V České republice je 6253 obcí, téměř 90 % z nich má územní plán nebo jeho obdobu[1], zastupitelstvem obce schválenou představu jejího rozvoje, která je závazná pro rozhodování (nejen) stavebních úřadů.
Otázka je, jak by se měl společně rozvíjet region, aby z toho měly prospěch na sobě vzájemně závislé obce. Cíl jejich společného rozvoje nelze zjistit z jednotlivých územních plánů.
Žádná obec neexistuje ve vzduchoprázdnu, není izolovaná od svého okolí. Obvykle se někam jezdí za prací, studenti dojíždějí do škol, také úřady jsou jen ve vybraných obcích. Rozvoj každé obce má určité možnosti ale i omezení, vždy nějak ovlivňuje okolí a zároveň je určitým způsobem závislý na službách dostupných v jiných obcích.
Atlas sídelního systému České republiky[2] uvádí 260 tzv. pracovních mikroregionů. Funkční městské regiony tvoří jádrové město a obce v jeho zázemí (obr. 1), které jsou k městu připoutány intenzivními každodenními vztahy. Tyto funkční městské regiony pokrývají cca 55 % území České republiky, zahrnují zhruba 60 % obcí a žije v nich téměř 83 % obyvatel. Uvedené podíly se v čase příliš nemění. Území mimo funkční městské regiony vykazuje zpravidla podprůměrné zalidnění[3].
Jiný pohled na souvislosti v území a na vzájemnou závislost rozvoje jednotlivých obcí poskytuje např. Atlas obyvatelstva[4]. Mimo jiné se věnuje i rezidenční suburbanizaci, související s oddělováním bydliště a pracoviště a s vysokou preferencí bydlení v rodinném domě (obr. 2). Obce v zázemí jádrového města se tak stávají rozšířeným územím městského regionu s intenzívními sociálními vazbami a s narůstajícími dalšími formami mobility. Atlas obyvatelstva rovněž upozorňuje na to, že česká suburbanizace je velice specifická a nelze na ni šablonovitě používat zkušenosti ze s jiným historickým vývojem a sídelní strukturou.
Je patrné, že intenzita rezidenční suburbanizace souvisí s velikosti jádrového města a neprobíhá ve všech funkčních městských regionech.
Zásadní vliv na širší souvislosti života v území a na rozvoj obcí má veřejná infrastruktura. Ta podle stavebního zákona zahrnuje ve veřejném zájmu zřizované nebo užívané pozemky, stavby a zařízení dopravní infrastruktury, technické infrastruktury, občanského vybavení a veřejných prostranství[5]. Občanským vybavením veřejné infrastruktury jsou pouze takové služby, za které nějakým způsobem odpovídá veřejná správa – občanská zařízení pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva. Jedná se o služby obecného zájmu, které by nebyly bez veřejného zásahu vykonávány (nebo by byly vykonávány za odlišných podmínek, pokud jde o kvalitu, bezpečnost, dostupnost, rovné zacházení či univerzální přístup).[6] Vzhledem k tomu, že občanské vybavení veřejné infrastruktury je financováno především z veřejných rozpočtů nelze je zřizovat a hospodárně provozovat ve všech obcích. Umístění těchto služeb v obci zvyšuje její hodnotou, protože ovlivňuje její atraktivitu – je cílem dojížďky, zájmu o bydlení, zvětšuje nabídku pracovních příležitostí.
Koordinace územního rozvoje obcí, a tedy i rozmístění veřejné infrastruktury v území, je jedním ze základních úkolů územního plánování. Rozvoj každé obce je určováni tím, zda je součástí rozvojové osy nebo rozvojové oblasti (obr. 3), dosavadní charakter území a obcí mimo rozvojové oblasti a osy by měl být zachován[7]. Oblasti a osy vymezované v politice územního rozvoje (PÚR)[8] jsou krajskými zastupitelstvy zpřesňovány v zásadách územního rozvoje (ZÚR), které určují podmínky rozvoje území celého kraje.
Kraje mohou podle potřeby upřesnit, zda do rozvojové oblasti nebo osy vymezené v PÚR bude zahrnuto celé území obce nebo jenom některé její katastrální území nebo i jen jeho část. Krom toho kraje v ZÚR vymezují i nadmístní (krajské) rozvojové oblasti a nadmístní rozvojové osy, které svým významem přesahují území více obcí (obr. 4).
Základním zdrojem informací pro zpracování ZÚR i pro zpracování územních plánů jsou územně analytické podklady obcí (ÚAPo) a územně analytické podklady krajů (ÚAPk). V nich se pravidelně každé 2 roky aktualizují problémy k řešení v územních plánech i v zásadách územního rozvoje kraje. Protože určení problémů má vliv na obsah územních plánů i zásad územního rozvoje kraje ukládá stavební zákon projednání aktualizací ÚAPo s obcemi, ÚAPk projednává zastupitelstvo kraje[9]. V územně analytických podkladech kraje se vymezuje sídelní struktura. S ohledem na ni kraje v ZÚR stanovují požadavky na koordinaci územně plánovací činnosti jednotlivých obcí[10].
Možnosti zkvalitňování a zlepšování dostupnosti veřejné infrastruktury, např. i občanského vybavení, v sídelní struktuře, je někdy opomíjeným o to ale významnějším předpokladem rozvoje jednotlivých obcí. Například vymezování nových zastavitelných ploch pro bydlení v jedné obci, bez řešení jejich souvislostí s veřejnou infrastrukturou v jiných obcích, může vyvolat známé problémy – zvýšení dojížďky do jádrové obce, výhrady nových obyvatel obce na její nevyhovující vybavení apod. Také z tohoto důvodu je v 1. aktualizaci Politiky územního rozvoje, schválené usnesením vlády České republiky č. 276 dne 15. dubna 2015[11], v prioritě čl. 24 uveden nový požadavek „Možnosti nové výstavby je třeba dostatečnou veřejnou infrastrukturou přímo podmínit.“.
Motto: Regulace využití území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální krátkodobé či dokonce okamžité potřeby té či oné politické reprezentace vzešlé z výsledku voleb.[12]
Rozvoj obcí je vzájemně silně provázaný už jen tím, že obyvatelé společně sdílejí veřejnou infrastrukturu území více obcí. Procesy v území mají značnou setrvalost a jejich ovlivňování je dlouhodobá a soustavná činnost tak jako ovlivňování rozvoje obce. Územní plán je jeden z prvořadých nástrojů pro zastupitelstva obcí, která o něm mohou rozhodnout a vydat jej v jednom volebním období.
Stejně důležité jako územní plán jsou ale také „vnější“ podmínky pro jeho zpracování. Je to územní plán sousedních obcí, zda zásady územního rozvoje kraje ne/zahrnuly obec do rozvojových území a rozvojových os, jaké problémy má obec řešit v územním plánu podle územně analytických podkladů obcí, jakou úlohu má obec plnit v sídelní struktuře podle územně analytických podkladů kraje.
Podle stavebního zákona toto všechno obce můžou a také by měly aktivně ovlivňovat návrhy uvedených dokumentů.
Možnosti obcí ovlivňovat dokumenty jsou např.:
Vyjadřovat se k uvedeným rozvojovým dokumentům je velmi důležitá a zodpovědná činnost obce. Její úspěšnost je závislá na předvídavosti aktuálního zastupitelstva za jeho volební horizont, hodně závisí na spolupráci rady obce se zastupitelstvem. Někdy může být náročné zjistit v návrzích dokumentů, co může mít určující význam pro další rozvoj obce. Ve zpravidla krátkém čase kdy se má obec vyjádřit může pomoci spolupráce s úřadem územního plánování (odborným útvarem obce s rozšířenou působností) a s projektantem územního plánu.
Ing. arch. Martin Tunka
© 2022 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.