K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek jako pohledávka za majetkovou podstatou

Datum: 11. 2. 2019, zdroj: OF 5/2018, rubrika: Legislativa

Mezi problematické aspekty správy místních poplatků, které jsou zároveň velmi častým jevem, patří uplatnění nedoplatku na místním poplatku v insolvenčním řízení podle § 175 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád a následný postup správce poplatku vůči daňovému dlužníku.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

Pro správný postup správce poplatku je zcela zásadní rozlišit, které nedoplatky musí v insolvenčním řízení přihlásit (pohledávky, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou), a které nikoliv, tj. které je nutné je uplatnit jiným způsobem (pohledávky za majetkovou podstatou). V následujícím příspěvku se proto pokusíme vysvětlit rozdíl mezi pohledávkami za majetkovou podstatou a běžnými pohledávkami a způsob jejich uplatňování.

Insolvenční řízení a poplatkové řízení, uplatnění pohledávek

Insolvenční řízení je upraveno v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „InsZ“). Jedná se o specifický druh soudního řízení, ve kterém se řeší tzv. úpadek dlužníka. Podle § 3 InsZ se úpadkem rozumí jednak stav, kdy má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit (platební neschopnost), nebo stav, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (předlužení). Účelem insolvenčního řízení je hromadně vyřešit všechny dluhy dlužníka za účasti všech věřitelů, soudu a insolvenčního správce, a to tak, aby se dosáhlo spravedlivého uspokojení všech pohledávek (resp. alespoň poměrné části z nich).

Insolvenční řízení má zásadní důsledky také do poplatkového řízení. Jedním z důsledků zahájení insolvenčního řízení je omezení, týkající se daňové exekuce. Takovou exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, lze nařídit nebo zahájit, nelze ji však provést. Tento důsledek pak v zásadě trvá po celou dobu insolvenčního řízení.

Pokud insolvenční soud dospěje k závěru, že dlužník je skutečně v úpadku, vydá o tom rozhodnutí. Vydání tohoto rozhodnutí má obecně za následek přerušení řízení. Pro správní a daňová (poplatková) řízení je však v § 140d InsZ upravena výjimka, podle které se tato řízení nepřerušují. Vydání rozhodnutí o úpadku má však pro správce poplatku zásadní vliv pro posouzení charakteru pohledávky (viz dále). Rovněž od vydání rozhodnutí o úpadku počíná plynout lhůta pro přihlášení pohledávek.

Pro poplatkové řízení platí, že správce poplatku je povinen uplatnit všechny pohledávky (resp. nedoplatky) vyjma těch, které se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V insolvenčním řízení se vůbec neuspokojují mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. Podle názoru autorů tak na základě uvedeného ustanovení patrně nelze do insolvenčního řízení přihlásit a ani v něm uspokojit navýšení místního poplatku, které je mimosmluvní sankcí a které není výslovně uvedeno v daném ustanovení a současně jej nelze podřadit pod některou z výjimek tam uvedených.

Pohledávka za majetkovou podstatou

Vymezení pohledávek za majetkovou podstatou je upraveno v § 242 odst. 1 daňového řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou. Pro úplnost je pak vhodné uvést, že účinnost rozhodnutí o úpadku nastává jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku.

Z uvedeného vyplývá, že pro vymezení pohledávek za majetkovou podstatou je rozhodující časové hledisko, přesněji okamžik vzniku pohledávky ve vztahu k účinnosti rozhodnutí o úpadku. Podle § 3 daňového řádu vzniká daňová povinnost okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. V případě místních poplatků vyplývají tyto skutečnosti z jednotlivých ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „ZoMP“). Jsou jimi např. držba psa staršího 3 měsíců v případě místního poplatku za psů, zahájení užívání veřejného prostranství v případě místního poplatku za užívání veřejného prostranství nebo přihlášení k trvalému pobytu nebo vlastnictví nemovité věci uvedené v § 10b odst. 1 písm. b) ZoMP v případě místního poplatku za komunální odpad. Právě na posledním uvedeném příkladu je možné demonstrovat konkrétní příklady.

Obecně v případě místního poplatku za komunální odpad platí, že ve smyslu § 3 daňového řádu vzniká poplatková povinnost již k 1. 1. daného kalendářního roku. Pokud by si v průběhu kalendářního roku poplatník změnil místo trvalého pobytu nebo nabyl nemovitou věc uvedenou v § 10b odst. 1 písm. b) ZoMP, pak poplatková povinnost vznikne dnem, kdy došlo ke změně trvalého pobytu, nebo k nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Pokud tedy poplatková povinnost vznikne před účinností rozhodnutí o úpadku, nejedná se o pohledávku za majetkovou podstatou a je nutné ji přihlásit. Pokud vznikne až po účinností rozhodnutí o úpadku, jedná se o pohledávku za majetkovou podstatou.

Pro ilustraci je vhodné výše uvedené dokreslit na praktickém příkladu. Poplatník má trvalý pobyt v obci již k 1. 1. 2018. Poplatník má nedoplatky za roky 2016, 2017 a neuhradil ke dni splatnosti ani poplatek za rok 2018. Ke dni 30. 5. 2018 je v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o úpadku. Správce poplatku tak je povinen přihlásit pohledávky za roky 2016, 2017 a 2018. Pouze pohledávka, která vznikne za rok 2019, bude pohledávkou za majetkovou podstatou, kterou správce poplatku nepřihlašuje (viz výše). Pokud by však v uvedeném případě vznikla poplatková povinnost až po rozhodnutí o úpadku, tj. dne 31. 5. 2018 nebo později, byla by pohledávka za rok 2018 již pohledávkou za majetkovou podstatou, kterou by správce poplatku nepřihlašoval.

Pohledávka za majetkovou podstatou při přechodu poplatkové povinnosti

Jak již bylo uvedeno výše, pro zhodnocení toho, zda se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou či nikoliv, je rozhodující okamžik jejího vzniku. V tomto směru se jeví jako zajímavé určení toho, kdy vznikne poplatková povinnost ve vztahu k zákonným zástupcům či opatrovníkům, na které přešla poplatková povinnost podle § 12 ZoMP. Jelikož se v praxi stále vymáhají poplatkové povinnosti vzniklé do 31. 12. 2015 (s ohledem na novelu účinnou ke dni 1. 1. 2016), bude vhodné nastínit si rozlišování zapodstatových a nezapodstatových pohledávek ve vztahu k oběma obdobím.

Podle § 12 ZoMP ve znění účinném do 31. 12. 2015 platilo, že je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník.

Podle § 12 ZoMP ve znění od 1. 1. 2016 platí, že vznikne-li nedoplatek na poplatku poplatníkovi, který je ke dni splatnosti nezletilý a nenabyl plné svéprávnosti nebo který je ke dni splatnosti omezen ve svéprávnosti a byl mu jmenován opatrovník spravující jeho jmění, přechází poplatková povinnost tohoto poplatníka na zákonného zástupce nebo tohoto opatrovníka; zákonný zástupce nebo opatrovník má stejné procesní postavení jako poplatník. V takovém případě vyměří obecní úřad poplatek zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi poplatníka.

V obou případech (tj. u právní úpravy do 31. 12. 2015 a také právní úpravy od 1. 1. 2016) je poplatková povinnost primárně nezletilého a vzniká (pokud má od počátku roku trvalý pobyt v obci) již 1. ledna daného kalendářního roku (viz výše). Podle názoru autorů tohoto článku tato poplatková povinnost přechází na zákonného zástupce až právní mocí rozhodnutí o stanovení poplatku (právní úprava do 31. 12. 2015) nebo bez dalšího po uplynutí dne splatnosti (právní úprava od 1. 1. 2016).

Do doby, než přejde poplatková povinnost na zákonného zástupce (opatrovníka), nelze podle názoru autorů hovořit o jeho poplatkové povinnosti (příp. o jakési latentní poplatkové povinnosti zákonného zástupce, resp. opatrovníka). Jinými slovy poplatková povinnost za nezletilého zákonnému zástupci, resp. opatrovníkovi (na rozdíl od té jeho) vzniká až ke dni jejího přechodu. Tento den (viz výše) je nutné vnímat jako vznik pohledávky ve smyslu § 3 odst. 3 daňového řádu pro účely posouzení toho, zda se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou či nikoliv. Opačný výklad by podle názoru autorů měl nepřípustně retroaktivní účinky, kdy správce poplatku by měl přihlašovat pohledávku za zákonným zástupcem, resp. opatrovníkem, aniž by ještě věděl, zda na něj poplatková povinnost vůbec přejde. Zpětně (po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek) by totiž přihlášení takové pohledávky nebylo možné.

Pokud dojde k přechodu poplatkové povinnosti na zákonného zástupce, resp. opatrovníka po účinnosti rozhodnutí o úpadku, jedná se o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 242 odst. 1 daňového řádu a správce poplatku takovou pohledávku nepřihlašuje do insolvenčního řízení a může ji uplatnit vůči osobě s dispozičním oprávněním.

Pokud by došlo k přechodu poplatkové povinnosti před účinností rozhodnutí o úpadku, jedná se o pohledávku, která nemá charakter pohledávky za majetkovou podstatou a správce poplatku je povinen ji přihlásit do insolvenčního řízení.

Rozdíly mezi běžnými pohledávkami a pohledávkami za majetkovou podstatou

Řekněme si, jaké jsou základní rozdíly mezi pohledávkami za majetkovou podstatou a běžnými pohledávkami.

Pohledávky za majetkovou podstatou představují nároky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení. Tyto pohledávky mají výhodnější postavení oproti jiným, neboť je lze uspokojit kdykoliv po vydání rozhodnutí o úpadku.

Další podstatný rozdíl mezi běžnými pohledávkami a pohledávkami za majetkovou podstatou tkví v tom, že běžné pohledávky je oproti pohledávkám za majetkovou podstatou nutné přihlásit ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Uspokojení pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, a které měly být přihlášeny, ale nebyly, bude po skončení insolvenčního řízení již prakticky vyloučeno. Nejčastějším způsobem řešení úpadku je oddlužení. Pokud správce poplatku nepřihlásí včas svou pohledávku a oddlužení dospěje k řádnému cíli (tj. dlužník splní zákonem stanovené podmínky a bude podle soudem osvobozen od placení neuspokojených pohledávek), nebude moct správce poplatku tyto pohledávky vymáhat ani na ně započítávat provedené platby. Správce poplatku by si tak měl hlídat, zda nedošlo k zahájení insolvenčního řízení u některého z jeho dlužníků. Byl-li úpadek řešen konkurzem, pak nepřihlášené pohledávky sice nezanikají, ale v jejím vymáhání bude moct správce poplatku pokračovat až po ukončení konkurzu (pokud již neuplyne lhůta pro placení daně, která se nepřihlášením pohledávky nepřerušuje). Pokud byl úpadek řešen reorganizací, pak nepřihlášené pohledávky zanikají.

Pohledávky za majetkovou podstatou se neuplatňují přihláškou, nýbrž je správce poplatku uplatní písemně vůči osobě s dispozičním oprávněním, tedy vůči osobě, která je oprávněna nakládat s majetkem dlužníka. Touto osobou je podle § 229 odst. 3 InsZ insolvenční správce v případě konkurzu a dlužník ve všech ostatních případech. Současně je správce poplatku povinen vyrozumět insolvenčního správce o tom, že svou pohledávku uplatnil (za tímto účelem je na webových stránkách www.justice.cz zveřejněn formulář). Nebude-li pohledávka za majetkovou podstatou uhrazena osobou s dispozičním oprávněním dobrovolně, může se správce poplatku domáhat uspokojení žalobou na plnění podanou proti osobě s dispozičním oprávněním. Příslušným bude okresní soud v místě bydliště či sídla dlužníka.

Insolvenční řízení a započítávání plateb a přeplatků

V insolvenčním řízení se mají řešit veškeré existující dluhy dlužníka současně. Pokud majetek dlužníka nepostačuje k úhradě všech jeho dluhů (což bude pravidlem), pak se dluhy uspokojují v poměrné výši. Aby nedocházelo k obcházení této základní zásady insolvenčního řízení, upravuje daňový řád zvláštní ustanovení o započítávání plateb a přeplatků.

Podle daňového řádu platí, že úhrada daně hrazené jako pohledávka za majetkovou podstatou se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně na nejstarší nedoplatky na poplatku a splatný poplatek z poplatkových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, a teprve poté na příslušenství poplatku. Jinými slovy platby učiněné dlužníkem po účinnosti rozhodnutí o úpadku (dlužník není zbaven povinnosti platit poplatek i po rozhodnutí o úpadku), může správce poplatku započítat pouze na pohledávky za majetkovou podstatou, a to postupně od nejstarších. Na pohledávky, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, tak došlé platby započítat nelze. Ty lze uspokojit jen v insolvenčním řízení. Daňový řád obsahuje totožné pravidlo (§ 242 odst. 3), týkající se přeplatků vzniklých po účinnosti rozhodnutí o úpadku. Platí, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije jen na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou. Ani přeplatky vzniklé po účinnosti rozhodnutí o úpadku tak nelze započíst na pohledávky, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Závěrem

Rozlišování pohledávek správce poplatku na ty, které jsou pohledávkami za majetkovou podstatou a na ty, které jimi nejsou, není jednoduchou záležitostí. Správné rozlišování těchto pohledávek má však zcela zásadní význam na způsob jejich uplatňování a také na možnosti započítávání úhrad na ně. Proto je nutné vždy, když dojde k zahájení insolvenčního řízení, věnovat této otázce náležitou pozornost.

JUDr. Michal Jantoš, Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist