K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Hospodaření s dešťovou vodou v obcích

(Hospodaření s dešťovou vodou 2.)

Datum: 26. 2. 2015, zdroj: OF 5/2014, rubrika: Životní prostředí

V první části jsme se zabývali problematikou hospodaření s vodou obecně. Nyní se podrobněji podíváme na to, jaká opatření se dají uplatnit, aby se problém nakládání s dešťovou vodou minimalizoval. Základem je úhel pohledu – není výhodné na dešťovou vodu nazírat jako na problém, ale naopak, dívat se na ni jako na cennou surovinu.

Tramvajová trať a úprava okolí chodníku jako propustné plochy
Obr. 1. Tramvajová trať a úprava okolí chodníku jako propustné plochy

Již ve fázi projektu stavby můžeme ovlivnit, kolik dešťové vody budeme odvádět z pozemku. Pokud zajistíme, aby se voda v maximální míře vypařovala zpět do ovzduší a zadržíme ji v dosahu povětrnosti, zlepšíme tím klima v obci a ušetříme náklady na zadržování vody.

Pasivní opatření

Propustné povrchy jsou základním pasivním opatřením. Nezastavujme plochu, kde to není nutné. Příjezdová cesta může být asfaltová s obrubníkem (pak z ní musíme odvádět vodu), ale můžeme také vydláždit jen úzké koleje pro kola vozu a zbytek ponechat zatravněný. Voda bude stékat do trávy a vsakovat se – a ušetříme desítky čtverečních metrů odvodňované plochy (viz obr. 1).

Extenzivní vegetační střecha, UFA Fabrik, Berlin
Obr. 2. Extenzivní vegetační střecha, UFA Fabrik, Berlin

Vegetační střechy jsou pak cestou, jak snížit na minimum i odtok vody z ploch zastavěných. Z vegetační střechy odtéká jen malá část vody, která na střechu spadne. Existují i zelené střechy, které žádný odtok nemají (obr. 2).

Zadržování dešťové vody v místě spadu

Zadržování a zasakování jsou základním způsobem nakládání s dešťovou vodou. Zasakování má přednost, ne vždy je však možné. Nejčastější příčinou je nedostatečná vsakovací kapacita (jíly), jsou však i případy, kdy nelze zasakovat z bezpečnostních či ekologických důvodů (blízkost skládky odpadů, možnost podmáčení). Proto je druhým řešením vodu akumulovat a řízeně a postupně vypouštět do kanalizace.

Vsakovací průleh s podzemní vsakovací rýhou je základním nástrojem decentralizovaného systému odvodnění. Dešťová voda přitéká po trávníku nebo potrubím volně do průlehu, odkud se vsakuje do štěrkové rýhy pod terénem. Rýha je zásobníkem vody, odkud se dešťová voda postupně vsakuje do rostlé zeminy.

Není-li vsakování do rostlého terénu možné, nebo je-li příliš pomalé, uplatňuje se akumulace vody a její regulovaný odtok. Rychlost odtoku činí zhruba 3 l/s na každý hektar zastavěné plochy. O velikosti dovoleného odtoku ale rozhoduje provozovatel dešťové kanalizace individuálně. Akumulační schopnost může rovněž plnit zasakovací průleh, plastová nebo betonová jímka, podzemní plastové bloky, vsakovací tunely aj.

Vodní plocha v centru Berlína jako akumulační nádrž na dešťovou vodu
Obr. 3. Vodní plocha v centru Berlína jako akumulační nádrž na dešťovou vodu

Vodní plochy jsou zajímavým řešením pro akumulaci vody ve veřejném prostoru i na zahradě. Dešťová voda ze střechy rodinného domu je často dostatečný zdroj pro napájení zahradního jezírka s přelivem do vsaku nebo řízeného odtoku. V rámci konceptu města pak veřejná vodní plocha vytváří příjemný městský prostor a přitom dává možnost akumulace vody. Retenční objem, který by se pod zemí vytvářel těžko, lze přiznat na povrchu. Pokud necháme kolísat hladinu vodní plochy o 30 cm, získáme 300 l retenčního objemu na každý čtvereční metr vodní plochy. Na obrázku 3 je příklad z Berlína, kde dešťová voda ze střech administrativních budov je akumulována pro následné použití na splachování toalet. Jako akumulační nádrž zvolili otevřenou vodní plochu ve veřejném prostoru.

Vybudovat takové zřízení není triviální záležitostí. V daném místě je podzemní dopravní infrastruktura a na její střeše je jezero na fotografiích. To musí být vybaveno příslušnou filtrační a čerpací technologií, která zajistí kvalitu vody.

Využití v nemovitostech

V okamžiku, kdy je nutné dešťovou vodu zadržovat, se přímo nabízí otázka, zda ji nepřeměnit z odpadu na surovinu. Zvláště v situaci, kdy jsme si zvykli například splachovat toalety složitě získávanou a náročně upravovanou a z hlediska kvality kontrolovanou pitnou vodou. Není přitom pochyb o tom, že voda v toaletě nemusí být pitná. Všeobecně se předpokládá, že je možné nahradit užitkovou vodou přibližně 50 % naší spotřeby vody, která se běžně hradí vodou pitnou (viz graf).

Graf: Možnosti nahrazení pitné vody vodou užitkovou – 50 %
Graf: Možnosti nahrazení pitné vody vodou užitkovou – 50 %

Zalévání zahrad je poměrně velkým konzumentem vody. V oblastech s nízkou kvalitou zdrojů pitné vody je často pitná voda v řadu chemicky upravována, a pro zalévání je potom vlastně nevhodná. Dešťová voda je přirozená a zdarma. Krom toho, pokud není voda pro zalévání odděleně měřena, platíme za pitnou vodu zbytečně vodné i stočné. Dešťová voda pro zalévání jde mimo tento systém, a nejsou s ní v tomto ohledu žádné potíže. Technicky je zalévání dešťovou vodou jednoduché, protože lze spojit spínání čerpadla s odběrem vody.

Splachování toalet již bylo zmíněno. Objem potřebné vody je u splachování toalet podstatně větší než u zalévání zahrady. Vzhledem k nákladům na vybudování akumulační nádrže je vhodné využívat vody více. Využití pro splachování je ale o něco složitější. Jednak je nutné zajistit čerpání vody a udržování dostatečného tlaku ve vodovodu, a jednak zajistit aby voda tekla v každém případě, a to i v případě vyčerpání nádrže. Oba problémy se řeší někdy odděleně – čerpání a udržování tlaku malou vodárnou, a případný nedostatek vody hlídáním hladiny v nádrži na dešťovou vodu, a doplňováním této nádrže vodou. Existují také speciální vodárny, které dokáží systém zálohovat pitnou vodou bez doplňování vody do nádrže. Vždy je nutné zajistit, aby nedošlo ke kontaktu vodovodu pitné vody s užitkovou vodou, a to ani ve společné výtokové armatuře (společná výtoková armatura nesmí existovat). Také je nutné měřit objem dešťové vody dodané do objektu pro splachování (případně další účely), aby bylo možné z ní vyměřit stočné. V opačném případě by se stavebník dopouštěl podvodu na stočném.

Praní prádla je další z velmi výhodných možností využití pro dešťovou vodu. Pokud je dostatečná kvalita dešťové vody (není znečištěna listím, apod.), je dešťová voda vhodnější než voda z vodovodu. Celá řada sídel v ČR je zásobována tvrdou hlubinnou vodou z vrtů nebo studní. V tvrdé vodě se špatně rozpouštějí jak prací prostředky, tak nečistota a vlastně pro praní není vhodná. Dešťová voda nenese v sobě rozpuštěné látky a při jejím používání stačí výrazně méně pracího prostředku pro dosažení stejné kvality praní.

