K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Změny v zemědělské politice EU nahrávají obcím a rozvoji venkova

Datum: 3. 4. 2018, zdroj: OF 1/2018, rubrika: Regiony

Zatímco pro naši zemi znamená letošní rok výročí 100 let vzniku samostatné Československé republiky, v rámci EU bude tento rok rozhodující pro nastavení Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020 na období dalších sedmi let.

Z výsledků diskusí, které o budoucnosti SZP poměrně intenzivně probíhaly po celý loňský rok, přitom vyplývá, že by měla evropská zemědělská politika doznat poměrně zásadních změn, a to spíše pozitivních než negativních, a spíše ve prospěch obecného rozvoje venkova než dalšího rozvoje průmyslového zemědělství.

To je pro obce dobrá zpráva a je proto žádoucí, aby se jejich představitelé o vývoj zemědělské politiky zajímali a případně do tohoto procesu aktivně vstupovali, neboť nastavení SZP může výrazně ovlivnit život na venkově.

Ze „Sdělení“ Evropské Komise k plánovaným změnám SZP z konce listopadu 2017 je přitom zřejmé, že změny by neměly být jen kosmetické. Nutno podotknout, že podoba návrhů se ještě může měnit, uvedené „Sdělení“ ale již reflektovalo názory desítek evropských organizací zemědělců, nevládních zájmových a ochranářských organizací i připomínky politiků a jednotlivců, kteří měli v reformě SZP co říci. Základním sdělením Komise je přitom teze, podle které členské země budou mít v nastavení dotačních podpor větší kompetence než v současnosti.

To je samozřejmě naprosto správný krok za situace, kdy podmínky pro zemědělské hospodaření a rozvoj venkova jsou v EU fakticky nesrovnatelné v různých a skutečně značně odlišných regionech jednotlivých zemí. Je také zřejmé, že EU musí reagovat na stále rostoucí kritiku unifikace legislativy a centralistického řízení evropských politik, přičemž právě specifika zemědělství a venkova jsou ideálním lakmusovým papírkem, v jaké oblasti k cílené decentralizaci přistoupit.

Podmínky České republiky

V podmínkách naší země lze je ovšem postoj Komise trochu rizikem, neboť větší pravomoci se mohou v praxi promítnout do ještě vyšší podpory velkých průmyslových podniků, kterým současná tuzemská zemědělská politika nepokrytě fandí. Fandovství ale na druhou stranu nemůže být nekonečné – Brusel totiž hodlá posuzovat „strategické plány“, které mají zpracovat jednotlivé země k praktické realizaci své zemědělské politiky (což obnáší i principy rozdělování dotací). Již dnes se podoba našeho zemědělství v celé EU nejvýrazněji odchyluje od „evropského modelu zemědělství“, a i když dává Evropská Komise nyní k uplatnění národních specifik vyšší prostor, nemůže to, také v zájmu zemědělců z dalších zemí, s rozvolňováním SZP přehnat. Jinými slovy, pokud se tuzemský strategický plán bude od základních priorit SZP odchylovat, Brusel takový dokument velmi pravděpodobně neschválí.

Priority EU, což Komise ve svém „Sdělení“ také konstatovala, leží totiž jinde, než je podpora velkozemědělské produkce. SZP po roce 2020 by měla být dominantně zaměřená na podporu spíše malých a středních podniků na úkor velkých, spíše než na zemědělskou produkci na obecný rozvoj venkova a spíše než na agrotechnická opatření typu greening (ozelenění, což jsou třeba osevní postupy) na adaptační opatření vůči probíhajícím změnám klimatu. Obecná shoda je i na tom, že se má evropská zemědělská politika zjednodušit, a co je pro ČR velmi důležité, že by měly být omezeny dotace největším zemědělským podnikům, tedy že by mělo dojít k takzvanému zastropování. Proti tomu se dosud oficiálně staví jen ČR s podporou Slovenska, což ale v praxi znamená, že takovou pozici neobhájí.

Ministerstvo zemědělství si přesto ještě loni v létě nechalo vládou posvětit dokument, který považuje zastropování za nepřijatelné a s krácením dotací pro největší podniky nesouhlasí. Již v závěru loňského roku ale při různých diskusích o podobě SZP v podmínkách ČR sami ministerští úředníci přiznávali, že zastropování je „hotová věc“, a jde tak především o to, jaká bude horní hranice dotací.

Původně se očekávalo, že maximálním možným příjmem dotací pro období po roce 2020 bude 150 000 eur na jeden podnik. Podle Evropské Komise by ale mohl maximální limit činit jen 100 000 eur, ale možná také jen 60 000 eur na jeden podnik. Pokud by se přitom prosadil nejnižší limit (60 000 eur), znamenalo by to, že naše zemědělství přijde ročně o zhruba 5,2 miliardy korun, krácení se dotkne téměř 70 procent výměry zemědělské půdy a nárok na dotace v podobě přímých plateb (což jsou ale rozhodující podpory z EU) nebudou mít všechny zemědělské podniky od plochy 460 hektarů a více. Tedy – budou mít nárok na podporu do oněch 460 hektarů, což ovšem bude nebo by mohlo mít pro podniky obhospodařující několik tisíc hektarů fatální důsledky.

Česká republika ale o peníze přijít nemusí, pokud v Bruselu obhájí jiné způsoby „utrácení“, než jsou platby na plochu. Optimální cestou je posílení „Pilíře II“, tedy Programu rozvoje venkova.

Spolupráce obcí a farmářů

Obdobným příkladem je složitě znějící pojem redistribuce. Ten opakovaně zazněl ve zmiňovaném „Sdělení“, přičemž v praxi jde o vyšší sazbu dotace na takzvané „první hektary“, kterou původně ministerstvo zemědělství také odmítalo, ale v současné době již tvrdí, že tento princip bude uplatňovat. Redistribuci dlouhodobě požadují i soukromí zemědělci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ), mimo jiné i proto, že tento princip je už v současné době uplatňován v deseti zemích EU. Reálně je navíc možné platbu na „první hektary“ i v ČR zavést již v roce 2019, což by podle ASZ umožnilo našim zemědělcům připravit se na změny plánované v SZP po roce 2020. ASZ přitom vnímá zavedení redistributivní platby jako větší podporu rodinných farem a jako snížení motivace k další koncentraci půdy.

Asociace kromě toho prosazuje větší součinnost se Svazem měst a obcí v otázce problematiky územního plánování, kde se stále častěji zemědělci setkávají se snahou o vystrnadění hospodářství za hranice obce, což je pro ně v mnoha případech překážkou nejen rozvoje farem, ale často vůbec jejich dalšího provozu. I to se potkává s postojem EU, která vnímá zemědělství jako součást rozvoje venkova.

Služby na venkově

Již bylo řečeno, že společným požadavkem zemědělců a všech profesí podnikajících na venkově v celé EU je zjednodušení stávajících podmínek k podnikání.

Těmto požadavkům částečně vychází vstříc jen několik týdnů staré nařízení Omnibus, schválené Radou EU v prosinci loňského roku. V dokumentu o 121 stranách je přitom několik desítek kroků, které mohou ke zjednodušení byrokracie vést, přičemž jedním z nejdůležitějších je možnost zrušit podmínku „aktivního zemědělce“. To v praxi znamená, že zemědělec by nebyl omezen závazně minimálním podílem příjmů (tržeb) ze zemědělské činnosti, a mohl by tak vykonávat všechny jiné činnosti, i ty se zemědělstvím nesouvisející.

To by mohlo mj. rozšířit oblast služeb na našem venkově, i když i toto opatření se může v podmínkách ČR, stejně jako vyšší kompetence členským zemím v rozdělování dotací, zvrhnout. Do zemědělství by totiž mohli „vtrhnout“ i subjekty, které se primárně zabývají úplně něčím jiným, a svůj hospodářský výsledek by si vylepšovaly zemědělskými dotacemi. Zrušení podmínky aktivního zemědělce, která byla původně vytvořena především proto, aby peníze na zemědělství neutíkaly mimo obor, je tak sice žádoucí, zrušení je ale nutné provázat s nějakým parametrem, který by působil skutečně jako nástroj rozvoje venkova. Třeba tím, že podpory mohou čerpat jen firmy působící v příslušné lokalitě. Také v tomto případě bude proto hodně záležet na stanovení konkrétních podmínek, a je třeba podotknout, že podmínku aktivního zemědělce je možné zrušit již v tomto roce. Jak se s tím popere vedení Ministerstva zemědělství, bude jedním z prvních systémových testů přístupu k rozvoji venkova v podání nového ministra.

Závěrem

To vše každopádně znamená, že vývoj SZP má v poslední době rostoucí dynamiku s cílem podpořit kromě zemědělství také život i rozvoj pracovních příležitostí na venkově, avšak způsobem, který u nás není příliš uplatňován, případně není uplatňován vůbec. Nejen zemědělci, ale i obce se tak musí připravit na změny, které je v nejbližší době čekají. Obce by ale na nich měly vydělat.

Ing. Petr Havel, agrární analytik

TOPlist
TOPlist