Strategie regionálního rozvoje

1. 6. 2006 OF 2/2006 Regiony

Ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), stejně jako v odvětvích územního plánování, bydlení a cestovního ruchu, která výrazně ovlivňují rozvoj regionů. Proto ministerstvo formuluje zásady regionální politiky a podniká zásadní kroky k jejich naplnění.

Základním dokumentem regionální politiky na úrovni státu je Strategie regionálního rozvoje, která obsahuje analýzu současného stavu, charakterizuje silné a slabé stránky v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, a zejména formuluje strategické cíle rozvoje České republiky. K tomu strategie vymezuje státem podporované regiony a doporučuje ústředním orgánům státní správy a krajům směry rozvoje odvětví v jejich působnosti.

Koncem března byly na MMR dokončeny práce na Strategii regionálního rozvoje, která primárně vychází ze Strategie hospodářského růstu na období 2007--2013 a propojuje tak aspekty odvětvových a územních hledisek. Práce navázaly také na Strategii udržitelného rozvoje ČR, která byla schválena vládou v roce 2004. Dokument respektuje cíle regionální politiky Evropské unie a využívá všech možností, které ČR z členství vyplývají. Strategie je koordinována také s Politikou územního rozvoje, což je celostátní dokument koordinace územně plánovací činnosti krajů a resortních koncepcí ve vazbě na území.

O dokumentu, který by vláda měla projednat v dubnu letošního roku jsme hovořili s doc.Ing. Jiřím Patočkou, CSc., náměstkem ministra pro místní rozvoj.

Jaký je stav regionální politiky současného období?

V devadesátých letech došlo u nás pod vlivem amerických teorií k oslabení regionální politiky. Výsledkem je současná situace, kdy regionální disparity v rozvoji jednotlivých krajů se nevyrovnávají, ale naopak se prohlubují. Na celém světě a v Evropě zvláště začíná být regionální politika, vedle globalizace, tématem číslo jedna. Vlastně celá oblast Strukturálních fondů EU je směřována do řešení otázek rozvoje regionů, které jsou chápány jako jedny z nejdůležitějších. Rozhodující část finančních prostředků nastávajícího období 2007-2013 je investována do regionální politiky a ČR získá naprosto unikátní možnost financovat věci, na které doposud neměla. Očekáváme, že na základě dobré strategie regionálního rozvoje vyřešíme otázky, které zde krystalizovaly velice dlouhou dobu.

Jak by se dal charakterizovat základní strategický cíl regionálního rozvoje ČR v dalším období?

Nechceme opakovat negativní zkušenosti některých evropských zemí, které vedly k situaci, kdy některé regiony značně zaostávají (jižní Itálie, střední Španělsko, jih Francie) a jsou dnes předmětem nesmírně drahých a nákladných intervencí jednotlivých států i EU jako celku. Musíme se vyhnout pasti, kterou pro nás znamená modernizace a globalizace, ale i problémům jako je vylidňování venkova, degradace měst a rozvolnění obyvatelstva ve vztahu ke zdrojům ekonomického rozvoje. Základním strategickým cílem je vyvážený rozvoj regionů a přibližně stejné možnosti pro všechny obyvatele, nezávisle na tom, kde žijí.

Tab. 1: Významné ukazatele o území krajů
Kraj Rozloha v km2 Hustota obyvatel na km2 Počet obcí z toho se statutem města Podíl městského obyvatelstva v % Podíl obyvatel v obcích do 999 obyvatel
Praha 496 2 360 1 1 100,0 0
Středočeský 11 015 104 1 146 74 54,6 30,3
Jihočeský 10 057 62 623 45 63,9 23,3
Plzeňský 7 561 73 501 46 66,7 21,8
Karlovarský 3 315 92 132 28 80,7 11,7
Ústecký 5 335 154 354 46 79,3 15,2
Liberecký 3 163 135 216 36 77,9 15,1
Královehradecký 4 758 115 448 43 68,0 23,3
Pardubický 4 519 112 452 32 61,2 26,5
Vysočina 6 926 75 729 33 57,6 33,1
Jihomoravský 7 067 159 647 47 63,2 18,5
Olomoucký 5 159 123 394 26 57,6 18,5
Zlínský 3 964 149 304 30 61,2 17,6
Moravskoslezský 5 535 227 302 40 76,7 6,3
ČR 78 868 130 6 249 527 70,2 17,2

Zdroj: ČSÚ

V čem spočívá proti minulosti nová situace pokud jde o regionální rozvoj?

