K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Další informace

Proměny zastupitelstev obcí

Datum: 22. 4. 2013, zdroj: OF 1/2013, rubrika: Ostatní

Zastupitelstva obcí a měst procházejí každé čtyři roky větší či menší personální obměnou. Sledování změn ve složení zastupitelstev, ale také sledování měnící se struktury skupiny kandidátů v komunálních volbách nám může napovědět mnohé o povaze lokálního politického života.

V České republice existuje hned několik akademických pracovišť, která se zaměřují na výzkum komunální politiky a na činnost samospráv obcí a měst. Patří k nim Sociologický ústav AV ČR a Katedra sociologie UHK. Jedním z výstupů jejich výzkumů je kompletní databáze kandidátů do zastupitelstev měst a obcí v České republice sahající od voleb roku 1994 až do roku 2012. Databáze využívá údaje Českého statistického úřadu, který zpracovává volební výsledky. O každém kandidátovi obsahuje údaje, které jsou součástí volebního lístku, tedy jeho jméno, pohlaví, akademické tituly, věk, politickou příslušnost. Dále obsahuje údaje o volebním výsledku kandidátů – kolik hlasů ve volbách získali a zda byli nebo nebyli zvoleni do zastupitelstva. Díky propojení seznamů z různých voleb je rovněž možné zjistit, kteří kandidáti se o zvolení ucházeli vícekrát po sobě a s jakými výsledky.

Půl milionu kandidátů

V databázi je obsaženo celkem 517 372 kandidátů. V uplynulých pěti komunálních volbách tedy kandidovalo celkem více než půl milionu osob. Takový počet je působivý, počet kandidátů odpovídá asi šesti procentům oprávněných voličů. Je zjevné, že tato vysoká hodnota je důsledkem existence velkého množství obcí a tím pádem velkého počtu zastupitelských míst. Celkově vysoký počet pozic, které je ve volbách nutno obsadit, by mohl snadno vést k postupné „únavě“ kandidátů, k postupnému poklesu jejich počtu a dokonce k problémům obsadit v některých menších obcích zastupitelstvo. V souhrnném pohledu se ale tato obava nepotvrzuje.

Počet kandidátů nejen neklesá, ale dokonce se postupně zvyšuje. V roce 1994 se o jedno zastupitelské místo ucházelo mezi dvěma a třemi kandidáty, v roce 2010 už mezi třemi a čtyřmi kandidáty. Celkový počet kandidátů vyrostl ze zhruba 160 tisíc v roce 1994 na více než 225 tisíc v roce 2010 (viz graf 1).

Graf 1. Počet kandidátů a zvolených zastupitelů do zastupitelstev obcí v řádných komunálních volbách od roku 1994 do roku 2010
Graf 1. Počet kandidátů a zvolených zastupitelů do zastupitelstev obcí v řádných komunálních volbách od roku 1994 do roku 2010
Zdroj: Databáze kandidátů do komunálních voleb, 1994–2010, založeno na datech ČSÚ.

Zvýšení počtu kandidátů přitom není způsobeno zvyšováním počtu zastupitelských míst, které zhruba stagnuje. Nejlépe ho tak lze interpretovat jako rostoucí zájem o vstup do komunální politiky. Za nárůstem počtu kandidátů tak může stát rostoucí povědomí občanů o významu komunální politiky.

V řadě obcí je ovšem zvýšený počet kandidátů způsobený rostoucím strategickým uvažováním lídrů jednotlivých kandidátních listin. Česká volební matematika totiž vede k tomu, že umístění na prvních místech kandidátní listiny nabízí výrazně vyšší šance na získání zastupitelské pozice i v případě, že kandidátka celkově bude málo úspěšná, než umístění na zadních místech úspěšné kandidátní listiny. To vede některé kandidáty ke snaze zakládat vlastní kandidátní listiny a sehnat na ně osoby takříkajíc „do počtu“. Počet kandidátů se tak navyšuje, i když řada z nich se zvolením ani nepočítá.

