K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Vyměřování místních poplatků za komunální odpad nezletilým – podle minulé, současné a navrhované právní úpravy

(Novela zákona o místních poplatcích 1.)

Datum: 10. 11. 2015, zdroj: OF 4/2015, rubrika: Legislativa

Právní úprava vyměřování místních poplatků nezletilým prochází v současné době zřejmě největším přerodem ve své historii. Důvodem pro tyto změny jsou problémy, které způsobovala zejména právní úprava účinná do poloviny roku 2012. Při aplikaci této na první pohled jednoduché právní úpravy docházelo (a stále dochází) k nesprávnému vyměřování místních poplatků nezletilým, neboť nebyly zohledňovány všechny okolnosti dotčených případů.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

Očekávaný efekt nepřinesla ani změna právní úpravy, která je účinná od poloviny roku 2012 do současnosti a která sice znamenala významný posun v nahlížení na danou problematiku, ale nevyřešila základní problém, kterým zůstala možnost správce poplatku vyměřit místní poplatek nezletilým namísto jejich zákonných zástupců – rodičů. V čem tedy spočívaly problémy minulé právní úpravy? Jak správně aplikovat současnou právní úpravu? Jaké změny k lepšímu by měla přinést nová právní úprava? Odpovědi na tyto dotazy se pokusí ozřejmit tento článek.

Právní úprava do 30. 6. 2012

Dle ustanovení § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), platilo, že pokud nebyly poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměřil mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Uvedené ustanovení tak nezohledňovalo věk poplatníka, ale pouze skutečnost, že místní poplatek nebyl zaplacen včas nebo ve správné výši.

Uvedená konstrukce se následně, přes svou na první pohled jednoduchou aplikaci, ukázala být zásadním problémem zejména pro vyměřování místních poplatků nezletilým poplatníkům.

Nejčastěji docházelo k situacím, kdy správci poplatku vyměřovali nedoplatky nezletilým poplatníkům bez toho, aby se zabývali okolnostmi konkrétního případu. Správci poplatku se tak často nezabývali tím, zda zákonný zástupce nezletilého plní své zákonné povinnosti vůči nezletilému, tj. zda platí místní poplatky za nezletilého alespoň částečně a zda účinně háji zájmy nezletilého. V praxi tak nastávaly situace, kdy zákonní zástupci nezletilého dítěte se často spoléhali na to, že v případě, kdy nebudou platit místní poplatky za své dítě, jim nebude nedoplatek vyměřen a nebudou muset žádné poplatky platit. Současně se někteří zákonní zástupci spoléhali také na to, že jejich nezletilé dítě nemá žádný majetek a že tedy ani exekuce nemůže být ukončena vymožením konkrétní dlužné částky.

Právě nezohlednění všech okolností konkrétního případu se stalo hlavní překážkou pro pravomocné vyměření nedoplatku na místním poplatku. Správci poplatku tak v domnění, že právní úprava je jednoznačná a že postačí vyměřit místní poplatek bez dalšího nezletilému, doručovali platební výměry na nedoplatek nezletilého dítěte zákonným zástupcům – rodičům. Ti po obdržení platebního výměru proti němu nijak nebrojili, neboť jim za toto nekonání v podstatě nic nehrozilo. Nezletilí se tak dostávali do situace, kdy bez vlastního zavinění byli dlužníky dříve, než nabyli zletilosti.

Přes tuto zjevnou nezákonnost však správci poplatku velmi často nepřistupovali k postupu předvídanému zákonem č. 280/2006 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), či dříve zákonem č. 337/1990 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a to zjednodušeně řešeno k ustanovení zástupce nezletilého pro daňové řízení, který by účinně hájil zájmy nezletilého poplatníka namísto zákonného zástupce. Zákonný zástupce, který jednal uvedeným způsobem, se totiž ocitl ve střetu zájmů s nezletilým a jako zástupce nezletilého měl být z řízení vyloučen. V důsledku absence tohoto postupu se tak stal platební výměr, který byl doručován zákonným zástupcům, ve své podstatě nedoručeným a místní poplatek tak nebyl pravomocně vyměřen a nemohl být tedy ani vymáhán v rámci exekuce.

