K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Princip dobré správy pro občany a volení zástupci

Datum: 3. 11. 2015, zdroj: OF 4/2015, rubrika: Reforma veřejné správy

Veřejná správa se dnes pojímá jako služba veřejnosti, od které občané očekávají kvalitní výkon správní činnosti. Tu popisují standardy dobré správy, které tvoří poklad pro etický kodex. Evropské standardy dobré správy byly popsány v různých dokumentech.

Správní tradice v zemích Evropské unie (EU) měly vliv na pojímání dobré správy na evropské úrovni. Tomoszek[9] rozlišuje správní tradice zaměřené:

  • na správu samou – tradice pojímá správní právo jen jako nástroj pro efektní výkon veřejné správy,
  • na jednotlivce – tradice vnímá správní právo jako nástroj regulace veřejné správy,
  • na zákonodárce – tradice se orientuje na detailní úpravu správního řízení,

Ve většině států Evropské unie jsou principy dobré veřejné správy zakotvené ve správním řádu, občanském soudním řádu, zákoně o svobodném přístupu k informacím a služebním zákonu. Jen zřídka bývá dobrá správa a její pojem v ústavách členských států. Obsahuje ji málokterá, např. finská ústava nebo španělská ústava, která ji zařazuje do principu efektivnosti. Společné ve státech Evropské unie jsou principy: zákonnost, nestrannost, proporcionalita, rovnost, nediskriminace, právo na přístup k informacím, povinnost oznámit rozhodnutí a odůvodnit ho, rychlost a včasnost.

Z roku 2007 pochází Kodex dobré správy. Je zaměřený na vykonavatele veřejné správy a adresáty a jeho cílem je garance práva na dobrou správu. Veřejná správa se zde opírá o tyto skutečnosti: vázanost vnitrostátním právem, vyloučenost diskriminace v rovném zacházení, nestrannost a objektivnost rozhodování, zasahování do práv a zájmů jen v nezbytné míře, chráněnost legitimního očekávání, včasnost, součinnost s dotčenými osobami, ohleduplnost k ochraně osobních údajů a přístupnost informací pro účely veřejné kontroly.

Dnes na evropské úrovni splývají etické principy s právními principy. Profesně etické a správně právní principy dobré správy doplňuje „instituce ombusmanského typu“.

Právo na dobrou správu

Nyní je právo na dobrou správu ústavně dané a to v Listině základních práv Evropské unie. Listina základních práv Evropské unie uvádí toto právo na dobrou správu jako právo základní. Článek 41 Listiny základních práv Evropské unie ho zmiňuje jako právo na řádnou správu, aby záležitosti byly řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Právo na dobrou správu je zařazené mezi občanskými právy. Zahrnuje právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu a povinnost odůvodňovat rozhodnutí. Každý má právo na náhradu škody způsobenou při výkonu funkce a právo na svůj jazyk, ve kterém jsou psány smlouvy. Rovněž s dobrou správou souvisí právo na přístup k dokumentům Evropské unie bez ohledu na nosič informací.

S principy dobré správy se současně tvořil etický kodex. Evropský kodex řádné správní praxe pomáhá od roku 2001 zjistit, jaké standardy správní praxe jsou oprávněni očekávat občané. Slouží jako vodítko a pomáhá zajistit standardy správní praxe. V roce 2012 přibyly další zásady. Evropský veřejný ochránce práv vyhlásil Zásady veřejné služby, kde zdůrazňuje profesionální závazek vůči Evropské unii a jejím občanům, etické chování, objektivnost, úctu a transparentnost, schopnost se řídit zdravým rozumem, být nezávislí, otevření, řídit se fakty, být ochotni vyslechnout různé názory a vyjadřovat se jasně a srozumitelně.

Sdílení principů dobré veřejné správy mezi členskými státy umožňuje vznik Evropského správního prostoru, který se utváří existencí běžných standardů veřejné správy, které jsou definovány zákonem a prosazovány v praxi i kontrolními mechanismy.

Od roku 2012 se koncept evropského správního prostoru chápe tak, že národní veřejná správa vykonává správní úkoly ve jménu evropské. Existuje neformální síť pro výměnu znalostí v oblasti veřejné správy, kterou je Evropská síť veřejné správy, a funguje i Evropský institut veřejné správy jako školící pracoviště.

