K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Ohlasy na zavedení nových reformmích zákonů

Datum: 9. 3. 2001, zdroj: OF 1/2001, rubrika: Regiony

Dnem voleb do zastupitelstev krajů nabyly účinnosti nové zákony, kterými se postupně naplňuje reforma veřejné správy. Snad nejsložitější procesy se odehrávají na úrovni krajů, které jsou zcela novým prvkem v soustavě územních orgánů. Volbou zastupitelstev se uskutečnil teprve první krůček k tomu, aby vznikl plnohodnotný a výkonný orgán samosprávy a státní správy v regionech.

Legislativní předpoklady pro činnost krajského stupně jsou dostatečné. Zákon o volbách se osvědčil a zastupitelstva, která z voleb vzešla dokázala, přes značnou politickou pestrost, vytvořit samosprávné orgány. Ty se musí potýkat s dětskými nemocemi, které každá nová instituce prodělává. V řadě míst dosud nemají odpovídající podmínky pro činnost, kterou podle zákona má krajské zřízení vykonávat. Chybí budovy, potřebné materiální vybavení, personální zajištění a zejména finační prostředky. To však není důsledkem chybné legislativy, spíše odrazem organizačních potíží, které se takzvaně "za pochodu" řeší.

Postavení okresů

Od 12. listopadu loňského roku, kdy se konaly volby do krajských zastupitelstv je v účinnosti rovněž nový zákon o okresních úřadech. Jeho vypracování si vyžádala mj. právě situace, spojená se vznikem krajů. Protože na krajské úrovni dochází ke spojení výkonu samostatné a přenesené působnosti je nutné, aby vztah okresních úřadů k centrální správě i ke krajům byl upraven zákonem.

Zákon vymezil správní obvody jednotlivých okresních úřadů a upravil provádění jejich případných změn. Posílila se sjednocující funkce okresních úřadů k ostatním správním úřadům a orgánům obcí při plnění úkolů, které plynou z usnesení vlády. Zákon také podrobně upravil postup okresních úřadů při provádění kontroly výkonu přenesené působnosti orgány obcí. Z hlediska vnitřní organizace se upravila pozice referátů okresního úřadu, které mají bez výjimky rovné postavení. Obligatorně se zřídila funkce zástupce přednosty a zpřesnila se problematika zvláštní odborné způsobilosti pracovníků.

Podle nového zákona se změnilo i financování okresních úřadů, jejichž příjmy a výdaje jsou součástí samostatné kapitoly státního rozpočtu. Došlo k zániku okresních shromáždění a tím také skončily všechny dosavadní možnosti okresů finančně podpořit na základě vlastního rozhodnutí rozpočty obcí. Všechny změny nesporně zvyšují roli okresních úřadů a jejich prostřednictvím posilují vliv státu v jejich územních obvodech. Působnost okresů se dále zvyšuje řadou zvláštních zákonů, které upravují výkon státní správy v jednotlivých úsecích (vydávání občanských průkazů, pasů, řidičských průkazů, rozhodování o sociálních otázkách, převod školských úřadů do reference OkÚ aj.).

Uvedená ustanovení působí poněkud schizofrenně při porovnání se závěrečným ustanovením nového zákona o okresních úřadech, které omezuje jeho platnost do 31. prosince 2002. Tento dojem násobí stále nejasný osud tzv. druhé fáze reformy územní veřejné správy, která má řešit právě otázky, související se zánikem okresních úřadů. Zdá se, že právě v této oblasti se skrývá největší problém nastávajícího období.

Financování

Na úseku financování územní veřejné správy nastala dnem 1. ledna 2001 účinnost hned několika nových zákonů. Především je to zákon o rozpočtovém určení výnosů některých daní do rozpočtů územní samosprávy (č. 243/2000 Sb.). Zákon, o kterém již bylo popsáno mnoho stran a vyčíslení jeho přínosu bylo mnohokrát publikováno. Strohá čísla hovoří o tom, že proti minulé právní úpravě obce tímto zákonem získávají cca 6,6 mld.Kč navíc. Přínosy do některých rozpočtů jsou doslova mnohamiliónové. Přesto je zákon předmětem kritiky, která vychází nejenom od obcí poškozených jeho dopadem (cca 20 %).

V nové právní úpravě totiž chybí prvek, který motivuje obce k podpoře podnikání na jejich území. Podnikání totiž přináší další pozitivní efekty podporující růst (zaměstnanost, rozvoj navazujících odvětví, služeb atd.). Je zřejmé, že právě rozdělování daňových výnosů by mělo být tím žádoucím mechanismem, který aktivním obcím přinese finanční efekt do jejich rozpočtů. Novelizaci zákona v uvedeném smyslu předurčila již vloni Poslanecká sněmovna, když schvalovala současnou verzi zákona. (Pozn. redakce: Zákon o rozpočtovém určení byl nepřímo novelizován zákonem č. 492/2000 Sb. ještě před nabytím účinnosti, čímž se odstranila nepřesnost v § 4, odst. 1g).

