Segregace sociálně slabých
Segregace v České republice 3.
Narůstající diferenciace a stratifikace české společnosti se postupně zrcadlí rovněž v prostředí českých obcí a měst. Mezi nejpalčivější problémy, které musí řešit větší města i malé obce, patří narůstající koncentrace sociálně slabých obyvatel. Mnoho takových lokalit se vyvíjí směrem k sociálnímu vyloučení části místní komunity a segregaci ve vztahu k okolnímu prostředí.
Významnou úlohu ve vývoji těchto oblastí hrají obce, jejichž rozhodnutí mohou účinně napomáhat snížení negativních následků segregace nebo její prevenci. Na druhé straně se setkáváme i s politikami, které přímo nebo nepřímo posilují koncentrace sociálně slabých v určitých částech měst. Příspěvek je zaměřen především na příčiny a důsledky zvýšené koncentrace sociálně slabého obyvatelstva a předpokládaný budoucí vývoj segregace sociálně slabých v České republice.
V projektu "Segregace v České republice: stav a vývoj, příčiny a důsledky, prevence a náprava" (WA-014-05-Z01), podpořeném Ministerstvem pro místní rozvoj jsme v létě roku 2006 uskutečnili hloubkový průzkum na sídlišti Máj v Českých Budějovicích a v kolonii dělnického bydlení v kladenských Dolních Kročehlavech. Obě případové studie sloužily jako typy segregovaných lokalit sociálně slabého obyvatelstva. Zjištění z terénního průzkumu poukazují na rozdílné možnosti budoucího vývoje lokalit sociálně slabých v České republice.
Kladno -- Dolní Kročehlavy, Štěpánov
Kladenská čtvrť dělnických domků Štěpánov leží v těsném sousedství chátrajícího areálu (brownfield) Poldi, v severozápadní části Kladna. Jde o zhruba 150 většinou jednopodlažních nebo dvoupodlažních domů. V severní části lokality je řada (10--15) rozpadlých a vegetací prorostlých zbytků domů. V polovině 20. století byli do okolí areálu Poldi rozmístěni Romové ze Slovenska (Štěpánov, Dubí, Švermov, Podprůhon). V samotném Štěpánově obsadili nejsevernější část kolonie. V šedesátých letech byla část lokality přiléhající těsně k Poldi určena k asanaci. Tato část je v současnosti zbořena. Zbytek domů byl udržován v obyvatelném stavu bez výraznějších investic a proměn uliční sítě nebo charakteru zástavby. Čtvrť byla dlouho považována za jednu z nejhorších adres ve městě.
Názory na současný vývoj jsou značně rozdělené. Obyvatelé poukazují na výraznou fyzickou revitalizaci a naproti tomu zvyšující se koncentraci Romů v nájemních bytech v tzv. Starém Štěpánově a v ulicích u Poldi. "Za poslední půlrok se do ulice Partyzánské nastěhovali noví Romové a je to tu třetí Chanov, hrozně se to tu zhoršilo, hlavně děti" uvádí jeden z obyvatelů. V tisku a na internetu se stále vyskytují inzeráty -- hledám bydlení, ne v Dolních Kročehlavech. Napjaté vztahy mezi lidmi jsou patrné zejména v domech s nejhorší kvalitou bydlení.
Dolní Kročehlavy jsou vnímány především v ostatních částech města jako "černé" Kročehlavy. Naproti tomu se místní obyvatelé cítí být především Kladeňáci a jsou plně integrovaní do městského života. Existence koncentrace romské menšiny je však vnímána negativně. Je jí přičítána zejména fyzická devastace několika rodinných domů. Majoritní společnosti vadí zejména hluk, špína a obtěžování nejbližších sousedů.
Tato situace se v současnosti pozvolna mění. V lokalitě se nachází poměrně velké množství komerčních aktivit. Rušná Kročehlavská ulice (výpadovka na Prahu) a přilehlé oblasti disponují řadou obchodů a služeb, i když s poměrně velkým zastoupením heren, zastaváren, barů, second-handů apod.
Sociální složení obyvatelstva lokality je velmi heterogenní. Část obyvatelstva tvoří relativně staré domácnosti třetí generace místních rodáků. Další skupinou jsou noví vlastníci domů, kteří je buď zdědili nebo odkoupili v posledních deseti letech. V lokalitě jsou dvě větší koncentrace romské populace, jedna v rodinných domech při severním okraji Nového Štěpánova a druhá v několika bytových domech v západní části (tzv. Starý Štěpánov). Bydlení v těchto částech je ve velmi špatném stavu, často za hranicí obyvatelnosti.
Finanční situace chudších obyvatel většinou neumožňuje přestěhování jinam, ačkoliv řada z nich by se ráda z lokality vystěhovala. Naproti tomu většina vlastníků domků neuvažuje o přestěhování. Je u nich vidět silný vztah k domku i k lokalitě. "Drží nás tady hlavně zapuštěné kořeny, rodinný domek se zahradou, často také živnost přímo v domě, kostel a církevní škola, přátelé. Nikdy se nechceme stěhovat", vypovídá jedna ze starších obyvatelek.
České Budějovice -- sídliště Máj
Sídliště Máj začalo vyrůstat v 80. letech minulého století na západním okraji Českých Budějovic. Severní část sídliště tvoří 8 "rondelů" vysokých, dvanáctipatrových domů. Část byla vystavěna pro zaměstnance jaderné elektrárny Temelín a dalších budějovických podniků. Část obyvatelstva sem byla přesunuta z vnitřního města. Mezi nimi i určité množství Romů, kteří byli rozmístěni v jednotlivých domech celého sídliště. Celkově obyvatelé sídliště (zejména severní části) patří k nejchudším skupinám ve městě.
V průběhu 90. letech narostla koncentrace sociálně slabých obyvatel a to především Romů v severní části sídliště kolem ulice V. Volfa. Přísun Romů byl organizovaný městem z oblastí rekonstruovaných částí vnitřního města (Palackého náměstí). Navíc zde kupovali restituenti nebo realitní kanceláře levné náhradní byty pro přestěhování sociálně slabých z nově nabytých nemovitostí v centrálních částech města. Tím se postupně vytvořila významná koncentrace sociálně slabých ve vnitrobloku ulice V. Volfa v jádru severní části sídliště. Město se následně zbavilo všech domů s výjimkou jednoho, který se ani opakovaně nepodařilo privatizovat. Postupně došlo k tomu, že se zdejší byty staly téměř neprodejné. Kupují je pouze sociálně slabí, většinou Romové. Řada místních obyvatel zvažuje o možnosti lokalitu opustit. Za prodej bytu však nedostanou dostatek prostředků pro koupi jiného bydlení. V lokalitě jsou tak nedobrovolně zachyceny především sociálně slabé domácnosti.
Na sídlišti je dvakrát vyšší nezaměstnanost než je průměr Českých Budějovic. Lokalitu zužuje ve větší míře tradiční sídlištní kriminalita (především jde o vykrádání aut a sklepů). V době našeho šetření místní obyvatele ohrožoval střelec ze vzduchové pušky. Sociální soudržnost je velmi slabá. Sídlištní prostředí přímo nahrává izolovanosti jednotlivých rodin. Anonymita vede ke lhostejnosti. Lidské vztahy jsou špatné, protože se každý zajímá jen sám o sebe. Komunikace funguje jen na sousedské a rodinné bázi. Romské obyvatelstvo netvoří ucelenou komunitu, neuzavírá se. Romské a neromské děti spolu komunikují, ale sdružují se spíše odděleně. Řada domácností raději umisťuje děti do základních škol mimo sídliště.
Pravděpodobné trajektorie budoucího vývoje
Zatímco bývalá kladenská dělnická kolonie se vyznačuje postupnou fyzickou a sociální revitalizací, českobudějovické sídliště Máj se zřejmě ubírá opačným směrem. Přístup města je u obou problémových čtvrtí téměř totožný, tj. byty privatizovat a problémy přenechat soukromým majitelům. Ačkoli mají obě statutární města možnost členění na samosprávné části, jsou České Budějovice i Kladno spravovány z jednoho magistrátu. Obyvatelé obou studovaných lokalit pozorují malý zájem a "vzdálenost" magistrátů od dění v problematických lokalitách. Zastupitelé i úředníci si příliš neuvědomují zodpovědnost za současný a budoucí vývoj problémových lokalit a nezamýšlejí se nad alternativami rozdílných přístupů ve správě bytového fondu. V obou případech se překvapivě najdou kupci, kterým se investice do špatného a problémového bydlení vyplatí. Oba příklady však ukazují rozdílné dopady takové bytové politiky.
Centrální část budějovického sídliště Máj se stává sociálním ghettem. Výrazně se zhoršuje image bydlení v ulici V. Volfa a blízkého okolí. Byty zde jsou sice velmi levné, ale nikdo se do nich nechce dobrovolně stěhovat. Pro řadu obyvatel sídliště jsou prakticky neprodejné. Jedinými zájemci jsou Rómové nebo majitelé domů ve vnitřních Budějovicích, kteří sem přesouvají své nájemníky. Rostoucí kriminalita, stigmatizace sídliště, neochota dávat děti do místní základní školy i mediální zájem o sídliště zhoršují kvalitu života také v blízkém okolí. Řada obyvatel by se ráda odstěhovala jinam, ale zůstávají chyceni v lokalitě. Ti, kteří jsou bohatší odcházejí jinam, třeba i do okrajových částí sídliště. Možnosti zásahu veřejného sektoru jsou díky privatizaci velmi omezené.
Severní část Starých Kročehlav má podle názorů mnoha místních obyvatel potenciál k dalšímu rozvoji. I když pád Poldi Kladno znamenal nárůst nezaměstnanosti v místě i okolí, způsobil rovněž zklidnění a vyčištění oblasti od vlivu průmyslové výroby. Lokalita má výhodnou polohu při výpadovce na Prahu, devízami jsou podnikatelská aktivita místních obyvatel, vztah k místu a relativně dobré sousedské vztahy. V posledních letech dochází k výrazné rekonstrukci domů. Hrozbou jsou enklávy jednotlivých domů ve velmi špatném stavu na jejichž rekonstrukci nemá zájem ani město (domy prodává) a zřejmě ani jejich pronajímatelé. Nadějí je však celkové vylepšení životního prostředí lokality, plány na revitalizaci areálu Poldi, příliv sociálně silnějších a mladších obyvatel a "sociální tlak" sousedů na majitele i nájemníky rómských domů.
Závěr
Segregace je společenský problém, který se v současné době začíná pozvolna projevovat zejména v určitých typech lokalit. Velmi zjednodušeně můžeme rozdělit sociálně slabé lokality ohrožené segregací a sociálním vyloučením podle potenciálu pro budoucí rozvoj na dva typy.
První, reprezentovaný např. případovou studií Dolních Kročehlav, tvoří především lokality s dobrými předpoklady (potenciálem) budoucího rozvoje. Tyto předpoklady jsou určeny geografickými a sociálními charakteristikami. Jako zásadní se ukazují zejména poloha lokality uvnitř města, charakter bydlení, historie místa. Tyto specifické charakteristiky do značné míry ovlivňují, zda se místo bude vyvíjet směrem k fyzické degradaci nebo regeneraci. Mnohem lepší předpoklady mají lokality ležící blízko center měst, s multifunkčním využitím. Jako velmi významný faktor revitalizace se jeví "zakořeněnost" obyvatelstva a vztah k místu (identita), která způsobuje nižší fluktuaci obyvatel.
Jako druhý typ ohrožených lokalit vidíme naopak zejména sídlištní zástavbu s monofunkční strukturou, bez genia loci a s vysokou intenzitou migrace. Případová studie sídliště Máj v Českých Budějovicích ukazuje, že se v těchto případech nemusí vždy jednat o strukturálně postižené deindustrializované oblasti. Kromě městských lokalit můžeme najít koncentrace sociálně slabých i v méně urbanizovaných oblastech, v periferních a marginalizovaných obcích. Tento typ lokalit je předmětem dalšího výzkumu našeho týmu na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje.
Potýkat se s problémy sociálně slabých obyvatel je především záležitostí obcí. Efektivní snažení vidíme především v prevenci prostorové segregace. Mezi nevhodné postupy obcí můžeme na základě našeho výzkumu zařadit především úplnou privatizaci bydlení v sociálně slabých oblastech města. Tímto postupem si obec (zastupitelé i úředníci) "myje ruce" nad zásadním problémem obecní politiky a má následně velmi malé možnosti zasahovat do vývoje sociálně slabých (potenciálně i aktuálně segregovaných) lokalit. Zejména v sídlištních částech měst povede tato politika ke zvýšení počtu případů i naléhavosti problémů segregace a sociálního vyloučení.
- Seriál Segregace v České republice
-
- Rezidenční segregace, 23. 3. 2007
- Separace sociálně silných, 28. 6. 2007
- Segregace sociálně slabých, 29. 8. 2007 (právě čtete)
- Rezidenční segregace Romů v ČR, 29. 10. 2007
- Prostorové koncentrace imigrantů, 28. 2. 2008