K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Financování přenesené působnosti krajů

Datum: 16. 7. 2019, zdroj: OF 3/2019, rubrika: Ekonomika

V minulém čísle časopisu Obec & finance jsem informoval o zpracované analýze příspěvku na výkon státní správy týkající se obecních samospráv. V tomto článku představím analýzu financování státní správy v případě krajů. Tato analýza měla za cíl identifikovat míru krytí současných nákladů na výkon státní správy u krajů, diskutovat možné způsoby financování do budoucna a analyzovat rozdíly mezi jednotlivými kraji.

Ministerstvo vnitra České republiky

Reaguje se tak na současný stav financování přenesené působnosti krajů, který vychází z doby rušení okresních úřadů, při kterém byla část zaměstnanců delimitována na krajské úřady a část na obce s rozšířenou působností. V rámci této změny byla stanovena směrná čísla a odpovídající množství finančních prostředků. Od té doby byly při valorizaci shodně všem zvyšovány platby, ale již se nezkoumal vývoj zaměstnanců, přidávání agend apod. Nutné je také dodat, že na nižší míru kofinancování nákladů na výkon státní správy kraje poukazují již dlouhodobě.

Odlišnost proti obcím

Vzhledem k odlišnému charakteru agend státní správy vykonávaných kraji oproti obcím byla při zpracování analýzy zvolena jiná metodika. Role krajů v této oblasti je metodická, kontrolní a zahrnuje řešení odvolacích řízení proti prvoinstančním rozhodnutím. Jedná se tak o činnosti, které jsou více individualizované a heterogenní. Analýza proto nebyla postavena na dekompozici jednotlivých agend, ale spíše na personálním zabezpečení.

Pro určitou objektivizaci údajů bylo nutné použít více zdrojových dat a ta navzájem komparovat. Jedním ze zdrojů dat byly údaje ze systému Ministerstva financí MONITOR, dalším zdrojem byla data, která získalo Ministerstvo vnitra skrze jednotlivé webové stránky krajských úřadů, na kterých jsou uvedeny kontakty na jednotlivé zaměstnance a rozřazení do odborů a také to byly závěrečné účty krajů. V potaz byla v rámci analýzy vzata také data z krajského benchmarkingu, ve kterém si jednotlivé krajské úřady dlouhodobě zpracovávají sledování jednotlivých legislativních dopadů do struktury úřadů z hlediska počtu dotčených úvazků. Jen na doplnění uvádím, že analýza se nevěnuje hlavnímu městu Praze, kde se kombinuje činnost krajského a obecního stupně.

Ač je struktura krajů dlouhodobě ustálena, existují mezi jednotlivými úřady relativně velké rozdíly, a to nejen z hlediska počtu zaměstnanců na úřadu celkově, což je ovlivněno množstvím činností, které jsou vykonávány např. zřízenými příspěvkovými organizacemi, ale i v rámci přenesené působnosti, kde jsou agendy relativně shodné. Rozdíly mezi jednotlivými úřady jsou vykazovány i z hlediska mzdových hladin a výše režijních nákladů. Asi nepřekvapí, že nejvyšší mzdové náklady jsou u Středočeského kraje, který se potýká se mzdovou konkurencí hlavního města, nejnižší náklady na zaměstnance jsou naopak v Olomouckém kraji. Pokud se vezme v potaz počet obyvatel kraje, dostáváme se k číslům, která ukazují průměrné roční náklady na výkon krajské státní správy na jednoho obyvatele kraje. Tady je, vzhledem ke své velké velikosti, na nejnižší hladině Středočeský kraj se 195 Kč na hlavu, nejvíce pak vychází u Karlovarského kraje, a to 340 Kč. Vzhledem k tomu, že na zajištění funkčnosti krajského úřadu je potřebné určité penzum zaměstnanců, nelze se tomuto zjištění příliš divit, protože Karlovarský kraj je nejmenší a jsou zde tedy nejnižší tzv. úspory z rozsahu. Průměrná republiková hodnota vychází na 265 Kč na jednoho obyvatele.

Režijní náklady se mezi kraji liší rovněž relativně výrazně, interval je od 19 % do 42 % (vztaženo ke mzdovým nákladům). V tomto čísle se jednak odráží výše mezd, od které se režie uvádějí, ale také samotná výše náročnosti správy budovy, energií, vnitřního vybavení apod. Nejnižší režie jsou u Moravskoslezského kraje, který ovšem vykazuje zároveň relativně vysoké mzdové náklady, naopak nejvyšší režie vycházejí u Královehradeckého kraje, kterému prodražuje provoz splácení budovy krajského úřadu.

Míra krytí nákladů

Pokud chceme u krajů identifikovat míru krytí nákladů na výkon státní správy příspěvkem, je nutné zahrnout výše zmíněné mzdové osobní náklady, režijní náklady a započítat adekvátní podíl ostatních zaměstnanců, kteří zajišťují obslužné činnosti (ekonomické, personální apod.) či manažerské činnosti. Vzhledem k tomu, že údaje získané z MONITORU, od krajů i z dostupných rozpočtů se odlišují, lze určit průměrnou míru krytí nákladů na výkon státní správy u krajů v rozmezí 50–60 %.

Tato míra se ovšem u jednotlivých krajů liší, právě v návaznosti na počet zaměstnanců v přenesené působnosti, výší mzdových a režijních nákladů. Interval míry krytí pro jednotlivé kraje se tedy nachází mezi 48 % v případě Ústeckého kraje až 68 % v případě Karlovarského kraje. Nižší míra krytí v případě Ústeckého kraje je způsobena zejména vyšším počtem úředníků v přenesené působnosti, jelikož tento kraj má více úředníků na státní správu než největší kraje – Středočeský a Moravskoslezský.

Možnosti financování v budoucnosti

Součástí analýzy byla také diskuze nad možnými způsoby financování přenesené působnosti krajů do budoucna. Jednou z řešených variant byla i otázka, zda celý příspěvek pro kraje v současné podobě nezrušit a neupravit financování za výkon přenesené působnosti v rámci RUD. Tato varianta se neukázala jako vhodná zejména z hlediska nižší flexibility v případě potřeby změn – vázanost na změnu zákona. Dále pak z důvodu měnícího se inkasa daní v závislosti na fázi hospodářského cyklu, neboť výkon státní správy by měl být stejný a stabilní bez ohledu na hospodářskou situaci.

Pro urovnání současného stavu financování státní správy vykonávané kraji by bylo nutné ze státního rozpočtu vyčlenit více finančních prostředků. Pro rok 2019 je mezi kraje rozdělováno více než 1,3 mld. Kč, v součtu by však bylo třeba vyčlenit téměř o 1 mld. více. Vedle toho je však nutné přistoupit k jinému mechanismu rozdělování prostředků mezi jednotlivé kraje, než je tomu v současnosti. Cestou může být například odvození adekvátního počtu úvazků pro výkon přenesené působnosti vycházející z velikosti kraje a stanovení mediánového nákladu na jeden takovýto úvazek. Tímto krokem by se podařilo srovnat metodické vstupy – jednotlivé kraje se pak mají s čím porovnávat a zároveň bude „hlídán“ počet úvazků. Určitě se vzhledem k rozdílnostem v jednotlivých krajích nikdy nesrovnají náklady na režie či mzdy, ale určitá harmonizace je potřebná. Takovéto kroky je ovšem nutné činit po vzájemné konzultaci s kraji, jejich asociací a zejména s Ministerstvem financí.

Mgr. Ing. David Sláma, ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy MV ČR

TOPlist
TOPlist