Litoměřice: ekologie ve všech pádech

Ekologie, úspory, hospodárnost, slýcháme dnes a denně. Za současný komfort ale platíme daně. Kromě vyšších cen je to i zhoršující se životní prostředí, znečištění, smog. Ale i s tím se dá něco dělat.

Že se města nemusejí s daným stavem jen smiřovat, dokládá příklad z Litoměřic. Městu se díky podpoře obnovitelných zdrojů podařilo snížit množství škodlivin v ovzduší. A chce jít ještě dál, chce dosáhnout ekonomicky efektivní energetické nezávislosti. Cíle jsou bezesporu pěkné, ale cesty k nim jsou často složité.

Krok první: podpora obnovitelných zdrojů

Rozsáhlou plynofikaci se podařilo prakticky vytlačit lokální topeniště spalující tuhá paliva, a to jak v domácnostech (95 %), tak v podnicích (98 %). Avšak po zdražení plynu v roce 2000 se obyvatelé města chtěli vracet k vytápění uhlím, což by znamenalo návrat k vysokým hodnotám znečišťujících látek. Hledala se tedy jiná řešení. V roce 2000 se vedení města rozhodlo finančně podpořit využití obnovitelných zdrojů, konkrétně solárních kolektorů na ohřev teplé užitkové vody (TUV) instalovaných na střechách rodinných domů a bytů v majetku obyvatel města. Na jednu instalaci, která musela být minimálně 3 m², byla poskytována nejprve dotace ve výši 20 tisíc korun, v současné době je to již 40 tisíc korun. Celkem tak bylo investováno asi 3,7 milionů korun. Výdaje nešly z rozpočtu města, ale z rozpočtu tvořeného příspěvky, které město dostává za provoz úložiště nízko a středněaktivních radioaktivních odpadů (z nemocnic, výzkumných ústavů a podobně). „Z těchto příspěvků financujeme nejen tyto dotace, ale třeba i ekologickou výchovu, zeleň a odpady,“ vysvětluje Pavel Gryndler, vedoucí odboru životního prostředí z MÚ Litoměřice.

Lidé i příroda ušetří

Zpočátku občané o dotace na instalace kolektorů neměli zájem. Domnívali se, že solární kolektor na ohřev teplé užitkové vody nemá význam, že tato technologie v našich zeměpisných šířkách nemůže fungovat a že ve výsledku se nic neušetří. „Spousta lidí si třeba myslela, že zimní slunce nemůže udělat 200 stupňů. Ale ono může,“ popisuje zkušenosti P. Gryndler.

Domácnosti, které kolektory instalovaly, ušetří průměrně 6 tisíc korun ročně. Náklady na provoz jsou minimální, zdroj tepla je zadarmo. „Při průměrné pořizovací ceně okolo 80 až 140 tis. Kč (kolektor, čerpadlo, bojler, regulace) a po započítání dotace města vychází návratnost takové investice na asi šest let, při současných cenách energie. Dá se však předpokládat, že cena za energii v budoucnu spíše poroste, jen za posledních 10 let se zvedla více než dvojnásobně,“ pokračuje vedoucí odboru. V současnosti využívá kolektory asi pět procent domácností, což představuje cca 1750 m² aktivní plochy.

Ve městě se zlepšilo i životní prostředí: Prašnost se snížila na polovinu oproti původním hodnotám, obsah SO₂ poklesl na 1/9. Hodnoty NO_x kolísají, protože jsou ovlivněny především dopravou. „Lidé jsou spokojení, zájem stále je. Naším přáním i cílem je, aby tyto instalace byly na všech objektech, včetně panelových domů. Proto ve finanční podpořebudeme pokračovat,“ uzavírá Gryndler.

Krok druhý: Geotermální teplárna a elektrárna

Když v roce 1995 prováděla společnost GEOMEDIA s.r.o. pro ministerstva projekt, který měl posoudit geotermální potenciál České republiky, zjistilo se, že i v České republice je potenciál pro výstavbu geotermální elektrárny. Litoměřice leží na jihovýchodním okraji vulkanického komplexu Českého středohoří, na tektonickém hlubinném zlomu, který je vhodný k využití zemského tepla metodou HDR (Hot Dry Rock – horká suchá skála).

Tak se v roce 2004 zrodil nápad vystavět zde geotermální teplárnu a elektrárnu. „Projekty geotermálních elektráren fungují v Německu, Velké Británii, Rakousku, USA, Austrálii.“ říká Pavel Gryndler. V roce 2007 byl proveden průzkumný vrt, který potvrdil, že Litoměřice leží ve vhodné lokalitě pro využití této nové technologie jímání zemského tepla. Zkušební vrt do hloubky 2111 m prokázal teplotu 63 °C.

Vývoj v čase

Starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč při poklepu průzkumného vrtu

Město od roku 2008 připravuje projekt, který počítá s výstavbou geotermální teplárny o tepelném výkonu do 40 MW a elektrickém výkonu do 5 MW. Počítá se zhotovením dvou produkčních a jednoho injekčního vrtu o hloubce cca 5 km, jimiž by se mělo získat 50–80 l/s média o teplotě kolem 180°C, které bude pohánět elektroturbíny a předávat teplo do teplovodní sítě. Projekt počítá s dotací a úvěrem, který bude splácen z tržby za prodej tepla a elektřiny.

Je v něm ovšem mnoho rizik, například dotovaná cena na energie, která se mění v čase. Další problémy jsou technického rázu, tak hluboký vrt pro tyto účely u nás zatím nikdo nevrtal. „V roce 2009 jsme zorganizovali seminář, na který přijeli zástupci 9 světových vrtařských firem. S nimi jsme náš projekt konzultovali z hlediska jeho průchodnosti, nákladů, technologií, pojištění apod. Na základě výstupů jsme zásadním způsobem projekt přepracovali a připravili jsme několik variant jeho realizace rozdělených do více etap. Navázali jsme též kontakty s odborníky ze zemí, které mají s takovými projekty a vrty největší zkušenosti, jako jsou Francie, Velká Británie, Německo či Švýcarsko. Tito experti jsou také součástí širšího konzultačního týmu, který je přizván ke klíčovým rozhodnutím v rámci přípravy projektu,“ vysvětluje A. Tym, manažer geotermálního projektu.

Problémem jsou finance

Projekt je technicky i administrativně připraven, má v této chvíli prakticky všechna potřebná povolení. „Jediné, co chybí, jsou peníze. Potřebujeme udělat první vrt, který by potvrdil předpoklady, s nimiž počítáme: teplota v pěti kilometrech a charakter horniny, klíčové parametry, které rozhodnou o další strategii a realizaci projektu,“ konstatuje A. Tym. Ačkoliv se to zpočátku nezdálo, získat potřebné finance pro takto inovativní projekt je velký problém, i přesto, že město Litoměřice udělalo veškeré potřebné kroky a z vlastních prostředků projekt připravilo k realizaci.

V případě dostatečného výkonu by se ekonomika projektu obešla i bez dotací za výkup tepla a elektřiny. „Rozpočet pro celý projekt může dosáhnout 2 miliard korun. Je pravda, že se jedná o velmi rizikový projekt, který je navíc první svého druhu v České republice a svým způsobem ojedinělý i v Evropě. Město si přirozeně jako investor nemůže dovolit jít do takto rizikové investice, proto musí být projekt rozdělen na etapy, které rizika budou postupně snižovat, a v počáteční fázi se neobejde bez dotace, jak je u charakterem vědecko-výzkumných projektů běžné. V dalších fázích je pak již možné využít komerční pojištění některé z velkých pojišťoven a financovat projekt např. bankovním úvěrem či najít strategického partnera. V tuto chvíli je nutné počkat na to, až bude jasné, jak budou dotační tituly v letech 2014–2020 nastaveny a jaké podmínky pro financování energetických projektů budou stanoveny,“ vysvětluje manažer.

