K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

(Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 13.)

Datum: 29. 4. 2021, zdroj: OF 1/2021, rubrika: Legislativa

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), obsahuje vedle konkrétních hmotněprávních podmínek úpravy rovněž související procesní stránku, tj. postup při uplatnění nároku na náhradu škody.

Postupu pro uplatnění nároku na náhradu škody se týkají zejména následující ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu:

  • § 6 – toto ustanovení vymezuje úřad jednající jménem státu (ČR) ve věcech náhrady škody; konkrétně jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady, pro něž je zavedena společná legislativní zkratka „úřad“,
  • § 14 – upravuje institut předběžného uplatnění nároku, a to u úřadu ve smyslu uvedeného § 6 zákona,
  • § 15 – obsahuje úpravu lhůty pro náhradu škody a uplatnění nároku u soudu,
  • § 31 odst. 4 – na základě tohoto ustanovení nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s (předběžným) projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu podle § 6,
  • § 32 – upravuje subjektivní a objektivní promlčecí doby,
  • § 35 – toto ustanovení v návaznosti na § 15 zákona o odpovědnosti za škodu zavádí zvláštní případ stavení promlčecí doby po dobu odpovídající délce projednání nároku u příslušného úřadu (nejdéle v rozsahu 6 měsíců), kdy po tuto dobu promlčecí doba (§ 32) neběží.

Předběžné uplatnění nároku

Na základě § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (tj. u ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu). Zákon o odpovědnosti za škodu tedy ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody nejdříve uplatnil u věcně příslušného ústředního správního úřadu. A až poté – pokud by tomuto nároku nebylo ze strany ústředního správního úřadu vyhověno – se může poškozený se svým nárokem na náhradu škody obrátit na soud. V této souvislosti je nutné poznamenat, že institut předběžného uplatnění nároku se neuplatní v případě odpovědnosti za škodu územních samosprávných celků (obcí, krajů) v samostatné působnosti, neboť díl druhý hlavy druhé zákona o odpovědnosti za škodu (§ 19 až § 25) povinnost předběžného uplatnění nároku nestanoví, a tudíž tato skutečnost není podmínkou pro uplatnění příslušného nároku na náhradu škody u soudu.

Smyslem předběžného uplatnění nároku na náhradu škody je zejména usnadnit řešení škodných případů mimosoudní (smírnou) cestou a tím tak předejít zbytečným soudním sporům. Předběžné projednání nároku na náhradu škody ústředními správními úřady by mělo rovněž zajistit jistou míru objektivnosti v těch případech, kdy předmětem nároku na náhradu škody je škoda vzniklá z nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu u orgánu veřejné moci odlišného od ústředního správního úřadu a rovněž dosáhnout sjednocení aplikační praxe v této oblasti.

Předběžné projednání nároku na náhradu škody na úrovni ústředních správních úřadů má neformální podobu. Pro toto projednání nejsou stanoveny žádné formální procesní postupy a jeho výsledkem tedy není ani žádné rozhodnutí – ústřední správní úřad buď uzná nárok na náhradu škody a požadovanou částku poškozenému zaplatí, anebo nárok neuzná a poškozenému tak nezbyde než se obrátit s nárokem na náhradu škody na soud.

Soudní projednání

Neuznání nároku na náhradu škody může mít podobu buď výslovného sdělení poškozenému, anebo ústřední správní úřad na žádost poškozeného nijak nereaguje. Pokud ústřední správní úřad na vznesený nárok na náhradu škody žádným způsobem nereaguje, zakládá se tím po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku u ústředního správního úřadu možnost poškozeného obrátit se na soud (viz § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu). Reaguje-li však ústřední správní úřad na vznesený nárok na náhradu škody negativně (neuzná nárok zcela nebo jen zčásti), může se poškozený ihned obrátit se žalobou na soud, aniž by zároveň uplynula výše uvedená šestiměsíční lhůta. Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 23. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011 [„Ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil žalobou u soudu dříve, než uplyne šest měsíců ode dne, kdy jej v souladu s § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil u příslušného úřadu.“].

Pro uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného ústředního správního úřadu nejsou stanoveny žádné náležitosti podání. Poškozený by měl vedle své osobní identifikace (alespoň v rozsahu jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu a datum narození) v podání zejména vylíčit důvody uplatnění nároku (konkrétně popsat, v čem podle jeho názoru spočívá nesprávný úřední postup, či jednoznačně a nezaměnitelně označit rozhodnutí, které bylo pro svoji nezákonnost zrušeno), vymezit způsobenou újmu a tvrdit existenci příčinné souvislosti mezi újmou a nesprávným úředním postupem, resp. nezákonným rozhodnutím. Poškozený by měl rovněž vyčíslit výši náhrady (buď konkrétní částkou, nebo navrhnout způsob výpočtu), aby bylo patrné, jakou částku požaduje. Ze zákona však nelze dovodit (a tudíž ústřední správní úřad nemůže po poškozeném požadovat), aby poškozený provedl zároveň i právní kvalifikaci svého požadavku s odkazem na příslušná ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu. Své podání by měl poškozený vlastnoručně nebo elektronicky podepsat (pokud podání nepodává prostřednictvím své datové schránky), aby byla zřejmé, že se jedná o projev jeho vůle. Poškozený se může v rámci předběžného projednání svého nároku sice nechat zastoupit, avšak podle § 31 odst. 4 zákona o odpovědnosti za škodu nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s tímto předběžným projednáváním uplatněného nároku (důvodem této právní úpravy je patrně skutečnost, že předběžné projednávání nároku u ústředního správního úřadu má neformální charakter, a tudíž nevyžaduje po poškozeném zvláštní odborné znalosti).

Zákon o odpovědnosti za škodu nestanoví žádnou lhůtu, ve které může poškozený uplatnit svůj nárok na náhradu škody u ústředního správního úřadu. Limitujícím faktorem pro poškozeného je tak pouze běh promlčecí doby, který se však po dobu předběžného projednání u ústředního správního úřadu staví (§ 35).

Uplatnění nároku u nepříslušného úřadu

Pokud poškozený svůj nárok uplatní u úřadu, který není příslušný k jeho vyřízení, zákon o odpovědnosti za škodu v § 14 odst. 2 stanoví pro tuto situaci povinnost nepříslušnému úřadu postoupit žádost poškozeného příslušnému úřadu. Zákon současně výslovně stanoví, že účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány, přičemž se tímto postupem (neb zákon nic takového nestanoví) ani neprodlužuje šestiměsíční lhůta stanovená pro vyřízení věci (příslušným) ústředním správním úřadem.

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist