K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Dobré příklady táhnou, je třeba je následovat

Datum: 5. 2. 2014, zdroj: OF 5/2013, rubrika: Životní prostředí

V České republice na skládkách končí více než dvě třetiny odpadu, 12 % je energeticky využito, zbytek se recykluje, kompostuje a případně spaluje. V Evropě je tomu jinak. K zemím, které prakticky neskládkují, ale odpad likvidují vhodnějšími způsoby, patří Švýcarsko, Německo, Rakousko, Nizozemí, dále Švédsko, Dánsko a Belgie.

Otázku, jak dál postupovat v oblasti nakládání s odpady řeší jak obce, ekologické iniciativy, tak podnikatelé a zejména veřejná správa – ministerstva, která by měla jednoznačně říci, jakým směrem se Česká republika bude ubírat.

Příklad z Belgie: Vlámové odpad třídí a recyklují

Následující příklad z Belgie potvrzuje sice otřepané, ale stále platné rčení: Když se chce, všechno jde. Podstatné je rozhodnout, jaký cíl a jakým způsobem ho daná země chce dosáhnout. Pak to chce trpělivost, podporu ze strany vlády a finance.

Vlámské odpadové hospodářství je jedno z neúspěšnějších v Evropě, 72 % odpadu z domácností je vytříděno, aby bylo následně znovu využito, recyklováno či zkompostováno. Vlámové vyvinuli během posledních 25 let dobře fungující a efektivní systém nakládání s odpady, který zahrnuje systém a politiku řízení. Dnes dokáží recyklovat až 70 procent svého odpadu a odpad prakticky neskládkují. Co jde, se recykluje, zbytek se spálí.

Otázku kam s vlastním odpadem začali Vlámové řešit už koncem devadesátých let 20. století. Výsledkem byl projekt/plán Environmentally Responsible Household Waste Management, který byl vlámskou vládou zveřejněn v prosinci 2007. Plán byl vytvořen na základě studií a hodnocení, provedených v letech 2003 až 2007. Veškeré kroky byly v souladu s přijatou politikou pro nakládání s odpady.

Program předpokládá, že domácnosti si budou vědomy množství odpadu, který produkují a budou ho plánovaně třídit, aby mohl být následně recyklován nebo zpětně využit. Vlámský expert na odpadovou politiku Maarten De Groof představil na své pracovní návštěvě České republiky postup, jehož prostřednictvím toho Vlámové dosáhli. Jde o implementaci mixu legislativních, politických a ekonomických nástrojů, přičemž, jak zdůraznil Maarten De Groof, je důležitá vyváženost všech složek.

K aplikaci pak slouží asi šest nástrojů, k nimž patří strategie, podpora regionální a místní vlády, osvěta a propagace, daňový systém, poplatky a hlavně technické zajištění sběru a recyklace odpadu. Jak vlámský expert připustil, vše chce čas, zvyky a chování obyvatel nelze změnit ze dne na den. Důležitá byla v celém procesu plánovitá osvěta a propagace záměru.

Základem je co nejméně odpadu

Vlámové na svém území (13,5 tis. kilometrů čtverečních s 308 obcemi) mají vybudovánu veřejnou infrastrukturu pro odpadové hospodářství, o odpad se také stará 26 regionálních obecních sdružení pro nakládání s odpadem. Co se dá, se vytřídí a recykluje, co se recyklovat nedá, se spálí, téměř nic se dnes už neskládkuje. Pro srovnání – u nás se recykluje pouhých 16 procent odpadu, většina se skládkuje.

Byla zavedena kategorizace odpadu s ohledem na environmentálně odpovědnou spotřebu. To znamená, že odpad se rozlišuje na produkty ke zpětnému využití a produkty k recyklaci, ke spalování a ty, které zůstávají jako odpad, přičemž se dbá na snižování množství odpadu,. Uplatňovány jsou tři zásady: Co možná nejmenší množství odpadu, třídění a recyklace a minimalizace množství zůstatkového odpadu.