Se zrodem nového systému veřejné správy na počátku tohoto století vstoupila regionální politika do poněkud odlišné fáze. Doposud to byl jedině stát, který podporoval regiony, přímo nebo prostřednictvím okresních úřadů. Se vznikem krajů je zde mnohem logičtější struktura, kdy regionální politika je formulována na úrovni krajů či regionů soudržnosti (NUTS II) a jednak na úrovni státu a také v celoevropském měřítku. Samozřejmě je zde úroveň obcí a měst -- úroveň nejnižší, ale základní. Strategie tedy v nové situaci definuje regionální politiku na všech úrovních. Předpokládá se, že větší obce by měly mít promyšlenou a rozpracovanou strategii svého území s delším časovým výhledem. Kraje mají rozpracovány své koncepce regionálního rozvoje a dokument, který se předkládá vládě je koncepcí národní. Cílem je dosáhnout provázanost jednotlivých intervenčních opatření a vyšší efektivitu.

Uvedl jste v podstatě nová instucionální a organizační východiska. Jsou v nové strategii také jiné či nové kvalitativní přístupy k rozvoji regionů?

Novum proti minulosti, ale i současnosti, spočívá v tom, že se strategie nesoustřeďuje na plošné vyrovnávání rozdílů, ale akcentuje diverzitu, rozlišnost podmínek. Nová politika nesleduje tezi "bohatým brát a chudým dávat", ale naopak, chce podpořit ty regiony, které mají šance a podmínky pro rozvoj. Regionální intervence jsou tudíž zaměřeny na inovaci, na průraznost jednotlivých sektorů, na aktivizaci tradičních oblastí a odvětví, které jsou nejdynamičtější -- elektronika, biotechnologie, ale i oblast cestovního ruchu apod. Přílišný důraz na stejnorodost a maximální potlačování rozdílů (což byl přístup minulých 40 let) znamená vyrovnávání výchozí základny, to vede k malé adaptibilitě obyvatelstva a jakákoliv odchylka v ekonomice může způsobit značnou nestabilitu. To je základní změna proti přístupům minulých let. Tato koncepce je založena na diverzitě, přizpůsobení se a vyšší efektivnosti.

Dá se stručně tedy nějak stručně vyjádřit, jaká je priorita strategie regionálního rozvoje v ČR na další období?

Obecně je to možné vyjádřit tak, že priority regionálního rozvoje jednoznačně směřují ke snížení existujících regionálních rozdílů. Důležité je, že nepůjde pouze o pasivní politiku alokace prostředků na dodatečné odstraňování negativních sociálních dopadů ekonomického útlumu strukturálně postižených regionů - i když ani tato stránka se neopomíjí, ale primární je aktivní politika směrování prostředků do podpory optimálního využívání rozvojového potenciálu samotných regionů.

Jaké budou konkrétní cesty nebo procesy k zabezpečení uvedeného rozvoje regionů?

Vedle tradičních opatření je v dokumentu popsáno deset základních přístupů. Chtěl bych však zmínit některá specifika. Pro aplikování nástrojů regionálního rozvoje, obvyklých ve vyspělých zemích světa, máme u nás totiž řadu rozdílů. Především je to vysoká hustota osídlení, velký počet sídel, značná rozptýlenost výrobních kapacit a vysoká migrační stabilita obyvatelstva. V českých poměrech je proto výhodné kombinovat migrační politiku s politikou dočasného přemisťování, vázaného na rozvoj infrastruktury. Koncepce proto podporuje centralitu, ale současně také venkovské obyvatelstvo s tím, že je třeba budovat rozvojové póly ve velkých městech, které přitáhnou disponibilní zdroje a povedou k vyšší efektivitě.

Další naše specifikum?

Je to přeshraniční spolupráce mezi regiony. Jsme totiž konfrontováni se situací, že naše úpadkové regiony sousedí s prosperujícími regiony v Německu a Rakousku. Výsledkem je nerovnováha, kterou musíme odstranit cílenou podporou rozvoje příhraničních regionů.

Zmínil jste se o venkovském osídlení, kde máme velký počet malých sídel. Žije zde sice menší podíl obyvatelstva, ale je to stále rozhodující část našeho území. Jaký je strategický přístup k venkovu?

Venkovský prostor nelze řešit pouze v rámci zemědělské výroby. Navazujeme na evropská doporučení, která znamenají diverzifikaci ekonomické základny malých sídel, rozmístění sektorové ekonomiky, zvyšování kvalifikace a vzdělání obyvatelstva, rozvoj nových technologií a inovací. Evropské nástroje jsou propracované a osvědčené, budou jistě vhodné i pro náš venkov.

Antonín Eliáš