K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Summit Koncepce BIM 2019

Portály, portály, všude samé portály

Datum: 25. 10. 2019, zdroj: VSOL 4/2019, rubrika: Veřejná správa online

Digitální Česko, Informační koncepce, Národní architektonický plán, Propojený datový fond, Orchestrace federovaných sdílených služeb státu… Všechno to jsou docela probírané buzzwordy, které říkají mnoho odborníkům, o trochu míň úředním manažerům, ale – naprosto nic neříkají obyčejnému člověku. Klienta veřejné správy moc nezajímá, jestli při komunikaci využívá sdílenou službu, nebo soustavu parních strojů. On chce prostě službu a je mu tak nějak jedno, co je za ní.

Klient (tedy zejména občan) se setkává se třemi druhy pro něj zajímavých věcí. S dokumenty (včetně různých formulářů), s datovými schránkami pro komunikaci a s portály (internetové stránky úřadů). A právě portály s jejich službami jsou zcela klíčovým principem elektronizace komunikace klienta s veřejnou správou. Ten potřebuje, aby komunikace s veřejnou správou byla moderní, rychlá, efektivní a aby nebyla o ničem. A pokud možno aby nebyla vůbec, máme-li být k sobě zcela upřímní.

Jak se stále více zvyšuje digitální gramotnost běžné populace, rostou nároky na elektronické služby státu. Co platilo před deseti lety (že to stejně nikdo nebude používat), to už dnes jako negativní argument neobstojí. Už i u nás se ozývají hlasy ptající se, proč tohle či tohle nejde elektronicky, proč je všechno tak složité, nebo proč v zemi s jednou z nejvyšších penetrací elektronického bankovnictví stále nelze správní poplatky platit elektronicky. Dnes vrchol elektronizace představuje to, že si občan někde najde elektronický formulář, ten si hezky sám ručně elektronicky vyplní – a pak ho pošle datovou schránkou, nebo, pokud ji nemá, tak vytiskne a pošle poštou. A právě proto stoupá význam portálů.

Není portál jako portál

Pojem portál může zahrnovat leccos. Z korporátu jsme zvyklí, že portál je branou k firemním službám. Budeme-li se bavit v intencích veřejné správy, tak portálem rozumíme celou prezentaci na webu. Na portálu ministerstva můžeme najít čistě promo obsah (jako s kým si ministr zrovna třese rukou, nebo kam vyrazil se svým mluvčím) a také různé tiskové zprávy, ale i dokumenty, metodiky, předpisy, koncepce, formuláře a v neposlední řadě samozřejmě i služby. Služby jsou právě čím dál víc žádané.

Portál je tedy o službách a informacích. Cílem je klient a to, aby mu portál rychle pomohl.

V architektuře služeb veřejné správy rozlišujeme tři druhy portálů:

  1. Centrální portály: Portál veřejné správy, Portál občana, Portál úředníka
  2. Agendové portály: Portál práce a sociálních věcí, Portál podnikatele, Portál živnostenské agendy, Portál ČÚZK
  3. Portály úřadů (samospráv): Krajský portál, obecní portál

Zejména pak pro tu posledně jmenovanou skupinu platí to, co si budeme říkat níže.

Co portál ve veřejné správě musí?

Existuje několik základních věcí, které jsou povinné pro orgány veřejné moci. V prostředí internetu je hlavním místem pro takové věci portál. Úřad musí povinně zveřejňovat určité informace. Nejen sám o sobě a své struktuře a činnostech, ale třeba i o postupech pro klienty, včetně formulářů nebo dokumentů na veřejné elektronické úřední desce. Podrobnosti jsou uvedeny třeba v zákoně o svobodném přístupu k informacím nebo v jednotlivých agendových zákonech.

Zároveň platí i některé technické aspekty. Kupříkladu portál je považován za internetové stránky a jako takový musí být přístupný pro osoby se zdravotním postižením a musí splňovat požadavky zejména zákona 99/2019 Sb. Služby poskytované portálem by měly být poskytované také Portálem veřejné správy, který spravuje Ministerstvo vnitra. Tolikrát zmiňovaný Portál občana je součástí Portálu veřejné správy, ale k tomu se ještě vrátíme.

Na obecné úrovni tedy musí jakýkoliv portál obsahovat veškeré zveřejněné informace a veškeré elektronické služby a také postupy a informace, které pomohou klientům s vyřizováním úředních věcí. A tady jedna speciální poznámka pro samosprávy: Tohle platí pro všechny agendy a postupy, které se v daném úřadě vykonávají.

Kdo je uživatel?

Pokud stavíme portály, můžeme očekávat čtyři základní skupiny uživatelů:

  • Anonymní uživatel: Je mu přístupné vše a nevyžadujeme po něm jakoukoliv identifikaci.
  • Vnitřní uživatel: Je to buď uživatel našeho vlastního OVM (vnitřní identita), nebo uživatel jiného OVM, kterému portál poskytuje služby (identita využívající Jednotný identitní prostor a služby JIP/KAAS).
  • Registrovaný negarantovaný uživatel: Vytvoří si svůj uživatelský účet a může dostávat personalizované služby, ale nijak se neověřuje jeho skutečná existence a identita.
  • Uživatel se zaručenou identitou: Garantovaný uživatel na základě jeho elektronické identifikace (prostřednictvím služeb NIA kupříkladu přes eOP).

