Datum: 22. 5. 2018,
zdroj: OF 2/2018,
rubrika: Regiony
Letošní rok je mimo jiné rokem voleb do zastupitelstev obcí. Proto postupně
hovoříme s představiteli obcí a měst, kteří ve vedoucích funkcích již mají
něco za sebou a mohou se podělit o své dlouholeté zkušenosti. Tentokrát jsme
oslovili Miroslava Kováříka, starostu obce Modrá.
Starosta Miroslav Kovářík
Miroslav Kovářík (*1964) je starostou obce Modrá, která se nachází ve
Zlínském kraji, okres Uherské Hradiště. Po absolvování Střední školy pracoval
jako vodohospodář a stavební technik u tehdejších Jihomoravských státních
lesů. Starostou je nepřetržitě od roku 1990, zároveň je předsedou Místní akční
skupiny Buchlov. Manželka pracuje na Stojanově gymnáziu na Velehradě, mají dvě
dcery. Miroslav Kovářík je vinař, podporuje folklór, někdy hraje na kytaru, má rád
přírodu (rybář, myslivec, chovatel velšteriérů) a také vede středisko skautů.
Modrá je součástí Moravského Slovácka, nachází se asi
8 km severozápadně od Uherského Hradiště, na jihovýchodním podhůří
Chřibů, v sousedství známého církevního centra Velehrad. V obci se
základní působností žije v současnosti 730 obyvatel, je zde devět
zastupitelů a schválený obecní rozpočet na rok 2018 počítá s výdaji ve
výši cca 29 milionů korun. V posledním období je obec turisticky známá
svým unikátním Archeoskanzenem a originální botanickou a sladkovodní expozicí
Živá voda.
- Proč jste šel do funkce starosty a s jakými cíli?
-
Národní kulturní památka – základy kostela sv. Jana a hypotetická rekonstrukce kostela
Do funkce starosty jsem v roce 1990 vůbec nechtěl nastoupit. Bylo mi 26 let,
navrhli mně do zastupitelstva za skauty na kandidátku nestraníků. Byl jsem měsíc
ženatý a měl jsem rád své zaměstnání. Hlavně jsem v obci viděl mnohem
zkušenější a odborně připravenější kandidáty. Navíc jsme se tehdy oddělili od
Velehradu. V podstatě jsme začínali od nuly, zprvu nebyl úřad ani židle, a
vlastně jsme se před volbou starosty scházeli ve vinném sklepě. Žena tehdy říkala:
„Buď starostování nebo já.“ No, a už to trvá 28 let.
- Jak jste tehdy začínali?
-
Náves před kapličkou
Měl jsem štěstí, že se z řad zkušených a moudrých aktivistů v obci
vytvořilo opravdu osvícené zastupitelstvo. V roce 1990 navíc navštívil Velehrad
papež Jan Pavel II. a jeho slova o spolupráci měla vliv na celý náš
region. Již tehdy jsme se s Velehradem dohodli, že vytvoříme dlouhodobý
komplexní plán obnovy, který bude zaměřen na rozvoj obcí včetně krajiny a
přírody. Přestože se Modrá osamostatnila, byl plán vypracován po dohodě
s okolními obcemi, abychom se navzájem doplňovali. Pro zpracování studie bylo
osloveno 90 týmů, z nichž 28 předložilo konkrétní návrhy. Vybrali
jsme ateliér Tišnovka z Brna. Tým (tehdy) mladých lidí tvořili architekti,
zahradní architekti, krajináři, kteří spolupracovali s historiky. Konečný
návrh byl opravdu komplexní, opíral se o tradice (zpracovatelé –
architekti v návaznosti na Cyrilometodějské tradice mj. navštívili
i Soluň) a je základem, který je dnes postupně realizován. Například vize
kabelizace a použití fotovoltaického osvětlení do celé obce byla
v územním plánu schválena již v roce 1994. Dnes je v obci přes
100 samostatných, na zdroji zcela nezávislých světel nejmodernější konstrukce.
Náš program obnovy venkova je opravdu nadčasový a zahrnuje všechny oblasti.
- Jak vám koncepce rozvoje pomohla v každodenní práci?
-
V popředí areál Živá voda, za ním Archeoskanzen, v místě stavební jámy dnes stojí budova Centra Slováckých tradic a v pozadí Velehrad a Buchlov
Je to základ, který byl podrobně a zodpovědně zpracován. Když vláda počátkem
devadesátých let vyhlásila Program obnovy venkova, byli jsme připraveni. Po celou dobu
jsou jednotlivé realizační projekty jen postupným naplňováním této koncepce,
která je samozřejmě doplňována a upravována. Jen nás mrzí, že ani náš kvalitní
dokument nám neumožnil zabránit („díky“ stavebnímu zákonu) vzniku několika
rádoby moderních staveb, které bohužel hyzdí tradiční tvář obce.
- Opravdu tomu nešlo zabránit?
- Ne, přestože jsem s těmi lidmi několikrát osobně hovořil, nepodařilo se je
přesvědčit. Víte, první předseda Spolku pro obnovu venkova, Ing. Jan Kruml,
říká: „Největším nebezpečím pro venkov je zhrzené ego architekta,“ a
má pravdu, to se potvrdilo.
