K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Využívat nástroje, které umožňují pozemkové úpravy

Datum: 16. 4. 2019, zdroj: OF 1/2019, rubrika: Životní prostředí

Pro starosty velmi podnětnou konferenci „Voda, půda, krajina: Ochrana v EU a ČR“ zorganizovalo počátkem letošního roku hnutí Starostů a nezávislých (STAN) společně s Evropskou lidovou stranou. Akce totiž přítomným účastníkům poskytla celou řadu návodů i příkladů, jak se mohou aktivně a ve vlastním zájmu zapojit do procesů zlepšujících stav krajiny v intravilánu i extravilánu obce.

Snímek z konference „Voda, půda, krajina: Ochrana v EU a ČR“
Snímek z konference „Voda, půda, krajina: Ochrana v EU a ČR“

Zřejmě nejdiskutovanějším tématem byly pozemkové úpravy, a to jak komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), tak jednoduché (PÚ), které by se však měly spíše nazývat „dílčí“, neboť fakticky žádné „jednoduché“ pozemkové úpravy neexistují. Velmi důležitým sdělením přitom bylo, že pozemkové úpravy představují v praxi jediný proces, při kterém automaticky dochází ke zrušení všech smluvních vztahů v území, na kterém pozemkové úpravy probíhají.

Proces KPÚ i PÚ tak poskytuje možnost tyto vztahy (například nájemní a pachtovní smlouvy) upravit nově tak, aby při zemědělském (i jiném) hospodaření lépe vyhovovaly zásadám správné zemědělské praxe a aby obhospodařované pozemky negenerovaly rizika vodní či větrné eroze, omezenou schopnost půd zadržovat vodu nebo vznik a eskalaci tepelných ostrovů.

Jedním cílů pozemkových úprav je snížit maximální plochu monokultur hospodářských plodin na maximálně 30 hektarů. Hospodařící zemědělce bude k tomuto cíli nutit i naše legislativa, platná od začátku letošního roku. Avšak vzhledem k tomu, že je již struktura polí na letošní rok od podzimu 2018 založena, je platnost ustanovení v rámci správné zemědělské praxe odložena na rok 2020.

Program Pestrá krajina

Obdobný záměr na uvedené konferenci prezentoval člen Asociace soukromého zemědělství ČR Daniel Pitek. Ten na konferenci promítl a okomentoval videoklipy z farem, které uspěly v programu „Pestrá krajina,“ jehož účastníci usilují o návrat krajiny do přirozeného kulturního stavu, a to bez nároku na nějaké dotace a podpory, ale na základě vlastního přesvědčení a znalosti území, na němž obhospodařují zemědělské pozemky (nejde ovšem o tzv. „bezzásadová území,“ praktikovaná na území národních parků). Přitom Pitek poznamenal, že takovými iniciativami je třeba „…rozbít zemědělství na menší celky,“ neboť dlouhé neporušované plochy polí mimo jiné oteplují a vysušují krajinu, což prohlubuje rizika sucha a dále zhoršuje nežádoucí stav naší krajiny.

Zmíněný zákaz pěstování monokultur na plochách větších než 30 hektarů, který zpracovalo Ministerstvem zemědělství, označil Pitek za nedostatečný a poukázal na skutečnost, že i tak jde o celky, které jsou větší než průměrná výměra farem v EU. Kromě toho takový zákaz se má týkat jen ploch silně a mírně erozně ohrožených (SEO a MEO), což představuje minoritní část zemědělské půdy v ČR.

Pitek také porovnal počty zemědělců v ČR a v zahraničí, konkrétně na příkladu Maďarska. Tam podle něj hospodaří zhruba 600 000 zemědělců, tedy dvacetkrát více než v podmínkách naší země, a to přesto, že má Maďarsko lepší podmínky pro intenzivní zemědělství než my. I to je mimo jiné důkazem, že zemědělství je v ČR nepřirozeně koncentrované, což má negativní dopad jak na krajinu, tak ale i na rozvoj venkova v širším slova smyslu. Přesto je ale třeba ministerstvem prosazené omezení monokultur kvitovat s povděkem, neboť o první krok k žádoucí fragmentaci zemědělské krajiny.

