Pasivní domy – pro a proti

Podle evropské legislativy (směrnice 2010/31/EU, o energetické náročnosti budov, ze dne 19. května 2010) by se u nás počínaje rokem 2020 měly stavět pouze pasivní domy nebo budovy jim velmi podobné. Tato povinnost bude platit i pro veřejné budovy.

Trvale udržitelný rozvoj je cíl, který si Evropa vytkla již před mnoha lety. S ním souvisí i snaha omezit či snižovat produkci emisí škodlivého CO₂. Cest, jak toho dosáhnout je několik, například snižování energetické potřeby (spotřeby energie). Podle směrnice 2010/31/EU podíl budov na celkové spotřebě energie v EU činí 40 %, a lze předpokládat, že sektor se bude rozrůstat. Směrnice tedy požaduje, aby nové budovy v zemích EU měly počínaje rokem 2020 téměř nulovou spotřebu. To splňují především tzv. pasivní domy.

O dva roky dříve než pro stavitele soukromých domů nastane ale nová povinnost pro veřejné budovy. „Novostavby od letošního ledna musejí splňovat požadavek tzv. nákladově-optimální úrovně. Od roku 2020 musí novostavba rodinného domu plnit tzv. téměř nulový standard, v případě bytových a kancelářských budov tato povinnost platí od roku 2018,“ potvrzuje Karel Polanecký z Hnutí Duha. Pojmy „nákladově-optimální úroveň“ a „téměř nulový standard“ technicky upřesní novela vyhlášky č. 148/2007, která má začít platit od dubna tohoto roku. Evropská unie si od tvrdých požadavků slibuje především snížení emisí oxidů uhlíku.

Jaké jsou požadavky

Pasivní dům musí mít co nejjednodušší, kompaktní tvar (kvádr či krychle), jižní stranu domu s většinou prosklených ploch nesmí stínit stromy či jiné budovy. Stěny musí mít vyzděné (či smontované) rovnoměrně, všechny spáry musí být utěsněné. Výměna vzduchu je zajištěna rekuperační jednotkou. Tradiční větrání se minimalizuje, proto jen část oken lze otvírat. Důležité je i stínění, okna na jižní straně je třeba v případě potřeby stínit.

Obvodové zdivo takového domu chrání 25 až 40 cm silná vrstva tepelné izolace, podlahy izoluje 30 centimetrů silná vrstva izolace, zatepleny jsou i základy. Nízkoenergetický dům si vystačí s kvalitními okny a zateplením obvodových stěn a střechy. I u něj je třeba zachovat orientaci vůči světovým stranám, tedy aby co nejvíce oken směřovalo na jih.

Podle Jana Bárty z Centra pasivního domu je pasivita budovy dána potřebou energie na vytápění a ovlivňuje ji pouze stavební část (architektonický návrh, použité materiály), ale už ne technologie. „Při stavbě je naprostým základem vždy správný návrh tvaru a orientace domu. Dále pak záleží na volbě typu a tloušťky izolací, oken, utěsnění stavby, rekuperaci a podobně,“ tvrdí architekt Pavel Horák z firmy Prodesi.

Náklady a návratnost investice

Mezi odborníky se hovoří o navýšení stavebních nákladů o 5–10 % v případě výstavby rodinných domů. „Z našich studií a porovnání vyplývá podobné číslo,“ přiznává Pavel Horák. Podle Jana Bárty představují vícenáklady maximálně 15 %. Náklady jsou tedy o něco vyšší, jak je to s jejich návratností? Odborníci se shodují na tom, že návratnost se pohybuje mezi 10 až 15 lety. Podle Pavla Horáka vychází návratnost investice stále spíše v desítkách let. „Pokud budeme porovnávat rozdíl mezi běžnou dřevostavbou, kde se budou náklady na vytápění pohybovat mezi 12–15 tisíci korun za rok a pasivním domem, kde se dostaneme na 4 až 6 tisíc Kč, při současných cenách energie se nedostaneme na kratší dobu. V případě využití některé ze státních podpor, jako je například Zelená úsporám, se bavíme již o jednotkách let,“ uvádí architekt.

Administrativní budovy nejsou pozadu

Stejně jako pasivní domy, začínají se i administrativní budovy stavět v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Stejně jako v případě pasivních domů, i u pasivních budov platí, že základem je mít dobře navržený koncept. Budova má být v prvé řadě chytře vymyšlená tak, aby fungovala efektivně. Čím méně technologií je navrženo, tím menší je náročnost na zdroje. Šikovně vymyšlené architektonické a stavebně-technické řešení může přinést velmi pěkné výsledky za velmi rozumnou cenu.

Ačkoliv podle odborných publikací jsou investiční náklady na nízkoenergetický administrativní objekt o 30 % vyšší, skutečnost je jiná, růžovější. „Ceny stavebních prací ale za poslední tři roky výrazně klesly, navíc dochází k velmi progresivnímu vývoji staveních materiálů. V dnešní době dá realizovat nízkoenergetický projekt s ambicí na nejvyšší světové ocenění s vícenáklady nepřekračujícími 10 až 15 procent,“ popisuje Hana Šantrochová, ředitelka developmentu společnosti z S+B Group a dodává, že investoři mají o výstavbu zelených administrativních budov zájem. Podle Petry Semerádové, šéfky marketinku Skanska Property, není výstavba finančně více náročná, pokud se počítá s nízkoenergetickým provozem již ve fázi projektování.

Pasivní mateřská školka? Proč ne!

Mateřská škola ve Slivenci je dvoupodlažní novostavba v pasivním standardu pro 100 až 112 dětí. Původně byla původně navržena pro 100, nyní Městská část žádá o navýšení na 112 dětí. Jde vlastně o polovinu budovy – druhou polovinu měla tvořit tělocvična pro celý areál základní a mateřské školy, která se však z finančních důvodů zatím nerealizuje. Projekt se tak musel upravit, což samozřejmě činí určité problémy. Stavba má železobetonový skelet s dřevěným opláštěním. Je založena na železobetonové desce na loži z pěnoskla. Samozřejmostí jsou kvalitní okna, vydatné zateplení (stěny 30 cm, střecha 40 cm izolace), eliminace teplených mostů a rekuperace. Školka by měla být otevřena v září letošního roku.

Veřejné budovy jako jsou školy, školky, domovy pro seniory, nemocnice, administrativa, ubytovací provozy jsou ideálně a nejjednodušeji realizovatelné v pasivním standardu. Městská část Praha Slivenec dokončuje novostavbu mateřské školky v pasivním standardu a dokončila rekonstrukci školního pavilonu v nízkoenergetickém standardu. Na zkušenostech druhých se dá nejlépe naučit, zkušenosti bývají vždy zajímavé. Zeptali jsme se na ně Jany Plamínkové, starostky MČ Praha Slivenec.

Proč jste se rozhodli pro rekonstrukci školy v nízkoenergetickém standardu a výstavbu mateřské školy v pasivním standardu? Byli jste inspirováni čistě ekonomickou stránkou, nebo příkladem z okolních obcí?

Z několika důvodů. Tím prvním je respekt k životnímu prostředí a snaha o udržitelnost našeho života. Dnešní budovy prostě stále ještě spotřebovávají zbytečně mnoho energie. Na jejich vytápění se pak – rovněž zbytečně – spotřebovávají vzácné neobnovitelné zdroje jako je ropa či uhlí, které by se daly využít mnohem rozumněji třeba v chemickém průmyslu. Řešení, kterým je stavba energeticky úsporných budov, přitom známe, tak proč ho nevyužít?

Jaké byly další důvody?