- Jak se vaše koncepce promítla do infrastruktury obce?
-
Máme velkou výhodu, že všechna naše zastupitelstva vždy táhla za jeden provaz.
Neřešíme politiku, shodujeme se, že všechno děláme pro lidi v obci, dohodneme
se na postupu a každý vždy dodržel slovo. Tak jsme postupně provedli úplnou
kabelizaci všech energetických sítí, obec je plně plynofikovaná, po rekonstrukci
jsou všechny veřejné stavby (obecní úřad, hasičská zbrojnice, budova školy
přestavěná na Obecní dům apod.), rozběhla se zástavba rodinných domků, asfaltová
je pouze hlavní státní komunikace a na místních cestách máme tradiční dlažbu,
místy s mozaikami, a to i na chodnících. Kultivací prošla náves před
kapličkou, která je centrem setkávání, a to nejenom pro množství tradičních akcí
(májové pobožnosti, svátek matek, Betlémské pásmo a vinobraní s folklórním
vystoupením.
- A co příroda a krajina?
-
Chodníky v obci a fotovoltaické body veřejného osvětlení
To šlo všechno ruku v ruce. V devadesátých letech jsme začali stavbou
protipovodňových nádrží, obnovili a vybudovali více než deset rybníků, kaskády
tůní a mokřadů, byly rozděleny velké lány a do krajiny jsme začali vysazovat
tradiční a krajové odrůdy stromů a keřů – oskeruše, dříny, moruše, a tak
se nám obec postupně zazelenala. To všechno jsme sázeli za účasti a se zapojením
dětí. Ukázalo se, že je to správná cesta. Když jsme v roce 1995 získali titul
Vesnice roku regionu, měli jsme možnost prezentovat naše výsledky
v německé Kostnici u Bodamského jezera a setkalo se to s velkým ohlasem
a uznáním. Potvrdili jsme si, že jdeme správnou cestou. V obci jsou změny vidět
a odráží se také v životě lidí.
- Například?
- Už jsem zmínil zapojení dětí do krajinotvorby, tím získaly vztah k regionu a
k přírodě (tradiční byliny, stromy, podmínky pro chov ryb, ale i druhy
ptactva). Ale nejen to, znovu se vypěstoval bezprostřední vztah k folklóru.
Vznikla dětská cimbálovka (dnes už jsou dospělí, ale mají své následovníky )
i soubor Modřánek. Přeneslo se to i na rodiče, je zde mužský
i ženský pěvecký sbor, country kapela. Obec nechala ušít nové kroje.
Z Modré pochází také několik špičkových moravských verbířů (pozn.
red.: verbíř – tanečník verbuňku, slovácký verbuňk je zapsán organizací
UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva).
A všichni se zapojují do života obce, do tradičních akcí. Vinaři spolu se
zahrádkáři dělají košty vín (200–300 vzorků), ale také pořádáme
pálení Morany, vítání jara, stavění a kácení máje, svátek slunovratu. Den medu
a medoviny, rekonstrukce historické bitvy z 9. století atd.
- Historie – jak s tím souvisí zdejší Archeoskanzen?
-
Archeoskanzen
Archeologický výzkum již před sto lety odhalil základy kamenného kostela
v Modré z 9. století, a toto místo je Národní kulturní památkou.
V jeho blízkosti jsme postavili jeho hypotetickou rekonstrukci a kostelík
sv. Jana byl požehnán olomouckým arcibiskupem, slouží veřejnosti mj. jako
oblíbené místo svatebních obřadů. V návaznosti na skutečné archeologické
nálezy vznikl i náš Archeoskanzen jako Velkomoravské opevněné sídliště
středního Pomoraví. Obec vyčlenila pozemky a zrealizovala výstavbu. Dnes je zde velmi
populární turistická destinace, disponující možnostmi ubytování, restaurací a
dalšími atrakcemi, mj. i Centrem Slováckých tradic.
- Živá voda?
- Ano, to je botanická a sladkovodní expozice, která vznikla na základě
přeshraniční spolupráce se slovenskou obcí Uhrovec a s podporou evropských
fondů. Z unikátního podvodního tunelu vidíte ryby a vodní živočichy
i rostliny z oblasti povodí řeky Moravy. Venku jsou typické moravské biotopy
s jejich charakteristickými bylinami a dřevinami. Obec je vlastníkem a
provozovatelem, přičemž celý komplex je soběstačný. Celková návštěvnost obou
obecních areálů (Archeoskanzen a Živá voda) byla v loňském roce cca
230 tisíc návštěvníků.
- Vraťme se na závěr k práci starosty. Co je pro tuto práci podle vás
nejdůležitější?
- Už jsem zmínil kvalitní dlouhodobý plán a společný zájem zastupitelstva na jeho
naplnění. Velmi důležitý je osobní přístup a příklad. Neustále být
v kontaktu s lidmi, hovořit s nimi, z očí do očí, naslouchat
jejich názorům, nebát se realizovat nové myšlenky a dokázat získat lidi pro
společnou věc. Nic nenahradí přímý styk s lidmi a zdravý selský rozum.