K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Problematika parkování na chodníku – sankce

Datum: 6. 4. 2017, zdroj: OF 1/2017, rubrika: Legislativa

V současné době často dochází k parkování motorových vozidel na chodníku, ať už jen v části chodníku nebo dokonce v celé jeho šířce. S tímto nešvarem bojují snad všechny obce.

Tato situace často ztěžuje užívání chodníku ze strany chodců a nejvíce tato skutečnost pak trápí osoby tlačící kočárek, popř. osoby, které se pohybují na invalidním vozíku. Cílem tohoto článku je rozebrat tuto problematiku s ohledem na možné sankční mechanismy.

V první řadě je třeba definovat pojmy „veřejné prostranství“ a v závislosti na tom „zábor veřejného prostranství“, neboť budou v článku následně používány.

Pojem veřejné prostranství má legální definici zakotvenou v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů: „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“ Judikatura dále uvádí, že pro naplnění pojmu veřejné prostranství je třeba jeho veřejná přístupnost. Naproti tomu zábor veřejného prostranství již žádnou legální definici nemá. Tento pojem však používá hned několik právních předpisů – např. zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, který umožňuje použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství. Stejně tak i zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně zabere veřejné prostranství, jde-li o případy, které nelze postihnout podle jiných zákonů. Pojem zábor veřejného prostranství je třeba ho chápat jako zmocnění se, okupaci veřejného prostranství.

Dvojí sankční mechanismus

Pokud dochází k zaparkování motorového vozidla na chodníku, dochází tím podle výše uvedených definic, k záboru veřejného prostranství. Dále je třeba zkoumat, zdali je parkování oprávněné (parkování je povoleno) nebo neoprávněné – zde přichází v úvahu sankce.

V zásadě je možná aplikace několika právních předpisů na situaci, kdy dojde k neoprávněnému zaparkování vozidla na chodník. Těmito předpisy jsou zejména zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, již uvedený zákon o obecní policii, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a citovaný přestupkový zákon.

Vzhledem k tomu, že chodník je veřejným prostranstvím, připadá v úvahu v případě parkování na chodníku dvojí sankční mechanismus. S ohledem na zásadu ne bis in idem (tj. nelze dvakrát rozhodnout o jednom skutku) musí správní orgán řádně posoudit, který ze sankčních mechanismů se uplatní.

První upravuje zákon o provozu na pozemních komunikacích v § 125c odst. 1 písm. k), neboť dochází k porušení povinnosti stanovené v hlavě II. zákona. Za tento přestupek lze uložit pokutu ve správním řízení v rozmezí od 1500 do 2500 Kč, popř. v blokovém řízení do 2000 Kč (zde je třeba dostatečně prokázat, že se jedná o chodník).

Dalším sankčním mechanismem je postup podle přestupkového zákona, kdy podle § 47 odst. 1 písm. h) se přestupku dopustí ten, kdo poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení, jde-li o případy, které nelze postihnout podle jiných zákonů. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

Konkurenci těchto sankčních postihů řeší právě přestupkový zákon, jehož působnost nastává tehdy, nepostihuje-li zábor veřejného prostranství jiný zákon. Definuje tak speciální skutkovou podstatu, kterou tvoří přestupek podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podporuje to i zákon o obecní policii, který stanovuje oprávnění použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, „…které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství.“ I zde tedy dochází k rozlišování stání na chodníku a záboru veřejného prostranství. Stání na chodníku je speciálním případem k obecnému záboru veřejného prostranství.

Postup při sankcionování

neoprávněného záboru veřejného prostranství se s ohledem na výše uvedené rozlišuje podle toho, zdali k protiprávnímu jednání, tj. k neoprávněnému záboru, došlo na pozemní komunikaci či mimo ni – zde je hranice působnosti jednotlivých předpisů. Definici pozemní komunikace obsahuje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Pro účely tohoto článku budeme uvažovat pouze o místních komunikacích. Pro ty platí, že přilehlé chodníky jsou součástí místní komunikace, pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi. V případě parkování na chodníku u místní komunikace je tedy třeba postupovat podle zákona o provozu na pozemních komunikacích včetně použití sankcí. Pokud k záboru dojde mimo místní komunikaci, pak nastupuje přestupkový zákon a jeho sankční ustanovení.

S ohledem na vše výše uvedené je však do jisté míry nejasná situace, když dojde k zaparkování vozidla z části na chodníku a z části na veřejném prostranství, které již není pozemní komunikací. V takovém případě je vhodné postupovat pouze podle jednoho z výše uvedených zákonů, ačkoliv by se souběžný postup jevil jako možný. V případě souběžného postupu není možné jednoznačně vyloučit, že nedojde k porušení zásady ne bis in idem, proto je vhodný postup pouze podle jednoho ze zákonů.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené právní předpisy pracují s neoprávněným stáním na chodníku jako se speciální skutkovou podstatou k záboru veřejného prostranství, vhodnějším je postup podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Není však vyloučen ani výlučný postup podle přestupkového zákona s vhodnou argumentací příslušného orgánu v situaci, kdy motorové vozidlo stojí např. z devadesáti procent na veřejné zeleni.

K tomu lze ve zkratce dodat, že toto řešení se uplatní bez ohledu na to, zda má obec vydanou obecně závaznou vyhlášku o místních poplatcích – konkrétně o poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství – zřízení trvalého parkovacího místa na chodníku. Je sice evidentní, že pokud tuto vyhlášku obec má, je její zájem na ochraně před zábory veřejného prostranství intenzivnější, nicméně sankční mechanismy pro porušení vyhlášky upravuje přímo zákon o místních poplatcích a týkají se pouze poplatkového vztahu, nikoliv přímo samotného protiprávního jednání spočívající v neoprávněném záboru veřejného prostranství.

Závěrem lze celou problematiku lze tedy shrnout tak, že ve většině případů se parkování na chodníku bude sankcionovat podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Pokud dojde k parkování na chodníku pouze z části a ve větší části na veřejném prostranství, je možný postup podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tento postup je třeba řádně odůvodnit.

Milan Jelínek, junior právník, KVB advokátní kancelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist