K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Protipovodňová ochrana a možnosti jejího financování

Datum: 2. 4. 2014, zdroj: OF 1/2014, rubrika: Životní prostředí

V článku Přehrady a povodně – možnosti regulace? jsme se zabývali přehradami a jejich rolí při povodních, přičemž zde byla nastíněna i možnost budování přehrad nových. V tomto článku na téma volně navážeme a budeme se zabývat problematikou protipovodňové ochrany a jejího financování.

Povodně 2013 – Lochkov na pražském okruhu
Povodně 2013 – Lochkov na pražském okruhu

Legislativně se tato problematika opírá zejména o zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, tzv. stavební zákon (SZ) a o zákon č. 254/2001 Sb. o vodách, tzv. vodní zákon (VZ).

Protipovodňová ochrana a plánování v území

V § 19 stavebního zákona je uvedeno, že jedním z úkolů územního plánování je vytváření podmínek pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstranění jejich důsledků, a to přírodě blízkým způsobem. Podrobnosti k tomu, jak promítnout protipovodňová opatření do jednotlivých územních plánů měst a obcí, vymezuje prováděcí vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech a také vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Územně samosprávní celky by především neměly zapomínat, že obce a kraje mají povinnost soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace (§ 5 SZ) a v případě, že dojde ke změně podmínek mají povinnost zajistit změnu této dokumentace. To platí i pro protipovodňová opatření.

Vodní zákon pamatuje na protipovodňovou ochranu v několika aspektech. Prvním z nich je v § 23 vymezená oblast plánování, která by měla harmonizovat veřejné zájmy včetně snížení nepříznivých důsledků povodní a sucha. Plány pro zvládnutí povodňových rizik má za úkol pořizovat Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí spolu s příslušnými správci povodí a místně příslušnými krajskými úřady. Plány zvládání povodňových rizik pak schvaluje vláda.

Postup pro zpracování plánů pro zvládání povodňových rizik specifikuje § 25 vodního zákona, přičemž jejich aktualizace by měla proběhnout každých 6 let. Národní plány povodí a plány zvládnutí povodňových rizik mají být schváleny nejpozději do 22. prosince 2015. Samotnými povodněmi a ochranou před nimi se zabývají § 63–87 vodního zákona.

Povodňové nebezpečí a záplavové území

Při povodních musí každý umožnit vstup či vjezd na svůj pozemek či stavbu těm, kteří koordinují či provádějí zabezpečovací či záchranné práce a zároveň přispět osobní či materiální pomocí k ochraně životů a majetku před povodněmi (§ 63 VZ). V případě vzniku újmy je možné požadovat její náhradu. Samotné zvládání povodňových rizik upravuje § 64a, zmiňuje i mapy povodňového nebezpečí, které simulují ohrožení území podle jednotlivých povodňových scénářů, ty měly být dokončeny nejpozději do 22. prosince 2013. Tomu mělo předcházet hodnocení povodňových rizik a vymezení oblastí s významným povodňovým rizikem. Je zde tedy jasně stanovena posloupnost jednotlivých kroků plánování protipovodňové ochrany.

Pro tvorbu územně plánovací dokumentace je důležitý také pojem záplavové území, ten je definován v § 66 VZ a říká, že záplavová území jsou administrativně stanovená území, jež mohou být zaplavena při přírodní povodni. Jejich rozsah stanovuje vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku. V zastavěných a zastavitelných územích se stanovuje vodoprávním úřadem tzv. aktivní zóna záplavového území. V té pak platí zásadní omezení, nejvýznamnějším z nich je zákaz budování jiných staveb než jsou vodní díla, jimiž se upravuje vodní tok. V aktivní záplavové zóně se dále nesmí zřizovat oplocení, zřizovat kempy, tábory ani další přechodná ubytování. Dále je zde zákaz těžit nerosty či zeminu, a nesmí se zde ani skladovat odpady či jiný odplavitelný materiál. Záplavová území se stanovují na základě vyhlášky č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu stanovení záplavových území.

Na základě všech těchto a mnohých dalších faktorů se zpracovávají územně analytické podklady, které stanovují limity využití území a tvoří podklady pro tvorbu územně plánovací dokumentace. Z oblasti vodního hospodářství se sledují zejména následující ukazatele: záplavové území, aktivní zóna záplavového území, území určené k řízeným rozlivům povodní, objekt protipovodňové ochrany, významný krajinný prvek a území zvláštní povodně pod vodním dílem.

