Stavby na venkově a problematika jejich začlenění do krajiny

26. 2. 2008 OF 5/2007 Regiony

Motto: "Klasické středoevropské sídlo má trojúhelníkovou siluetu. Nejvyšší je věž kostela, o něco nižší bývá radnice, pak se domy směrem k okrajům sídla stále zmenšují, až plynule přejdou do stromů v zahradách" (V. Cílek, 2002).

Tento článek vznikl při studiu oboru Krajinné inženýrství, na základě diplomové práce autorky, obhájené na České Zemědělské Univerzitě, Lesnické a environmentální fakultě v Praze. Téma problematiky začlenění venkovských zemědělských staveb do krajiny je všeobecně zajímavé a zvláště pak v chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO). Práce je zpracována pro CHKO Český kras, což je hodnotné území pro svůj typický ráz krajiny. Střídají se zde lesy, louky, orná půda a pastviny. Jde o krajinu velmi rozmanitou a esteticky hodnotnou.

Venkov představuje svou rozmanitou strukturou sídel a proměnlivostí přírodních podmínek jednu z největších kulturních hodnot naší země.

Venkovská krajina a sídla jsou v současné době pod silným tlakem, který se projevuje velkým vlivem města Prahy a jeho výstavby. Oblast CHKO Český kras je turisticky atraktivní oblastí s cenným přírodním bohatstvím. Je ale také územím, kde došlo v minulém století k necitlivé zemědělské výstavbě, která neodpovídá místní tradiční venkovské architektuře. Přes pokles lidí, živících se zemědělstvím, hraje zemědělství i nadále důležitou roli v utváření krajiny. Zemědělská výstavba může být považována za určující prvek v kulturní tradici venkovských oblastí.

Vliv zemědělské velkovýroby

Minulý vývoj v oblasti zemědělství měl pro český venkov mnoho nepříznivých důsledků. Velké výrobní areály podstatně změnily tvář obcí i přilehlé krajiny. Z krajiny se ztratil systém zeleně-remízků, břehové vegetace, lesíků. Někde byl tento systém částečně potlačen, jinde zcela zmizel. Ekologické důsledky zemědělské velkovýroby se projevují dodnes. Patrný je především úbytek organismů, vázaných na volnou krajinu (koroptve, zajíci aj.), zvýšená eroze půdy, snížení retenční schopnosti krajiny, která mj.přispívá k plošným účinkům stále četnějších období katastrofických such a povodní atd.

Kritickým obdobím, v němž na českém venkově vznikaly nevhodné stavby, bylo rozmezí sedmdesátých a osmdesátých minulého století, kdy jednotná zemědělská družstva (JZD) musela reagovat na požadavky pro zvýšení produkce a též se rozvíjela i jejich přidružená výroba. V tomto období vznikly v zájmovém území CHKO Český kras rozsáhlé areály Bykoš a Měňany. Tyto areály svou negativní esteticko-krajinnou hodnotu převyšují stavby vzniklé v obdobích předchozích. V období 50. let po kolektivizaci zemědělství docházelo v ČR spíše k adaptacím stávajících objektů. Novostavby tvořily cca 20 % z celkového počtu zemědělských staveb. Nicméně novostavby byly typizovány a stavěny z klasických materiálů, v architektonickém pojetí, vycházejícím z předválečných velkokapacitních staveb. Jejich negativní esteticko-krajinný dopad proto není tak silný. Z období 50. let pochází v zájmovém území objekty Vinařice a Liteň.

zemědělství po roce 1989 již nedochází ve větší míře k výstavbě zemědělských objektů. Využívány, někdy po rekonstrukcích či opravách, jsou hlavně stávající objekty.

"Vhodné" a "nevhodné" stavby

Při posouzení staveb je dobré vycházet jednak z celkového pohledu na sídlo, tak i posoudit objekty zvlášť. Pokud objekt výrazně narušuje siluetu sídla -- hmotou, barvou aj., lze jej zařadit mezi stavby "nevhodné". Jedná se o citlivé a subjektivní zhodnocení. Je proto při posuzování vhodné kontaktovat a požádat o pomoc architekta-urbanistu. Lze také využít studentských prací na VŠ, kde se zadávají tematické seminární a diplomové práce z urbanismu venkova.

