K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 2. část

(Místní poplatek za užívání veřejného prostranství 2.)

Datum: 15. 11. 2018, zdroj: OF 4/2018, rubrika: Legislativa

V první části tohoto článku jsme se zabývali tím, kdo je poplatníkem místního poplatku za užívání veřejného prostranství upraveného v § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“), jaký prostor lze považovat za veřejné prostranství, co se rozumí pod pojmy běžné a zvláštní užívání veřejného prostranství a dále jsme se věnovali dvěma způsobům zvláštního užívání veřejného prostranství, a to provádění výkopových prací a umístění skládek.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

V této druhé části se blíže zaměříme na další způsoby zvláštního užívání veřejného prostranství, které podléhají poplatkové povinnosti, a také na výši poplatkové povinnosti tohoto místního poplatku.

Umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb

Tento způsob zvláštního užívání veřejného prostranství v sobě zahrnuje více prvků, které musí správce poplatku vždy posoudit. Jednak se musí jednat o umístění dočasných staveb či zařízení na v OZV vymezeném veřejném prostranství, jednak tyto dočasné stavby nebo zařízení musí sloužit pro poskytování prodeje a služeb.

Problematický jistě nebude výklad sousloví dočasná stavba, resp. samotného pojmu stavba. Tyto pojmy totiž definuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) ve svém § 2 odst. 3, ve kterém jsou obsaženy obě definice.

Dočasnou stavbou ve smyslu § 4 ZoMP bude jak dočasná stavba, u které stavební úřad omezí dobu jejího trvání, tak tzv. černá stavba, o jejímž umístění stavební úřad ani nerozhodoval, neboť o ní zejména nevěděl, a u které bude objektivním způsobem možné prokázat její dočasnost, resp. dočasné umístění. Vždy se však bude jednat o veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické povolení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce a na účel využití, a které budou splňovat podmínku dočasného umístění.

Pokud jde o výklad pojmu zařízení, i zde se lze opřít o § 3 stavebního zákona. Pod tímto pojmem rozumí stavební zákon informační a reklamní panel, tabuli, desku či jinou konstrukci a technické zařízení, pokud nejde o stavbu. Zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu pro reklamu. Zařízením tedy budou zejm. prodejní stoly a typicky dnes stále populárnější dřevěné stánky, které nejsou stavbou, a dále pojízdné prodejny (resp. mobilní provozovny, tj. provozovny, která je přemístitelná a která není umístěna na jednom místě po dobu delší než tři měsíce).

Pojízdné prodejny – v těchto případech je v současnosti situace složitější. V praxi se totiž může stát, že bude na veřejném prostranství umístěna pojízdná prodejna, která bude sloužit k poskytování prodeje a služeb. Na první pohled se může jevit umístění takovéto prodejny jako umístění zařízení sloužícího pro poskytování prodeje či služeb. Může se však s ohledem na specifický charakter umístění pojízdné prodejny jednat i o dočasnou stavbu, resp. v konkrétním případě i jen o „prostou“ stavbu, tj. stavbu bez charakteru dočasnosti. Vlastník pojízdné prodejny totiž může požádat stavební úřad – zjednodušeně řečeno – o vydání souhlasu s umístěním pojízdné prodejny jako stavby (tedy i nikoliv jako stavby dočasné). Pokud tedy např. nebude uvedená pojízdná prodejna stavebním úřadem posouzena ani jako zařízení a ani dočasná stavba, je takové posouzení pro správce poplatku závazné a tento je povinen na takovou pojízdnou prodejnu nahlížet jako na stavbu a nemůže tedy činit kroky vedoucí ke zpoplatnění záboru veřejného prostranství touto pojízdnou prodejnou. Taková pojízdná prodejna tedy nebude podléhat poplatkové povinnosti.

K nastíněným rozdílům v rozlišování dočasných staveb a zařízení je vhodné upozornit na to, že v pochybnostech, zda se jedná o zařízení nebo o stavbu, je určující stanovisko stavebního úřadu (§ 3 odst. 2 stavebního zákona). Pokud tedy má správce poplatku jakékoliv pochybnosti, může se obrátit na stavební úřad.

Pokud naopak správce poplatku nebude mít pochybnosti o tom, že se v konkrétním případě jedná o umístění dočasné stavby nebo zařízení, nesmí opomenout také účel této stavby či zařízení, a to, že dočasná stavba nebo zařízení musí sloužit k poskytování prodeje a služeb.

