K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Hospodaření obcí podle krajů

Datum: 22. 10. 2018, zdroj: OF 4/2018, rubrika: Ekonomika

Kraje se mezi sebou liší počtem obyvatel, rozlohou, počtem obcí, a také průměrným počtem obyvatel připadající na jednu obec. V tomto textu se podíváme na vybrané charakteristiky rozpočtu obcí podle krajů.

Pro srovnatelnost jsou ukazatele většinou uvedené v přepočtu na obyvatele. Jejich výši ovlivňuje i velikost obcí. Je známo, že výsledky obcí se liší, podle toho, jaký mají počet obyvatel a každá kraj má specifickou velikostní strukturu obcí.

Zdaleka největší obce jsou v Moravskoslezském kraji, ve kterém připadá v průměru na jednu obec více než 4000 obyvatel. Dalším krajem v pořadí je Ústecký kraj (2320 obyvatel na obec) a Karlovarský (2015 obyvatel na obec). Na opačném konci nalezneme kraj Vysočina (723 obyvatel na obec), Jihočeský kraj (1024 obyvatel na obec) a Pardubický kraj (1147 obyvatel). Toto je dobré mít na paměti v dalším textu, protože jednotlivé velikostní kategorie obcí se od sebe odlišují závislostí na dotacích a výší celé řady rozpočtových charakteristik přepočtených na obyvatele. Takže rozdíly uváděných ukazatelů podle krajů mohou vyplývat i rozdílné velikostní struktury obcí měřené počtem obyvatel.

Nyní se podíváme na vybrané charakteristiky rozpočtového hospodaření obcí podle krajů. Začneme příjmy a jejich hlavními složkami. Poté se budeme věnovat saldu rozpočtu, dluhu a úsporám.

Příjmy

Nejvyšší příjmy vykázaly v roce 2017 obce Plzeňského kraje (28 606 Kč na obyvatele), Jihomoravského kraje (25 568 Kč na obyvatele) a Jihočeského kraje (24 861 Kč na obyvatele). Tyto obce tak patří z hlediska rozpočtových příjmů k těm bohatším. Mezi kraji s chudými obcemi obce nalezneme Zlínský kraj (20 422 Kč na obyvatele), Ústecký kraj (21 193 Kč na obyvatele) a Královéhradecký kraj (21 745 Kč na obyvatele). Mezi kraji existují podstatné rozdíly (blíže viz graf 1), které nejsou záležitostí jen roku 2017. Pořadí krajů se totiž v čase příliš nemění.

Graf 1. Příjmy rozpočtu v roce 2017 (v Kč na obyvatele)
Graf 1. Příjmy rozpočtu v roce 2017 (v Kč na obyvatele)
Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Mezi rokem 2016 a 2017 se celkové příjmy obcí nejrychleji zvýšily v Pardubickém kraji (+9,5 %), Královéhradeckém kraji (+8,3 %) a v kraji Středočeském (+7,6 %). Jediným krajem, který zaznamenal meziroční pokles celkových příjmů, je Karlovarský kraj (−1 %). Nízký růst vykázaly obce Moravskoslezského kraje (+2,3 %) a kraje Plzeňského (+4,4 %). Je vidět, že ani poměrně nízký růst celkových příjmů obcí Plzeňského kraje je nepřipravil o prvenství ve výši příjmů, a naopak relativně vysoký růst příjmů obcí Královéhradeckého kraje jim neumožnil se dostat ze zadních pozic.

Na vývoj příjmů v roce 2017 se podíváme z hlediska hlavních příjmových položek rozpočtu obcí. Nejdůležitější jsou daňové příjmy, do kterých kromě sdílených daní (ty tvoří jejich podstatnou část), se sem řadí i daň z nemovitosti, místní a správní poplatky, poplatky z vybraných činností a v neposlední řadě daň z příjmů právnických osob placená obcemi. Nedaňové příjmy tvoří zejména příjmy z pronájmu obecného majetku a příjmy z vlastní činnosti. Výnosy z prodeje obecního majetku jsou obsahem kapitálových příjmů. Neinvestiční dotace znamenají podporu zejména státu s financováním provozu. Investiční dotace jsou určeny na podporu modernizace a rozšíření obecní infrastruktury.

Obce Plzeňského kraje měly všechny charakteristiky v přepočtu na obyvatele vyšší než průměr, výjimkou byly pouze neinvestiční dotace. Navzdory meziročnímu snížení objemu investičních dotací u obcí jako celku (−22 %), u obcí v tomto kraji se meziročně zvýšily, dokonce o 31 %. I když se zde snížily příjmy z prodeje majetku (−44 %), byly i tak v roce 2017 dvojnásobné oproti průměru za všechny obce (bez Prahy). Kapitálové příjmy se na celkových příjmech podílely 5 %, což je v rámci krajů zdaleka nejvíce. Podíl dotací na příjmech byl v rámci krajů nejnižší. Celkové příjmy obcí vzrostly o 4 %, a to je podprůměrná dynamika.

Jihomoravské obce, druhé v pořadí z hlediska nejvyšších příjmů na obyvatele, vykázaly nadprůměrné hodnoty ve čtyřech ze šesti hlavních příjmových položek. Nižší, než průměr byly jen jejich nedaňové příjmy a investiční dotace. Kapitálové příjmy se od průměru výrazněji nelišily, i když se meziročně výrazně snížily (−44 %). Podíl dotací na příjmech byl pátý nejvyšší. Jejich celkové příjmy se meziročně zvýšily o 5 %, což je podprůměrná dynamika.

Jako třetí v pořadí nejvyšších příjmů se umístily jihočeské obce. Jen velmi mírně pod průměr se dostaly daňové příjmy a neinvestiční dotace. U obcí tohoto kraje došlo sice k meziročnímu poklesu investičních dotací, i tak však v přepočtu na obyvatele byly v roce 2017 stále ještě nadprůměrné. I další příjmové položky byly nadprůměrné. Týká se to i kapitálových příjmů, u nichž došlo k poklesu o 28 %. Meziročně se jejich celkové příjmy zvýšily o 6 %, a to je na úrovni průměru.

Moravskoslezské obce obsadily čtvrtou příčku. Nadprůměrné hodnoty měly pouze v případě daňových a nedaňových příjmů. Nižší, než průměr byly zejména jejich investiční dotace, v menší míře se to týká i dotací neinvestičních a kapitálových příjmů. Podíl dotací na celkových příjmech byl v rámci krajů druhý nejnižší. Obce dosahovaly vysokých příjmů, i když se meziročně zvýšily o pouhá 2 %, což je třetinová dynamika oproti průměru za všechny obce.

Pokles příjmů obcí Karlovarského kraje způsobilo meziroční razantní snížení investičních dotací (−75 %) a z části i kapitálových příjmů. Navzdory poklesu celkových příjmů však dosáhly obce Karlovarského kraje páté nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele. Vezmeme-li hlavní příjmové položky, tj. daňové, nedaňové a kapitálové příjmy, neinvestiční a investiční dotace, měly obce tohoto kraje nadprůměrné hodnoty ve všech s výjimkou dotací, a to jak neinvestičních, tak i investičních. S výjimkou nedaňových a kapitálových příjmů však nebyla odchylka vysoká. Podíl dotací na celkových příjmech obcí byl třetí nejnižší v rámci všech krajů.

Obcím kraje Vysočina patří šesté místo. Jejich celkové příjmy v přepočtu na obyvatele byly sice nižší než průměr za všechny obce, ale se zanedbatelným rozdílem. Jedinou výjimkou jsou daňové příjmy, které byly výrazněji nižší než průměr. Rozdíl přesahuje 1100 Kč na obyvatele a jsou v rámci krajů druhé nejnižší. Ostatní příjmové položky byly nepatrně vyšší než průměr. Podíl dotací na příjmech obcí byl čtvrtý nejvyšší. Celkové příjmy obcí se meziročně zvýšily o 7 %, tedy nadprůměrně.

