Zaměstnanost – klíčový úkol (nejen) na venkově
Ministerstvo pro místní rozvoj finišuje s přípravou Dohody o partnerství – základního dokumentu, který stanoví věcné a finanční rámce programovacího období 2014–2020 v České republice. Když článek vyjde, budou už nejspíše tyto mantinely vládou schváleny.
Venkovské regiony vsadily na Komunitě vedený místní rozvoj (Community-Led Local Development, zkráceně CLLD) – jako pokračování metody LEADER. Novinkou je, že v nadcházejícím plánovacím období bruselské předpisy umožňují CLLD/LEADER podporovat nejen ze Společné zemědělské politiky, ale i z Evropského sociálního fondu a Evropského fondu regionálního rozvoje, tj. prakticky ze všech operačních programů, zahrnutých do Dohody o partnerství.
Stejně jako v LEADERu bude i v CLLD platit jeho sedm základních principů:
- existující strategie místního rozvoje,
- partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem na místní úrovni tvořící místní akční skupinu (MAS),
- přístup „zdola – nahoru“ při přípravě i realizaci strategie,
- integrované a multisektorové akce,
- inovační přístupy,
- spolupráce a
- vytváření sítí.
Strategie musí obsahovat alespoň tyto prvky:
- vymezení rozlohy a počtu obyvatel, na něž se strategie vztahuje;
- analýzu rozvojových potřeb a potenciálu území, včetně analýzy silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb;
- popis strategie a jejích cílů, popis integrovaných a inovativních rysů strategie a hierarchie cílů, včetně jasných a měřitelných cílů pro výstupy a výsledky. Strategie je v souladu s příslušnými operačními programy, jejichž zapojení je navrhováno;
- popis postupu zapojení komunity do vypracování strategie;
- akční plán, který ukazuje, jak se cíle promítají do jednotlivých opatření;
- popis opatření pro řízení a sledování strategie prokazující schopnost MAS realizovat strategii a popis zvláštních opatření pro hodnocení;
- finanční plán strategie, včetně plánovaných přídělů z každého operačního programu.
Priorita – řešení nezaměstnanosti
Cíle strategie tedy mají vzniknout procesem komunitního plánování zdola, které už někde více, jinde někde méně intenzivně probíhá. Zapojeno je 178 místních akčních skupin na území, které pokrývá 90 % území republiky a žije v něm 56 % jejích obyvatel.
Můžeme už předem říct, jaké cíle se mohou objevit, jaké cíle se nejspíše protnou s cíly Dohody o partnerství a jednotlivých operačních programů a tím se stanou podporovatelnými? Na co bychom se měli ve strategiích soustředit, abychom také dovedli vyhodnotit výsledky našich aktivit jako podmínku uznatelnosti vynaložených nákladů?
V návrhu Dohody o partnerství je jako první hlavní úkol CLLD uvedeno řešení vysoké nezaměstnanosti ve venkovských oblastech a zvýšení možnosti uplatnění uchazečů na trhu práce zvýšením počtu pracovních míst na venkově.
Podle posledních statistických údajů je v České republice 625 tisíc nezaměstnaných, neoficiálně se odhaduje, že i s těmi, kteří nejsou vedeni na úřadech práce, jich může být skoro milion. To už je velký problém. Nemají-li lidé práci, nemají ani peníze. Vzrůstá chudoba, snižuje se koupěschopnost. Tím se snižuje odbyt a produkuje další nezaměstnanost a decimuje hospodářství. Navíc u nás velmi rychle vzrůstá počet mladých nezaměstnaných, a to plošně. Míra nezaměstnanosti mladých lidí (15–24 let) se podle návrhu OP Zaměstnanost oproti roku 2008 zdvojnásobila (z 9,9 % v roce 2008 na 19,5 % v roce 2012).
Tato východiska, která musí, promítnuto do podmínek MAS, vzít každá z nich v potaz, naznačují, že i v jednotlivých regionech bude v hierarchii cílů nezaměstnanost nebo nezaměstnanost mladých zaujímat přední, ne-li první místo.
Na venkově to zpravidla vypadá tak, že zdánlivě nižší nezaměstnanost ve vesnicích se přelévá do venkovských center, kam mladí přirozeně migrují za prací. Při ztrátě práce jsou většinou méně kvalifikovaní lidé, např. na stavbách, první na řadě. Nemají pak ani na nájemné, vrací se na vesnici, kde jsou možnosti zaměstnání ještě menší. Možnost migrace do Prahy nebo do ciziny se týká spíše těch kvalifikovanějších.
Nutný integrovaný přístup
Tak zůstávají flustrovaní lidé, znevýhodněni i tím, že je nezachytí sociální síť (nebyli např. trvale přihlášeni ve městech, takže stát jim nepomůže podporou na bydlení) nebo vyhledávají přechodné výdělky (mnohdy ani jinak nemohou) a jsou vyškrtnuti ze seznamu uchazečů o zaměstnání na úřadech práce. Ještě větší problémy mají děti z neúplných rodin, kde i když nepočítáme absenci pozitivních, většinou otcovských, vzorů, nejsou matky-samoživitelky schopny své děti v krizových situacích finančně podpořit.
Málo lidí je připravených i z hlediska „finanční gramotnosti“ a řada lidí se propadá do neřešitelných dluhových pastí. Nelze se proto divit, že i v lokalitách, kde tomu tak dosud nebylo, vzniká závist směrem k “již na úřadech zavedeným“ sociálně vyloučeným skupinám, jejímž důsledkem je aktuální rasová nesnášenlivost.
S prohlubující se nezaměstnaností, vedoucí k hospodářskému úpadku, musíme nutně očekávat okamžik, kdy stát nebude schopen náklady na nastavenou sociální síť unést. Nedostatek národních zdrojů vede k požadavku zapojit do řešení evropské zdroje, takže budeme muset přejít od frází typu „zvyšování absorpční kapacity“ na trvalé vyhodnocování, jak který program nebo projekt pomáhá snižovat nezaměstnanost.
Z tohoto úhlu pohledu bude narůstat význam integrovaných přístupů, při nichž se problematika nezaměstnanosti spojuje s řešením dalšího věcného problému. CLLD/LEADER má takový přístup zapsán ve svém rodném listě (viz bod 4 základních principů LEADERu výše). To ostatně Brusel, libující si ve vtipných zkratkách, vložil i do slova LEADER, které se již při vzniku vysvětlovalo jako zkratka francouzského „Liaison Entre Actions de Développement de l’Economie Régionale“, což v překladu znamená „Spojování aktivit pro rozvoj regionální ekonomiky“.
Tvorba pracovních příležitostí
Rozvoj regionální a lokální ekonomiky neznamená vždy podnikání, které produkuje zisk. Také zaměstnaní v neziskových organizacích, v sociálním podniku či na „hladové zdi“ dostávají mzdu a přispívají k zvýšení koupěschopnosti. A napomáhají k upevnění hospodářství regionu a celého státu.
„Hladovou zdí“ zde velmi zjednodušeně myslím, např. vysazení aleje, která nemusí být vždy v regionu z hlediska samotného životního prostředí chápána jako prioritní, nepřinese „zisk“, ale v integrovaném pojetí dá práci méně kvalifikovaným místním mladým lidem, pokud to v MAS dokážeme dobře zorganizovat. Vezmu-li v úvahu problémy se zákonem o veřejných zakázkách nebo dokonce zpřísňujících předpisech resortů, odkazujících se mnohdy nepravdivě na podmínky Bruselu, ani tak jednoduchý úkol nemusí být vůbec lehký. O tom, jak na to – třeba založením sociálního podniku – bychom měli promýšlet již při zpracování strategií MAS.
S pomocí projektů, podporovaných v rámci MAS můžeme v každém regionu MAS utvořit pracovní příležitosti, jako okamžitou nabídku těm, kteří ztratili práci. Obce nebo vhodné podniky vždy někde něco staví, sází nebo i provozují, při čemž by mohly někoho zaměstnat. Takové možnosti nemusí být v každé obci, jde jen o to koordinovat takové aktivity otvíráním vhodných projektů (a předchozím vypisováním výzev v rámci MAS) v plynulé časové řadě.
