K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Další informace
Chci provozovat ParcelBox

Energetická soběstačnost a podpora spolupráce obcí v Rakousku

Datum: 27. 12. 2013, zdroj: OF 4/2013, rubrika: Životní prostředí

Energetická soběstačnost obcí je termín, který se v poslední době objevuje stále častěji. Zaznívá na konferencích, setkáních odborníků i laiků. O problém se zajímá stále více obcí. O co vlastně jde?

Na webových stránkách Ekologického institutu Veronica se můžeme dočíst, že „energetická soběstačnost obcí a regionů znamená nezávislost na dodávkách energie (elektřiny, plynu či jiných paliv) ze vzdálených externích zdrojů, především na dodávkách neobnovitelných paliv ze zahraničí či na domácí rozvodné síti. Decentralizovaná výroba energie a tepla má řadu výhod. Obce získávají možnost rozhodovat na obecní úrovni, kontrolovat finanční toky, zohledňovat místní podmínky a potřeby své a svých obyvatel. Občané nejsou ohroženi růstem cen a místní produkce tepla je zárukou především energetické bezpečnosti v nestabilním mezinárodním trhu s fosilními palivy.“

Podle Karla Merhauta ze společnosti AF-CITYPLAN, který se rovněž stará o vztahy s veřejností neziskové společnosti Liga ekologických alternativ, jde o něco jiného. Termín energetická soběstačnost vyjadřuje poměr mezi spotřebou a výrobou, a to především na základě přesné empirie, tedy výpočtu. „Energeticky soběstačné obce se chápou výpočtově, tedy spotřeba elektrické a tepelné energie a výroba, která je zajištěna kombinovaným energetickým mixem,“ upřesňuje Merhaut. Podle něj by hlavním motivem, proč by se obec měla stát soběstačnou, mělo být snížení emisí kysličníku uhličitého (CO2), v souladu s unijním cílem známým jako 20-20-20 a závazkem ČR ke snížení objemu CO2 (a dalších). Otázku, zda je tento argument dostatečně silný, ponechme stranou. Na prvním místě totiž vždy bude ekonomika – tedy zda se to obci vyplatí.

Energetická soběstačnost je bilanční záležitost

Danou problematikou se zabývá i společnost PORSENNA v.o.s. „Pohled na soběstačnost je dvojí, jednak je to úplná, tedy stoprocentní nezávislost a odpojení se od energetické sítě, tedy jakási forma energetického ostrova, jednak bilanční, tedy vyrobím tolik, kolik spotřebuji. Výroba je zajištěna z nového energetického mixu, který kromě klasické dodávky ze soustavy zapojuje i obnovitelné zdroje. Tato forma je populární v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Vždy jde o bilanční záležitost,“ tvrdí ředitel této společnosti Miroslav Šafařík. Podle něj však případě obcí je úplné odpojení od sítě a vytvoření energetického ostrova ekonomicky nevýhodné.

Pro obce, ale i občany je otázka ceny za energii velmi důležitá. V dnešní době neustále se zvyšujících cen paliv a energií ale nastupují i jiné problémy než finance – závislost na dodávkách paliv ze zahraničí, nezaměstnanost, problémy zemědělců ad. Společnost PORSENNA, v. o. s., vypracovala studii Potenciál úspor energie v bytovém sektoru, v níž mimo jiné zmiňuje fakt, že spousta domácností u nás dnes žije v energetické chudobě. Pokud totiž domácnost zaplatí za energii více než 10 procent svého rozpočtu, nachází se v energetické chudobě (podle standardů GB), nicméně některé rodiny vydávají ze energii až 15 %. „Ceny energie jsou v pořádku, není důvod je snižovat,“ upozorňuje Miroslav Šafařík a dodává, že nízké ceny by vedly k plýtvání energií, což z environmentálního hlediska není žádoucí. Potenciál je tedy v úspoře spotřeby, snižování spotřeby a nahrazování výroby energie zdola. Bez snížení spotřeby se k soběstačnosti nepřiblížíme.

Prvním krokem je znát spotřebu, vědět, kolik energie spotřebuji, říká M. Šafařík. Do spotřeby je potřeba započítat veškerou spotřebovávanou energii, tedy nejen spotřebu elektrické energie, plynu a tepla, ale také pohonné hmoty (dopravu) a spotřebu vody. Doprava ovšem začíná tvořit velkou část spotřeby energie regionu, doprava narůstá a spotřeba pohonných hmot také. Pro regiony z toho vyplývá strategie nemotorové dopravy.

Cena podmiňuje chování spotřebitele

Když se sníží cena, začíná se více plýtvat, nenutí to k šetření. Snižování cen tedy jde proti soběstačnosti „Pokud vím, jsou v České republice domácnosti, které se úplně odpojily od sítě, ale u obce tento způsob nedává ekonomický smysl, je to neracionální. Systém úplné soběstačnosti by u rodinného domu, údajně, vyšel na milion korun. Nicméně pořizovací ceny potřebných technologií se mění, dá se říci ve prospěch spotřebitelů, takže je možné, že investice by byla nižší, řádově o polovinu,“ tvrdí M. Šafařík. Podle něj musejí domácnosti řešit hlavně otázku akumulace energie, tedy baterie, měniče a další potřebné technologie. „Je to hodně drahá záležitost, nicméně dnes se řešení energetické soběstačnost domácnosti dá pořídit už od půl milionu korun,“ tvrdí ředitel Šafařík.

Snižování spotřeby tepla a elektřiny v objektech tepelné je možné dosáhnout omezením ztrát. To představuje zateplení, výměnu oken, izolace střechy apod. až po instalaci systémových technologií. Samozřejmě bude vždy hodně záležet také na chování spotřebitelů. Toto se týká domácností, v rámci regionu jde o nalezení kombinace vhodných výrobních zdrojů. Potenciál úspory v regionu MAS Opavsko ukazuje uvedená tabulka.

Tab. 1. Vyjádření potenciálu úspor energie a OZE ve struktuře spotřeby regionu MAS Opavsko
Rok
2011 2030
úspory energie 0 % 20 %
sluneční elektřina 0,30 % 1,5 %
sluneční teplo 0 1
bioplyn 0,7 4
biomasa 4,2 11
větrné elektrárny (VtE) 0 2
vodní elektrárny 0,2 0,3
konvenční elektřina 20,6 12,2
zemní plyn 29 20
uhlí 15 3
PHM 30 25

Zdroj, PORSENNA, v. o. s.

Pro a proti jsou ....

Podle sdružení Veronica energetická soběstačnost přinese obcím stabilní ceny paliva, čisté ovzduší bez dýmu a zápachu ze spalování uhlí, nezávislost obce na dovozu plynu ze zahraničí, pracovní místa pro místní občany a podporu místních podnikatelů, případně ještě vlastní výrobu elektřiny pro celou obec. Přesto je v České republice takových projektů velice málo, dá se říci, že kromě Kněžic na Nymbursku není u nás žádná jiná energeticky soběstačná obec. „Češi jsou v tomto směru opatrní a konzervativní, na rozdíl od jejich německých a rakouských sousedů,“ vnímá situaci K. Merhaut.

Přesto se najdou starostové, kteří jsou v tomto směru odvážnější a chtěli by s budování energetické soběstačnosti začít. Právě pro ně vznikl projekt Komunity pro zelenou energii v MAS Mezilesí, pod nímž je podepsána Liga ekologických alternativ. Ta nejen zprostředkovává zkušenosti ze zahraničí, ale pomůže starostům zajistit si Strategický energetický plán. Pokud je vypracován v souladu s požadavky EU, lze na jeho zpracování získat dotaci. V rámci energetického plánu je řešena jak stránka spotřeby, tak stránka výroby. Ta by měla pocházet především z obnovitelných zdrojů – tedy větrné, solární, vodní či geotermální energie a z bioplynových stanic.

Příklady táhnou

Výrazně lépe než Česká republika jsou na tom například naši sousedé Německo a Rakousko, hodně „nezávislých obcí“ bychom našli také v Itálii. kde je k tomu v řadě případů nutí geografické podmínky.

Některé příklady, jak se obce propracovávají ke své energetické nezávislosti, zazněly i v rámci konference Na cestě k energetické soběstačnosti obcí a regionů, kterou v červnu letošního roku uspořádaly společnými silami Klimatická koalice ve spolupráci Rakouským velvyslanectvím v Praze, Heinrich-Böll-Stiftung Praha, sdružením Calla a AF-CITYPLAN s.r.o./Ligou ekologických alternativ. Na konferenci byly představeny zajímavé projekty obcí, které směřují k energetické soběstačnosti.

Michael Knappe představil příklad energeticky soběstačné obce Feldheim (Treuenbrietzen), kde je starostou. V obci je zhruba 37 domácností, dva podniky, celkem pět komunálních společností včetně radnice, hasičského sboru, kostel a provozy zemědělské výroby. Spotřebu obce, včetně vlastní spotřeby na provoz bioplynové stanice pokrývá výroba ve větrném parku (43 větrníků, které vyrobí 74 MW, první byl instalován v r. 1995, poslední v roce 2010), solárním parku (solární elektrárna Selterhof s instalovaným výkonem 2,26 MW) a bioplynová stanice, která kromě tepla dodává i elektřinu. Obec využívá ke skladování energie baterii o kapacitě 10 MW, do systému je zapojeno i spalování dřevní štěpky. Do projektu se zapojily i místní společnosti. Projekt na zajištění tepla představuje investici ve výši 1,725 mil. eur, přičemž 50 procent bylo financováno z prostředků EU (centrální a spolkové země), co se týče výroby elektřiny, zde se částka pohybuje na necelém půl milionu eur (450 tis. eur) bez zapojení dotace. Obec se stala nezávislou, nevyužívá energie vyrobené z fosilních a jaderných zdrojů a deklaruje tuto nezávislost od 29. října 2010.

Podpora obcím pokud spolupracují

Za pozornost stojí také iniciativa „106 Klima- und Energiemodellregionen in Österreich (2009–2013)“, kterou představil Georg C. Priesner. Jak známo. rakouské obce si na klimatickou politiku potrpí. Klimabündnis (Klimatická aliance) se týká 1660 obcí ve 20 zemích, v Rakousku se jedná o 940 obcí ve všech 9 spolkových zemích, zahrnujících 780 podniků a 360 vzdělávacích institucí. Svým členům pak nabízí odborné poradenství včetně seminářů, PR a komunikace s médii, založení webových stránek, informační brožury a další. Cílem je pomoci regionům dosáhnout v dalších desetiletích hospodářské soběstačnosti (energie, doprava) – do roku 2050 by Rakousko mohlo být nezávislé na fosilních zdrojích.

Tato iniciativa „žije“ od roku 2007 a je na ni vyčleněno 140 mil. eur ze státních prostředků (ministerstva), jedná se o projekty chytrých měst, dopravní (e-mobilita) a energetické projekty.

Aby regiony mohly čerpat finance z veřejných prostředků, musejí splňovat požadované podmínky. Například region musí zahrnovat oblast s nejvýše 60 tisíci obyvateli, může dostat 100 tisíc euro na rok s podmínkou 40procentního kofinancování.

Je též stanoven postup, který předpokládá vytvoření konceptu a regionálních týmů, dvouletou periodu na připravení projektu modelového regionu se zapojením manažerů, kteří zajistí osvětu s vzdělávání. Teprve poté je možné čerpat investiční podporu z fondů na podporu OZE. Obce pak musejí povinně sledovat (monitorovat) výrobu a spotřebu, vyhodnocovat úspory a přínosy.

Nakolik tato politika osloví česka a moravská města, je otázka, na kterou nám odpoví budoucnost.

Ing. Eva Vítková

TOPlist
TOPlist