Sedmá příčka patří obcím Pardubického kraje. Jejich celkové příjmy v přepočtu na obyvatele byly nižší než průměr za všechny obce. Nižší byly i daňové a nedaňové příjmy. Více než průměr získaly obce v rámci kapitálových příjmů a neinvestičních dotací, především však u investičních dotací. Tento kraj patří ke čtyřem krajům, u nichž se objem investičních dotací meziročně zvýšil. Hlavně v důsledku růstu objemu dotací se celkové příjmy obcí meziročně zvýšily o 10 %, tedy nejrychleji ze všech krajů. Podíl dotací na příjmech obcí byl třetí nejvyšší.

Obce Středočeského kraje (osmá příčka) dosáhly podprůměrných příjmů. Odchylka od průměru však činila jen necelých 900 Kč na obyvatele. Nižší, než průměr byly daňové a nedaňové příjmy a investiční dotace. Kapitálové příjmy byly téměř na úrovni průměru, meziročně se zvýšily o 2 %. Mírně vyšší byly pouze jejich neinvestiční dotace, které se z roku na rok zvedly o 22 %. Podíl dotací na celkových příjmech byl téměř 18 %, což je v rámci krajů nejvíce. Meziročně se celkové příjmy zvýšily o 8 %, tedy nadprůměrně.

Páté nejnižší příjmy měly obce Olomouckého kraje. Rozdíl od průměru dosahoval téměř 1400 Kč na obyvatele. Nižší byly všechny hlavní příjmové položky s výjimkou dotací, zejména neinvestičních. Meziročně se snížil objem kapitálových příjmů (−15 %) a investičních dotací (−25 %). I tak byl podíl dotací na celkových příjmech v rámci krajů druhý nejvyšší (17 %). Meziročně se příjmy obcí zvedly o 6 %, stejně jako průměr.

Obce Libereckého kraje dosáhly čtvrtých nejnižších příjmů v rámci všech krajů. Od průměru se lišily o téměř 1 500 Kč na obyvatele. Nižší, než průměr byly všechny příjmové položky, nejvyšší odchylka byla u daňových příjmů, nejmenší u kapitálových příjmů. Rozpočet obcí závisel na dotacích ze 14 %, což je méně než průměr. Meziročně se příjmy zvýšily o 8 % (nad průměrem), hlavně zásluhou růstu neinvestičních dotací.

Třetí nejnižší příjmy vykázaly obce Královéhradeckého kraje. Od průměru se lišily o více než 1500 Kč. Všechny příjmové položky s výjimkou nedaňových příjmů byly podprůměrné. Ovšem nedaňové příjmy přesáhly průměr jen málo. Daňové příjmy v přepočtu na obyvatele byly třetí nejnižší. Podíl dotací na celkových příjmech byl devátý nejnižší a v přepočtu na obyvatele byly dotace čtvrté nejnižší. Příjmy se meziročně zvýšily o více než 8 %, a to byla druhá nejvyšší dynamika v rámci všech krajů. Zvýšily se i všechny hlavní příjmové položky, s výjimkou nedaňových příjmů, které se nezměnily.

Předposlední místo podle výše příjmů na obyvatele vykázaly obce Ústeckého kraje. Oproti průměru byly nižší o více než 2000 Kč na obyvatele. Nižší byly i všechny příjmové položky s výjimkou neinvestičních dotací. U kapitálových příjmů byl rozdíl minimální. Nedaňové příjmy byly v rámci všech krajů vůbec nejnižší. Podíl dotací na celkových příjmech obcí byl mírně nad průměrem a v přepočtu na obyvatele byly osmé nejvyšší. Celkové příjmy se meziročně zvýšily o 7 %, tedy nadprůměrně.

Obce Zlínského kraje se výší příjmů na obyvatele dostaly na poslední místo. Odstup od průměru byl větší než 2800 Kč na obyvatele. Nižší, než průměr byly všechny hlavní příjmové položky. I když vykázaly, s výjimkou kapitálových příjmů, meziroční růst. Daňové a kapitálové příjmy byly v přepočtu na obyvatele v rámci krajů vůbec nejnižší. Objem investičních dotací se meziročně zvýšil, i když nepatrně. To byl ojedinělý rys, protože k jejich růstu došlo pouze v dalších třech krajích. Výše dotací v přepočtu na obyvatele tohoto kraje byly třetí nejnižší. Celkové příjmy se meziročně zvýšily o 7 %, o něco více než byl průměr.

Další charakteristiky hospodaření obcí

Saldo rozpočtu charakterizuje to, o kolik byly příjmy rozpočtu vyšší než výdaje (přebytek rozpočtu), nebo naopak nižší (schodek rozpočtu). Přebytek odráží objem peněz, které obce v daném roce nevyužily čili ušetřily pro budoucí výdaje. Schodek je pak výrazem toho, že obec utratila v daném roce více, než kolik měla v rozpočtu k dispozici. Lze jej financovat z rezerv nakumulovaných v minulých letech, anebo půjčkou.

Pokud je schodek rozpočtu financován z uspořených prostředků, není schodek špatným příznakem hospodaření. Totéž však platí i pro případ, že obec použije vypůjčené peníze na investice, pokud splácení dluhu nepřesáhne možnosti obce. Jednoznačně špatným znamením je schodek běžného rozpočtu a déletrvající schodek celkového rozpočtu. Obecně platí, že rozpočet obce by měl být ve střednědobém horizontu vyrovnaný. To pro obce jako celek v poslední době neplatí, protože přebytek rozpočtu trvá již několik let.

Podíl salda rozpočtu na příjmech odráží díl rozpočtu, jehož užití se obec v daném roce vzdala. V roce 2017 vykázaly obce tří krajů poměrně vysoký podíl přebytku na příjmech (blíže viz graf 2). Byly to obce Královéhradeckého (8,7 %), Plzeňského (8,5 %) a Ústeckého kraje (7,9 %). Je zajímavé, že obce dvou z těchto krajů patří k těm chudším a obce Plzeňského kraje jsou nejbohatšími. Na posledním místě nalezneme obce Olomouckého kraje (2,9 %) s výrazným odstupem za dalšími dvěma. A to Zlínským krajem (4,6 %) a Pardubickým krajem (5,4 %). S výjimkou Pardubického kraje se jedná o kraje se spíše chudšími obcemi.

Graf 2. Podíl salda rozpočtu na celkových příjmech
Graf 2. Podíl salda rozpočtu na celkových příjmech
Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Nejvíce peněz z rozpočtu ušetřily obce Plzeňského kraje. Na každého obyvatele to bylo 2431 Kč. Druhu nejvyšší částku vykázaly obce Královéhradeckého kraje, a to 1902 Kč. Třetí byly obce Ústeckého kraje s částkou 1671 Kč. Obsazení posledních dvou míst se neliší od předchozího srovnání. Obce Olomouckého kraje ušetřily 626 Kč na obyvatele a obce Zlínského kraje pak 644 Kč na obyvatele.

Kapitálové výdaje jsou určené na modernizaci a rozšíření obecní infrastruktury. Na financování kapitálových výdajů se podílejí v různé míře přebytek běžného rozpočtu, investiční dotace, uspořené a vypůjčené prostředky. Podíl kapitálových výdajů na celkových popisuje, jaký díl výdajů směřuje na financování provozu a jaký na budoucí rozvoj (blíže viz graf 3). Nejvyšší podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích v roce 2017 vykázaly obce Středočeského kraje (34 %). Je to téměř dvojnásobný podíl oproti obcím s nejnižší hodnotou. K vysokému podílu určitě namohly dotace. K dalším třem krajům, jejichž obce dosahovaly vysoký podíl, patří Jihočeský kraj, kraj Vysočina a Olomoucký kraj (shodně po 30 %). S výjimkou Jihočeského kraje se jedná o obce s průměrnými příjmy. Nejnižší podíl měly obce Ústeckého kraje (18 %), dále obce Libereckého a Karlovarského kraje (21 %, resp. 22 %). Obce v prvních dvou jmenovaných krajů patří k méně bohatým.

