Zákony z oblasti sociálních věcí

14. 11. 2005 OF 4/2005 Sociální problematika

Několik vládních návrhů zákonů z oblasti sociálních věcí se po schválení v Parlamentu bude také dotýkat kompetencí obcí, které by měly rozdělovat některé nově koncipované příspěvky. Poslanecká sněmovna propustila např. do druhého čtení návrhy zákonů o životním a existenčním minimu, zákona o pomoci v hmotné nouzi a zákona, který mění některé související předpisy. Pokud budou schváleny, změní se od 1. července příštího roku systém dávek sociální péče, vázaných na sociální potřebnost. Stejně tak návrh zákona o sociálních službách mění zavedený systém. Sociální služby, které jsou určeny lidem v nepříznivé sociální situaci budou v případě schválení od roku 2007 organizovány zcela odlišným způsobem, než dosud.

O uvedených normách jsme hovořili s náměstkem ministra práce a sociálních věcí MUDr. Mariánem Hoškem. Zajímal nás především dopad těchto opatření do působnosti obcí a krajů.

Zákon o sociálních službách

Proč se navrhuje nový zákon a komu slouží?

Hlavním důvodem k vypracování nové právní normy byla potřeba změnit systém sociálních služeb, který již nevyhovuje požadavkům dnešní doby. Nebere v potaz změnu společnosti, ale také nezohledňuje proces sociálního začleňování jako základní myšlenku moderní sociální politiky. Sociální služby jsou určeny lidem, kteří se následkem nepříznivého zdravotního stavu, krizové situace, vysokého věku či životních návyků ocitnou v nepříznivé situaci. Aby se mohli takto postižení opět začlenit do normálního života, potřebují obvykle pomoc.

Kolika lidí se zákon dotýká?

Sociální služby v České republice využívá v současné době půl milionu osob, přičemž by asi 100 tisíc z nich bylo bez této možnosti vážně ohroženo na zdraví a životě. Navíc poskytovatelé sociálních služeb jsou významnými zaměstnavateli, pracuje zde okolo 70 tisíc lidí.

V čem jsou zásadní změny, které návrh přináší?

Základním cílem je zajistit lidem, kteří se ocitli v nepříznivé situaci, pomoc prostřednictvím nabídky sociálních služeb, stanovit pravidla pro jejich poskytování a zavedení příspěvku na péči pro lidi, kteří vyžadují pomoc jiné osoby. Poskytnutí sociální služby je nově založeno na smluvním principu, což staví člověka v nepříznivé sociální situaci do aktivní role -- jeho potřeby a projev vůle by měly být určující pro zvolení formy pomoci. Příslušný orgán, tj. úřad práce, určí na základě komplexního posouzení tzv. stupeň závislosti a podle tohoto stupně přizná žadateli příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností odpovídající výši příspěvku na péči.

O jaké příspěvky půjde a v jakém rozsahu?

Příspěvek na péči by měl nahradit dosavadní zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, což bude znamenat zjednodušení systému. Příspěvek bude až trojnásobně vyšší (od 1500 Kč až po 11 000 Kč), dostat by ho mělo cca 180 tisíc žadatelů a roční objem prostředků se pohybuje okolo osmi miliard korun.

Jakou roli budou hrát obce a kraje?

V oblasti zajištění dostupnosti sociálních služeb budou hrát obce a kraje rozhodující úlohu. Návrh zákona zavádí jejich povinnost podporovat potřebnou síť sociálních služeb na svém území. Charakter a rozsah této sítě bude regulován v procesu plánování sociálních služeb v jednotlivých obcích a krajích, do kterého musí být zapojeni také zástupci poskytovatelů sociálních služeb a osob, které tyto služby využívají. Finanční zajištění poskytovaných sociálních služeb bude stát podporovat formou dotací (13 až 14 miliard Kč ročně).

Zákon o hmotné nouzi

Úvodem nutno konstatovat, že dosud známe dvousložkové životní minimum, které zahrnuje základní náklady na osobní potřeby a nezbytné náklady na domácnost (tedy i na bydlení). Nově bude životní minimum jednosložkové a nebude už zahrnovat výdaje spojené s bydlením.

Část vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučí a tyto náklady bude řešit dávka státní sociální podpory -- příspěvek na bydlení, která existuje už dnes. Bude se však nově zohledňovat nejen příjem domácnosti, ale i její náklady na bydlení. Rozdílnost nákladů na bydlení v různých regionech bude u osob v hmotné nouzi kromě toho řešit i zákon o pomoci v hmotné nouzi, a to formou nové dávky -- doplatku na bydlení.

Jak tedy bude nový systém fungovat?

Podpora v oblasti bydlení se rozdělí se na podporu státu a podporu obce, kdy se bude moci lépe zachytit lokální potřeba se znalostí místních podmínek. Stát tedy bude nadále poskytovat příspěvek na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory a základem pro výpočet dávky budou dvě základní kritéria. Především posouzení, kolik rodina (jednotlivec) může vynaložit na náklady spojené s bydlením z vlastních příjmů; za sociálně únosné jsou považovány náklady ve výši 30 % (resp. 35 % v Praze) příjmu rodiny. Druhým hlediskem budou normativní náklady na bydlení, které se stanovení jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů v domácnosti.

Kdo bude tedy mít nárok na příspěvek?

Nárok na příspěvek na bydlení bude mít vlastník nebo nájemce bytu, jestliže jeho skutečné náklady na bydlení překračují 30 % (resp. 35 %) příjmů. Výše příspěvku činí rozdíl mezi příslušnými normativními náklady na bydlení a sociálně únosnými náklady dané rodiny nebo rozdíl mezi skutečnými náklady na bydlení a sociálně únosnými náklady dané rodiny, pokud jsou skutečné náklady na bydlení nižší než příslušné normativní náklady.

A nárok na doplatek?

Pokud rodina (jednotlivec) nebude schopna pokrýt skutečné náklady na bydlení ani s příspěvkem na bydlení, může požádat obec o doplatek na bydlení ze systému dávek hmotné nouze. O této dávce budou rozhodovat obce v samostatné působnosti.

Pokud obec přistoupí k vyplácení doplatku na bydlení, poskytne se tento doplatek v takové výši, aby rodině po úhradě skutečných nákladů na bydlení zůstala částka ve výši živobytí domácnosti.

Obce budou ovšem požadovat jasný mechanismus převodu prostředků do jejich rozpočtů

Doplatek na bydlení bude hrazen z vlastních zdrojů obcí a na tyto výdaje budou uvolněny prostředky státního rozpočtu, které se převedou do obecních rozpočtů. Pokud se nenajde oboustranně přijatelný mechanizmus, budeme hledat jiné možnosti výplaty dávek. Tento problém, který obce pochopitelně trápí, není z hlediska systému ochrany před hmotnou nouzí principiální. Úprava systému sleduje především propojení výplaty dávek s motivačními kroky, omezit dlouhodobou závislost na sociálních dávkách a prosadit princip, aby ten, kdo pracuje, se měl lépe než ten, kdo se práci vyhýbá.