Chlazení budov dešťovou vodou

Jako poslední možnost uvádím chlazení budov dešťovou vodou – které představuje levnější alternativu klasických kompresorových chladicích strojů. Výhoda tohoto systému je, že spotřebovává vodu namísto elektřiny a chladí nejenom budovu, ale často i její okolí. Chlazení se zde dosahuje rozprašováním vody do vzduchu. K tomu, aby se mohla voda do vzduchu odpařovat, potřebuje přijmout skupenské teplo výparu vody. Toto teplo je velké – asi 2500 kJ/kg. Během vypařování se toto teplo odebere z okolního vzduchu, což se projeví poklesem teploty. Rozprašováním vody tedy vzduch zvlhčujeme a chladíme. Chladit můžeme pochopitelně jen tak dlouho, dokud vzduch nebude vodou nasycen. V interiérech budov dokonce přestáváme již tehdy, když relativní vlhkost vzduchu stoupne na 60 až 70 %. Protože 2500 kJ je přibližně 0,7 kWh, při ideálním uspořádání můžeme tímto způsobem z jednoho kubického metru vody (v ceně 75 Kč z vodovodu, nebo zdarma pokud jde o vodu dešťovou) získat až 700 kWh chladu. Za stejné množství chladu připraveného elektrickým kompresorovým strojem bychom zaplatili okolo 1000 Kč. Dešťovou vodou je chlazen například fyzikální ústav Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Chlazení budov dešťovou vodou je v zahraničí na západ od nás o něco známější než u nás, v zahraniční literatuře se označuje pojmem „evaporative cooling“. U nás nejčastěji jako „adiabatické chlazení“, v případě využití dešťové vody tzv. nepřímé. To znamená, že se voda vypařuje ve vzduchotechnice do jiného proudu vzduchu než je ten, který přivádíme do místnosti. Účinnost chlazení je o něco menší, ale nezáleží tolik na kvalitě vody a nedochází ke zvyšování vlhkosti v interiéru. Nepřímé adiabatické chlazení je vhodné pro malé a střední administrativní budovy, úřady a budovy institucí, které jsou vybaveny vzduchotechnikou se zpětným získáváním tepla.

Ačkoli to celé vypadá na první pohled složitě, všechny uvedené možnosti jsou jen nápady a návody, jak využívat dešťovou vodu a profitovat z ní, místo toho abychom ji chápali jako problém. Jak kdo naloží s vodou, která padá na jeho pozemek a je jeho, je na každém stavebníkovi a je jeho úkolem zacházet s dešťovou vodou bezpečně, tak aby jejím rychlým vypouštěním z pozemku nezpůsobil problémy jinde.

Úkol obce

Úkolem obce je naopak v plánech rozvoje správně vyhodnotit možnosti likvidace odpadních vod. Obec musí především znát svoji geologii. Pokud v místě rozvoje nejsou dobré podmínky pro bezpečné vsakování srážkových vod, je nutné vybudovat dešťovou kanalizaci i přesto, že zákon ukládá přednostně vsakování. Důvodem může být neprostupné podloží (jíly, skála), nebo i nepříznivý geologický profil některých svažitých pozemků, kde přílišným zasakováním srážkových vod může dojít k destabilizaci svahu. Důležité je vědět, že pokud obec dešťovou kanalizaci nevybuduje, má stavebník podle zákona o vodovodech a kanalizacích v takovém případě právo na vypouštění dešťové vody do kanalizace jednotné. Veškeré způsoby využívání dešťové vody jsou pak spíše pomůckou pro stavebníka, aby měl ze svojí vody užitek a případně aby ušetřil za opatření k likvidaci dešťové vody. Praxe posledních let ukazuje, že v problematice hospodaření s vodou stále není dostatečná osvěta a není přitom lepší osvěty, než příklad dobré praxe, který má občan za rohem. Zavádění systému hospodaření s dešťovou vodou na obecních budovách může být prvním a dobrým signálem pro investory kteří chtějí v obci stavět, jak se taky může dešťová voda chytře řešit.

Článek vznikl v rámci projektu „Počítáme s vodou“ financovaného z Programu švýcarsko-české spolupráce a za podpory Ministerstva životního prostředí ČR. Více informací na téma HDV najdete na www.pocitamesvodou.cz a v případě dotazů kontaktujte poradce na poradna@ekocentrumkoniklec.cz.

Ing. Ondřej Nehasil, ČSOP Koniklec

Seriál Hospodaření s dešťovou vodou

  1. Hospodaření s dešťovou vodou v obcích, 13. 11. 2014
  2. Hospodaření s dešťovou vodou v obcích, 26. 2. 2015 (právě čtete)
  3. Hospodaření s dešťovou vodou v obcích, 23. 4. 2015
TOPlist
TOPlist