Když projekt vyjde

Lokality vhodné pro technologii HDR (Hot Dry Rock – horká suchá skála)

Pokud bude projekt realizován v plném rozsahu, geotermální teplárna by dokázala při dostatečném výkonu zásobit teplem prakticky celé město a vyráběla by i elektřinu. Město by tak mohlo svým obyvatelům zaručit dlouhodobě sociálně únosnou cenu za teplo a čistší ovzduší. Ve hře je však více proměnných.

„Spuštěním geotermální teplárny by musela být odstavena současná výtopna, a sloužila by např. jako tzv. studená záloha. Díky unikátnosti projektu a omezeným zkušenostem s dlouhodobým provozem by bylo nutné udržovat zálohu ve větším rozsahu, než je obvyklých 30 % potřebného výkonu. Je třeba počítat i s alternativou, že geotermální zdroj nebude dostatečně výkonný, pokrytí spotřeby by se muselo zajistit jiným zdrojem, třeba plynovým kotlem. A v neposlední řadě bude záležet na poměru investiční dotace a úvěru i na tom, jakou cenu za rozvod teplé vody bychom vyjednali s vlastníkem rozvodné sítě,“ prognózuje projektový manažer. Podle zpracovaných analýz však původně plánovaný tepelný výkon nebude potřeba, odběr tepla totiž každoročně klesá. „Lidé zateplují a snižují tak spotřebu, stejně tak je postupně rekonstruována rozvodná síť a zmenšují se tepelné ztráty. Odhadujeme, že odběr by pak mohl zajistit zdroj o výkonu kolem 30 MW,“ dodává A. Tym.

..a když nevyjde

„Stále je ale potřeba počítat i s variantou, že se předpoklady teploty a horninové struktury nepotvrdí. Pro tento případ jsou připraveny alternativy využití prvního vrtu a již existujícího průzkumného vrtu do 2,1 km. V žádném případě nesmí být investice z veřejných zdrojů zmařena, to je základní podmínka celého projektu s níž má projekt podporu zastupitelstva města. I proto trvá příprava projektu již 4 roky a jeho realizace se přizpůsobuje novým a novým požadavkům. Společně s renomovanými experty pracujeme nyní na ekonomické analýze dopadů jednotlivých etap projektu. Takto unikátní projekt si tuto pozornost zaslouží,“ míní oba.

Minimální varianta, tj. pouze jeden vrt do 5 km, již má sama o sobě široké využití – nabízí se využití pro vědeckovýzkumné účely, pro testování různých materiálů, technologií, postupů, odebírání vzorků apod. V současném prostoru kasáren může vzniknout centrum inovací zaměřené na hlubinnou geologii, průzkum zemské kůry a vrtné technologie, což znamená příliv vzdělaných lidí, navázání spolupráce s mezinárodními institucemi a konkrétní projekty, které přinesou do města i ekonomicky chudého regionu tolik potřebné oživení a pracovní příležitosti. Litoměřice dlouhodobě spolupracují s Akademií věd a se soukromými firmami působícími v této sféře, pro které má existence hlubokého vrtu dostupného pro badatelské i komerční účely zásadní význam. Vrt sám o sobě má i strategický charakter. Téměř každá vyspělá země Evropy takový testovací hlubinný vrt má a využívá ho.

Projekt je připraven. „Jakmile budeme mít zajištěny finance, může začít výběrové řízení na zhotovitele vrtu a projekt se rozjede. Ale každý takový projekt potřebuje svůj čas a svoji dobu, a ta, zdá se, ještě v České republice úplně nenastala,“ shoduje se Pavel Gryndler z odboru životního prostředí s manažerem A. Tymem.

Ing. Eva Vítková

© 2022 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.