Pomocí urbanistických opatření (změna barvy fasády, střešní krytiny apod.) lze snížit negativní působení stavebních objektů. Při vyhodnocování staveb je nutné přihlédnout k místním architektonickým rysům výstavby. Architektonické znaky výstavby představují soubor typických znaků sídla. V CHKO Český kras se jednalo např. o tyto znaky architektury: sedlová nebo polovalbová střecha o sklonu 38--45°, tašková krytina červené barvy, horizontální protáhlost objektu atd. Tyto údaje nalezneme v územních plánech obcí nebo se lze případně obrátit na Správu chráněné oblasti (odbor stavební agendy a krajinného rázu).

Pro snížení negativního působení objektu v krajině můžeme také účinně využít jeho ozelenění. Pokud navrhujeme dřeviny v krajině, je vhodné, aby byly polyfunkční. Např. posilovaly ekologickou stabilitu krajiny (migrace živočichů, posílení druhové rozmanitosti aj.), působily příznivě na ovlivnění mikroklimatu, měly meliorační funkci apod. Druhová skladba zeleně by měla být zvolena podle potenciální přirozené vegetace ČR (Z. Neuhäuslová a kol., 2001) a dle typických vegetačních prvků v krajině (solitéry, skupiny solitér, liniová forma zeleně apod.).

Ve volné krajině navrhujeme dřeviny domácí a přihlížíme k jejich stanovištním podmínkám. Dřeviny u nás nepůvodní lze vysazovat pouze v sídlech (přísnější podmínky ale platí v chráněných oblastech). Diplomová práce se neomezovala pouze na návrh výsadeb v bezprostřední blízkosti zemědělských objektů, cílem bylo zhodnotit také stávající zeleň a jeho případnou obnovu.

Vegetační opatření

Při návrzích sadových úprav je nutné zohlednit vlastnická práva k pozemkům a vedení inženýrských sítí-dodržení ochranných pásem.

Nevýhodou vegetačních opatření je, že funkční účinnosti se dosáhne až za celou řadu let. Aby se docílilo rychlejšího výsledku, je možné výsadby provádět ze vzrostlejšího sadebního materiálu. Materiál pro výsadby by měl, především kvůli odolnosti, pocházet z místních podmínek.

Pro realizaci výsadbových opatření existuje Program péče o krajinu MŽP, který byl schválen roku 1996. Každoročně jsou schvalovány a vydávány Směrnice a Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí pro poskytování finančních prostředků v rámci tohoto Programu pro daný rok. Pravidla pro poskytování dotací z PPK, jakož i povinné podklady k žádosti, nyní přesně stanovuje Směrnice MŽP č. 2/2007 pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v roce 2007. Žádosti přijímá a administruje dle územní příslušnosti Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa ochrany přírody, Správa národního parku. Více informací o dotačních programech naleznete např. na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí.

Závěrem

Uvedená diplomová práce byla poskytnuta Správě CHKO Český kras jako podklad pro budoucí rozvoj dotčených obcí. Zpracovány jsou návrhy obcí: Bykoš, Dolní Vlence (Liteň), Měňany, Suchomasty a Vinařice. Návrhy byly vypracovány v programu ArcView. Pro znázornění navrhovaných úprav v trojrozměrném pohledu byl pro každou obec vytvořen výkres, zobrazující navrhovaná vegetační a urbanistická opatření.

V posledních letech se otevírá rozsáhlý prostor pro ochranu a návrat vegetačních prvků do naší venkovské krajiny. Tento prostor je na některých místech přičinlivě naplňován, v mnoha případech však zůstává nevyužit. V naší krajině přetrvává setrvačnost velkovýrobních a k životnímu prostředí nešetrných způsobů zemědělského hospodaření. Silný ekonomický tlak a nedostatečná podpora ze strany státu k cílené restrukturalizaci zemědělství jsou dílčími faktory stávající krize českého zemědělství a následně celého venkova (M. Weber, 2006).

Ing. Magdaléna Zelená