Pochopitelně pro každou skupinu takto tříděných uživatelů musíme počítat s poskytováním jiných okruhů služeb s jinou mírou důvěry a také s jinými funkcemi našeho portálu.

Zjednodušeně řečeno, u anonymních uživatelů nemusí docházet k žádnému přizpůsobení, protože to je jakýkoliv neregistrovaný uživatel internetu, a tudíž musí mít bez jakékoliv registrace a nutnosti se identifikovat k dispozici veškeré veřejně přístupné informace. Teď trochu pomineme i uživatele našeho úřadu nebo jiných úřadů využívající identitu z JIP, protože k tomu existuje dostatek dokumentace a úřady už si na to zvykly.

Dvě další skupiny uživatelů jsou již uživatelé, kterým můžeme poskytovat personalizované služby a informace. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je de facto v tom, že k uživateli se zaručenou identitou musíme povinně přistupovat jako k uživateli, který prokázal svoji totožnost a jsme tedy povinni poskytnout mu přístup k údajům, které se o něm vedou a k službám, které se ho týkají, a to s využitím jeho identifikace a jeho osobních údajů. Zatímco u běžného registrovaného uživatele můžeme také poskytovat personalizované služby, ovšem nezacházíme s ním jako s jednoznačně ztotožněnou osobou. S uživatelem s eID jednáme jako s důvěryhodným klientem správních a úředních procesů.

Vše je o integraci

Stejně, jako jsme si v předchozích částech článku rozdělili portály na tři kategorie, můžeme na ty samé kategorie rozdělit také informace a služby, které jsou prostřednictvím portálu poskytovány.

Centrální informace a služby se týkají veškerých služeb, jež portál poskytuje. Mezi takové služby můžeme počítat například samotnou elektronickou identitu klienta jako uživatele portálu, a to ať už se jedná o registrovaného uživatele bez zaručené identity, nebo uživatele využívajícího zaručenou elektronickou identifikaci kupříkladu prostřednictvím elektronického občanského průkazu. Agendové služby jsou sice poskytovány třeba i prostřednictvím obecního portálu, ale jsou to služby určité agendy. A nakonec informace a služby týkající se konkrétního klienta – tedy uživatele se zaručenou identitou.

Tohle vše je pochopitelně právě o integraci, a to jednak mezi portály samotnými (obecní portál versus Portál veřejné správy a Portál občana, obecní portál versus Agendový portál spravovaný daným ministerstvem), nebo mezi portály a příslušnými informačními systémy (portál poskytující služby určitých ISVS). Podrobnosti této integrace závisí na dvou faktorech. Na našem postavení v daném procesu. Jsme-li gestorem dané agendy (to platí třeba u krajských samosprávních agend), nebo jsme-li vykonavatelem agendy někoho jiného (to je třeba u živnostenské agendy v obcích, u agendy cestovních dokladů či u centrálních sociálních agend). Druhým aspektem je cílový klient. Opět rozlišujeme, zdali se jedná o prezentaci veřejných informací, či o službu branou v rámci určitého úředního procesu. Pokud se jedná o druhý příklad, musíme zajistit vše výše řečené kolem elektronické identity.

U portálů bychom měli tedy myslet na integraci na:

  • Portál veřejné správy: Kde budeme publikovat naše postupy a životní situace, či odkud naopak budeme brát informace o postupech.
  • Portál občana: Kam budeme propagovat naše služby (buď prostou dlaždicí, nebo přímou integrací na naše portálové služby).
  • Na portály agendové: Třeba u portálů věnovaných sociálním agendám bychom měli trvat na dodání služeb jejich správcem.
  • Na elektronickou identitu: NIA pro občany, JIP/KAAS pro úředníky.
  • Na příslušné ISVS zajišťující údaje a služby uživatelům se zaručeným eID.
  • Na formuláře: Pochopitelně s funkcí SSO a předvyplňováním údajů.

Tohle vše je zejména pro obce a kraje trochu složitější, protože pro diskusi nad svým portálem se musí bavit se spoustou ústředních orgánů a vymáhat od nich příslušné služby. Je podle mého zcela zbytečné, aby v této zemi všech 280 úřadů řešících agendy sociální práce s klientem vymýšlelo stejné služby a informace, když jim je má poskytnout MPSV jako správce centralizovaného informačního systému a gestor za danou agendu a za postupy v životních situacích. Na samosprávných orgánech pak nechme přizpůsobení těchto služeb, kupříkladu vymezením úředních hodin a konkrétních kontaktů na sociální odbory. Ale nechtějme po nich vše vymýšlet.

Přesně s těmito mechanismy počítá i připravovaný Národní architektonický plán, takže se to, co se zde píše, bude muset velice rychle uvést do praxe. Cílem pak je co nejvíce územním samosprávným OVM usnadnit jejich práci a život. A to nejen v oblasti ISVS, ale i při budování jejich portálů.

Michal Rada

TOPlist
TOPlist