K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Obchodní společnosti ve vlastnictví obcí a poskytování informací

Datum: 5. 6. 2018, zdroj: OF 2/2018, rubrika: Legislativa

Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou povinnými subjekty státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a také veřejné instituce. Právě poslední ze jmenovaných povinných subjektů budí největší kontroverze, jelikož pojem veřejná instituce již několik let není legálně definován a nepanuje jednoznačná shoda na tom, které právnické osoby mohou být za veřejnou instituci považovány.

K významu sousloví „veřejná instituce“ se mnohokrát vyjadřoval Nejvyšší správní soud i Ústavní soud, jejichž judikatura však prochází vývojem, není zcela jednotná a v některých ohledech si odporuje. To ostatně potvrzuje nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2017, č. j. 7 As 311/2017–39, který se týkal kasační stížnosti občanského sdružení, které se věnuje tématům korupce, střetu zájmů a vyšší transparentnosti na všech úrovních veřejné správy a veřejné politiky, proti rozsudku Městského soudu v Praze. Celá kauza stojí na otázce, zda akciové společnosti, jež jsou 100% „v rukou státu“, mají povinnost poskytovat informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Vymezení veřejných institucí

Jak bylo již naznačeno, vymezení veřejných institucí ponechal zákon č. 106/1999 Sb. právní teorii a zejména pak judikatuře soudů. Ty v minulosti dovodily, že veřejnou institucí je např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, státní podnik Letiště Praha, Ředitelství silnic a dálnic nebo Národní památkový ústav. Co se obecně povinnosti obchodních společností poskytovat informace týká, jedná se o otázku, která doposud nebyla uspokojivě vyřešena.

Jen připomeňme, že např. fotbalový klub založený ve formě akciové společnosti, ve kterém mělo město 100% podíl, byl soudy kvalifikován jako veřejná instituce. Totéž platilo kupříkladu i pro Dopravní podnik hlavního města Prahy. Donedávna tak primárně řešenou otázkou bylo, zda v obchodní společnosti musí mít stát nebo územní samosprávný celek 100% podíl nebo zda stačí, aby jím byla obchodní společnost toliko ovládána (např. ve formě 60% podílu). S vývojem judikatury se však otázka, která je řešena, významně posunula směrem proti právu na informace.

Jedním z hlavních argumentů zastánců tzv. zatemňovacího přístupu, že obchodní společnosti ve „vlastnictví“ obcí by neměly informace poskytovat, je skutečnost, že se jedná o právnické osoby soukromého práva a jejich předmětem je podnikání. Při poskytování informací pak může být jejich tržní postavení výrazně znevýhodněno (tento argument byl často zmiňován i v souvislosti se zveřejňováním smluv v registru smluv).

Podle názoru Ústavního soudu artikulovaného zejména v nálezu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, který se týkal akciové společnost ČEZ, zásadně nelze obchodní společnosti považovat za veřejné instituce. Jedinou výjimkou pak mohou být obchodní společnosti, které jsou zřízeny zvláštním zákonem, kterým se řídí i její činnost, a jejímž jediným vlastníkem je stát, jemuž náleží rozhodovat o zániku této obchodní společnosti. Takováto definice přiléhá na akciovou společnost České dráhy. Nalézt další obchodní společnost, která byla zřízena zvláštním zákonem, však nebude zcela lehké.

Nejednotná judikatura

Dnes tedy podle Ústavního soudu platí, že: „[ne]záleží na tom, zda je jejím společníkem stát nebo územně samosprávný celek, ani jaká je jejich účast v obchodní společnosti a práva a povinnosti z ní plynoucí. Obchodní společnost je samostatný subjekt, jehož zájmy nemusí být totožné se zájmy společníka.“ Situace by se zdála zcela jasnou, je však třeba upozornit též na případ státního podniku Letiště Praha, řešený v nálezu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, ve kterém Ústavní soud dříve vymezil několik kritérií pro určení, zda jde o veřejnou instituci, či nikoliv. Závěry I. a IV. senátu Ústavního soudu (označení jednotlivých senátů lze dovodit přímo ze spisové značky nálezu) však vedou v mnoha případech ke zcela odlišným řešením otázky, zda jsou obchodní společnosti plně „vlastněné“ státem nebo územním samosprávným celkem veřejnými institucemi povinnými poskytovat informace.

Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném rozsudku z 21. prosince 2017 četně odkazuje na dřívější judikaturu a rovněž poukazuje na nesoulad závěrů citovaných nálezů Ústavního soudu. V řešeném případě se však přiklonil na stranu nálezu IV. senátu, a proto kasační stížnost protikorupčního občanského sdružení zamítl. Hlavním důvodem, proč byla kasační stížnost zamítnuta, je tedy jednoduše skutečnost, že Městský soud v Praze, proti jehož rozsudku byla kasační stížnost podána, se žádného pochybení nedopustil, a nelze mu tudíž vyčítat, že se opíral právě o nález IV. senátu ve věci ČEZ, pročež se vyslovil, že akciová společnost veřejnou institucí není.

Ve své argumentaci však Nejvyšší správní soud rovněž konstatuje, že při aplikaci obou zmíněných nálezů dochází k opačným výsledkům a jemu, a ani Městskému soudu v Praze, sjednocování judikatury Ústavního soudu nepřísluší. Bude tedy úkolem Ústavního soudu, aby v budoucnu rozhodl, zdali je třeba se řídit spíše nálezem ČEZ (obchodní společnost zásadně za veřejnou instituci považovat nelze) či nálezem Letiště Praha (obchodní společnosti za určitých okolností veřejnou institucí být mohou).

Novelizace zákona

Občanské sdružení dále podalo i ústavní stížnost, kterou má nyní na stole II. senát Ústavního soudu ve složení Ludvík David, Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček. Je však nezbytné uvést, že dne 7. 3. 2018 prošel 1. čtením poslanecký návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o registru smluv, který má za cíl rozšířit zavedené nástroje transparence veřejné správy včetně poskytování informací na ČEZ i další státem či územními samosprávnými celky ovládané společnosti. Ministerstvo vnitra rovněž dle některých informací uváděných v médiích chystá novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, ve které by se měla aktuální judikatura ve vztahu k veřejným institucím promítnout přímo v zákoně, a to i s ohledem na nález Ústavního soudu vztahující se k poskytování informací o platech.

Závěrem tedy můžeme shrnout, že z našeho pohledu minimálně do doby než II. senát Ústavního soudu projedná ústavní stížnost občanského sdružení v nastíněném případě, obchodní společnosti, tedy akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným aj., ve kterých mají obce 100% podíl, nejsou povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. To pramení z názoru IV. senátu Ústavního soudu ve věci ČEZ, podle kterého nemůže být veřejnou institucí v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím obchodní společnost jakožto soukromoprávní subjekt, byť je zřízena státem či územním samosprávným celkem. To však neplatí pouze pro obchodní společnosti, které jsou zřízeny zvláštním zákonem.

Bc. Tomáš Auer, junior právník, KVB advokátní kancelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist