K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Obecní rozpočty a výdaje na vodní hospodářství

Datum: 3. 4. 2019, zdroj: OF 1/2019, rubrika: Ekonomika

Po roce 1990 přešla do vlastnictví obcí řada nemovitostí, které ovlivňují více nebo méně život jejich obyvatel. Soubor převedených nemovitostí zahrnoval i vodohospodářskou infrastrukturu. Obce tímto získaly majetek a také důležitou pravomoc v oblasti zásobování obyvatelstva pitnou vodou a v nakládání s odpadními vodami. Vodovody a kanalizace se tak staly předmětem zájmu celé řady obcí bez ohledu na počet obyvatel, kteří v nich žijí. A to mělo samozřejmě dopad na jejich rozpočty.

Vodohospodářská infrastruktura většinou nebyla v době převodu v příliš dobrém stavu. Vyžadovala značné investice na modernizaci a rozšíření a výdaje na tuto oblast se tudíž staly neoddělitelnou součástí výdajů snad každé obce. K tradičním postupům při likvidaci odpadních vod se postupně přidávají alternativní způsoby. Příkladem jsou vegetační kořenové čistírny, půdní filtry, biologické stabilizační nádrže, či akvakultura. Takže před obcemi, zejména menšími, bývá obvykle více možností, jak zajistit čištění odpadních vod.

Nedostatečná či jinak nevyhovující úroveň vodohospodářské infrastruktury v obci se může stát limitujícím faktorem jejího dalšího rozvoje. Může bránit výstavbě domů a bytů, či podnikatelským záměrům v obci. Existující způsob nakládání s odpadními vodami se navíc může dostat do střetu s požadavky na zlepšování životního prostředí. Potřeba financí na vodní hospodářství obcí se časem mění, i když mnoho prostředků již bylo vynaloženo v nemalé míře s přispěním peněz z evropských fondů, tato položka z rozpočtů obcí nezmizí.

Několik modelů správy a provozu

V praxi existuje několik modelů správy a provozování vodohospodářské infrastruktury v obcích a ve městech. Od stavu, kdy obec vodohospodářskou infrastrukturu nejen vlastní, ale ji rovněž provozuje, a to buď sama, nebo ve spolupráci s dalšími obcemi, až po situaci, kdy obec tuto infrastrukturu vlastní, ale pronajímá ji soukromé osobě, která ji provozuje.

Náklady obcí spojené s vodním hospodářstvím se pak budou lišit podle způsobu, jakým obec pitnou vodu zajišťuje a jak se podílí na likvidaci odpadních vod. Důležitou roli hraje také to, jak a zda vůbec se vytváří rezerva finančních prostředků na obnovu vodárenské infrastruktury.

Oblast vodovodů a kanalizací má nejen své náklady spojené s jejím provozem, modernizací, případně rozšiřováním, ale i příjmy. Ty pramení z výběru vodného a stočného. Tyto platby podléhají cenové regulaci ze strany státu. Jedná se totiž o odvětví s přirozeným monopolem. Ceny vodného a stočného jsou napříč republikou často značně odlišné. Jsou to obce, které na základě státem regulované ceny rozhodují o výsledné ceně vodného a stočného. Rozdíly jsou většinou opodstatněné. Do ceny se kromě odlišných nákladů při získávání pitné vody a nákladů na svod čištění odpadních vod, promítá přístup obce k tvorbě prostředků na obnovu a případné rozšíření této infrastruktury a v některých případech i dotace od obce.

Výstavba nových vodohospodářský děl a jejich rozsáhlá rekonstrukce je finančně nákladná. Na to vybrané vodné a stočné, případně příjmy z pronájmu, mnohdy nestačí. Na tuto oblast mohou obce získat dotace, nejen od státu, ale také z evropských fondů.

V dalším textu se budeme věnovat jenom nákladové stránce celého procesu, a to výlučně z hlediska výdajů na tuto oblast, jak se promítají do rozpočtů obcí. A to při vědomí toho, že výše uvedené skutečnosti je třeba mít na paměti při posuzování údajů uvedených v dalším textu.

Výše výdajů na vodní hospodářství

Do skupiny výdajů obcí na vodní hospodářství patří především dvě oblasti, na které jde i většina finančních prostředků v rozpočtu. První oblastí je odvádění a čištění odpadních vod, včetně srážkových. Jedná se tudíž o kanalizační sítě, čistírny odpadních vod, septiky apod. Druhou oblast tvoří výdaje na zásobování pitnou vodou. Sem patří výdaje spojené s vodárenskou infrastrukturou, veřejnými vodovody, či zdroji pitné vody. Zbývající podstatně menší část výdajů na vodní hospodářství obcí tvoří např. úpravy vodních toků v souvislosti s protipovodňovými úpravami řek a potoků, či nakládání s kaly z čistíren odpadních vod.

Jaký je podíl výdajů na vodní hospodářství z hlediska rozpočtu? Na celkových výdajích obcí se vodní hospodářství podílelo v letech 2013 a 2014 devíti procenty, v roce 2015 dosáhly tyto výdaje 10 %, avšak v následujících dvou letech se jejich podíl podstatně snížil, a to až na 6 %. Ze dvou hlavních složek, tj. odpadní vody a pitná voda, má mnohem větší váhu oblast odpadních vod. V průměru tvoří její podíl 73 % výdajů na vodní hospodářství, i když se v poslední době mírně snižuje. Opačný vývoj prodělala oblast zásobování pitnou vodou, tyto výdaje se za posledních pět let zvýšily, a to o čtvrtinu.

V roce 2017 vydaly všechny obce a města (bez Prahy) na vodní hospodářství 13 mld. Kč. Z toho šlo na nakládání s odpadními vodami 9 mld. Kč a na zásobování pitnou vodou 3 mld. Kč. Z grafu 1 je vidět, že výdaje na odpadní vody nedosáhly v roce 2017 úrovně z roku 2013. Na rozdíl od nich byly výdaje na zásobování pitnou vodou v loňském roce vyšší než před pěti lety.

Graf 1. Výdaje obcí (bez Prahy) na vodní hospodářství (mld. Kč)
Graf 1. Výdaje obcí (bez Prahy) na vodní hospodářství (mld. Kč)

Výdaje podle velikosti obcí

Výdaje na vodní hospodářství neprošly v poslední době stejným vývojem ve všech velikostních kategoriích. Jak vyplývá z tabulky 1, tyto výdaje se snížily pouze u velkých obcí. V kategorii obcí s počtem obyvatel od 200 do 499 se naopak zvýšily, a to dokonce o 36 %. Pokles výdajů na tuto oblast v období let 2013 a 2017 cca o třetinu zaznamenaly jen dvě kategorie velkých obcí.

Tab. 1. Podíl výdajů obcí na vodní hospodářství v letech 2017 a 2013 podle velikostních skupin
Velikostní skupina 2017/2013 Kč na obyvatele 2017
do 199 17 % 3705
200–499 36 % 1016
500–999 14 % 684
1000–4999 −36 % 287
5000 a více −30 % 128

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Pokud jde o výdaje obcí na vodní hospodářství v přepočtu na obyvatele, tak nejvyšší hodnotu dosáhly nejmenší obce. S vyšší velikostí obcí tato částka vcelku prudce klesá. Malé obce vydaly na vodní hospodářství v přepočtu na obyvatele téměř 30 krát více než obce největší.

V kategorii nejmenších obcí mají výdaje na pitnou vodu váhu jedné třetiny výdajů na vodní hospodářství, u obcí s počtem obyvatel od 1000 do 4999 je to pouze 18 %. Nejvyšší podíl mají výdaje na odpadní vody obce s počtem obyvatel od 500 do 999 a od 1000 do 4999, a to shodně 76 %.

Velikostní kategorie obcí se i liší podílem výdajů na vodní hospodářství na celkových výdajích. V průměru za posledních pět let tvořily 18 % celkových výdajů v kategorii nejmenších obcí a ve skupině obcí s počtem obyvatel od 500 do 999. Nejvyšší podíl vykázaly obce s počtem obyvatel od 200 do 499, a to 20 %. O něco více než desetinou se podílely v obcích s počtem obyvatel od 1000 do 4999. A v největších obcí to byla pouhá 3 %. Úspory z rozsahu hrají v tomto odvětví důležitou roli.

Výdaje obcí podle krajů

Výdaje obcí na vodní hospodářství mezi rokem 2013 a 2017 zvýšily pouze ve třech krajích. Nejvyšší růst zaznamenaly obce v Jihočeském kraji (o 58 %), se značným odstupem pak obce Plzeňského kraje (o 8 %) a jen velmi mírný růst vykázaly obce Středočeského kraje (o 1 %). V ostatních krajích se tyto výdaje snížily. Nejvíce to bylo v Karlovarském (o 53 %), v Libereckém (o 47 %), a v Jihomoravském kraji (o 43 %) – viz tabulka 2.

Tab 2. Podíl výdajů obcí na vodní hospodářství v letech 2017 a 2013 podle krajů
Kraj 2017/2013 Kč na obyv. 2017
Jihočeský 58 % 2 413
Plzeňský 8 % 2 356
Středočeský 1 % 2 290
Vysočina −6 % 1 838
Olomoucký −20 % 1 596
Pardubický −23 % 1 370
Jihomoravský −43 % 1 283
Královéhradecký −20 % 1 074
Moravskoslezský −42 % 991
Zlínský −5 % 739
Liberecký −47 % 490
Ústecký −29 % 407
Karlovarský −53 % 333

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Nejvyšší částku v přepočtu na obyvatele dosáhly obce Jihočeského kraje (2413 Kč), a to hlavně zásluhou vysokého růstu v roce 2017. Dále se umístil obce Plzeňského kraje (2356 Kč) a kraje Středočeského (2290 Kč). Na opačný konec se dostaly obce Karlovarského (333 Kč) a Ústeckého kraje (407 Kč). I tady je vidět podstatný rozdíl ve výdajích obcí na vodní hospodářství.

Provedeme-li obdobný propočet výdajů, ale tentokrát na jednu obec, nejvyšší hodnotu měly obce Moravskoslezského kraje (3996 tisíc Kč), který měl v přepočtu těchto výdajů na obyvatele podprůměrnou částku. Druhou pozici obsadily obce Plzeňského kraje (2721 tisíc Kč) a třetí pak obce Středočeského kraje (2680 tisíc Kč). Na posledních třech místech se objevily stejné kraje jako u přepočtu na obyvatele. Patří sem tedy Karlovarský kraj (738 tisíc Kč), Ústecký kraj (943 tisíc Kč) a kraj Liberecký (1004 tisíc Kč). Rozdíly však nejsou tak velké jako při porovnání výdajů připadajících na obyvatele. Ve všech těchto úvahách je třeba brát v úvahu rozdílnou strukturu obcí v jednotlivých krajích.

Váha jednotlivých výdajů

Kraje se liší i vahou výdajů na pitnou vodu a na odpadní vody. Více než 80 % výdajů na vodní hospodářství tvoří výdaje na odpadní vody v obcích Jihomoravského, Moravskoslezského a Pardubického kraje. Pod hranicí 60 % jsou v obcích kraje Plzeňského, Libereckého a Jihočeského. V rámci krajů mají nejvyšší váhu (téměř třetinovou) výdaje na zásobování pitnou vodou obce v Plzeňském, Libereckém a Jihočeském kraji. Pouhých 7 % tvoří výdaje na pitnou vodu v obcích Ústeckého kraje a 10 % v obcích Jihomoravského kraje.

Patrně se nenajde další odvětví v rozpočtu obcí, ve kterém naprosto dominantní roli hrají kapitálové výdaje a běžné výdaje byly téměř zanedbatelné, jako je tomu v případě vodního hospodářství. V rámci vodního hospodářství vykazuje oblast čištění a odvádění odpadních vod v zásadě vyšší podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích než oblast zásobování pitnou vodou. I když se najdou výjimky, jako je např. Královéhradecký a Liberecký, ve kterých je tomu opačně.

Ve vodním hospodářství podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích za obce jako celek sice v posledních letech mírně klesal, v roce 2017 dosáhl 78 %, a to s určitými rozdíly mezi kraji a velikostními skupinami obcí.

Pokud jde o porovnání krajů – nejvyšší podíl měly kapitálové výdaje na celkových výdajích na vodní hospodářství (měřeno průměrem za poslední čtyři roky) v rozpočtech obcí Jihomoravského kraje (88 %). Na druhé a třetí místo se dostaly obce Ústeckého a Středočeského (shodně 85 %). Nejnižší podíl kapitálových výdajů vykázaly obce Karlovarského kraje (75 %) a dále kraje Jihočeského a Vysočina (76 %).

V rámci velikostních skupin vykazují nejvyšší podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích na vodní hospodářství obce s počtem obyvatel 5000 a více (84 %). Těsné za nimi se umístily obce s počtem obyvatel od 200 do 499 a od 500 do 999 (82 %, resp. 81 %). Poslední skončily nejmenší obce (77 %).

Vztah k celkovým výdajům

Podíváme-li na to, jak velkou váhu mají výdaje obcí na vodní hospodářství na jejich celkových výdajích, počítáno z průměru za poslední čtyři roky, zjistíme, že existují tři skupiny krajů. Do první skupiny patří čtyři kraje, u nichž se tento podíl pohybuje od 10 % do 13 %, a je to s nejvyšším podílem Středočeský kraj, dále kraj Vysočina, Plzeňský a tuto skupinu uzavírá kraj Olomoucký. Do druhé skupiny podílem ve výši 8 % se řadí kraj Jihomoravský, Jihočeský, Pardubický a Královéhradecký. V poslední skupině s nízkým podílem, a to od 3 % do 6 %, nalezneme Moravskoslezský, Zlínský, Liberecký, Karlovarský a Ústecký.

Závěrem

Výdaje na vodní hospodářství zatěžují obce v jednotlivých krajích rozdílně. Shodně však vykazují mírně sestupný trend. Klesající trend odráží dosažení vysokého podílu domácností napojených na veřejné vodovody a kanalizační síť na základě intenzivní investiční aktivity po roce 1990. Vzhledem k očekávaným problémům vodohospodářství, mj. v návaznosti na vývoj klimatických podmínek, by tato oblast výdajů obcí měla nabývat na významu.

Ing. Věra Kameníčková, CSc., CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

TOPlist
TOPlist