Nástrojem jsou poplatky

Domácnosti tedy odpad třídí na recyklovatelný (plasty, kovy, papír, nápojové kartony, celkem asi 20 položek), biologický a spalitelný odpad. Platí se za množství odvezeného odpadu. Ten se odváží v pytlích, domácnosti si mohou zakoupit buď 60litrový pytel, za nějž zaplatí 1,5 €, nebo menší, 15litrový průhledný pytel za 0,125 €, který je levnější, ale složení odpadu lze zkontrolovat.

„Často se stane, že pracovníci společnosti, která odpad vyzvedává, nesprávně vytříděný odpad prostě vrátí. Majitel odpadu jej musí přetřídit. Na druhé straně jsou tyto pytle na odpad levnější,“ uvedl M. Groof.

Kontejner (120 l) na bioodpad přijde na 40 €, cena je relativně vysoká, vláda chce touto cestou podpořit domácí kompostování. V Belgii to není až takový problém, většina lidí bydlí v domcích se zahradou a zřídit si domácí kompostovnu není takový problém, jako například ve velkých městských aglomeracích. Cílem je podle plánu dosáhnout do roku 2015 v oblasti domácího kompostování 25procentního podílu vlámské populace a zřízení spolupracujících asociací, které by „obhospodařovaly“ území se zhruba 10 tisící obyvateli. Celkem domácnosti za odpad zaplatí průměrně 220 € za rok, kromě toho platí i daň ze spalování odpadu a dříve i ze skládkování.

Sběrné dvory a RE-USE centra

Nepotřebné věci odkládají lidé do sběrných dvorů, jichž jsou k dispozici tři stovky, jeden dvůr slouží pro zhruba 18 tisíc obyvatel. Lidé mohou, stejně jako je tomu u nás, využít k odložení starých nepotřebných spotřebičů speciální kontejnery nebo tak zvané RE-USE centra O shromažďování odpadu se starají obce, s podporou regionální a centrální vlády.

Kromě sběrných dvorů zde existuje síť spaloven, v nichž se likviduje nerecyklovatelný odpad. Spalování odpadu je zpoplatněno a zatíženo daní. Veškerý výnos z poplatků a daní je vracen zpět do systému, není využíván na jiné účely.

Politika nakládání s odpady

Za odpad (jeho sběr a nakládání) zodpovědné municipality. Většinu nákladů spojených s likvidací hradí domácnosti, potažmo Vlámové, menší část jde z regionálních pokladen. Je jasné, že vlámský systém je sice dobře propracovaný a funkční, ale nákladný. Zvyšující se náklady na likvidaci jdou na vrub domácnostem, poplatky za likvidaci se jim zvyšují. Zatímco v roce 2005 zaplatila domácnost za odpad 225 €, v roce 2015 už bude platit 275 €. To znamená zvýšení průměrné ceny za pytel odpadu z 1,25 € v roce 2005 na 1,50–1,60 € v roce 2015. Část náklad spojených s likvidací odpadů pochází z daní.

Regionální vláda hradí výdaje spojené se zpracováním studií, osvětovými kampaněmi a monitoringem projektu. Roční náklady se odhadují na 4,2 až 4,6 milionu €. Nejvýznamnější zdroj příjmů regionu pocházel až do roku 2007 z ekologických daní, v roce 2007 byly tyto daně zjednodušeny. Za likvidaci tuny hořlavého odpadu uloženého na skládce se platí 75 €, tuna spalitelného odpadu vyjde na 7 € za tunu. Toto daňové opatření je považováno za regulační nástroj, který dává zpětnou vazbu o tom, zda se recykluje více či méně odpadu a ukazuje, jak se daří dosahovat cíle.

Prostřednictvím tohoto projektu se flanderskému regionu podařilo snížit množství reziduálního odpadu z 200 kg/osobu (rezidenta) v roce 2005 na 180 kg/osobu, cílem je dosáhnout 150 kg/osobu. Vlámové by v roce 2050 chtěli dosáhnout bezodpadového hospodářství.

Zdroj: seminář „Jak recyklovat 70 % domácího odpadu“ s vlámským odpadovým expertem, Maartenem De Groof, který uspořádalo Hnutí Duha a brožura „Implematation plan for Environmentaly Responsible Household Waste Management, vydané společností OVAM.

