Spolupráce základní školy a univerzity – přínos pro obě strany
Na první pohled zvláštní spojení: Malá vesnická základní škola a brněnská univerzita. Po roce spolupráce obě strany vnímají přínos.
První vzájemný kontakt mezi ZŠ a MŠ Mšec a Katedrou technické a informační výchovy (Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně) proběhl přibližně před dvěma roky, když jsme připravovali projektovou žádost o podporu z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Naším hlavním záměrem byla inovace vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, kterou definuje kurikulární dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.
Cítili jsme, že v této oblasti má naše škola rezervy. Chtěli jsme zrekonstruovat budovu školních dílen, vybavit ji moderním zařízením a navázat tak na kdysi úspěšnou tradici dílenských prací, která byla přerušena po roce 1989, kdy na provoz dílen jednoduše nestačily finance. Dílny se přestaly používat, postupně chátraly a staly se pouhým skladištěm všeho možného.
Praxe vykazuje zvyšující se poptávku po odbornících, od výučních oborů po technicky vzdělané vysokoškoláky. Zároveň se hovoří o nedostatku zájmu žáků o technické obory, o krizi a zániku mnoha učebních oborů a s tím i některých odborných učilišť. Údajně také postupně mizí snaha rodičů předávat řemeslné zkušenosti dětem. Závažné problémy odborného školství jsou varující a vyžadují nové, aktivnější přístupy již z úrovně základního školství. Vzniká požadavek participace odborné veřejnosti na realizaci školních vzdělávacích programů. Promyšlená volba tematických okruhů ve vzdělávacím oboru Člověk a svět práce může mimo jiné významně pomoci rozvoji zájmů žáků a jejich pozdějšímu rozhodování o dalším profesním zařazení.
Zrození spolupráce
Bohužel i v naší škole došlo v minulosti k nepromyšlenému odstavení školní dílny a to znemožnilo v podstatě provádět výuku praktických činností. Žáci ztrácejí jedinečnou možnost uplatnění svých motorických schopností a dovedností. Zážitek úspěchu se tak vyhýbá značné části žáků naší školy. Škola musí iniciovat spolupráci se středními školami a odbornými technickými učilišti, s firmami a výrobními podniky v regionu.
Všechna uvedená fakta jsme si uvědomovali, cítili jsme však, že potřebujeme kompetentní podporu. Proto jsme začali hledat odborného garanta celého projektu. Zamířili jsme rovnou do sfér nejpovolanějších – na pedagogické fakulty připravující pedagogy technické výchovy a praktických činností. Nejvstřícnější přístup projevila právě brněnská fakulta, konkrétně doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc., vedoucí katedry Technické a informační výchovy.
Tato katedra připravuje budoucí učitele základních škol pro předměty technického a informačně technologického charakteru, které školy realizují pod různými názvy (např. praktické činnosti, technická praktika atd.). Původně dohodnutá spolupráce v rámci konzultací při inovaci Školního vzdělávacího programu (ŠVP) přerostla v četné kontakty na poli praktickém. Katedra šije na míru vzdělávací kurzy pro pedagogy naší školy (práce s materiály ve školní dílně, využití ICT, kurzy technického kreslení, práce s interaktivní tabulí a další) a dále nám poskytuje odborně metodickou pomoc při tvorbě nových vzdělávacích materiálů pro výuku.
Za nejdůležitější formu spolupráce s viditelným přínosem pro obě strany však považujeme osobní angažovanost členů katedry při praktické výuce v naší škole.
Úspěšná netradiční výuka
Ráda bych zmínila akci, která nedávno proběhla. Pro žáky jsme společně připravili intenzivní kurz s názvem Stavba a programování robotů aneb netradiční výuka technického charakteru na základní škole, který se setkal s velkým úspěchem. Kurzu se účastnila děvčata i kluci od 4. do 9. třídy. Doc. Ing. Jiří Hrbáček, Ph. D. a Mgr. Martin Kučera se celý týden intenzivně věnovali žákům a učili je programovat robotické systémy.
Roboti a robotika patří v současné době k aplikacím, do kterých jsou implementovány nejnovější technologie. Výuka těchto technologií je tedy velmi důležitá a pro děti atraktivní. Výzkum potvrdil, že je vhodné a možné započít s výukou programování a prací s roboty již na prvním stupni základní školy. Výuka je pro děti zajímavá a má pozitivní vliv na kreativní využití IT technologií.
Docent Hrbáček říká o výuce toto: „Výuka žáků musí být hravá a musí probíhat na základě různých příběhů, které se váží k probíranému tématu. Musí být plná praktických ukázek a názorných vysvětlení. Je třeba poskytnout žákům tvořivou atmosféru a snažit se je vést způsobem, aby sami postupně přicházeli věcem na kloub. Musíme jim však poskytovat seriózní informace s maximem motivačních prvků a praktických příkladů. Děti se zároveň nesmí podceňovat. Je až s podivem, jak složité věci jsou při správném vedení pochopit. Při stavbě robotů si děti cvičí jemnou motoriku i technické myšlení a představivost. Začínají jednoduchými konstrukcemi, a postupně se tyto konstrukce stávají složitější, až vytvoří funkční podvozek robota. Práce je zprvu víc mechanická, postupně se naopak více přesouvá do oblasti práce s počítačem a tvorbou programů, pro řízení vytvořených konstrukcí. Při zapojování elektroniky robota je potřebná pečlivost a přesnost, jinak může dojít ke zničení procesoru robota. Zde je kontrola zapojení na místě. Děti samy jistým způsobem určují aplikační sféru a typy příkladů. Aktivní zapojení žáků do procesu výuky, vysvětlování látky a pomoci spolužákům jsou zásadní. I u malých dětí se uvedenou metodou významně zvyšuje vzájemná autorita žáků a tvořivá spolupráce. V rámci kurzu si děti osvojí řadu praktických dovedností (např. pájení) a pochopí důležitost přesné a pečlivé práce.“
Spolupráce vede ke kvalitě
V rámci tohoto kurzu jsme připravili také ukázkové workshopy pro rodiče a širokou veřejnost. Další společná akce obou škol proběhne začátkem června v Brně. Nejšikovnější žáci z výše představeného kurzu si pojedou prohlédnout katedru a zúčastní se soutěže základních škol v programování robotů v Židlochovicích.
Jak vnímá přínos takto nastavené spolupráce brněnská katedra? Podle Jiřího Hrbáčka se především jedná o důležitou zpětnou vazbu: „Velký význam úzké spolupráce pedagogických vysokých škol se školami základními vidím ve výrazném zkvalitnění výuky žáků. Těsný kontakt umožňuje operativně aplikovat nové technologie do výuky na základní škole, ověřovat jejich vhodnost, možnosti a dopad. Pedagogické fakulty tak mohou průběžně získávat tak důležitou zpětnou vazbu. Kreativní učitelé základních škol s dlouholetou praxí při úzké spolupráci s pedagogickými fakultami poskytují fakultám reálný obraz o neustále se měnících požadavcích na odbornou i metodickou vybavenost učitele. Vysoké školy pak mohou na uvedené požadavky vhodně reagovat a připravit budoucí učitele tak, aby byli schopni se po ukončení studia co nejrychleji a efektivně zařadit do pracovního procesu. Nezanedbatelným bodem je také poskytování tolik důležité praxe budoucím učitelům. Jednoduše lze říct, že bez úzké spolupráce není možné udržet kvalitní výuku ani na pedagogických fakultách, ani na základních školách.“