Současná právní úprava od 1. 7. 2012

Dne 1. 7. 2012 nabyla účinnosti novela zákona o místních poplatcích provedená zákonem č. 174/2012 Sb., kterým se mění zákon o místních poplatcích (dále jen zákon č. 174/2012 Sb.“), která představovala průlom v dosavadní praxi správců poplatku, kteří byli do té doby nuceni vyměřovat nedoplatky na místních poplatcích i nezletilým poplatníkům. Touto novelou došlo k rozšíření okruhu poplatníků místního poplatku, navýšení nejvyšší přípustné výše místního poplatku na 1000 Kč a také byla do právního řádu zakotvena možnost správce poplatku vymáhat nedoplatek na místním poplatku na zákonných zástupcích nezletilého poplatníka. Přestože tato nová úprava nabyla účinnosti v polovině roku 2012, z přechodných ustanovení zákona č. 174/2012 Sb., vyplývá, že „poplatkové povinnosti za kalendářní rok 2012 a za předchozí kalendářní roky se řídí dosavadními právními předpisy“. Správce poplatku tak je oprávněn vyměřit zákonnému zástupci nezletilého poplatníka nedoplatek na místním poplatku za poplatkové období roku 2013 a pozdější. Nedoplatky za dřívější poplatková období smí vyměřit pouze poplatníkovi (za předpokladu, že již neuplynula lhůta ke stanovení poplatku podle § 148 daňového řádu).

Dle nově vloženého § 12 zákona o místních poplatcích tedy platí, že „je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník. Nezaplatí-li poplatek poplatník nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní úřad poplatek jednomu z nich.“ Přestože je tedy správce poplatku oprávněn vyměřit místní poplatek i přímo nezletilému poplatníkovi, neměl by dle názoru autorů (až na odůvodněné výjimky) k této možnosti přistupovat automaticky, ale měl by spíše směrovat svou pozornost na zákonného zástupce, který zpravidla disponuje dostatkem finančních prostředků potřebných k úhradě nedoplatku na místním poplatku. Za odůvodněné výjimky, kdy správce poplatku může vyměřit místní poplatek nezletilému, lze považovat zejména situace, kdy je poplatník ve věku blízkému zletilosti, soběstačný a disponuje dostatkem finančních prostředků (např. nezletilí umělci, profesionální sportovci). Ke stejnému názoru na vyměřování nedoplatků nezletilým přitom dospěl také Veřejný ochránce práv.

Dvě otázky

Ve vztahu k uvedenému pak vyvstávají dvě otázky. Jednak zda může správce poplatku vyměřit nedoplatek současně zákonnému zástupci a nezletilému poplatníkovi a také zda může vyměřit tento nedoplatek současně dvěma zákonným zástupcům (rodičům).

V prvním případě takový postup dle názoru autorů možný není, neboť přesto, že jak nezletilý poplatník, tak zákonný zástupce odpovídají za zaplacení místního poplatku společně a nerozdílně, je takový postup v rozporu s § 12 zákona o místních poplatcích. Dle tohoto ustanovení totiž mj. platí, že správce poplatku smí vyměřit nedoplatek na místním poplatku pouze jednomu z nich.

K obdobnému závěru jako v prvním případě lze dospět dle názoru autorů tohoto článku také ve druhém případě. Z dikce § 12 zákona o místních poplatcích vyplývá, že správce poplatku vyměří nedoplatek zákonnému zástupci. Zákonodárce tedy nezvolil ve své formulací množné, ale jednotné číslo. Autoři tohoto příspěvku se tak domnívají, že správce poplatku není oprávněn vyměřit nedoplatek oběma zákonným zástupcům zároveň a uložit jim, aby předmětný nedoplatek zaplatili společně a nerozdílně. Na rozdíl od připravované právní úpravy (viz níže) totiž současné znění § 12 zákona o místních poplatcích nestanoví, že zákonní zástupci odpovídají za případný nedoplatek společně a nerozdílně.

Další otázkou je, zda je správce poplatku oprávněn vyměřit nedoplatek na místním poplatku zákonnému zástupci také v případech, kdy splatnost poplatku nastala až poté, co poplatník nabyl zletilosti. Dle názoru autorů takový postup možný není. Ustanovení § 12 zákona o místních poplatcích totiž umožňuje správci poplatku vyměřit nedoplatek na místním poplatku zákonnému zástupci jen tehdy, je-li v době vzniku povinnosti zaplatit předmětný místní poplatek poplatník nezletilý. Jako problematická se v této souvislosti může na první pohled jevit část tohoto ustanovení, dle které musí být poplatník „v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek“ nezletilý. Dle názoru autorů je nutné dobu vzniku povinnosti zaplatit poplatek vnímat tak, že se jedná o splatnost daného poplatku, jelikož teprve tehdy je poplatník povinen svou poplatkovou povinnost splnit.

Návrh změny zákona o místních poplatcích projednávaný v Parlamentu ČR

Navrhovaná novela zákona o místních poplatcích má přinést do právní úpravy místních poplatků několik změn.

