Trable s odpovědností za silniční vegetaci

12. 4. 2018 OF 1/2018 Doprava

Čas od času musí obce řešit otázku, kdo by se v jejich zastavěném či zastavitelném území měl starat o silniční vegetaci rostoucí sice na pozemku ve vlastnictví dané obce či třetích osob, nicméně v těsné blízkosti státní nebo krajské silnice. Obec? Vlastník pozemní komunikace? Vlastník pozemku, na němž vegetace roste?

Uvedenou problematiku upravuje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jedná se však o právní úpravu velmi nejasnou, protože zákon nesystémově užívá soukromoprávní terminologii: součást věci a příslušenství věci.

Přestože tyto pojmy definuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, doktrína i nejvyšší soudy již dospěly k tomu, že je patrně třeba vykládat termíny součást a příslušenství v zákoně o pozemních komunikacích odlišně, než jak to činí soukromoprávní kodex. Zjednodušeně řečeno, stanoví-li zákon o pozemních komunikacích, že je něco součástí či příslušenstvím stavby pozemní komunikace, znamená to přinejmenším povinnost vlastníka komunikace o danou věc pečovat, a to bez ohledu na to, kdo ji vlastní. Tato trestuhodná terminologická nedůslednost zákonodárce přitom může mít vliv i na to, kdo má ze zákona odpovídat za stav silniční vegetace v průjezdním úseku silnice.

Povinnost obce – judikatura a zákony

Právě z výše uvedeného vycházel Ústavní soud, když svým nálezem ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2200/15, zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 As 164/2014–28.

Nejvyšší správní soud ve zrušeném rozsudku uváděl, že je to obec, kdo má povinnost se starat o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice (tedy tam, kde silnice prochází zastavěným nebo zastavitelným územím obce; viz § 8), neboť tehdejší znění zákona o pozemních komunikacích výslovně uvádělo, že silniční vegetace je příslušenstvím toliko silnice, nikoli průjezdního úseku silnice (srov. § 14 zákona o pozemních komunikacích ve znění do 30. 12. 2015). Právě z toho Nejvyšší správní soud dovodil, že není namístě, aby se o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice staral vlastník silnice, ale měla by to dělat spíše obec, jež se má v rámci samosprávy starat o veřejnou zeleň, bez ohledu na to, na čím pozemku roste.

Názor Nejvyššího správního soudu však vyvrátil Ústavní soud. Podle jeho názoru z obce nemůže být jakýsi „správce cizích nemovitostí“, který by na vlastní náklady musel tyto nemovitosti (a vegetaci na nich) spravovat a případně nést i odpovědnost za škodu způsobenou při nesplnění této své povinnosti. Ústavní soud rozhodl, že v první řadě má za silniční vegetaci odpovídat vlastník pozemku, na němž vegetace roste, a v těch místech, kde je silniční vegetace označována za příslušenství silnice se má o stav silniční vegetace starat vlastník silnice.

K názoru Ústavního soudu se přidala změna zákona o pozemních komunikacích (novela č. 268/2015 Sb. s účinností od 31. 12. 2015), kterou bylo stanoveno, že silniční vegetace je příslušenstvím nejen silnice, ale též průjezdního úseku silnice [§ 14 odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích a contrario]. Jako další argument lze uvést, že ošetřování silniční vegetace spadá dle vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích do běžné i souvislé údržby komunikací, kterou by měl provádět vlastník, resp. správce silnice.

Vlastník komunikace a vynutitelnost práva

Mělo by tedy již být nesporné, že o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice se má starat vlastník průjezdního úseku silnice, resp. správce silnice, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemku, na němž se vegetace nachází. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že zákon o pozemních komunikacích nikde nedefinuje pojem silniční vegetace (pročež mohou vznikat spory o to, kdo má za tuto zeleň odpovídat) a nenabízí prakticky žádný prostředek, kterým by šlo vlastníka, resp. správce silnice přinutit k aktivní péči o silniční vegetaci.

Spor o to, kdo je odpovědný za danou vegetaci v blízkosti průjezdního úseku silnice, bude nejspíš muset řešit až soud při rozhodování o odpovědnosti za škodu (např. způsobenou pádem stromu). Předtím, než zanedbaná vegetace způsobí nějakou škodu, přichází do úvahy pouze použití rozhodnutí silničního správního úřadu podle zákona o pozemních komunikacích (§ 35 odst. 1 nebo odst. 2). Tato právní úprava však podle všeho nesměřuje správným směrem.

Silniční správní úřad

Podle prvního odstavce uvedeného ustanovení může silniční správní úřad nařídit provedení opatření na silniční vegetaci, a to třeba i vlastníkovi či správci dané pozemní komunikace. Takové rozhodnutí však může úřad vydat jen tehdy, budou-li kumulativně naplněny tyto podmínky:

  • hrozí pád stromu nebo jeho částí;
  • daný strom vyrůstá z pozemku sousedícího s pozemní komunikací;
  • nebezpečí pádu vzniklo výstavbou pozemní komunikace, provozem na pozemní komunikaci, přírodními vlivy nebo jednáním vlastníka pozemku, z něhož vegetace vyrůstá.

Bude-li hrozit pád stromu či jeho částí z důvodu, že vlastník pozemní komunikace o tento strom nepečuje, nebude moci silniční správní orgán rozhodnout dle tohoto ustanovení, protože nebude naplněna poslední podmínka.

Podle druhého odstavce uvedeného ustanovení může silniční správní úřad postupovat vždy, když shledá potřebu odstranění jakéhokoli nebezpečí pro pozemní komunikaci nebo provoz na ní, které není uvedeno v odst. 1. Postupem podle odst. 2 však silniční správní úřad může odstranění nebezpečí nařídit pouze vlastníkovi zdroje nebezpečí, tedy jedině vlastníkovi pozemku, ze kterého silniční vegetace vyrůstá. Nikoli vlastníkovi pozemní komunikace, který by se o silniční vegetaci měl starat.

Závěrem

lze tedy uzavřít, že vlastníkovi, resp. správci průjezdního úseku silnice může silniční správní orgán nařídit provést opatření na silniční vegetaci jen postupem dle § 35 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, pro jehož aplikaci však musejí nastat velmi úzce vymezené důvody. Mezi ně navíc patrně nespadá zanedbávání péče o vegetaci ze strany vlastníka (správce) správce průjezdního úseku silnice. Ve většině případů, kdy bude hrozit nebezpečí dík zanedbání péče o vegetaci, bude muset silniční správní úřad nařídit odstranění tohoto nebezpečí vlastníkovi pozemku, ze které vegetace vyrůstá, dle § 35 odst. 2 zákona.

Stávající právní úprava sice stanoví, že o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice má pečovat vlastník průjezdního úseku silnice, nicméně silničnímu správnímu úřadu nedává tato úprava nástroj, aby v tomto ohledu stanovoval vlastníkovi pozemní komunikace povinnosti.

Mgr. Tomáš Hrstka, advokátní koncipient, KVB advokátní kanceláře, s. r. o.