K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Voda je nejvyšším veřejným zájmem

(Zpráva z konference Počítáme s vodou)

Datum: 3. 1. 2019, zdroj: OF 5/2018, rubrika: Životní prostředí

Ve zcela zaplněném sále Novoměstské radnice v Praze se dne 23. 10. 2018 konalo čtvrté pokračování mezinárodní konference Počítáme s vodou, tentokrát s podtitulkem Hospodaření s vodou jako nástroj k rozvoji měst. Konferenci organizovala organizace ČSOP Koniklec pod záštitami ministrů životního prostředí a zemědělství.

Na konferenci vystoupil úvodem ministr životního prostředí Richard Brabec, který zdůraznil, že je důležité vodu na území ČR co nejvíce zadržet pomocí mozaiky tisíců opatření. MŽP podporuje řadu těchto opatření pomocí dotačních titulů; jedním z nich, zaměřeným na urbanizovaná území, je Dešťovka, kterou využilo již 10 tisíc domácností. Za MŽP pak na závěr slíbil, že voda je nejvyšším veřejným zájmem.

Komplexní strategický přístup

Zcela zaplněný sál Novoměstské radnice v Praze při konferenci Počítáme s vodou 2018
Zcela zaplněný sál Novoměstské radnice v Praze při konferenci Počítáme s vodou 2018

Navazující řečník doc. David Stránský z ČVUT upozornil, že již umíme navrhnout izolované stavby hospodaření se srážkovými vodami, ale potřebujeme komplexní přístup s příslušnou legislativou a harmonizovanými technickými pravidly a porozuměním napříč profesemi.

Prof. Danihelka z Technické univerzity Ostrava hovořil o strategiích snižování rizik katastrof v souvislosti s vodou. Dokumentoval, že katastrofy v globálním měřítku narůstají jak kvantitativně, tak svým dopadem, přičemž katastrofy spojené s vodou, ať už s povodněmi nebo se suchem, jsou nejčastějším a svými dopady nejhorším typem katastrof. Je zapotřebí při snižování rizik katastrof zapojit mechanismy dlouhodobé (udržitelnost) i krátkodobé (krizové řízení, připravenost). Důležité je zvyšování odolnosti a pružného přizpůsobení systémů. Při řešení problémů je obecným problémem špatná komunikace a neporozumění mezi disciplínami, hrozí též resortismus, kdy zájmové skupiny nebudou chtít spolupracovat, ale jen udržet či získat mocenské postavení. U vody to může vyústit ve ztrátu komplexnosti přístupů.

Tříbodový postup

Prof. Peter Steen Mikkelsen z Dánské technické univerzity prezentoval plánování víceúčelové infrastruktury pro dešťovou vodu pomocí tříbodového přístupu, který popisuje tři úrovně, na nichž se v oblasti hospodaření s dešťovou vodou rozhoduje a které je třeba vzít v úvahu při hledání udržitelných řešení. Doména A se zabývá běžnými, každodenními dešti (80 % srážkového úhrnu) a je zaměřena na zlepšení roční bilance vody (zadržování, výpar) a na užívání srážkové vody jako zdroje pro zvýšení udržitelnosti či atraktivity měst. Doména B se věnuje návrhovému dešti (s dobou opakování 10 let – 19 % srážkového úhrnu) a snížení přetížení stokové sítě a zaplavování terénu pomocí tradičních technických řešení, zatímco doména C je doménou extrémních přívalových dešťů (s dobou opakování cca 100 let – 1 % srážkového úhrnu), kdy tradiční stokové sítě selhávají a je nutno navrhnout opatření ve spolupráci s urbanisty pro bezpečný odvod vody z města pomocí vybraných ulic, příp. tunelů. Řešení musí fungovat pro všechny tři oblasti.

Zelenomodrá infrastruktura

Ing. Jiří Vítek, JV PROJEKT VH s.r.o., hovořil o modrozelené infrastruktuře (zeleň a vodní plochy), která zprostředkuje adaptaci na změnu klimatu ve městech. Ukázal, jaké strategické dokumenty by města měla mít, aby byla schopna se vyrovnat se změnami klimatu i s rostoucí urbanizací. Jedná se prvotně o Koncepci odvodnění, která by umožnila odstranění procedurálních nedostatků při schvalování, povolování a kolaudování staveb, předurčovala provozovatele MZI a byla podkladem pro smlouvy se stavebníky. Technické předpisy pozemních a dopravních staveb by měly být koordinovány s principy hospodaření se srážkovou vodou. Na závěr přednášky prezentoval řadu příkladů vyhodnocení potenciálu pro aplikaci MZI na území města, kdy se nevlídné ulice změnily v příjemná místa k životu, a apeloval na osvětu u měst, která při rekonstrukcích ulic často zbytečně postupují podle zavedených zvyklostí a modrozelenou infrastrukturu neimplementují.

