K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Návrh novely zákona o sociálních službách a zhodnocení jejich dopadu na obce

Datum: 17. 7. 2017, zdroj: OF 3/2017, rubrika: Sociální problematika

V současné době je v legislativním procesu návrh novely zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.) a navazujících právních norem např. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Pokud legislativním procesem předložený zákon projde bez změny navržené účinnosti, je navržen počátek aplikace většiny předkládaných změn od 1. ledna 2018.

Navrhovaná právní úprava, v návaznosti na změnu druhů sociálních služeb a sloučení se službami sociálně-právní ochrany dětí (např. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc), ovlivní oblast smluv o poskytování sociální služby – jejich uzavírání, zastupování při uzavírání obecním úřadem obce s rozšířenou působností, včetně stanovení schvalovacích mechanismů při jejich prodlužování (pobytové služby pro určenou cílovou skupinu). Dále se navrhuje rozšíření činností sociální práce v rámci pověřených obecních úřadů a změnu působnosti výkonu činnosti sociální práce i pro obecní úřady obce s rozšířenou působností (ORP). Novelizace rovněž zavádí další povinné vzdělávání u určených vedoucích zaměstnanců a doplnění forem dalšího vzdělávání pro sociální pracovníky/pracovníky v sociálních službách. Další dopady na obce nastanou, v rámci role zřizovatele, provozovatele nebo financovatele, pokud bude přijat například materiálně-technický standard.

Uzavírání smluv o poskytování sociální služby

Při uzavírání smluv o poskytování sociální služby se navrhuje rozšířit povinnosti ORP, pokud jde o zastupování osob, které nemají opatrovníka nebo zákonného zástupce. V současné době, při uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby, ORP zastupují osoby v takovém případě, kdy nemají opatrovníka nebo zákonného zástupce a současně daná osoba není sama schopna jednat o uzavření smlouvy. To musí být doloženo aktuálním lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb.[1] Pokud osoba není schopna pouze podpisu, postupuje se dle § 563 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Nezbytnou podmínkou pro poskytnutí sociálních služeb je uzavření smlouvy. Pokud není smlouva o poskytnutí sociální služby uzavřena, lze klientovi poskytnout pouze základní sociální poradenství, v návaznosti na § 2 odst. 1 zákona o sociálních službách (v současném znění), neboť to je poskytováno všem osobám bezplatně. Smluvní vztahy v sociálních službách, včetně formy uzavření smlouvy o jejich poskytování, jsou upraveny v § 91 zákona o sociálních službách v návaznosti na konkrétní druh sociální služby.[2]

S převedením služeb, které byly poskytovány ať ve formě terénní, ambulantní nebo pobytové v režimu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, v platném znění, je nezbytné také vyřešit situaci, kdy nebude možné, aby smlouva o poskytování sociálních služeb byla uzavřena prostřednictvím zákonných zástupců. Bude se tedy jednat o situaci, kdy se dítě ocitne bez péče, přiměřené jeho věku, v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich hospitalizace, a není tu osoba, která by vůči této nezletilé osobě měla rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu.

Kdo bude v rámci ORP zastupovat při uzavírání smlouvy

Pozastavme se také nad použitou terminologií navrhovaného ustanovení § 91 odst. 7, který nespecifikuje „orgán sociálně právní ochrany dětí,“ jako například u dalších ustanovení, avšak uvádí „obecní úřad obce s rozšířenou působností“.

Tyto rozdílné formulace připouštějí možnost výkladu, že se bude jednat (bude muset jednat) o jiné pracovníky, než jsou pracovníci, zařazení do výkonu agendy orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Od tohoto výkladu zákona nás však odvádí důvodová zpráva, která uvádí: „Nově se navrhuje stanovit, že obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán sociálně-právní ochrany dětí je také oprávněn uzavřít smlouvu o poskytování služby dítěti v zařízení pro děti v situacích, kdy se toto dítě ocitne bez péče přiměřené jeho věku nebo je z jiného důvodu ohrožen jeho život nebo zdraví.“ Pokud by však tomu takto nebylo, znamenalo by to, že smlouvu bude moci uzavřít jiný pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který není pověřen agendou sociálně právní ochrany dětí. Pokud by dále bylo nezbytné zajistit danou skutečnost „kdykoli,“ znamenalo by to nastavení dalšího systému pohotovostí v jiné části struktury, což přinese další náklady na hrazení samotné „pohotovosti“ spojené s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, kteří budou po celou dobu 24 hodin a sedm dnů v týdnu pohotovost zajišťovat.

Další oblastí, která dopadá na obecní úřady obce s rozšířenou působností, je vydávání souhlasu s prodloužením smlouvy o poskytování sociální služby v pobytové formě dítěti do 15 let věku, bez doprovodu dospělé osoby a na dobu delší než 3 měsíce po sobě jdoucí. Právní úprava stanovuje také nová procesní pravidla pro vydání tohoto souhlasu už v rámci ustanovení vetknutého do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Jedná se tedy o další procesní povinnost pro orgán sociálně-právní ochrany a poskytovatele daných sociálních služeb.

Rozšíření činnosti

Pověřený obecní úřad prozatím zajištuje úzký rozsah činností sociální práce, a to v návaznosti na řešení problematiky osob, které se nacházejí ve stavu hmotné nouze (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, § 63 a násl.). Navrhovaná úprava však rozšiřuje činnosti sociální práce nejen na osoby v rámci hmotné nouze, ale obecně na osoby v nepříznivé sociální situaci. Dále specifikuje, že v rámci činností sociální práce je prováděna zejména depistážní činnost, sociální šetření (tedy i terénní sociální práce) a sociální poradenství. Tato skutečnost může znamenat vyšší potřebu zajištění sociální práce na daném typu obecního úřadu. Tato, na první pohled velmi malá změna, má velké důsledky do činnosti sociálních pracovnic a pracovníků, a to nejen na obecních úřadech obce s rozšířenou působností, ale též i pro pověřené obecní úřady, které v rámci činností sociální práce mají v návrhu stanoveny tyto nové povinnosti.

Další změna stanoví, že výkon sociální práce se vykonává podle místa „skutečného pobytu,“ namísto nyní stanoveného místa „trvalého nebo hlášeného pobytu“ dotčené osoby.

„Administrativní“ bydliště a místo, kde se osoba skutečně dlouhodobě zdržuje, je mnohdy velmi vzdálené. Přesto má v současné době sociální pracovník povinnost poskytnout činnosti sociální práce i na tuto vzdálenost. Nebo má požádat o spolupráci své kolegy. U některých obecních úřadů daná změna může přinést zvýšený počet požadavků na intervence sociálních pracovníků, neboť tyto obce mají na svém území velké zařízení sociálních služeb či zdravotnické zařízení, anebo větší množství osob, které vyžadují činnosti sociální práce, i když by v současné době patřily do působnosti jiného úřadu.

Výše uvedené návrhy vyvolávají zásadní otázky:

  • Bude dostatek finančních prostředků na zajištění daných činností sociální práce na všech úrovních určených obecních úřadů?
  • Bude dostatek sociálních pracovnic a pracovníků, kteří budou danou činnost zajišťovat?
  • Budou kvalifikované osoby ochotny za současné peníze pracovat v profesi či na obecních úřadech? (V rámci platových tříd 10 a 11 je po vystudování VŠ a VOŠ taxativně nabízeno od 17 000 Kč měsíčně – hrubého).

Standardy činnosti sociální práce

Zavedení standardů činnosti sociální práce návrh novely zákona odkládá na rok 2020. Především lze vyslovit souhlas s nutností střídmého sjednocení některých činností. Je také třeba souhlasit s potřebou zákonné úpravy určité garance procesů, což povede ke stanovení „minimálního rozsahu sociální práce“ (můžeme také říci – minimální podpory, které se klient dočká).