Druhý důvod je praktický: Městská část platí provoz školy a školky ze svého hubeného rozpočtu. Cokoli, co nám sníží náklady na energie, je tedy pro nás výhodné. U rekonstrukce školního pavilonu přitom hrálo roli i to, že jsme díky naší koncepci, která vychází ze zásad pasivního domu, dosáhli na dotaci z Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost, která nám uhradila 90 % nákladů na energetická opatření. U mateřské školy jsme doufali, že rovněž díky této moderní koncepci dosáhneme na nějakou dotaci, ale zde se bohužel naše očekávání nenaplnila – v Praze žádná taková možnost dotací na nové stavby není, což mi připadá velmi krátkozraké. Navíc jsme chtěli spořit energii, ale zároveň zajistit dětem přísun čerstvého vzduchu. V současné době se totiž podporuje hlavně zateplování a výměna oken, ale už se bohužel příliš nehledí na vnitřní prostředí v takto utěsněných třídách, kde ke konci hodiny bývá často extrémně vydýchaný vzduch a koncentrace CO₂ jako na ponorkách. Děti jsou pak unavené a nesoustředěné.

Co vás inspirovalo k tomuto řešení?

Inspirací pro mě byla hlavně má předchozí práce – předtím, než jsem se stala starostkou, jsem totiž pracovala jako novinářka zabývající se životním prostředím, úsporami energie, ekologickým a energeticky úsporným bydlením atd. Ty dobré příklady, o kterých jsem tehdy psala, se mi velmi líbily a připadalo mi správné prosadit je i u nás. Inspirací byly především školy a školky v Rakousku a Německu, kde jsou v tomto směru mnohem dál.

Jaké problémy výstavba a rekonstrukce představovaly z hlediska stavebních příprav, průběhu stavby a schvalování?

Rekonstrukci pavilonu základní školy prováděla přímo MČ Praha-Slivenec. Problémy během stavby nebyly, ale bohužel se ukázalo, že stavební firma špatně udělala zelenou střechu a vstupní dveře a již dlouho a marně se domáháme opravy. Stavbu mateřské školy převzal od naší městské části odbor městského investora Hlavního města Prahy, investorem je Hlavní město Praha. Stavbu velmi výrazně zdržel archeologický výzkum. Problém je, že stavbu provádí firma, která nemá s tímto typem výstavby zkušenosti. Poněkud též vázne komunikace mezi stavbou a projektanty, mimo jiné i proto, že v zadávacím řízení byly výrazně podceněny finance na autorský dozor, který je u tohoto typu staveb absolutně nezbytný. Nepříznivě se projevila i snaha Prahy najít na stavbě úspory ve výši několika milionů korun, což je v průběhu výstavby vždy velice problematické.

Jak vychází ekonomika rekonstruované budovy a jaká je návratnost investice? Byly stavební náklady skutečně o tolik vyšší (15 až 30 %) nežli kdybyste stavěli tradiční budovu?

Ekonomika rekonstruované budovy školy vyšla výborně vzhledem k výši dotace, kterou jsme obdrželi. Energetická opatření stála celkem 4 800 000 Kč, z toho městská část hradila 10 %, tedy 480 000 Kč. Energetické úspory činí asi 180 000 Kč ročně, návratnost je tedy pro nás necelé tři roky. Celková cena byla cca 11 mil. Kč, ale to zahrnovalo i dostavbu pavilonu, spojovací krček, odvodnění areálu a další opatření, která s energetikou neměla nic společného.

Jak stavbu přijímali obyvatelé obce, bylo těžké je přesvědčit?

Obyvatelé obě stavby vnímají velice pozitivně. Řekla bych, že je nezajímají ani tak úspory, ale estetická a užitná hodnota obou staveb. Školní pavilon totiž výrazně „prokoukl“, vypadá nyní mnohem lépe než před rekonstrukcí. U stavby školky se rodiče hlavně těší, že konečně se jejich dítě do školky dostane. Byly u nás totiž i roky, kdy jsme mohli přijmout jen jedno dítě z třiceti, a to už je skutečně kritická situace.

Je podle vašeho názoru Česká republika připravena na stavbu pasivních veřejných budov?

Stavbě veřejných pasivních budov by výrazně prospělo, kdyby existovaly dotační programy na tento typ výstavby, aspoň prvních pár let. Věřím, že se pak ukáže, že katastrofická tvrzení o tom, že jsou tyto stavby bůhvíjak drahé, nemají žádné reálné opodstatnění. Nicméně firmy se musí naučit takové stavby stavět a nenaučí se to přes noc.

Ing. Eva Vítková