Počty kandidátů rostou v malých obcích i ve velkých městech. Situace, kdy v některé obci nemohou být komunální volby vypsány v řádném termínu, protože se nenašel dostatečný počet kandidátů, je zcela výjimečná. Také postupně klesá počet obcí, kde kandiduje právě tolik osob, kolik je zastupitelských křesel, a obyvatelé si tak při volbách nemohou vybírat. Časté obavy, jestli nejmenší české obce dokáží nalézt dostatek kandidátů nutný pro udržení samosprávy, se tak prozatím ukazují být plané.

Složení kandidátů se mění

Mezi kandidáty převažují muži, kterých je v celé databázi cca 70 %. Podíl žen se nicméně od roku 1994 postupně zvyšuje, z původních cca 22 % na současných 32 %. Jasnou převahu mají mezi kandidáty osoby středního věku. Kandidátů mladších 30 let je v souboru jen 13 %, a kandidátů starších 60 let jen 11 %. I z hlediska věkové struktury lze pozorovat snižování náskoku osob střední věkové kategorie, které je ovšem pomalejší a méně jednoznačné než snižování náskoku v počtu mužů. Podíl osob středního věku se od roku 1994 do roku 2010 snížil zhruba o 5 procentních bodů ve prospěch mladších i starších kandidátů.

Zatímco socio-demografické charakteristiky kandidátů do zastupitelstev se mění jen zvolna, výrazné změny lze zaznamenat z hlediska jejich politické příslušnosti. Nejdůležitějším trendem je rychlý a stále trvající nárůst počtu kandidátů bez stranické příslušnosti, kterých v každém volebním období přibylo okolo 20 tisíc. Počet straníků naopak postupně klesal až do roku 2006, kde se pokles zastavil.

Poklesem počtu kandidátů – straníků nejsou všechny strany postiženy stejně. K nejsilnějšímu poklesu došlo u kandidátů malých, neparlamentních stran, dále u dvou tradičních stran se silnou, nicméně ubývající členskou základnou – KSČM a KDU-ČSL. KSČM sice i v roce 2010 ještě vyslala do voleb největší počet kandidátů, její náskok oproti ODS se však velmi snížil. KDU-ČSL pak již v roce 2006 byla předstižena ODS a v roce 2010 se podle počtu kandidátů propadla i za ČSSD. Počty kandidátů za ODS a ČSSD se naproti tomu nesnižují, ale kolísají. Nové politické strany, které se pohybují alespoň kolem počtu 1000 kandidátů – TOP 09, VV a Zemanovci, prozatím tvoří jen malou skupinu, podařilo se jim ale předstihnout počet kandidátů za SZ. Vývoj počtu kandidátů za jednotlivé strany zachycuje přehledně graf 2.

Graf 2. Vývoj stranické příslušnosti kandidátů od roku 1994 do roku 2010
Graf 2. Vývoj stranické příslušnosti kandidátů od roku 1994 do roku 2010
Zdroj: Databáze kandidátů do komunálních voleb, 1994–2010, založeno na datech ČSÚ.

Jen část kandidátů do komunálních voleb jsou nováčci. Velmi běžné jsou opakované kandidatury, a to jednak stávajících zastupitelů, ale také těch, kdo kandidovali v uplynulém volebním období neúspěšně. Nováčků je v každých komunálních volbách o něco více než polovina, jejich podíl klesal do roku 2006, pak se opět o něco navýšil. O něco více než 20 % kandidátů tvoří stávající zastupitelé. Jejich podíl kolísá mezi 20 a 23 %. Postupně naopak roste podíl kandidátů, kteří v předchozích volbách byli neúspěšní. Z 18 % v roce 1998 se zvýšil na 25 % v roce 2010.

Nerovné šance na úspěch

Ne všichni kandidáti mají stejné šance na úspěch. Kandidující muži mají v průměru o něco vyšší šance, že budou zvoleni, než ženy. Je to dáno jednak tím, že na kandidátních listinách obsazují pozice více vepředu, ale také vyšším počtem preferenčních hlasů, které získávají. Zatímco v souboru kandidátů je mužů 70 %, mezi zastupiteli jich je ještě o pět procentních bodů více. Totéž platí pro kandidáty středního věku, kteří mají vyšší šance na zvolení než velmi mladí kandidáti a senioři, a také o kandidátech s vysokoškolským vzděláním a s některými povoláními. Vysokoškoláci jsou voleni častěji než lidé s nižším vzděláním. Mezi vysokoškoláky si pak nejlépe vedou lékaři. Do zastupitelstva bylo při posledních volbách zvoleno více než 40 % kandidujících lékařů, oproti 27 % ostatních kandidátů.

Zdaleka nejúspěšnější kandidáti jsou ale ti, kteří už mají zkušenost z práce v zastupitelstvu. Zastupitel, který obhajuje svou funkci, je tak ve velké výhodě oproti nováčkovi, který členem zastupitelstva ještě nikdy nebyl. Toto zvýhodnění zkušených kandidátů má v různých obcích různé příčiny. Často se jedná o kandidáty kvalitní, kteří už v předchozích volbách prokázali, že občané jsou ochotni je podpořit. Lidé pracující v zastupitelstvu jsou navíc v obci více vidět a pro voliče jsou tak známější než volební nováčci. Často mají mnohem snazší přístup do obecního zpravodaje, jehož prostřednictvím mohou ostatní obyvatele informovat o svých názorech. A podstatnou roli hraje i to, že opakovaně kandidující zastupitelé obsazují zpravidla nejpřednější místa na kandidátních listinách. To vše vede k tomu, že celé tři čtvrtiny zastupitelů obhajujících své místo jsou ve volbách úspěšné.

Jen výjimečně se stává, že by obyvatelé byli tak nespokojení s činností zastupitelstva, že by ve volbách zvolili všechny úplně nové tváře. Personální proměny českých zastupitelstev jsou tak zpravidla pozvolné a v nově utvořených zastupitelstvech vedle sebe zasedá větší část zkušených zastupitelských matadorů a menší část nováčků. Pro kontinuitu fungování samosprávy je to zpravidla spíše výhodné.

Výhody a rizika rostoucího počtu kandidátů

Rostoucí počet kandidátů do zastupitelstev můžeme vnímat jako výhodu pro voliče. Z širší nabídky kandidátů si mohou voliči lépe vybrat ty, kteří by je měli zastupovat. S rostoucím počtem kandidátů se navíc na kandidátních listinách častěji objevují kandidáti, kteří mohou reprezentovat takové skupiny voličů, jejichž zájmy dosud byly reprezentovány slabě – např. ženy, mladí voliči či senioři, etnické menšiny.

Volební zákon umožňuje voličům udělovat preferenční hlasy a zejména ve volbách roku 2010 bylo znát, že výrazná podpora voličů konkrétním kandidátům měla často sílu vynést je do zastupitelstva i ze zadních pozic na kandidátních listinách.

S rostoucím počtem kandidátů jsou ale spojena i rizika. Paralelně s ním totiž dochází také k nárůstu počtu stran a uskupení, které kandidují, a také těch, které se stanou součástí zastupitelstva. Není zcela výjimečné, že malé zastupitelstvo je složeno z představitelů celé řady různých politických subjektů, které se spolu obtížně dohadují a především je pro ně obtížné utvořit stabilní radu obce. V takové situaci může docházet k blokování činnosti samosprávy.

Této situaci nahrává současný volební zákon, který, jak už bylo popsáno výše, vede k tomu, že pro mnoho ambiciózních kandidátů je výhodné, aby založili vlastní kandidátní listinu. Je otázkou, jestli by nebylo vhodné uvažovat o novelizaci stávajícího volebního zákona.

Mgr. Josef Bernard, Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.

TOPlist
TOPlist