K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Informační povinnost správce poplatku

Datum: 9. 4. 2019, zdroj: OF 1/2019, rubrika: Legislativa

Správce poplatku je správním orgánem, kterému je různými právními předpisy uložena informační povinnost, tedy povinnost poskytovat informace ze své činnosti. Současně však je správce poplatku vázán poměrně rozsáhlou povinností mlčenlivosti.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

V tomto článku se zaměříme na plnění informační povinnosti správce poplatku a její vztah k povinné daňové mlčenlivosti. Pod pojmem „informační povinnost“ nemáme na mysli jen poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), nýbrž i plnění dalších informačních povinností stanovených zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), příp. jinými právními předpisy, se kterými může správce poplatku reálně přijít do styku.

Poskytování informací a výjimky

Základním právním předpisem, který obsahuje obecnou úpravu poskytování informací, je InfZ. Uvedený zákon je postaven na tzv. principu publicity. To znamená, že poskytnuty musí být všechny informace, o kterých tento nebo jiný zákon nestanoví, že se neposkytují. Důvody pro odmítnutí v zásadě vždy chrání nějaké důležité zájmy, kterými mohou být např. ochrana osobnosti, soukromí a osobních údajů fyzických osob, nebo jiná práva osob, příp. jiné důležité zájmy (stabilita finančního systému, utajované skutečnosti).

V prvé řadě je nutné uvést, že poskytování informací z oblasti místních poplatků na první pohled brání povinnost mlčenlivosti osob vykonávajících správu místních poplatků zakotvená v § 52 daňového řádu, podle kterého platí, že úřední osoby a osoby zúčastněné na správě daní jsou vázány povinností mlčenlivosti o tom, co se při správě daní dozvěděly o poměrech jiných osob. To neplatí pro daňový subjekt, pokud jde o informace získané nebo použité při správě jeho daní. InfZ nicméně s mlčenlivostí upravenou v různých právních předpisech počítá a stanoví, že poskytnutí informací podle tohoto zákona není porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost (při správě místních poplatků daňovým řádem). Na základě povinnosti zachovávat mlčenlivost tedy nelze žádost o informace odmítnout.

Naopak z důvodů pro odmítnutí žádosti upravených v InfZ přichází v úvahu jednak důvod upravený v § 8a InfZ, podle kterého mj. osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Tím je zejména nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 2016/679 („nařízení GDPR“). Uvedený důvod se bude týkat těch případů, kdy by měl správce poplatku na základě žádosti poskytnout osobní údaje poplatkových subjektů (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo apod.).

Další z důvodů pro odmítnutí žádosti, který může být při správě místních poplatků aplikován, je důvod upravený v § 10 InfZ. Podle tohoto ustanovení platí, že informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení povinný subjekt podle tohoto zákona neposkytne. Tento důvod může být aplikován v případě, kdy by se žadatel o informace dotazoval na to, zda konkrétní poplatník (plátce) splnil či nesplnil poplatkovou povinnost, zda má nedoplatky atd. Aplikací tohoto důvodu se zabýval i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku sp. zn. 10 As 289/2017 ze dne 12. 7. 2018, ve kterém aplikaci tohoto důvodu připustil. Je vhodné dodat, že o jinou situaci by šlo v případě, kdy by se žadatel dotazoval na výši prominutých poplatků. V tomto případě by bylo nutné takovou informaci poskytnout.

Nakonec je důvod, upravený v § 11 odst. 3 InfZ, podle kterého se neposkytují informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností. Tento důvod by bylo možné aplikovat na informace získané od třetí osoby v rámci kontrolní činnosti. V tomto jediném případě je relevantní i daňová mlčenlivost.

Správci poplatku však nebude nic bránit v tom, aby na žádost poskytl obecné informace o správě místních poplatků (celková výše nedoplatků, výše vybraných poplatků za konkrétní období za konkrétní poplatek apod.).

Poskytování informací podle § 82 písm. c) zákona o obcích

Poměrně častým jevem, se kterým se mohou správci poplatku setkat, je žádost člena zastupitelstva o poskytnutí informací týkajících se správy místních poplatků učiněná podle § 82 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Podle tohoto ustanovení platí, že člen zastupitelstva může požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.