Adaptace měst

Mgr. Petr Birklen, Ekotoxa s.r.o., se zabýval problematikou hospodaření s vodou ve strategiích adaptace měst na dopady změny klimatu. Nejprve ukázal očekávané dopady změny klimatu na česká města: průměrná teplota se do r. 2100 zvýší o 3–4 °C a výrazně přibyde počet dní s přívalovými srážkami nad 20 mm, jejichž výskyt však bude velmi rozkolísaný. Uvedl, že stáří stovky velkých měst v ČR je v průměru okolo 700 let, což znamená, že jejich vývoj probíhal v jiných klimatických podmínkách, než nás čekají. Města jsou vůči změnám klimatu zranitelná a jejich postupná adaptace je nevyhnutelná. Smyslem adaptace je udržitelnost prostředí měst jako prostoru pro kvalitní a bezpečný život obyvatel a umožnění jejich budoucího rozvoje i v podmínkách změněného klimatu. Základními principy strategií adaptace měst je vazba na stávající dokumenty (strategie) města, hodnocení situace v co nejširším kontextu, návrhy cílených a synergických opatření a zapojení veřejnosti a dalších aktérů. U vody je nutno provést řadu analýz, např. erozní ohroženosti, ohrožení povodněmi či analýzu nepropustných povrchů, a vymezit zranitelné oblasti ve městě. Efektivní formou zapojení veřejnosti je např. pocitová mapa horka. Návrhy opatření by měly zahrnovat tvrdá opatření (včetně lokalizace) i měkká opatření (doplňující studie, organizační opatření a legislativní opatření). Dobrým příkladem organizačního opatření je požadavek na zahrnutí adaptačních opatření do projektů od určité výše investic.

Zkušenosti německých měst

Dalším ze zahraničních řečníků byla Dipl.-Ing. Brigitte Reichmann, technická referentka v Senátu města Berlín. Berlín velmi rychle roste, a má tudíž problémy s infrastrukturou. V nových konceptech je kladen důraz na decentrální hospodaření se srážkovými vodami v závislosti na místních podmínkách. S tím je spjato i několik pilotních projektů. Ze zkušeností s nimi vyplynulo, že základem veškerého plánování musí být vypracování ucelené ekologické koncepce, v níž jsou propojeny moduly energie, voda, zeleň, stavební materiály a odpad a uvažovány jejich interakce. Opatření je třeba plánovat, budovat a provozovat v řetězci budova – pozemek – čtvrť – povodí stokové sítě, protože jinak není zaručena trvalá udržitelnost a hospodárnost systému. Opatření zahrnují zvýšení propustnosti povrchů, výpar, ozelenění ploch a budov, užívání dešťové vody jako užitkové a cílené vsakování. Realizaci opatření napomáhá zavedení odděleného poplatku za odvádění srážkové vody ve výši 1,840 €/m2/rok (od 1. 1. 2018). Pro praktické použití bylo vypracováno několik příruček.

Dr. Hanna Bornholdt z Úřadu pro životní prostředí a energii města Hamburk seznámila posluchače se Strategií zelených střech města Hamburk, kterou město zavedlo v roce 2014 s cílem získat 100 ha zeleného prostoru v příštích 10 letech jen díky střechám. Důvody jsou zlepšení městského klimatu a snížení tepelných ostrovů, podpora obnovitelné energie (účinnost solárních panelů se díky chladnějšímu prostředí na zelené střeše zvyšuje až o 3–6 %), snížení zatížení kanalizace díky retenci a výparu vody, zlepšení kvality ovzduší (zeleň funguje jako prachový filtr), zvýšení biodiverzity a vytvoření nových prostor pro rekreaci, pracovní porady nebo zahradničení.

Implementace Strategie zahrnuje několik akčních bodů: podporu (dotační programy, snížení poplatku za odvádění srážkové vody), dialog s aktéry, základní dokumenty (územní plánování, ochrana přírody, koncept klimatu ve městě) a vědeckou podporu. Pomůckami jsou např. on-line kalkulačka pro výpočet dotační podpory či Metodická příručka pro plánování zelených střech. V současnosti je v Hamburku 139 ha zelených střech, zhruba po třetině na obytných domech, průmyslových areálech a jiných budovách.

Interdisciplinární přístup

Na konferenci vystoupil také ministr životního prostředí
Na konferenci vystoupil také ministr životního prostředí

Ing. Štěpán Špoula z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy je krajinářský architekt a prezentoval svůj pohled na problematiku celostního přístupu a úlohu krajinářských architektů při tvorbě a správě veřejných prostranství a krajiny. Zdůraznil, že krajinářská architektura napomáhá propojování inženýrských projektů s lidmi a že projekty musí mít interdisciplinární tým. Připravovaná revitalizace Karlova náměstí v Praze je náročnou úlohou i z důvodů obtížné komunikace, předsudků a řady různých požadavků, kdy jedním je i smysluplné zacházení s dešťovou vodou a přívalovými dešti. Velmi důležitý je proto výběr týmu a dotažení prací do projektové dokumentace. Bylo vypsáno zadávací řízení se soutěžním dialogem, které v jednom procesu kombinuje architektonickou soutěž, zadávací řízení a workshop se všemi aktéry. Po roce práce několika týmů, i mezinárodních, bude v brzké době vybrán finální návrh revitalizace Karlova náměstí (v době publikování patrně již je vybráno).

O přínosech hospodaření s dešťovou vodou z pohledu vlastníka kanalizace hovořil Ing. Jiří Kožušníček z Vodohospodářské společnosti Olomouc. Vyzdvihl zejména, že při zvýšení vsaku a retence dešťové vody bude docházet ke snížení nátoku do kanalizace, k menšímu hydraulickému a statickému zatížení stok, k nižšímu opotřebování stok a ke snížení povodňových vln. Lze tedy očekávat snížení četnosti přetížení kanalizace a s tím spojených stížností na vyplavení. Na příkladu Uničova pak demonstroval velmi významné snížení nákladů na obnovu stokové sítě ve výši až 650 mil. Kč díky možnosti zmenšit profily stok při aplikaci hospodaření s dešťovými vodami v nové zástavbě.

Panelová diskuze

Konference byla zakončena panelovou diskuzí na téma Klíčové momenty mezioborové spolupráce při hospodaření s dešťovou vodou ve městech ČR.

Za účasti předních odborníků diskutující řešili jako první otázku: Kde je největší překážka implementace hospodaření s dešťovou vodou? Padla řada důvodů: chybí pravidla pro města, obor je izolovaný, politici neprosazují veřejný zájem a nemají vizi, lidé by se více identifikovali s vlastní obcí, kdyby hospodařila s jejich daněmi, je problém vysvětlit lidem nutnost adaptace měst a význam srážkové vody, není dobré zadání tohoto úkolu a chybí motivace.

Následně se diskutovalo, co by mohlo být správnou motivací, kromě zrušení výjimek za zpoplatnění odvádění srážkových vod do kanalizace. Je totiž podivné, že obce nečerpají vysoké dotace na odpojování ploch od jednotné kanalizace. Zazněly argumenty, že obce tomu nerozumějí či že se čeká na výrazný podnět, který situaci změní, kterým může být i strach o přežití z důvodu dramaticky klesajících zásob podzemní vody v ČR.

Proč ani nově revitalizované lokality neřeší hospodaření s dešťovými vodami a modrozelenou infrastrukturu? Zatím to nebylo téma, znalosti přicházejí postupně a je velký rozdíl mezi vodaři, kteří už hospodaření s dešťovými vodami vzali za své, a ostatními profesemi, které se to teprve učí (zejména dopravní inženýři), neumíme také koordinovat zeleň s inženýrskými sítěmi. Problémy jsou i nepropojenost strategií města či státu s praxí a zodpovědnost za uliční prostor, jehož nejdůležitější součástí jsou v současnosti komunikace, které jsou v gesci Technické správy komunikací. Územní plány v zahraničí obsahují tzv. zelený faktor, který vychází z kombinace zeleně a stromů s různými povrchy a retencí. Tento faktor by napomohl i správné revitalizaci veřejných prostor v ČR. Koncepční dokumenty jsou velmi důležité, protože při jejich tvorbě a projednávání, které zabere jeden až tři roky, se zúčastněné strany vzájemně ovlivňují a hledají řešení.

Konec debaty řešil otázku, zda pro implementaci hospodaření s dešťovými vodami jsou důležitější koncepční dokumenty nebo pilotní projekty? Zde se diskutující shodli nejméně. Nakonec se diskutující shodli, že za dobu přípravy projektu lze vypracovat i koncepci, a zaznělo optimistické zakončení, že je dobře, že jsme přítomni u věci, která se tvoří, a je to věc dobrá.

Článek vznikl v rámci projektu „Počítáme s vodou“ spolufinancovaného Státním fondem životního prostředí České republiku. V případě jakýchkoli dotazů nás kontaktujte na destovavoda@ekocentrumkoniklec.cz.

doc. Dr. Ing. Ivana Kabelková, Fakulta stavební, ČVUT Praha

TOPlist
TOPlist