Graf 3. Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích v roce 2017
Graf 3. Podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích v roce 2017
Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

Objem kapitálových výdajů obcí se meziročně zvýšil ve všech krajích, i když se objem investičních dotací, které jsou významným zdrojem jejich financování, zvedl pouze ve čtyřech krajích. Nejvyšší kapitálové výdaje v přepočtu na obyvatele uskutečnily obce Plzeňského kraje, i když měly jen průměrný podíl kapitálových výdajů na celkových, a to 7121 Kč. Obce Středočeského kraje vydaly na tento účel jen o něco málo méně a třetí v pořadí skončily obce Středočeského kraje. Zhruba jen poloviční kapitálové výdaje ve srovnání s Plzeňským krajem uskutečnily obce Zlínského kraje. Kousek před nimi skončily obce Libereckého a Královéhradeckého kraje.

Dluh a úspory

Dluh obcí se snižuje již delší dobu, a to v podmínkách velmi nízkých úrokových sazeb z úvěrů. Meziroční pokles dluhu platí o obcích všech krajů, s výjimkou kraje Olomouckého (+4 %) a Pardubického (+3 %). Nejvyšší meziroční snížení docílily obce Moravskoslezského kraje (−10 %) a po nich obce Karlovarského kraje (−8 %) a Ústeckého (−7 %).

V přepočtu na obyvatele vykázaly v roce 2017 nejvyšší dluh obce Libereckého kraje (9056 Kč), i když se jejich dluh meziročně snížil o 4 %. Jedná se o kraj s podprůměrnými příjmy. Navíc mají i poměrně nízký podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích, přičemž je známo, že kapitálové výdaje jsou často spojeny s dluhovým financováním. S odstupem za nimi se v pořadí výše dluhu umístily obce Jihomoravského kraje (6929 Kč) a kraje Olomouckého (6722 Kč). Oba kraje mají spíše vyšší podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích.

Nejnižším dluhem se mohou pochlubit obce Karlovarského kraje (2897 Kč). Nízký dluh měly rovněž obce Ústeckého kraje a kraje Vysočina. S výjimkou kraje Vysočina se jedná o kraje s podprůměrným podílem kapitálových výdajů na celkových výdajích. Ústecký kraj měl druhé nejnižší příjmy.

Úspory měřené výší krátkodobého finančního majetku reprezentují likvidní prostředky, které obec může okamžitě použít na financování různých výdajů, či na splacení dluhu. Největší jeho část tvoří peníze na bankovních účtech. Takto vyjádřené úspory obcí se již delší dobu plynule zvyšují, a to v podmínkách velmi nízkých až nulových úrokových sazeb z vkladů (přehled dluhu a krátkodobého finančního majetku obcí přepočteného na obyvatele viz graf 4).

Graf 4. Dluh a úspory v roce 2017 (v Kč na obyvatele)
Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

V roce 2017 se nejrychleji zvýšil objem úspor u obcí Královéhradeckého kraje (+19 %). V přepočtu na obyvatele byly jejich úspory však až páté nejnižší. Nadprůměrně rostly i v Libereckém kraji, v přepočtu na obyvatele byly třetí nejnižší. I ve třetím kraji s nejvyšší dynamikou byly úspory na obyvatele podprůměrné. Velmi pomalý růst úspor zaznamenaly naopak obce Jihomoravského kraje. Jejich úspory na obyvatele byly druhé nejvyšší. Do kategorie obcí s nízkým růstem úspor patří ještě obce Moravskoslezského kraje s desátými nejnižšími úsporami na obyvatele. Třetí nejnižší dynamiku růstu úspor měly obce Olomouckého kraje s druhými nejnižšími úsporami na obyvatele. Převládala tendence, že úspory rostly rychle převážně obcím v krajích s jejich podprůměrnou úrovní.

Největší odstup dluhu od krátkodobého finančního majetku měly obce Plzeňského kraje. Rozdíl přesáhl 12 000 Kč na obyvatele. I obce Karlovarského kraje dosáhly značného odstupu dluhu od úspor, a to více než 10 000 Kč na obyvatele. Obdobně na tom byly i obce Jihočeského kraje. Nejnižší rozdíl mezi dluhem a úsporami měly obce Libereckého kraje (pouze 1965 Kč), dále obce Olomouckého kraje (4060 Kč) a obce kraje Zlínského (4376 Kč). Jedná se o kraje se spíše nižšími celkovými příjmy.

Ing. Věra Kameníčková, CSc., CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.

TOPlist
TOPlist