Ve vztahu k ploše záboru, která bude podléhat zpoplatnění, bude jí plocha, kterou dočasná stavba nebo zařízení fakticky zabírá veřejné prostranství. Pokud by např. reálný zábor dočasné stavby neodpovídal příslušnému rozhodnutí stavebního úřadu, měla by tato skutečnost vliv pouze na soulad dočasné stavby s tímto rozhodnutím, nikoliv na určení rozsahu záboru veřejného prostranství.

Umístění stavebních zařízení

Umístěním stavebních zařízení, resp. přesněji zařízením staveniště, lze rozumět v zásadě umístění všeho, co je nutné k vybudování stavby. Mezi stavební zařízení (zařízení staveniště) je možné řadit zejm. lešení, montážní nebo stavební plošiny a kontejnery. Plocha, která bude v rámci tohoto zvláštního způsobu užívání veřejného prostranství podléhat zpoplatnění, bude odpovídat rozměrům konkrétních stavebních zařízení. V praxi je možné se setkat s pochybnostmi vyvolávané stavebníky ohledně zpoplatnění umístění např. stavebního jeřábu nebo lešení. Ve sporných případech je nutné vždy přihlédnout k tomu, zda a jaká část konkrétního zařízení staveniště omezuje obecné užívání veřejného prostranství. Pokud jde o stavební jeřáb, je zjevné, že jeho zakotvení či umístění na zemi objektivně znemožňuje obecné užívání veřejného prostranství, rameno stavebního jeřábu např. ve výšce 50 m nad zemí již nikoliv. Zpoplatnění by tak v nastíněném případě u stavebního jeřábu podléhala plocha, kterou je stavební jeřáb připevněn na zemi, a dále plocha, kterou stavební jeřáb omezuje obecné užívání veřejného prostranství u jeho základny. Pokud jde o výšku umístěného zařízení, kterou bude možné považovat za omezující obecné užívání veřejného prostranství, lze se např. inspirovat ve stavebních normách nebo v běžném životě. Např. pokud prochází běžně vysoký člověk vchodem do místnosti na hradě, který je vysoký 1,7 m, zcela jistě bude omezen v průchodu tímto vchodem; naopak pokud by byla výška vchodu 3 m, nebyly by osoby procházející tímto vchodem žádným způsobem omezeny. Vzhledem k tomu, že v současné době není dán přesný klíč k určení výšky umístěného zařízení, ve které bude zařízení omezovat obecné užívání veřejného prostranství, závisí posouzení této skutečnosti na věcně a místně příslušném správci poplatku.

Umístění reklamních zařízení

Obec může zpoplatnit také zvláštní užívání veřejného prostranství spočívající v umístění reklamních zařízení, což je jeden z nejčastějších zvláštních způsobů užívání veřejného prostranství. Reklamním zařízením je jakékoliv zařízení, které může šířit reklamu. Nezáleží tak na tom, zda se jedná o reklamní zařízení ve smyslu stavebního zákona a ani zda umístění tohoto zařízení nebo jeho sestavení podléhá povolovacímu procesu podle tohoto zákona. Zásadní je, že je toto zařízení s to šířit reklamu obrazem či textem, že je umístěno na veřejném prostranství, které je označeno v OZV, a že omezuje obecné užívání tohoto veřejného prostranství. Reklamním zařízením je zejm. reklamní stojan nebo billboard. V této souvislosti je vhodné upozornit na to, že o zvláštní užívání veřejného prostranství spočívající v umístění reklamních zařízení se nebude jednat tehdy, pokud majitel pozemku umístí reklamní zařízení na veřejné prostranství pouze na krátkou chvíli, např. při úklidu vlastního pozemku. Stejně tak nebude zpravidla podléhat zpoplatnění reklamní zařízení, které je umístěno na plochách zdí budov nebo na veřejném osvětlení.

Plocha záboru veřejného prostranství umístěného reklamního zařízení se bude nejčastěji počítat podle šířky a hloubky sloupů, případně (bude-li reklamní zařízení omezovat obecné užívání) také v šířce a hloubce např. billboardu nebo reklamního stojanu.

Umístění zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí

Obce mohou zpoplatnit také zvláštní užívání veřejného prostranství spočívající v umístění zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí. V případě cirkusů a lunaparků nevyvstávají v praxi výkladové problémy. Pokud jde o jiné podobné atrakce, mohou jimi být např. kolotoče nebo střelnice. Zpoplatnění bude podléhat plocha, kterou tyto atrakce reálně zabírají (např. plocha, na které je umístěna střelnice).

Vyhrazení trvalého parkovacího místa

Obec může na základě OZV vybírat také místní poplatek za užívání veřejného prostranství spočívající ve vyhrazení trvalého parkovacího místa. Předpokladem pro užívání veřejného prostranství tímto zvláštním způsobem je existence vyhrazeného parkovacího místa. Takovým místem přitom není každé místo, kde je pravidelně zaparkováno konkrétní auto. K vyhrazení parkovacího místa je totiž nutné povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání pozemní komunikace ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem policie. V této souvislosti lze upozornit na to, že na vyhrazení parkovacího místa však není právní nárok.

Zvláštní užívání veřejného prostranství vyhrazením trvalého parkovacího místa v sobě zahrnuje nejen podmínku vyhrazení parkovacího místa, ale obsahuje i časové hledisko, které spočívá v prvku trvalosti, resp. stálosti (neměnnosti) vyhrazení parkovacího místa. ZoMP trvalost blíže nespecifikuje, ale objektivně nebude sporu o tom, že podmínku trvalého vyhrazení bude splňovat vyhrazení parkovacího místa na dobu i jednoho roku.

Pokud jde o dobu zpoplatnění, ta se bude odvíjet od doby faktického označení parkovacího místa jako vyhrazeného parkovacího místa do doby odstranění tohoto označení. V tomto období totiž bude ostatním osobám znemožněno toto parkovací místo využívat. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy je v příslušném povolení stanovena doba vyhrazení, nicméně vlastník příslušnou značku po uplynutí této doby neodstraní. V takovém případě se bude konec doby zpoplatnění odvíjet od doby, která je uvedena v příslušném povolení.

Užívání veřejného prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce a pro potřeby filmových a televizních děl

Výkladové a aplikační potíže nezpůsobuje zpoplatnění zvláštního užívání veřejného prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce, neboť se jedná o obecně používané pojmy. Ke stejnému závěru lze dospět také ve vztahu k užívání veřejného prostranství pro potřeby filmových a televizních děl, kdy půjde zejména o zábor veřejného prostranství v rámci natáčecího dne.

Zákonné osvobození

ZoMP obsahuje ve svém odst. 1 také zákonný důvod osvobození od placení místního poplatku za užívání veřejného prostranství. Poplatek se neplatí z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Pro naplnění této podmínky musí být poplatek na charitativní či veřejně prospěšné účely také skutečně odveden. Dále ZoMP stanoví osvobození z užívání veřejného prostranství, které dopadá na osoby zdravotně postižené, a to pouze ve vztahuvyhrazení trvalého parkovacího místa.

Sazba místního poplatku za užívání veřejného prostranství

ZoMP rozlišuje sazbu základní, zvýšenou a paušální. Základní sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Je tak na obci, zda zvolí shodnou sazbu pro jednotlivé zvláštní způsoby využití veřejného prostranství, nebo zda zvolí sazby odlišné. Stejně tak může obec zvolit sazbu za užívání veřejného prostranství ve vztahu ke každému ze zvláštních způsobů užívání veřejného prostranství, a to např. s ohledem na to, zda se jedná o centrum obce nebo její okrajové části.

ZoMP obcím umožňuje, aby zvýšily sazbu za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí, a to až na její desetinásobek. Obec naopak není dle ZoMP oprávněna zvýšit poplatek nad základní sazbu u užívání veřejného prostranství spočívajícího v provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování služeb, umístění zařízení cirkusů, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a u užívání veřejného prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo pro potřeby tvorby filmových a televizních děl.

Stejně tak je obec oprávněna stanovit jak různou základní sazbu, tak i různou zvýšenou sazbu místního poplatku v závislosti na místních podmínkách. Tak např. za umístění reklamních zařízení v historickém centru obce může být stanovena sazba ve výši 50 Kč a v okrajové části obce pak sazba ve výši 25 Kč.

Obec může stanovit sazbu poplatku také týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Jedná se o alternativu ke stanovení denní sazby. ZoMP neobsahuje žádná pravidla pro stanovení paušální částky. Přesto však paušální částka ve svém souhrnu nemůže přesáhnout v přepočtu na 1 den základní, resp. zvýšenou sazbu tohoto místního poplatku.

Závěrem

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství je asi nejrozmanitější místní poplatek, který umožňuje obci přizpůsobit zpoplatnění ZoMP stanoveného zvláštního užívání veřejného prostranství na podmínky každé obce. Z tohoto důvodu je také jedním z nejčastěji zaváděných místních poplatků. Daná skutečnost je pak i příčinou toho, že jeho správa je zejm. ve spojitosti s dokazováním ze strany správce poplatku jednou z nejnáročnějších činností v oblasti místních poplatků.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Michal Jantoš, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

Seriál Místní poplatek za užívání veřejného prostranství

  1. Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 1. část, 11. 9. 2018
  2. Místní poplatek za užívání veřejného prostranství – 2. část, 15. 11. 2018 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist