Dostupnost volebních místností a jejich financování. Kde leží zlatý střed?
Každé volby s sebou nesou také značné organizační nároky. Jedním z méně viditelných, avšak zásadních, témat je počet volebních okrsků, respektive dostupnost volebních místností pro voliče. Otázka vyváženého poměru mezi dostupností místností a výší finančních nákladů nutných pro jejich provoz se otevírá především v obcích se vzdálenými a roztroušenými místními částmi.
Z různých dílčích dat vyplývá, že tvorba volebních okrsků je značně nejednotná. To je dáno především tím, že ze zákona počet a vymezení volebních okrsků a umístění volebních místností stanovuje každý starosta. Zákon dále stanovuje již jen obecné pravidlo, které říká, že jeden volební okrsek by měl zahrnovat přibližně 1000 voličů, přitom ovšem pro vzdálené části obce lze vytvořit samostatné volební okrsky i pro menší počet voličů. V praxi tak vznikají i okrsky pro výrazně méně, ale i více, voličů.
Příklad z okresu Tachov
Například obec Chodová Planá (okres Tachov) má okolo 1500 voličů a pouze jeden stálý volební okrsek s jednou volební místností. Voliči přitom žijí v osmi místních částech, z nichž nejvzdálenější leží 7 km od volební místnosti. Naopak v obci Neurazy (okres Plzeň-jih) se sedmi místními částmi, ve kterých žije 667 voličů, bylo zřízeno sedm volebních okrsků se sedmi místnostmi.
Z toho vyplývá, že v obci Chodová Planá je výrazně nižší úroveň dostupnosti voleb proti obci Neurazy. Avšak současně obec Chodová Planá financuje pouze jednu místnost pro 1500 voličů, zatímco obec Neurazy financuje sedm volebních místností pro 667 voličů, tedy necelou polovinu voličů oproti Chodové plané. Dochází tak k tomu, že v šesti vzdálených místních částech spadajících pod Neurazy fungují místnosti po dva dny voleb pro 48 až 97 voličů.
Hledání vyváženého stavu
Problematika hledání vyváženého poměru mezi dostupností pro voliče a mírou nákladů na provoz místností se přitom dotýká obcí I., II., i III. stupně. Poznatky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ukazují, že u obcí I. stupně, kterých je zdaleka nejvíce, a které vykonávají jen základní působnost ve státní správě, vykazuje 6 % obcí nízké, 85,5 % střední a 8,5 % vysoké znaky dostupnosti voleb pro voliče.
U obcí II. stupně, tedy obce s pověřeným obecním úřadem je procentuální poměr následující – 20,7 % těchto obcí má nízké, 52,5 % střední a 26,8 % těchto obcí vysoké znaky dostupnosti volebních místností pro voliče.
Obce s rozšířenou působností, tedy obce III. stupně pro své voliče vytvářejí relativně nejlepší podmínky dostupnosti volebních místností při volbách. Z uvedených stupňů obcí vykazují relativně nízký podíl obcí s nejnižší dostupností (7,8 %) a zbývajících 92,2 % vykazuje dobrou dostupnost (z toho 30,0 % střední a 62,2 % vysoký znak dostupnosti).
Vliv na účast voličů
Výsledky analýzy NKÚ upozorňují, že dochází i k nastíněným extrémům, kdy je buď přílišná koncentrace, nebo naopak roztříštěnost umístění volebních místností. Komplikací přitom zůstávají limitované možnosti úpravy tohoto stavu. Ze zákona je totiž možné měnit již stanovené volební okrsky jen v případech, kdy dojde k zvýšení nebo snížení počtu voličů ve volebním okrsku o jednu třetinu, nebo dojde k určité změně hranic obce či městského obvodu.
Velký počet volebních okrsků a tedy i volebních místností lze vítat v případě, kdy by vedl k znatelnému navýšení volební účasti, jelikož by se tím fakticky potvrdil smysl vysoké dostupnosti. Avšak z údajů vyplývá, že rozdíly v účasti nejsou nijak závratné, porovnáme-li okrsky, kde jsou volební místnosti zdánlivě více a méně dostupné.
Například ve zmíněných obcích Chodová Planá a Neurazy byla účast 50,27 %, respektive 58,7 %, což vzhledem k tomu, že jde o extrémní protiklady, a uvážíme-li i další faktory ovlivňující účast, nelze brát jako dostatečné odůvodnění pro fungování sedmi volebních okrsků a sedmi volebních místností pro 667 voličů (respektive pro 392, kteří skutečně volili, což je v průměru jedna volební místnost a jedna volební komise pro 56 skutečných voličů).
Další srovnání
Stejné výsledky ukazuje i příklad měst Stříbro a Pacov.
Město Stříbro slouží jako příklad města s nízkou dostupností volebních místností, jelikož pro sedm místních částí, které jsou od Stříbra vzdálené 3 až 7 km, bylo sice zřízeno 6 volebních místností, avšak všechny se nachází v samotném městě Stříbro, které je výrazně větší než okolní místní části (Butov, Těchlovice a další).
Město Pacov naopak zřídilo pro šest místních částí osm volebních okrsků/volebních místností, z nichž jsou jen čtyři v samotném městě. Místnosti v místních částech Pacova obsluhují 55 až 148 voličů.
Jaký je rozdíl ve volební účasti? Ve městě Stříbro dosáhli účasti 52,2 %, zatímco v Pacově 59,5 %. Rozdíl, vezmeme-li v potaz, že se opět jedná o protiklady, tedy není příliš markantní.
Navíc, kvůli nedostatečnému občanskému zázemí v místních částech voliči pravidelně dojíždí do větší obce (centrální místní části) například na nákupy a za kulturou. Zachování volebních místností pouze v centrální místní části by tak nemuselo vést k propadu volební účasti, protože se voliči do ní stejně pravidelně dopravují.
Možnosti řešení
Jako vhodné řešení se zdá hledání cesty, která by vystihla zlatý střed mezi snahou o dostupnost a finanční zodpovědností při tvorbě smysluplných volebních okrsků a volebních místností. Na místě je tedy otevřít debatu o volebních okrscích a vypracování základních tezí k ideálnímu stavu, který by zajistil komfort pro voliče při hospodárném vynaložených finančních prostředků.