Novela zavádí zákonné osvobození určitých fyzických osob od placení místního poplatku za komunální odpad (např. osoby umístěné v domovech pro seniory, osoby umístěné do dětského domova pro děti do 3 let věku) a možnost správce poplatku prominout místní poplatek nebo jeho příslušenství. Novela naopak znemožní správci poplatku vyměřit nedoplatek na místním poplatku osobám, které byly ke dni splatnosti místního poplatku nezletilé, a nenabyly plné svéprávnosti. Jinými slovy správce poplatku bude moct takový nedoplatek vyměřit pouze zákonnému zástupci nezletilého, příp. opatrovníkovi nezletilého, který byl omezen ve svéprávnosti.

Podle navrhovaného znění § 12 zákona o místních poplatcích tak bude poplatková povinnost přecházet z nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, na jeho zákonného zástupce, příp. opatrovníka (jedná-li se o nezletilého, který byl omezen ve svéprávnosti). Nezletilý tak přestane být poplatníkem tohoto poplatku, ale bude osobou, za kterou je nutné poplatek hradit. Pokud však nezletilý ke dni splatnosti místního poplatku nabude plné svéprávnosti (uzavřením manželství, rozhodnutím soudu), pak poplatková povinnost na zákonného zástupce nepřejde.

Velmi kladně lze hodnotit také změnu právní úpravy v případech, kdy má nezletilý více zákonných zástupců (což bude zřejmě pravidlem). Navrhované znění § 12 odst. 3 zákona o místních poplatcích totiž stanoví, že je-li zákonných zástupců nebo opatrovníků více, jsou povinni plnit poplatkovou povinnost společně a nerozdílně. Z dikce navrhovaného ustanovení lze dle názoru autorů usoudit, že správce poplatku bude napříště oprávněn vyměřit nedoplatek na místním poplatku oběma zákonným zástupcům (opatrovníkům). Takové ustanovení v současné právní úpravě není (viz výše).

Správce poplatku již nebude muset zjišťovat, který ze zákonných zástupců má majetek, jenž zaručuje případné vymožení nedoplatku. Ve výroku platebního výměru správce poplatku uvede, že oba zákonní zástupci jsou povinni zaplatit předmětný nedoplatek společně a nerozdílně. Nebude se jednat o dvojí zdanění téže skutečnosti, jelikož ve stejném rozsahu, v jakém splní poplatkovou povinnost jeden ze zákonných zástupců, zanikne povinnost druhého ze zástupců. Jinými slovy pokud jeden zákonný zástupce uhradí vyměřený nedoplatek, pak zanikne poplatková povinnost druhého zákonného zástupce. Vzájemné vypořádání zákonných zástupců již není záležitostí správce poplatku a záleží jen na zákonných zástupcích, jak se mezi sebou vypořádají. Pokud by byl naopak zvolen výklad opačný, tedy že správce poplatku nebude oprávněn vyměřit nedoplatek oběma zákonným zástupcům zároveň, pak by dle názoru autorů ustanovení o solidární odpovědnosti zákonných zástupců zcela ztratilo svůj smysl a stalo by se nadbytečným. Solidární odpovědnost dlužníků totiž zvýhodňuje věřitele (v našem případě správce poplatku), který si může vybrat, zda bude předmětný nedoplatek vymáhat po jednom ze solidárně odpovědných dlužníků nebo po obou zároveň.

Přestože stejný názor na výklad dotčených ustanovení, jaký zastávají autoři tohoto článku, zastává také Veřejný ochránce práv, není v odborných kruzích názor na tuto problematiku jednotný, což samozřejmě nelze považovat za vhodné. Nezbývá než věřit, že se náhled na danou problematiku do nabytí účinnosti novely sjednotí a nebudou tak vznikat v praxi pochybnosti o její aplikaci. Ostatně to byl dle výše uvedeného i jeden z účelů změn zákona o místních poplatcích.

Účinnost návrhu je prozatím stanovena na 1. 1. 2016. Poplatkové povinnosti vzniklé před tímto dnem se budou řídit dosavadními předpisy. Správce poplatku tak bude oprávněn vyměřit oběma zákonným zástupcům nedoplatek, který vznikne v poplatkovém období roku 2016. Pro dřívější poplatková období bude platit současná právní úprava.

Mgr. Michal Jantoš a Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

Seriál Novela zákona o místních poplatcích

  1. Vyměřování místních poplatků za komunální odpad nezletilým – podle minulé, současné a navrhované právní úpravy, 10. 11. 2015 (právě čtete)
  2. Vymáhání nedoplatků na místním poplatku za komunální odpad, 9. 2. 2016
  3. Osvobození od placení a promíjení místního poplatku, 27. 4. 2016
  4. K navrhovaným změnám zákona o místních poplatcích, 18. 7. 2016
TOPlist
TOPlist