Nastává éra dlouhověkosti, jsme na ni připraveni?
Více než dva miliony starobních důchodců, na 150 tisíc seniorů přitom vyžaduje domácí zdravotní péči. V roce 2050 budou lidé nad 65 let představovat třetinu populace. Podle předního českého geriatra Zdeňka Kalvacha si však v České republice stále neuvědomujeme, že nastává éra dlouhověkosti.
I tato slova zazněla na konferenci „Podpora seniorů na úrovni obcí a měst“, kterou uspořádal Svaz měst a obcí ČR ve spolupráci s Institutem důstojného stárnutí Diakonie ČCE a společností Microsoft.
Pomoc moderních technologií
Seniorům mohou významně pomoci moderní technologie. Být jejich dostupným společníkem a pomocníkem, nikoliv nepřítelem. „Počet starých lidí stále narůstá, často už nejde jen o ty, kteří by nepracovali s internetem a počítačem. Právě moderní technologie by mohly významně ulehčit život samosprávám a výrazně zlepšit kvalitu života seniorů. Musíme se ale všichni naučit lépe je využívat, protože tolik pečovatelů, kolik by jich bylo třeba, nikdy nebude,“ říká výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek.
Technologie zasahují do všech oblastí života. Usnadňují a zrychlují komunikaci, zajišťují přenos informací, připomínají potřeby a povinnosti, na které bychom neměli zapomenout. Lednička pípá, když ji zapomeneme zavřít, vařič signalizuje, když něco není v pořádku, telefon oznámí, když si zapomeneme vzít léky nebo ohřát jídlo. Spojujeme se s rodinou na druhém konci světa, abychom se pobavili o tom, jaký jsme měli den či co nás čeká. Jednoduše o sobě dáváme vědět. Současné babičky a dědečkové vnoučatům raději volají přes Skype. Je to levnější a můžou je i vidět.
„Když jsme mamince pořídili Skype, připojila se i na Facebook. Teď si mně dcera stěžuje, že ji přes něj babička kontroluje, zkoumá, co právě dělá, a prohlíží si fotky,“ říká s úsměvem generální ředitelka českého Microsoftu Biljana Weber. Podle ní nejde jen o to koupit si věci a služby, důležité je začlenit je do života, umět s nimi zacházet a sžít se s nimi.
Důstojné řešení
„Usilujeme o to, aby senioři a zdravotně postižení lidé žili v co největší míře běžným a důstojným způsobem života,“ říká ředitel Diakonie ČCE Petr Haška. „Proto jsme založili Institut důstojného stárnutí, který v úzké spolupráci s obcemi a státem usiluje o rozšíření nabídky integrovaných služeb a podporu systémových změn.“
Devět lidí z deseti chce dožít doma, ale devět lidí z deseti umírá v ústavech. Stárnutí se proto většina lidí spíše obává. Mladší ročníky navíc na ty starší mnohdy hledí jako na lidi, kteří pouze „zatěžují státní rozpočet“. Jako by si ani neuvědomovali, že stáří se týká každého z nás a že slušná společnost se pozná podle toho, jak se stará o své nejslabší.
Změna věkového složení českých rodin vede k tomu, že o seniory často pečují jejich dospělé děti. V České republice se tak děje v osmdesáti procentech případů. Protože se věk odchodu do důchodu průběžně zvyšuje, mnohdy musí pečovat celý den a současně chodit do práce. Souběžně se však ne vždy daří obě činností zvládat a předčasný důchod dospělých dětí kvůli péči o své rodiče vede k nízkým příjmům celé rodiny.
Řešení by mělo být systémové. Počínaje odborně připravenými lékaři a sestrami přes cenově i jinak dostupné bydlení (dnes na 95 procent tuzemských seniorů žije v domech, které nejsou architektonicky, ani vybavením uzpůsobeny pro stárnutí) po komunitní péči s pomocí různých technologií. Tak, aby stáří bylo možné strávit aktivně v domácím prostředí, kde to máme rádi. Tak, aby byl život seniorů důstojný ve společnosti s vstřícnou atmosférou, jejíž plnohodnotnou a samozřejmou součástí jsou všichni nezávisle na věku.