Předně je vhodné uvést, že správa místních poplatků je podle § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“) výkonem přenesené působnosti. Zastupitelstvu obce však přísluší vykonávat přenesenou působnost jen tam, kde to zákon stanoví. ZoMP ani daňový řád, však zastupitelstvu obce nesvěřují žádné pravomoci při správě místních poplatků. Nelze se opřít ani o argument, podle kterého zastupitelstvo obce schvaluje rozpočet, a případné nedoplatky jsou pohledávkami obce. Pro účely schválení rozpočtu totiž není nutné, aby člen zastupitelstva znal konkrétní výši nedoplatku konkrétního poplatníka (plátce). Z obdobných důvodů se nelze opřít ani o argument, podle kterého schvaluje zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhlášku o místních poplatcích.

Na základě § 82 písm. c) zákona o obcích tak není možné získat informace týkající se správy místních poplatků, které by nemohly být jinak poskytnuty „běžnému“ žadateli podle InfZ. Člen zastupitelstva tak může získat obecné informace o stavu nedoplatků, výši vybraných poplatků apod.

Poskytování informací v rámci daňového řízení

Daňový řád obsahuje úpravu poskytování informací osobám zúčastněným na správě daní. Osobou zúčastněnou na správě daní je dle daňového řádu zejména daňový subjekt (poplatník nebo plátce místního poplatku) a třetí osoby (jsou jimi osoby odlišné od poplatníka, které mají práva při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena). Z pohledu informační povinnosti se budeme zabývat pouze poplatkovým subjektem a jeho zástupcem. Jiné subjekty se totiž při správě místních poplatků takřka nevyskytují.

Pokud jde o poplatkový subjekt, tento má při poskytování informací z daňového řízení nejsilnější postavení. To se projevuje zejména v případech, kdy poplatník požaduje informace týkající se jeho poplatkové povinnosti, neboť dle § 52 odst. 1 věta druhá daňového řádu se povinnost mlčenlivosti nevztahuje na daňový subjekt, pokud jde o informace získané nebo použité při správě jeho daní. Poplatník tak má právo na nahlédnutí do svého spisu, a to s výjimkou částí vyhledávací, u které má právo nahlédnout pouze do soupisu písemností obsažených v této části spisu, přičemž z takto poskytnutého soupisu nesmí být patrný obsah jednotlivých písemností. Jak už to bývá, i z tohoto pravidla platí výjimka, dle které lze do vyhledávací části spisu nahlížet jen v odůvodněných případech, kdy je to nutné pro další průběh řízení. Poplatník má tedy dle daňového řádu právo na nahlížení do svého spisu, doslovné opisy, kopie a výpisy části spisu nebo potvrzení o skutečnostech v něm obsažených. Dále má poplatník právo nahlížet do osobního daňového účtu a na potvrzení o stavu osobního daňového účtu (žádost o vydání potvrzení je zpoplatněna správním poplatkem ve výši 100 Kč). Dále má poplatník právo nahlížet do daňové informační schránky, je-li tato správcem daně zřízena (tato schránka umožňuje vzdálený přístup jak k informacím obsaženým ve spise, tak na osobním daňovém účtu).

Stejná práva jako poplatník má také jeho zástupce, a to po dobu, po kterou jej zastupuje. Jedinou výjimku tvoří případy, kdy je poplatník zastupován v omezeném rozsahu. Zástupci se v takovém případě poskytují pouze informace za trvání a v rozsahu konkrétního zmocnění. Výjimku z poskytování informací zástupcům představuje nahlížení do daňové informační schránky, kam má zástupce právo nahlížet jen v případech, kdy má neomezené zmocnění k zastupování při správě daní, nebo v případech, kdy je zmocněn nahlížet do daňové informační schránky.

Poskytování informací pro účely insolvenčního řízení a exekuce prováděné soudním exekutorem

Mezi možnosti, kterými může správce poplatku vymáhat nedoplatek, patří na základě § 175 odst. 1 daňového řádu uplatnění nedoplatku v insolvenčním řízení a vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora. Aby mohl správce poplatku přihlásit nedoplatek do insolvenčního řízení nebo podat exekuční návrh k soudnímu exekutorovi, musí soudu, resp. soudnímu exekutorovi poskytnout nezbytné informace z daňového řízení. Na tuto skutečnost pamatuje § 53 odst. 1 písm. c) bod 2 daňového řádu. O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní soudu, jde-li o uplatnění práva správcem daně při správě daní.

V případě insolvenčního řízení je vhodné také poukázat na § 20 odst. 3 daňového řádu, který stanoví, že insolvenční správce má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt v případech, kdy plní povinnosti stanovené daňovým subjektům – dlužníkům. Jedná se o případy, kdy na insolvenčního správce přejde tzv. dispoziční oprávnění. To na něj přejde podle § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „InsZ“) v případě prohlášení konkurzu a podle § 408 InsZ také v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře zůstává dispoziční oprávnění dlužníkovi a insolvenční správce nezískává totožná oprávnění jako on. V případě, kdy insolvenční správce nemá oprávnění daňového subjektu, měl by správce poplatku komunikovat s insolvenčním soudem.

V případě exekuce prováděné soudním exekutorem je situace jiná. Správce poplatku se s exekučním návrhem obrací přímo na soudního exekutora (na rozdíl od insolvenčního řízení). Oprávnění poskytnout soudnímu exekutorovi nezbytné informace (týkající se vymáhaných nedoplatků) tak implicitně vyplývá přímo z § 175 odst. 2 daňového řádu. V opačném případě by totiž bylo absurdní, aby se správce poplatku mohl obrátit na soudního exekutora, nicméně nemohl mu sdělit žádné informace.

Poskytování informací pro účely dědického řízení

Případný přeplatek či nedoplatek poplatkového subjektu je předmětem pozůstalosti a přechází na dědice. Dědické řízení je vedeno notářem, který na základě § 103 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, činí v řízení úkony soudního komisaře.

Na základě výše uvedeného § 53 odst. 1 písm. c) bod 2 daňového řádu tak může správce poplatku notáři v rámci dědického řízení oznamovat skutečnosti důležité pro řízení, zejména existenci přeplatku či nedoplatku. Dříve bylo sporné, zda může správce poplatku sdělovat notáři informace o přeplatku, avšak podle současného názoru Ministerstva financí, se kterým se autoři ztotožňují, je nutné § 53 odst. 1 písm. c) bod 2 daňového řádu vyložit tak, že se vztahuje na jakékoliv domáhání se soudní cestou jednoznačného určení práv a povinností v daném případě, a to bez ohledu na to, zda z pohledu správce daně jsou předmětem nejistoty aktiva či pasiva v rámci pozůstalosti.

Žádost o informace učiněná podle § 8 trestního řádu

Správce poplatku se může čas od času setkat také s žádostí orgánů činných v trestním řízení (nejčastěji policie), ve kterých na základě § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) požadují informace o konkrétních poplatnících (plátcích).

Podle § 8 odst. 1 trestního řádu platí, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Nicméně podle § 8 odst. 2 trestního řádu platí, že podmínky, za nichž může orgán činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní, stanoví zvláštní zákon. Tímto zákonem je právě daňový řád.

Podle § 53 odst. 3 daňového řádu platí, že o porušení povinnosti mlčenlivosti rovněž nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní pro účely trestního řízení, pokud je požaduje státní zástupce a po podání obžaloby soud v souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán některý z trestných činů, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány. V jiných případech je tak poskytnutí informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, vyloučeno (i zde je možné poskytnout zobecněné informace o správě místních poplatků). Nedostatek výše uvedených podmínek nelze nahradit ani souhlasem soudu podle § 8 odst. 5 trestního řádu.

Závěrem

Právní řád rozeznává mnoho podob informační povinnosti správce poplatku. S ohledem na význam povinnosti poskytovat informace je nutné, aby jejímu řádnému plnění věnoval správce poplatku náležitou pozornost. Rozhodně nelze k věci přistupovat tak, že by správce poplatku raději poskytl informace a nezabýval se tím, zda je k tomu oprávněn. Pokud by totiž správce poplatku poskytl informace, aniž by k tomu byl zákonem zmocněn, mohlo by se jednat o porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost, a tedy i přestupek konkrétní fyzické osoby, za který je možné podle § 246 odst. 2 daňového řádu uložit pokutu ve výši do 500 000 Kč (za běžné porušení povinnosti mlčenlivosti však lze reálně očekávat pokuty „pouze“ v tisícových částkách).

JUDr. Michal Jantoš, Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist