Kraje a obce musí spolupracovat

(Rozhovor s Janou Vildumetzovou, předsedkyní AK ČR)

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová je od prosince loňského roku předsedkyní Asociace krajů ČR. Má bohaté zkušenosti z veřejné správy. Byla sedm let starostkou v Horním Slavkově, členkou předsednictva a později výkonnou ředitelkou Svazu měst a obcí ČR. Do loňských krajských voleb pracovala jako náměstkyně ministra vnitra pro řízení sekce veřejné správy.

V Asociaci krajů lze poprvé mluvit o širším politickém spektru zastoupení hejtmanů. Jak se to projevuje ve vaší společné práci?

Práce v Asociaci krajů vyžaduje velké nasazení, hledání kompromisů a často i uhlazování hran. Usiluji o to, aby hejtmani táhli za jeden provaz. Někdy to jde bez problémů, někdy jsou jednání náročnější. Ale takový je život. Řešení regionálních problémů je často během na dlouhou trať, který nám často narušují „vnější vlivy“, rozumějte stát. Třeba v oblasti financování. Aktuálně mimo jiné řešíme financování sociálních služeb. Zde se bohužel dva resorty nedokážou shodnout, zda lze uvolnit peníze z rezervy Úřadu práce. Cesta se však vždy v zájmu lidí musí najít.

Celé první pololetí bylo ve znamení boje o zvýšení platů řidičů autobusů a řada lidí tomu přestávala rozumět. Mohla byste celou kausu vysvětlit?

Vláda loni, ještě za jiného vedení krajů, rozhodla, že se od letošního ledna zvýší mzdy řidičů autobusů. A že je mají zvýšit právě kraje. Na danou věc však Sobotkův kabinet nedal ani korunu, neřešil také, že se musí změnit dříve vysoutěžené smlouvy a nezabýval se ani tím, že kraje nemohou dopravce kontrolovat, zda mzdy řidičů skutečně zvýšily. Kraje proto vyzvaly vládu, aby jim pomohla, ta ale dlouho nedělala téměř nic. To vedlo až ke stávce řidičů. Až den před stávkou kabinet rozhodl, že na vyšší mzdy uvolní peníze. Ve volebním roce se doslova roztrhl pytel se zvyšováním mezd různým profesím. Kraje podporují, aby lidé byli dobře zaplaceni za kvalitní práci. Jenže dílčí nedomyšlená nařízení státu přinášejí komplikace. A my jako zaměstnavatelé nemáme bezedné rozpočty a nemůžeme neustále měnit schválené rozpočty a rozjeté investiční akce. Nyní je podobný problém se zvyšováním minimální mzdy během roku.

Nehrozí podobné martýrium při avízovaném zvýšení platů pracovníků v oblasti sociální péče a zdravotnictví?

Hrozí. Nařízení vlády zvýšilo od 1. července platy pracovníků v kultuře, v sociálních službách a zdravotních sester. Pro kraje, města a obce to jen letos znamená výdaje zhruba 1,3 miliardy korun, s kterými se ale nepočítalo. Proto by v podobných nařízeních mělo být vždy zakotveno, že na jejich realizaci stát musí vyčlenit potřebné peníze. Zároveň žádáme, spolu se Svazem měst a obcí, aby zvyšování mezd nabývalo účinnost od 1. ledna, aby bylo možné náklady zahrnout do rozpočtu na příští rok.

Při nástupu do čela AK ČR jste deklarovala záměr, aby se Asociace stala připomínkovým místem v legislativním procesu. Jak se tento cíl daří prosazovat?

Všichni představitelé státu to podporují. Připomínky krajů k legislativě je třeba brát vážně. Vycházejí ze skutečných požadavků a potřeb lidí celého státu. Pokud se zásadní připomínku AK ČR nepodaří odstranit na úrovni ministerstva, požadujeme minimálně její projednání za účasti zástupce Asociace krajů přímo na jednání vlády.

Zákonodárná iniciativa Libereckého kraje pomohla při zvýšení podílu obcí na výnosu z daně z přidané hodnoty. Jak AK ČR spolupracuje s obcemi – nejenom ve vztahu ke státu, ale také v rámci území krajů?

O společném prohlášení se Svazem měst a obcí, co se týče financování samospráv, jsem už mluvila. Právě z této organizace jsem vzešla a vím, že kraje jsou tvořeny obcemi a městy. Vzájemná komunikace a spolupráce je velmi důležitá. Když spolu budou hejtmani a starostové mluvit, když budou společně hledat řešení místních problémů, když se bude samosprávám dařit, budou spokojení občané. A to je náš společný cíl. Jako hejtmanka navštěvuji obce a města našeho kraje, pořádám setkání se starosty a jsem otevřená všem rozumným nápadům, které z lokální úrovně vzejdou.

Integrovaný regionální operační program (IROP) vyčlenil velké prostředky na dopravní stavby, které jsou zatím v regionech málo využívány. Zabývá se tím Asociace? Připraví kraje očekávané projekty? Jak je na tom v tomto ohledu Karlovarský kraj?

Na silnice II. a III. třídy je v IROP cca 945 milionů eur, tedy cca 25 miliard Kč. Karlovarský kraj do letošního dubna podal osm projektů za celkem cca 265,2 milionů Kč a další žádosti připravuje. Chceme modernizovat například silnice Bochov–Kozlov či Františkovy Lázně–Třebeň. Opravy a rekonstrukce krajských silnic patří k našim prioritám. Je důležité, aby se stav komunikací zlepšoval, lidé mají právo jezdit po opravených a bezpečných silnicích.

Karlovarského kraje, stejně jako Ústeckého a Moravskoslezského kraje se bude týkat hospodářská restrukturalizace v rámci programu Restart. Co si od něj v Karlovarském kraji slibujete?

V Karlovarském kraji potřebujeme podpořit vzdělávání a výzkum v oblasti lázeňství a balneologie, mělo by tu vzniknout zázemí pro 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy či centrum výzkumu a vývoje. Rovněž bychom potřebovali konečně vybudovat dálnici D6, zvětšit přistávací i vzletovou plochu letiště a zlepšit i cestování vlakem. Aby to z Karlových Varů do Prahy netrvalo tři a půl hodiny, jako je to teď. Potřebujeme také podpořit trh práce, přilákat nové zaměstnavatele a pomoci začínajícím podnikatelům. Chceme, aby pracovní místa v našem kraji byla dobře placená. To znamená modernizovat technologie firem, podporovat produktové inovace. Rovněž potřebujeme regenerovat a revitalizovat brownfieldy, tak aby se z nevzhledných a životní prostředí zatěžujících objektů staly prostory a budovy užitečné pro veřejnost.

Kandidujete v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny a budete s vysokou pravděpodobností zvolena – zůstanete hejtmankou a předsedkyní Asociace krajů?

Náš kraj reprezentuje ve Sněmovně pět poslanců za všechny politické strany a hnutí. Já kandiduji ze čtvrtého, tedy v zásadě nevolitelného místa. Chci touto cestou podpořit naši kandidátku, kterou vede ministr dopravy Dan Ťok. Když jsem jako náměstkyně ministra vnitra kandidovala na hejtmanku, jako jedna z mála jsem jasně říkala, že nebudu kumulovat funkce. To platí i teď. Pro mě je důležité dělat naplno práci, která má smysl a kterou mohu našemu regionu pomoci. Jak jsem říkala na začátku našeho rozhovoru, pracuji hodně, občas mě za to rodina kárá. Nejen proto si uvědomuji, že je třeba mít čas i na osobní život. Partner mě nedávno požádal o ruku… bylo to nečekané, ale moc krásné... Pokud by mi lidé dali preferenčním hlasování důvěru, určitě bych je nezklamala. A práce si naložím vždy jenom tolik, kolik zvládnu s čistým svědomím, že vše dělám pořádně.

© 2018 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.