Preventivní protipovodňová opatření

O nezbytnosti rozšiřování protipovodňových opatření nikdo nepochybuje, ovšem při návrhu konkrétních řešení se začínají objevovat rozpory. Je to především charakter protipovodňové ochrany – někteří upřednostňují menší zásahy do přírody, druzí naopak preferují technická řešení s většími krajinnými dopady. Základní opatření dělíme na strukturální a nestrukturální.

Strukturální opatření se dále dělí na opatření technická a přírodě blízká. Mezi technická opatření náleží: vodní nádrže, suché nádrže, poldry, úpravy koryt, regulace a stabilizace toků v zastavěných územích, ochranné hráze, pozemkové úpravy s protierozní a vodohospodářskými opatřeními, odbahnění rybníků, čištění koryt a údržba břehových porostů apod. Technická opatření by měla primárně zabránit škodám při průtoku velkých vod. Záchytné nádrže tak mohou např. přispět ke snížení kulminačních průtoků. Samotné vybudování ovšem k naplnění funkčnosti nestačí, důležitá je také údržba stávající infrastruktury a pečlivé a odborné provozování. Významnou komplikací na tocích v případě povodní je znečištění koryt, ale také existence různých překážek v záplavovém území. Pečlivé prověření staveb v blízkosti toků, z nichž část může být i „černých“, by mělo být jedním z prioritních úkolů správců vodních toků.

Mezi přírodě blízká opatření řadíme: zvyšování retenční schopnosti krajiny, příkopy, záchytné sedimentační nádrže, zasakovací pásy, hrazení bystřin, revitalizace údolních niv k rozlivům, revitalizace koryt vodních toků apod. Tato opatření mohou být velmi komplexní od pozemkových úprav, jejichž cílem je zmírnit a omezit povrchový odtok po drobné místní úpravy v krajině. Konkrétní kroky mohou mít charakter protierozní či vodohospodářský, jedná se například o správný tvar pozemků, adekvátní zalesnění či zatravnění, správné odvodnění příkopy a hrázemi, doprovodné liniové porosty apod. Nadměrné zornění půdy či odstraňování remízků a mezí nebo zhoršená kvalita lesa, to jsou všechno aspekty, které se negativně odrážejí na protipovodňové ochraně. Tato opatření jsou v podstatě primární a mohou být realizována v celém povodí, nejen u velkých toků, protože často malé vodní toky jsou příčinou významných škod při jejich rozvodnění.

Poslední typ, nestrukturální protipovodňová opatření jsou: územní plánování, mapování povodňových rizik, povodňové plány, agroenviromentální opatření, vhodné lesnické a zemědělské obhospodařování krajiny apod.

Jak je vidět, možností a nástrojů, existuje celá řada, vždy jsou však závislé na finančních možnostech, lokálních podmínkách a potřebách a na vůli rozhodujícího orgánů.

Aby ochrana byla užitečná, je vždy nutné zvolit řešení adekvátní pro danou oblast, využívání vzájemných vazeb, ale také se celkově soustředit na dosažení aplikace více nástrojů zároveň. Dokumentem, který se věnuje protipovodňovým opatřením na úrovni České republiky je Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v ČR s využitím technických a přírodě blízkých opatření.

Možnosti financování protipovodňových opatření

Praxe přináší situace, kdy je protipovodňové opatření naplánované a schválené, ale není zajištěno financování jeho realizace. Určité možnosti přinášejí dotační programy spadající pod Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. První etapa Programu preventivní protipovodňová opatření byla realizována v období let 2002–2007. V průběhu těchto let bylo profinancováno zhruba 4,043 mld. Kč na 435 protipovodňových staveb, zejména v oblastech postižených povodněmi v roce 1997.

Druhá etapa projektu Podpora prevence před povodněmi se realizovala v časovém pásmu let 2007–2013. Zaměření bylo především na budování technických opatření podél vodních toků a na zvyšování retence vodních děl. Schválený objem finančních prostředků byl 11,55 mld. Kč., podílově opět státní rozpočet, prostředky správců vodních toků a úvěr přijatý od Evropské investiční banky. Podle plánu by do konce roku 2013 mělo být realizováno 388 protipovodňových staveb za 10,1 ml. Kč. Konkrétním příkladem jsou např. protipovodňové bariéry v Praze či úprava koryta na vodním toku Litávka v Králově Dvoře.

Pro roky 2013–2019 se počítá se třetí etapou Programu, který by měl být zaměřen na retenci. Celková plánovaná alokace je zatím 4,5 mld. Kč. Konkrétními příklady staveb, které by měly být z programu financovány, jsou např. nádrž Mělčany, poldr Sobotín, protipovodňová opatření v Českém Krumlově či Znojmě a mnohá další. V tomto období se také počítá se zahájením stavby vodního díla Nové Heřmínovy na řece Opavě na Bruntálsku.

Důležitou otázkou pro obce je, na co budou moci žádat podporu. V rámci třetí etapy programu Prevence před povodněmi, se obcí týkají dva podprogramy: 129 264 Podpora protipovodňových opatření s retencí a 129 265 Podpora protipovodňových opatření podél vodních toků. Informace budou k nalezení na stránkách Ministerstva zemědělství.

Usnadnění realizace protipovodňových opatření – možnost vyvlastnění

Aby se proces budování protipovodňových opatření urychlil, zejména ve fázi získávání potřebných pozemků, tam, kde není možná dohoda, vznikl institut vyvlastnění. Ten je zakotven ve více právních normách. Jednou z nich je už zmíněný stavební zákon. Přesněji, v § 170 odst. 1 stavebního zákona je uvedeno, že práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle citovaného zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci v případě, že jde o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel, nebo veřejně prospěšné opatření, a to snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území.

Veřejně prospěšnou stavbou se pak rozumí stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Veřejně prospěšným opatřením jsou opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, opět vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

V praxi se tedy postupuje tak, že v územně plánovací dokumentaci se vyjmenuje seznam veřejně prospěšných staveb (např. protipovodňových opatření aj.) a veřejně prospěšných opatření (např. stavební uzávěra). V případě, že dojde k výstavbě těchto veřejně prospěšných staveb, není pro účely územního řízení třeba souhlas vlastníků dotčených pozemků (vycházíme s ustanovení § 86 odst. 3 SZ věty za středníkem). Pro stavební řízení je však již souhlas vlastníků dotčených pozemků vyžadován a v případě, že nedojde k dohodě lze přistoupit k řízení o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám. Toto řízení pak vždy vede obec s rozšířenou působností a podmínky upravuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů.

Nejen obec, ale jakýkoliv stavebník může v případě, že na tento problém stávající územní plán pamatuje, při přípravě výstavby protipovodňových opatření využít zákona o vyvlastnění. Základním problémem tedy je, aby obce, které chtějí urychlit výstavbu protipovodňových opatření, přišly se změnou územního plánu, a tuto změnu se zanesením veřejné prospěšnosti prosadily ve svých zastupitelstvech.

Další možností využití institutu vyvlastnění je na základě zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Novela zákona z roku 2011 upravila znění § 1, že vodní infrastrukturou se pro účely tohoto zákona míní také veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi. Samotné vyvlastnění se pak řídí podle zákona o vyvlastnění.

Povodně červen 2013 a protipovodňová ochrana

Poslední povodňovou zkušenost má Česká republika z června 2013, jak se tedy osvědčila stávající protipovodňová opatření? Na třech pozorovaných správách povodí Labe, Vltava a Ohře bylo v období červen 2013 celkem 133 vodních staveb na ochranu před povodněmi. Z tohoto počtu podle zkoumání Ministerstva zemědělství, bylo povodní dotčeno 94 staveb a z nich 79 splnilo svůj účel. Nejvíce dotčených staveb bylo ve správě povodí řeky Vltavy (42), z nichž splnilo svůj účel 34, dalších pět staveb svůj účel plnit nemohlo, neboť nebylo dokončeno a zbývající tři vykázaly problémy. Jednou z nich je například protipovodňová zástěna v Bechyni, která se ovšem začala stavět pozdě.

Konečná zpráva a vyhodnocení loňských povodní včetně návrhů opatření by měla být na vládu předložena do června 2014. Návrhy hlavních zásad posílení protipovodňové ochrany lze podle předběžných informací očekávat v návrhu zvýšení retence vodních děl, tedy úpravě manipulačních řádů přehrad, dále v rozšíření monitoringu průtoků menších vodních toků a instalaci varovných systémů i na tyto menší vodní toky. Dalším očekávaným doporučením bude vymezování staveb protipovodňové ochrany v územně plánovací dokumentaci jako veřejně prospěšné stavby, aby se tím urychlila možnost jejich realizace.

Ing. Mgr. David Sláma, Svaz měst a obcí ČR

TOPlist
TOPlist