Český příklad

Komunální kompostovna v Praze-Řepích

Komunální kompostovna v Praze-Řepích
Komunální kompostovna v Praze-Řepích

Více než třetinu odpadků v každé domácnosti tvoří takzvané zelené odpady: Zbytky z kuchyně, posekaná tráva či ořezané větve, pytlíky od čaje a podobně. Obvykle končí v koši, v popelnici a nakonec na skládce. Přitom mohou sloužit jako cenná surovina.

Tuto skutečnost si uvědomila Ivana Štětinová a iniciovala projekt komunitního kompostování na jednom pražském sídlišti. Ivana Štětinová nejprve s kamarádkou z vedlejšího vchodu společně obešly přes sto bytů v nejbližším sousedství a rozdaly lidem informační letáky, které samy sepsaly. „Když jsme je navštívily podruhé, ptaly jsme se, jestli se přidají, nebo jestli jim kompost nebude alespoň vadit,“ vypráví o jejich taktice Ivana Štětinová. Více než třetina dotázaných (35 rodin) se rozhodla se přidat. Organizátorkám se povedlo získat i finanční podporu pražského Magistrátu. Projekt byl zahájen v březnu 2007, ve stejném roce byly pořízeny čtyři tepelně izolované a uzamykatelné kompostéry.

Kontejnery byly vyrobeny truhlářem podle návrhu modelu vyzkoušeného ve Velké Británii, který prezentuje na svém webu občanské sdružení Ekodomov, a byly čtyři. Za odbornou pomoc při realizaci a propagaci projektu vděčí iniciátorky Hnutí Duha a Ekodomovu, který jim po 5 letech poskytl dva dvoukomorové kontejnery z recyklovaného plastu, jež nahradily méně kvalitní původní nádoby. V současné době jsou provozu tři dvoukomorové nádoby, z nichž jedna už dosluhuje. Městská část přislíbila zakoupit novou tříkomorovou nádobu, která nahradí zbývající původní kompostéry. Řepy se staly první městskou částí v Praze, kde bylo komunitní kompostování zavedeno.

Jak se osvědčilo?

„Myslím, že lidé, kteří se takto chtějí chovat, využívají kompostéry rádi a často. Kromě pořízení není provoz finančně náročný. Lidem jsme rozdali klíče od kontejnerů, zájemci sem mají přístup podle potřeby. Pořizovací náklady představují investici v řádu desítek tisíc, dvoukomorový přijde na 25 a tříkomorový až 30 tisíc korun. Kontejnery jsou izolovány Styrodurem, bioodpad rostlinného původu se může na hnojivo přeměňovat celoročně, i v zimě. Vevnitř teplota může dosáhnout až 60 stupňů Celsia, proto zde lze ekologicky likvidovat i rostliny či ovoce napadené škůdci, které se na normální kompost nemá dávat,“ popisuje zkušenosti I. Štětinová.

Podle ní je počet zájemců o využívání kontejnerů stálý. Provozovat kontejner nevyžaduje zvláštní úsilí, až se naplní, jednoduše se uzavře a zhruba za půl roku je k dispozici kvalitní kompost. Lidé ho mají zdarma, co nespotřebují, se použije na hnojení místní veřejné zeleně. Díky tomu, že kompostování je zatím záležitostí spíše nadšenců, nestává se, že by sem lidé házeli něco, co by do bioodpadu nepatřilo. Pro kompostování totiž platí pravidla, která určují, co se smí a nesmí do kompostéru přidávat (např. úplný zákaz ukládání jakéhokoliv živočišného materiálu), a tato pravidla byla zájemcům rozdána. Kontejnery jsou pravidelně kontrolovány, aby nedocházelo k znehodnocení vznikajícího kompostu.

Případným zájemcům o podobný projekt by paní Ivana doporučila nejprve zjistit zájem okolí (lidí) o využívání kontejnerů, a pak řešit maličkost, jakou jsou finance.

Ing. Eva Vítková

TOPlist
TOPlist