K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Další informace

Bude změna rozpočtového určení daní?

Datum: 13. 3. 2009, zdroj: OF 1/2009, rubrika: Ekonomika

V těchto dnech se musí rozhodnout, zda od roku 2010 bude pro obce zaveden slibovaný nový systém rozdělování daňových výnosů. Zákon o rozpočtovém určení daní, který platí od roku 2000 byl zásadněji přede dvěma lety novelizován. Snížil počet koeficientů a odstranil neadekvátní změny příjmů obcí na hranicích velikostních skupin. Zavedl nové kritérium rozlohy obce.

Přijaté změny většina obcí přivítala, vždyť novelizace mj. znamenala navýšení podílu obcí, který se rozděluje do jejich rozpočtů, na 21,04 % z celkového objemu sdílených daní. Změny koeficientů přitom výrazně zlepšily postavení malých obcí, kterým se v přepočtu na obyvatele podstatně zvýšily daňové příjmy. Státní rozpočet to stálo cca 2,5 mld. Kč.

Loňský rok byl vlastně prvním, kdy nový systém působil, a doposud ani neznáme, zda skutečné výsledky byly takové, jak ukazuje křivka předpokládaných daňových příjmů na hlavu. Jedno je však jisté, obce a města s počtem tři až deset tisíc, která mají nejmenší průměrné daňové příjmy na obyvatele, volají oprávněně po "zasypání ďolíčku" v uvedené křivce. Jinými slovy -- požadují zvýšení koeficientů pro svou kategorii, což by si vyžádalo asi půl miliardy korun.

V celé diskuzi o rozdělování výnosů daní mezi stát a územní samosprávy musíme vidět dvě úrovně dělení. V prvním kroku zákon říká, že obcím přísluší 21,04 % výnosu ze sdílených daní. Teprve tato částka se podle dalších kritérií rozděluje mezi 6250 obcí. Přitom zhruba polovina celkové částky připadne čtyřem či pěti největším městům včetně Prahy, která je ze zákona městem i krajem. Realitu diskuze o rozpočtovém určení, která by měla být vedena především v odborné rovině, narušuje evidentně politické hledisko. Spor o výši příjmů šestitisícové většiny obcí se totiž dotýká resortních zájmů jednotlivých ministerstev (pokud by se v první úrovni měl podíl pro obce zvyšovat) a příjmů největších měst (pokud se při prvním dělení nic nezmění).

Praktické zkušenosti při financování obcí i měst potvrzují, že jejich výdaje, vedle trvale rostoucích nákladů na energie a materiál, se soustavně zvyšují vlivem centrální legislativy, která na ně přenáší fiskálně náročné povinnosti jak v samostatné, tak v přenesené působnosti. Tyto nároky nemají adekvátní odezvu v zákoně o rozpočtovém určení.

Konkrétní návrhy pro změnu rozpočtového určení daní má přinést analýza, kterou zpracoval renomovaný tým akademických odborníků. Tyto práce bohužel nemohou postihnout skutečnost loňského roku, kdy byl poprvé v účinnosti novelizovaný zákon. Některé dílčí výsledky však ukazují, že zejména ve výkonu přenesené působnosti jsou výdaje malých obcí jen z nepatrné části pokrývány státním příspěvkem. A státní příspěvek na žáka, jak známo, kryje skutečné náklady obcí v oblasti školství rovněž jen z velmi malé části. Doufejme, že alespoň tyto nejkřiklavější rozpory povedou ke konkrétním změnám.

Vedle daňových příjmů, které v našich podmínkách jsou vlastně formou neúčelové státní dotace, podstatnou část příjmů obcí tvoří skutečné státní dotace. Jejich objem, vedle mandatorních neinvestičních toků zejména do školství a sociálních věcí, tvoří dotační resortní programy. Jejich objem, způsoby rozdělování i efektivita využití by měly být rovněž předmětem zkoumání a sledování. Nejenom z dílčího pohledu na jednotlivé výdaje, ale i z hlediska celkového objemu prostředků, které jdou z centrálního rozpočtu do území. Jen prosperující obce, města a kraje mohou tvořit prosperující stát.

Antonín Eliáš

TOPlist
TOPlist