Koordinace územního rozvoje a možnosti obcí vyjadřovat se k rozvojovým dokumentům

V České republice je 6253 obcí, téměř 90 % z nich má územní plán nebo jeho obdobu^[1], zastupitelstvem obce schválenou představu jejího rozvoje, která je závazná pro rozhodování (nejen) stavebních úřadů.

Otázka je, jak by se měl společně rozvíjet region, aby z toho měly prospěch na sobě vzájemně závislé obce. Cíl jejich společného rozvoje nelze zjistit z jednotlivých územních plánů.

Obr. 1. Funkční městské regiony – Atlas sídelního systému České republiky

Žádná obec neexistuje ve vzduchoprázdnu, není izolovaná od svého okolí. Obvykle se někam jezdí za prací, studenti dojíždějí do škol, také úřady jsou jen ve vybraných obcích. Rozvoj každé obce má určité možnosti ale i omezení, vždy nějak ovlivňuje okolí a zároveň je určitým způsobem závislý na službách dostupných v jiných obcích.

Atlas sídelního systému České republiky^[2] uvádí 260 tzv. pracovních mikroregionů. Funkční městské regiony tvoří jádrové město a obce v jeho zázemí (obr. 1), které jsou k městu připoutány intenzivními každodenními vztahy. Tyto funkční městské regiony pokrývají cca 55 % území České republiky, zahrnují zhruba 60 % obcí a žije v nich téměř 83 % obyvatel. Uvedené podíly se v čase příliš nemění. Území mimo funkční městské regiony vykazuje zpravidla podprůměrné zalidnění^[3].

Obr. 2. Zóny rezidenční suburbanizace – Atlas sídelního systému České republiky

Jiný pohled na souvislosti v území a na vzájemnou závislost rozvoje jednotlivých obcí poskytuje např. Atlas obyvatelstva^[4]. Mimo jiné se věnuje i rezidenční suburbanizaci, související s oddělováním bydliště a pracoviště a s vysokou preferencí bydlení v rodinném domě (obr. 2). Obce v zázemí jádrového města se tak stávají rozšířeným územím městského regionu s intenzívními sociálními vazbami a s narůstajícími dalšími formami mobility. Atlas obyvatelstva rovněž upozorňuje na to, že česká suburbanizace je velice specifická a nelze na ni šablonovitě používat zkušenosti ze s jiným historickým vývojem a sídelní strukturou.

Je patrné, že intenzita rezidenční suburbanizace souvisí s velikosti jádrového města a neprobíhá ve všech funkčních městských regionech.

Zásadní vliv na širší souvislosti života v území a na rozvoj obcí má veřejná infrastruktura. Ta podle stavebního zákona zahrnuje ve veřejném zájmu zřizované nebo užívané pozemky, stavby a zařízení dopravní infrastruktury, technické infrastruktury, občanského vybavení a veřejných prostranství^[5]. Občanským vybavením veřejné infrastruktury jsou pouze takové služby, za které nějakým způsobem odpovídá veřejná správa – občanská zařízení pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva. Jedná se o služby obecného zájmu, které by nebyly bez veřejného zásahu vykonávány (nebo by byly vykonávány za odlišných podmínek, pokud jde o kvalitu, bezpečnost, dostupnost, rovné zacházení či univerzální přístup).^[6] Vzhledem k tomu, že občanské vybavení veřejné infrastruktury je financováno především z veřejných rozpočtů nelze je zřizovat a hospodárně provozovat ve všech obcích. Umístění těchto služeb v obci zvyšuje její hodnotou, protože ovlivňuje její atraktivitu – je cílem dojížďky, zájmu o bydlení, zvětšuje nabídku pracovních příležitostí.

Obr. 3. Politika územního rozvoje - rozvojové oblasti a rozvojové osy

Koordinace územního rozvoje obcí, a tedy i rozmístění veřejné infrastruktury v území, je jedním ze základních úkolů územního plánování. Rozvoj každé obce je určováni tím, zda je součástí rozvojové osy nebo rozvojové oblasti (obr. 3), dosavadní charakter území a obcí mimo rozvojové oblasti a osy by měl být zachován^[7]. Oblasti a osy vymezované v politice územního rozvoje (PÚR)^[8] jsou krajskými zastupitelstvy zpřesňovány v zásadách územního rozvoje (ZÚR), které určují podmínky rozvoje území celého kraje.