Pozemkové úpravy

Zpět ale k pozemkovým úpravám. V jejich pojetí totiž došlo od posledního vydání „Obec & finance“ k důležitému posunu, jak již ostatně předchozí číslo časopisu avizovalo. Zejména KPÚ se totiž budou řídit novými prioritami, které pro ministerstvo zemědělství zformuloval rektor České zemědělské univerzity v Praze Petr Sklenička. Jde o následující zásady:

  • veškerá opatření realizované v rámci pozemkových úprav budou dimenzována na klimatické podmínky po roce 2050 (uvedený princip označil za nejdůležitější)
  • oproti stávající prioritě retence vody v krajině (krátkodobé zadržení vody) budou posílena opatření týkající se akumulace vody v krajině (dlouhodobé zadržení vody)
  • nedílnou součástí pozemkových úprav bude plán na realizaci závlah
  • součástí pozemkových úprav bude zabezpečení vodních zdrojů pro závlahové vody
  • součástí pozemkových úprav bude vytváření a respektování vazeb mezi několika katastry (pozemkové úpravy se budou realizovat v sousedních katastrech najednou)
  • opatření v rámci budování společných zařízení budou polyfunkční (například poldry budou sloužit k retenci i akumulaci vody)
  • při zahajování pozemkových úprav budou mít prioritu katastry nejvíce ohrožené suchem.

Financování pozemkových úprav

S úpravou priorit v pojetí pozemkových úprav také souvisí zajištění finančních zdrojů na jejich realizaci. Na tyto účely je podle ústředního ředitele Státního pozemkového úřadu (SPÚ) Martina Vrby k dispozici pro letošní rok 1,2 miliardy korun, což by měla stačit na realizaci úprav na poměrně širokém území země.

Stát také chystá novelu zákona o pozemkových úpravách tak, aby mohl SPÚ vykupovat potřebné pozemky na tržní, nejen úřední ceny, jak je tomu dosud. To znamená, že za pozemky potřebné k zajištění veřejného zájmu (což je především akumulace vody v krajině, ale i na závlahová zařízení) stát zaplatí více, čímž padá jedno z omezení, proč jsou v současné době vlastníci půdy (včetně obcí) k pozemkovým úpravám, řekněme – nevstřícní.

A možná ještě jedna poznámka k plánování pozemkových úprav. Jak na konferenci také zaznělo, měli by nejen krajinní architekti, ale i vedení obcí více pracovat se systémem elektronické evidence uživatelských vztahů – LPIS. Jeho součástí je totiž celá řada „vrstev,“ včetně těch, přístupných veřejnosti (jinak je třeba se do systému registrovat), přičemž některé z nich jsou pro plánování opatření v krajině velmi cenné – třeba vrstva místních odtokových poměrů. Toho lze využít například i při revizi stávajících ochranných pásem vodních zdrojů, což je také proces, v němž se mohou starostové angažovat. Prioritou by ale neměl být stavební zájem.

Poslední poznámka k pozemkovým úpravám se týká možností úprav území, na kterém již byly KPÚ nebo PÚ realizovány. I po ukončení tohoto procesu lze totiž strukturu krajiny dále měnit, musí být, ale zachován po pozemkových úpravách nastolený majetkoprávní stav. Změny se přitom dají předpokládat, což připouští jak Ministerstvo zemědělství, tak rektor Sklenička – právě s ohledem na nové priority KPÚ a PÚ.

Městská a nelesní zeleň

Krajinný prvek – skupina stromů v poli
Krajinný prvek – skupina stromů v poli (oba snímky archiv autora)

Jedním z témat konference byla také městská a nelesní zeleň. Strom jako klimatickou jednotku prezentoval například Michal Pochop z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany vod a na příkladech ukázal, jak stromy a zeleň ochlazují krajinu i města.

Jediný strom o průměru koruny 10 metrů podle něj představuje klimatickou jednotku o výkonu 20 až 30 kW. Přehřátá krajina přitom, jak na jiných akcích opakovaně v minulosti prezentoval ředitel ENKI Třeboň Jan Pokorný, vysouší okolní prostředí, takže například rozsáhlá pole odvodňují i okolní lesy, ale i rybníky, mokřady a další krajinné prvky. I to je důvodem k liniové výsadbě stromů v krajině, ideálně ovocných, které mohou být pro člověka i pro zvěř vítaným občerstvením.

Přesto, jak na konferenci na konkrétních příkladech zaznělo, likvidují nelesní zeleň v krajině samotní zemědělci, a ve městech či obcích jejich představitelé. Nahrazovat původní vzrostlé stromy trávníky, což se často děje, tak není řešením. Bez stromů, a to i v areálu obcí, se například rychleji ztrácí i voda z místních studní.