Dopad této změny nelze v současné době odhadnout, protože ani není zřejmé, jaké oblasti budou jednotlivá kritéria standardů upravovat. Je však třeba pochopit, že dané činnosti nejsou vykonávány neziskovou organizací, ale obecním úřadem, který má již některé jiné procesy zavedeny. Nemělo by docházet k dualizaci předpisů nebo dokonce k jejich protiřečení; inspirací budiž úprava standardů kvality v oblastech systému sociální ochrany nebo sociálních služeb v některých z oblastí.[3]

Pokud bychom vycházeli ze současných standardů kvality, buď pro sociální služby, nebo pro výkon sociálně právní ochrany dětí, mohly by být upraveny také některé oblasti výkonu této agendy přenesené působnosti. Například v oblasti personálního zabezpečení nebo i postup při vzniku nouzové nebo mimořádné situace… Pokud bychom pak hovořili o stanovení minimálního personálního zabezpečení pro sociální pracovníky, to může být stanoveno různým způsobem, a to v minimálních nebo optimálních hranicích.

Povinné další vzdělávání

V oblasti dalšího povinného vzdělávání jsou navrhovány dvě změny. První z nich předepisuje vzdělávací povinnost v rozsahu dvanácti hodin pro určenou oblast vedoucích pracovníků. Slovy zákona je to osoba, která není sociálním pracovníkem a přímo řídí, organizuje a kontroluje činnost sociálních pracovníků. Jedná se tedy o určité rozšíření vzdělávací povinnosti oproti vzdělávací povinnosti úředníků v návaznosti na zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.

Druhá změna se týká přímo forem dalšího vzdělávání sociálních pracovníků (a také pracovníků v sociálních službách). Nejen, že jsou stanovovány limity některých forem dalšího vzdělávání, ale také bude možné nově započítat „supervizi,“ až v rozsahu 12 hodin ročně. Formy dalšího vzdělávání jsou specifikovány v § 111 odst. 2 zákona o sociálních službách. V této oblasti to představuje úlevu pro rozpočty obecních úřadů, neboť supervize je nezbytnou součásti výkonu každé sociální práce. Protože však nebylo možné danou činnost započítat, bylo nezbytné další prostředky vynaložit také na plnění 24 hodinové povinnosti prostřednictvím forem, které jsou stanoveny právní normou v současné době.

K navrhované úpravě, byť určitým způsobem reviduje systém dalšího vzdělávání sociálních pracovníků, je možno mít dvě připomínky:

  1. Nebyla zde zhodnocena povinnost dalšího vzdělávání podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, kdy sociální pracovník v rámci obecních úřadů musí plnit vzdělávací povinnosti duálně, a to povětšinou bez větších efektů, nehledě k samotné nákladovosti zajištění dalšího vzdělávání (toto platí jak pro sociální pracovníky vykonávající činnosti sociální práce v rámci zákona o sociálních službách, tak výkon agendy sociálně-právní ochrany děti),
  2. Sice dochází k revizi forem dalšího vzdělávání pro sociální pracovníky nejen v rámci obecních úřadů, ale také například sociálních služeb, avšak daná logika se nepromítá do orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jsou zde akreditované kurzy s pomalým procesem schvalování. V návaznosti na rychlé změny sociálního prostředí a potřeby rychlé aplikace aktuálních poznatků jsou zde další formy, kterými je možné efektivněji plnit cíle dalšího vzdělávání. Ty však nejsou tomuto orgánu „zcela“ dostupné. Zákonodárce jistě sledoval cíl podrobit orgány sociálně-právní ochrany dětí vyšší míře dalšího vzdělávání. Vhodnější by bylo umožnit přiměřenou kombinaci daných forem vůči širšímu rozsahu hodin (při rozsahu 6 dní se v přepočtu může jednat o 36–48 vzdělávacích hodin).

Poznámky

  1. Mach, P., Čiberova, H., Janečková, E., Zastupování obecním úřadem obce s rozšířenou působností při uzavírání smluv, 2014; UNES, ISSN 1214-181X
  2. Mach, P., Janečková., E., Čiberová H.: Průvodcem systémem poskytování sociálních služeb. ANAG 2016
  3. Standardy kvality sociálních služeb jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů; standardy kvality sociálně-právní ochrany při poskytování sociálně právní ochrany pro orgány sociálně právní ochrany jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Autor dlouhodobě působí v oblasti sociálních služeb.

Mgr. Petr Mach

TOPlist
TOPlist