Základem publicity veřejné správy je právo na poskytování informací veřejnou správou, tj. je nutné uveřejňovat veškeré informace a přístup lze odepřít pouze na základě zákona. Přístup k informacím ve veřejné správě ustanovilo Doporučení (81) 19 Výboru ministrů Rady Evropy. Členské státy musejí přijímat opatření k zajišťování přístupu k informacím. Automatizované zpracovávání citlivých osobních údajů je možné tehdy, pokud vnitrostátní právo zaručuje ochranu před zneužitím.

Očekávání je součástí dobré správy, kdy je potřeba postupovat ve stejných případech stejným způsobem. Veřejná správa má přijímat správná rozhodnutí. Jde o očekávání ustálené správní praxe. V protikladu je princip zlepšování výkonu veřejné správy, kdy je potřebné reagovat na měnící se situaci. Správní praxe se vyvíjí z důvodu zkvalitňování výkonu veřejné správy a přijatých lepších rozhodnutí.[1] Dále jde o zásadu rovnosti v právech a povinnostech a o vyrovnávání materiálních rozdílů. Nepříznivé rozlišování je diskriminací. Výčet zakázaných kritérií rozlišování je otevřený. Trendem je i rozšiřování tohoto zakázaného výčtu. Zásada přiměřenosti určuje veřejné správě používat přiměřené prostředky k dosahování cílů. Za přiměřené lze považovat opatření, které splní zásadu vhodnosti vést k výsledku, nezbytnosti co nejméně zasahovat do práv a úměrnosti zásahu v souvislosti s důvody zásahu, což znamená, že čím více zásah omezuje, tím silnější musí být veřejný zájem. Souvisí tak s právem na rozumné rozhodnutí.

Závěr

Změnit pověst veřejné správy jako nepřítele občanů pomáhají zaváděná opatření. Jedním z nich je zavedení českých etických kodexů. Úkolem českého ochránce práv je chránit před jednáním, které neodpovídá principům dobré správy. Podle českého ochránce práv je dobrá správa postup, který je v souladu se zákonem, kdy veřejná správa nepostupuje svévolně, účelově, vyhýbavě, neefektivně ani liknavě.[8] Dobrá veřejné správa závisí na lidském faktoru a kvalitě jejího řízení. Tomu napomáhají etické kodexy ve veřejné správě.

Seznam použité literatury

Tištěné zdroje
  1. FUCHS, Jiří. Evropské správní právo. Vysoká škola finanční a správní, 2012, 72 s. ISBN 978-80-7408-069-2.
  2. PAVLÁK, Miroslav. Řízení institucí veřejného sektoru po vstupu České republiky do EU. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2008, 112 s. ISBN 978-80-7043-722-3.
  3. POMAHAČ, Richard a Jakub HANDRLICA. Evropské správní právo. Praha: C. H. Beck, 2012, 158 s. ISBN 978-80-7400-437-7.
  4. TICHÝ, Luboš et al. Evropské právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 756 s. ISBN 978-80-7400-546-6.
Internetové zdroje
  1. Evropský kodex řádné správní praxe [online]. Evropský veřejný ochránce práv [cit. 2015-03-05].
  2. Listina základních práv Evropské unie [online]. EUR-Lex [cit. 2015-02-28].
  3. MAREK, Jiří. Evropské principy dobré veřejné správy. In: HRABCOVÁ, Dana, ed. Principy dobré správy. Sborník příspěvků přednesených na pracovní konferenci [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 91–95. ISBN 80-210-4001-7 [cit. 2015-03-03].
  4. Principy dobré správy [online]. © Kancelář veřejného ochránce práv [cit. 2015-03-01].
  5. TOMOSZEK, Maxim. Principy dobré správy v zemích EU – srovnání. In: HRABCOVÁ, Dana, ed. Principy dobré správy. Sborník příspěvků přednesených na pracovní konferenci [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 97–106. ISBN 80-210-4001-7 [cit. 2015-03-03].

Mgr. Eva Liberdová

TOPlist
TOPlist