Společná zemědělská politika

Důležité však byly i prezentace širších souvislostí, které mají či budou mít na zachování či vytváření zdrojů vody vliv, a také predikce struktury zemědělských dotací v budoucím programovém období po roce 2020. Jak přitom uvedl jeden z garantů akce, europoslanec a předseda Sdružení místních samospráv Stanislav Polčák, v současné době není ještě ani dokončeno samotné projednání víceletého finančního rámce EU, které navíc ani neobsahuje podobu Společné zemědělské politiky (SZP) na uvedené období, takže celý proces velmi pravděpodobně nabere roční zpoždění.

Téměř jistě se tak bude opakovat situace z počátku současného období, což ovšem bude patrně znamenat, že připravované změny v SZP, z nichž většina je žádoucích, přijdou později. Stejně tak je zřejmé, že do zemědělství půjde z EU méně peněz než dosud, zejména proto, že Unie vnímá jako důležité jiné priority než podporu agropodnikání.

Oproti současnému stavu hodlá například podle Polčáka EU navýšit finanční prostředky na problematiku migrace 2,6×, na mládež 2,2× nebo na bezpečnost 1,8×. I proto podle europoslance nehodlá Evropská Komise ustoupit ze zastropování a větší důraz má být také kladen na „dodržování požadovaných výsledků“. Změnit by se také měl podíl kofinancování i zařazení regionů mezi méně vyspělé a vyspělejší oblasti. Maximální příspěvek z EU na cokoli by neměl přesáhnout 70 procent, do vyspělejších oblastí by z ČR měla spadat kromě Prahy také většina území na jih od dálnice D1. Rozhodující je ale jedno – a na tom je shoda v celé EU: Totiž, že zhruba 30 procent bruselských dotací má být směrováno na adaptační opatření vůči suchu a na zlepšení kvality životního prostředí. Právě z toho může řada obcí v budoucnosti profitovat.

Jak je to s odpařováním vody

Nakonec ještě stručný výtah z materiálu, který jako podklad pro rozhodování nadresortní komise VODA-SUCHO zpracoval již výše zmiňovaný ředitel ENKI Třeboň Jan Pokorný. Komise připravuje a aktualizuje pro Vládu ČR strategii proti omezování dopadů sucha.

Ačkoli se zdá být logické, že suché sklizené pole vydlážděná plocha neztrácejí vodu výparem, zatímco les, mokřad a zejména vodní plocha vypařují evidentně vodu, a proto zhoršují vodní bilanci, opak je pravdou!

Sluneční záření dosahující za jasného dne intenzity 1000 W/m2 ohřívá povrch odvodněné plochy až na 60 stupňů Celsia, od přehřáté plochy se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Vzduch o teplotě 40 stupňů Celsia a relativní vlhkosti 20 procent obsahuje 10 gramů vody (ve formě vodní páry) v krychlovém metru. I při velmi pomalém vzestupném proudění 0,1 m/s vystoupá za jednu hodinu nad metr čtvereční plochy do atmosféry 360 kubíků ohřátého vzduchu, který tak odnesl 3,6 kilogramu vody. To je za deset hodin, kdy například v létě svítí slunce a ohřívá povrch země, celkem 36 kilogramů vody. Ohřáté plochy přitom nasávají vzduch z okolí, tedy ze sousedního lesa, mokřadu či rybníka a teplý vzduch vynáší do výšky vodní páru.

Samotný les, mokřad či rybník naopak vypařuje pouze několik milimetrů vody za den, tedy pouze několik litrů vody ze čtverečního metru. Sluneční energie se váže do vodní páry a tou je vzduch téměř nasycen a stoupá pomalu vzhůru, protože povrch korun lesních stromů, mokřadu a vodní hladiny je chladný, nevytváří se na nich zjevné teplo, které by pohánělo vzestupný proud. Vzduch nasycený vodní párou stoupá pomalu vzhůru a brzy dosahuje rosného bodu, tvoří se místní srážky a část vypařené vody se tak vrací.

Pokud je tento krátký oběh vody zachován na velkých plochách, přichází na pevninu snadno proudění od oceánů. Důkazem je, že na rozsáhlých zalesněných plochách prší i hluboko v kontinentech a naopak tam, kde les chybí, ustávají srážky několik set kilometrů od pobřeží. Takže platí, že voda přitahuje vodu a na suché pole neprší. Lesy a mokřady nejsou příčinou vysychání, naopak, o vodu je připravují odvodněné přehřáté plochy.

Petr Havel, agrární analytik

TOPlist
TOPlist