Kraje mohou podle potřeby upřesnit, zda do rozvojové oblasti nebo osy vymezené v PÚR bude zahrnuto celé území obce nebo jenom některé její katastrální území nebo i jen jeho část. Krom toho kraje v ZÚR vymezují i nadmístní (krajské) rozvojové oblasti a nadmístní rozvojové osy, které svým významem přesahují území více obcí (obr. 4).

Obr. 4. Zpřesnění oblastí a os z PÚR provedené kraji v ZÚR, vymezení krajských oblasti a os

Základním zdrojem informací pro zpracování ZÚR i pro zpracování územních plánů jsou územně analytické podklady obcí (ÚAPo) a územně analytické podklady krajů (ÚAPk). V nich se pravidelně každé 2 roky aktualizují problémy k řešení v územních plánech i v zásadách územního rozvoje kraje. Protože určení problémů má vliv na obsah územních plánů i zásad územního rozvoje kraje ukládá stavební zákon projednání aktualizací ÚAPo s obcemi, ÚAPk projednává zastupitelstvo kraje^[9]. V územně analytických podkladech kraje se vymezuje sídelní struktura. S ohledem na ni kraje v ZÚR stanovují požadavky na koordinaci územně plánovací činnosti jednotlivých obcí^[10].

Možnosti zkvalitňování a zlepšování dostupnosti veřejné infrastruktury, např. i občanského vybavení, v sídelní struktuře, je někdy opomíjeným o to ale významnějším předpokladem rozvoje jednotlivých obcí. Například vymezování nových zastavitelných ploch pro bydlení v jedné obci, bez řešení jejich souvislostí s veřejnou infrastrukturou v jiných obcích, může vyvolat známé problémy – zvýšení dojížďky do jádrové obce, výhrady nových obyvatel obce na její nevyhovující vybavení apod. Také z tohoto důvodu je v 1. aktualizaci Politiky územního rozvoje, schválené usnesením vlády České republiky č. 276 dne 15. dubna 2015^[11], v prioritě čl. 24 uveden nový požadavek „Možnosti nové výstavby je třeba dostatečnou veřejnou infrastrukturou přímo podmínit.“.

Motto: Regulace využití území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální krátkodobé či dokonce okamžité potřeby té či oné politické reprezentace vzešlé z výsledku voleb.^[12]

Rozvoj obcí je vzájemně silně provázaný už jen tím, že obyvatelé společně sdílejí veřejnou infrastrukturu území více obcí. Procesy v území mají značnou setrvalost a jejich ovlivňování je dlouhodobá a soustavná činnost tak jako ovlivňování rozvoje obce. Územní plán je jeden z prvořadých nástrojů pro zastupitelstva obcí, která o něm mohou rozhodnout a vydat jej v jednom volebním období.

Stejně důležité jako územní plán jsou ale také „vnější“ podmínky pro jeho zpracování. Je to územní plán sousedních obcí, zda zásady územního rozvoje kraje ne/zahrnuly obec do rozvojových území a rozvojových os, jaké problémy má obec řešit v územním plánu podle územně analytických podkladů obcí, jakou úlohu má obec plnit v sídelní struktuře podle územně analytických podkladů kraje.

Podle stavebního zákona toto všechno obce můžou a také by měly aktivně ovlivňovat návrhy uvedených dokumentů.

Možnosti obcí ovlivňovat dokumenty jsou např.:

• Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí zastupitelstvo obce uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce – SZ § 6/6 d).
• Úřad územního plánování (úřad obce s rozšířenou působností), který je pořizovatelem aktualizací ÚAPo má povinnost je projednat s obcemi ve svém správním obvodu, a to v rozsahu určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích – SZ § 29/2. Jeho povinností je aktualizaci upravit podle výsledků projednání.
• Obec může podat připomínky k návrhu (aktualizace) Politiky územního rozvoje – SZ § 33/4 i k návrhu zprávy o jejím uplatňování – SZ § 35/2 g).
• Krajský úřad má povinnost přizvat k veřejnému projednání návrhu zásad územního rozvoje obce sousedící s územím kraje (dále jen „dotčené obce“), – SZ § 39/1.
• Obec může podat námitky k návrhu (aktualizace) zásad územního rozvoje – SZ § 39/2, může podat návrhy na aktualizaci ZÚR.
• Obec může podat připomínky k návrhu zprávy o uplatňování ZÚR – SZ § 42/1.
• Obec může uplatnit podněty k návrhu zadání územního plánu sousední obce – SZ § 47/2.
• Obec může uplatnit připomínky k návrhu územního plánu sousední obce při společném jednání – § 50/2.
• Obec se může zúčastnit veřejného projednání návrhu územního plánu sousední obce – § 52/2.

Vyjadřovat se k uvedeným rozvojovým dokumentům je velmi důležitá a zodpovědná činnost obce. Její úspěšnost je závislá na předvídavosti aktuálního zastupitelstva za jeho volební horizont, hodně závisí na spolupráci rady obce se zastupitelstvem. Někdy může být náročné zjistit v návrzích dokumentů, co může mít určující význam pro další rozvoj obce. Ve zpravidla krátkém čase kdy se má obec vyjádřit může pomoci spolupráce s úřadem územního plánování (odborným útvarem obce s rozšířenou působností) a s projektantem územního plánu.

Poznámky

1. Dle Evidence územně plánovací činnosti, vedené Ústavem územního rozvoje na základě údajů krajských úřadu a úřadů územního plánování, k 31. 10. 2015 mělo 3330 obcí územní plán vydaný po 1. 1. 2007, 1636 obcí mělo schválený územní plán obce a 901 obcí mělo schválený územní plán sídelního útvaru.
2. Atlas sídelní systému České republiky, O. Mulíček – L. Sýkora, Ústav Územního Rozvoje 2011.
3. V České republice je průměrná hustota zalidnění 130 obyv./km².
4. Atlas obyvatelstva je specializovaný internetový časopis, zaměřený na publikaci recenzovaných mapových děl s tematikou obyvatelstva, kvality života, bydlení, mobility a osídlení. Byl založen v roce 2013 členy Urbánní a regionální laboratoře na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
5. Viz stavební zákon, § 2 odst. 1 písm. k).
6. Podle Sdělení Komise Evropskému parlamentu, radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů „Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě“, KOM(2011) 900 v konečném znění, Brusel 20. 12. 2011, se jedná o služby obecného zájmu jež orgány veřejné správy členských států považují za obecný zájem, a které tedy podléhají zvláštním závazkům veřejné služby. Pojem zahrnuje jak hospodářské činnosti tak nehospodářské služby.
7. Viz PÚR čl. (39) písm. a): „Při respektování republikových priorit územního plánování umožňovat v rozvojových oblastech a rozvojových osách intenzivní využívání území v souvislosti s rozvojem veřejné infrastruktury. Z tohoto důvodu v rozvojových oblastech a v rozvojových osách vytvářet podmínky pro umístění aktivit mezinárodního a republikového významu s požadavky na změny v území a tím přispívat k zachování charakteru území mimo rozvojové oblasti a rozvojové osy.“
8. Viz Aktualizace č. 1 Politiky územního rozvoje ČR.
9. Viz stavební zákon, § 29.
10. Dle vyhl. č. 500/2006 Sb. ZÚR obsahují „stanovení požadavků na koordinaci územně plánovací činnosti obcí a na řešení v územně plánovací dokumentaci obcí, zejména s přihlédnutím k podmínkám obnovy a rozvoje sídelní struktury.“
11. 1. aktualizace Politiky územního rozvoje je od 17. dubna 2015 závazná pro výkon státní správy, tedy i pro pořizování územních plánů.
12. Citace ze soudního přezkumu, rozsudku krajského soudu 50 A 8/2012 – 68.

Ing. arch. Martin Tunka

© 2022 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.