Obnova památek je příležitostí
Stavět nemusí jen obce a k tomu stvořené sociální podniky. Ideální možností je realizace větších integrovaných projektů ve městech – centrech venkovských regionů. Ve spádovém městě může být např. městská památková rezervace nebo zóna, kterou by bylo třeba regenerovat. Možná, že se o to již dané město s pomocí programu regenerace, podporovaného ministerstvem kultury snaží. Nedostatek prostředků v tomto programu mu však v lepším případě umožnil opravit domy ve vlastnictvím obce nebo rekonstruovat kašnu na náměstí, víc městu však jeho rozpočet ani dosavadní podpora státu neumožnily. Jestliže jsme přijali do MAS také města do 25 tisíc obyvatel, musíme jim dát také možnost participace.
Utvořme v takových případech speciální pracovní skupiny a při komunitním plánování strategií MAS připravme nebo novelizujme stejnou metodou i programy regenerace a zařaďme je do strategie MAS. Tak můžeme dosáhnout toho, aby se kombinovanou podporou z evropských prostředků, státu, města a soukromníků podařilo opravit i další domy a provozovny (ve spojení se zaměstnáním dalších lidí). Přitom se může řešit řada problémů -bydlení, úspory energií, stavba parkovišť atp., a tato města skutečně oživit. Venkovu nebo přesněji jeho zedníkům i méně kvalifikovaným lidem přineseme dosažitelnou práci. Musíme popřemýšlet, jak to udělat, abychom zaměstnali lidi bydlící v území naší MAS.
Nemusí to být tak těžké, protože většina akcí na jednotlivých objektech nepřesáhne 6 mil. Kč, takže výběr dodavatele bude jednoduchý a lze očekávat, že jejich vlastníci si budou vybírat spíše místní venkovské dodavatele, protože z logiky věci budou nejlevnější.
Funkci sociálního podniku mohou také plnit již zavedené sociální, kulturní a vzdělávací organizace města nebo neziskové organizace, kde mohou další mladí nezaměstnaní v dané MAS najít uplatnění. Musíme však už při zpracování strategie MAS zjistit, jaká je struktura našich nezaměstnaných, přemýšlet co pro ně může MAS udělat a s jakým operačním programem bychom jejich aktivity mohli spojit – jaké projekty a výzvy můžeme s nimi a pro ně připravit.
Sto milionů pro jednu MAS
Někteří představitelé místních akčních skupin se domnívají, že nebudou mít peníze ani pro akce na vesnicích, natož ve městech. Nebude tak zle – záleží na tom, jak kvalitní a ambiciózní strategie MAS připraví a také, jak se s jejich pomocí bude dařit snižovat nezaměstnanost nebo jinak řečeno vytvářet pracovní místa. Takové cíle jsou nejen potřebné, ale i dobře měřitelné. Proto lze očekávat, že budou dobře hodnoceny.
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová v reakci na interpelaci poslankyně Věry Kovářové 20. března 2014 v Poslanecké sněmovně odpověděla, že její ministerstvo půjde do závěrečných jednání o Dohodě o partnerství s minimální částkou 20 mld. Kč z kohezní politiky pro CLLD. To by při počtu 178 MAS s průměrnou velikostí 33 tisíc obyvatel znamenalo 112 mil. Kč pro jednu MAS.
Mějme také na paměti, že ne v každé MAS se podaří takto strategii zpracovat a při jejím schvalování Ministerstvem pro místní rozvoj projít bez „ztráty kytičky“. Je tedy velmi pravděpodobné, že schválení nejúspěšnějších strategií otevře prostor pro daleko vyšší čerpání.
Paní ministryně ve své odpovědi také řekla: „Je to minimální částka, kterou budou moci MASky čerpat, která bude garantována. A já se netajím tím, že budu chtít neustále, průběžně, pokud u té agendy budu, vyhodnocovat, jakým způsobem se čerpá, a někdy v roce 2017 budeme přehodnocovat jednotlivé programy a jednotlivé nástroje. A pokud budou MASky úspěšně čerpat a budou mít poptávku po dalších penězích, tak je možné, že se ta částka bude navyšovat.“ Tento příslib vzbuzuje naději a optimismus.
Autor se celoživotně zabývá územním plánováním a problematikou venkova, řadu let pracoval na MMR na úseku regionálního rozvoje.