Druhý důvod pro novou úpravu rozpočtového určení vyplývá z nutnosti řešit financování krajů. Jejich příjmy v nastávajícím období musí zajistit potřebné zdroje pro zajištění ekonomické samostatnosti, která umožní výkon samosprávy na krajské úrovni. Mají-li kraje plnit své poslání, výše jejich rozpočtů by se měla řádově pohybovat v objemu desítek miliard korun. Proto půjde o zásadní zásah do rozdělování daní, který se nepochybně dotkne stávající úpravy. Daňové příjmy samosprávy by měly mít dlouhodobě stabilizovanou podobu. Je tedy třeba pracovat na novelizaci zákona rychle, ale promyšleně, neboť další systémové změny v příštích letech mohou ohrožovat důvěryhodnost obcí na finančním trhu.

Rozdílé pojetí

Komplex zákonů dotvářejících celou oblast územní samosprávy a státní správy uzavírá, vedle zákona o krajích a zákona o okresních úřadech, zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze. V posledních letech prošly všechny tyto zákony postupně různými etapami jejich formování a úprav. Jejich konečné znění je výslednicí dlouhých diskuzí, někdy velmi protichůdných. Přesto jsou v uvedených normách patrné překvapující a neopodstatněné rozdíly v pojetí.

Snad nejvíce je to patrné při vymezení samostatné působnosti obcí, krajů a hlavního města. Veřejná správa je ve své činnosti vázána celým právním řádem, což v dříve platném zákoně č. 367/1990 Sb. bylo zakotveno ustanovením, z něhož vyplývalo, že obec se při výkonu samostatné působnosti řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení (§ 13). V souladu s tím musely být i obecně závazné vyhlášky (§ 16).

Nová právní úprava pro obce a kraje diferencuje z nepochopitelných důvodů mezi vydáváním obecně závazných vyhlášek, kdy jsou obce a kraje vázány jen zákony. U ostatních záležitostí jsou vázány též jinými právními předpisy (§ 35 zákona o obcích a § 16 zákona o krajích. V zákoně o hlavním městě Praze se nadále respektuje zásada vázanosti územní správy celým právním řádem bez diferenciace. K takto odlišně založenému vymezení samostatné působnosti není důvod (blíže viz též: J. Vedral: Územní samospráva a státní správa, str. 119, 120).

Věcné rozdíly

Podobné věcné rozdíly najdeme v ustanovení o volbě členů rady. Zákon o obcích , ani zákon o krajích výslovně neříká, že členové rady se volí z řad členů zastupitelstva. Toto samozřejmé pravidlo výslovně potvrzuje jen zákon o hlavním městě Praze, když v části, týkající se městských částí najdeme podobnou dikci jako u zákona o obcích a o krajích.

Stejně tak je rozdílné vymezení náležitostí pro volbu starosty, zástupce starosty a členů rady. Zákon o obcích a o krajích stanoví, že starosta, jeho zástupce resp. hejtman a jeho zástupce musí být občany České republiky. Zákon o Praze vyžaduje státní občanství u všech členů rady. U statutárních měst se zapomnělo na náměstky primátora, takže pro zástupce primátora se používá nelogicky termín místostarosta.

V některých případech byla zaznamenána rozdílná terminologie v uvedených zákonech. Například Věstník vlády pro orgány krajů, okresní úřady a orgány obcí (§ 61 zákona o obcích) je v zákoně o okresních úřadech označován jako Věstník vlády pro krajské úřady, okresní úřady a orgány obcí (§ 11). Na jiném místě se ve stejném významu používají termíny skartační řád a skartační plán apod. Je možné upozornit i na systematické rozdíly v uvedených zákonech.

Příprava novely

Uváděné příklady zdaleka neznamenají ohrožení činnosti měst a obcí. V celku je možno uvést, že v prvních dnech existence nových zákonů nevznikají v jejich důsledku kritické situace. Přesto je třeba shromažďovat veškeré podněty, které povedou k nápravě chyb, jež při tak rozsáhlé reformě jsou pochopitelné.

Velmi pohotově a kvalifikovaně reaguje na legislativní nepřesnosti Svaz měst a obcí. Během velmi krátké doby se podařilo shromáždit více než 120 připomínek k zákonu o obcích, které jsou zpracovány do návrhu novely tohoto zákona. Uvedený návrh novelizace průběhu ledna a února projednávají komise a orgány Svazu, přičemž konečné znění by mělo projednat předsednictvo SMO v závěru února.

Postup Svazu měst a obcí je obdivuhodný, neboť vytvořit v tak krátkém čase oborně fundovaný a věcný materiál nebývá zvykem. Nezbývá než věřit, že připomínky měst a obcí dokáže Parlament využít k dalšímu zkvalitnění našeho právního řádu.

Antonín Eliáš

TOPlist
TOPlist