Odpadové hospodářství na rozcestí

Poslední dva roky se velmi intenzivně vede diskuse o dalším směřování odpadového hospodářství České republiky, a to zejména na úrovni Ministerstva životního prostředí, ale i v odborné veřejnosti a i mezi zástupci měst, obcí a krajů.

Mgr. Pavel Drahovzal – původní profesí právník v oblasti veřejné správy je od roku 2010 starostou obce Velký Osek (cca 2,5 tis. obyvatel, okres Kolín). V celorepublikově fungujícím Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) zastává kromě jiného pozici předsedy Komise životního prostředí (KŽP), která je odborným a praktickým garantem tvorby nelegislativních opatření a legislativy z pohledu místní samosprávy v oblasti životního prostředí.

Právě samosprávných celků by se projednávané změny měly dotknout nejvíce. Proč, a jaké změny při nakládání s odpady od občanů se mají v příštích letech odehrát, se nám pokusil popsat Mgr. Pavel Drahovzal, předseda Komise životního prostředí Předsednictva Svazu měst a obcí ČR a zároveň starosta obce Velký Osek.

Proč se vede diskuse o budoucnosti odpadového hospodářství České republiky v této době?

Z několika závažných důvodů. V prvé řadě Česká republika musí v život uvést nové závazky z evropské legislativy, zejména ze směrnice o odpadech (2008/98/ES). Termíny splnění těchto závazků jsou směřovány na roky 2016 a 2020. Pokud Česká republiky nesplní své závazky, může jí být krácena dotační podpora od EU nebo i udělovány sankce v řádech několika desítek tisíc EUR denně.

V druhé řadě Česká republika potřebuje novou, dlouhodobou koncepci provázanou na další strategie, zejména energetickou a surovinovou. Plán odpadového hospodářství České republiky, který je ve formě nařízení vlády určitou koncepcí nakládání s odpady, má omezenou platnost do konce června tohoto roku, zřejmě bude prodloužen o jeden rok do 30. 6. 2014. Například Státní energetická koncepce s výhledem na 30 let dopředu předpokládá významný podíl energetického využívání odpadů, především směsných (dále již neroztříděných) komunálních odpadů. Budování kapacit na energetické využití odpadů je dlouhodobou záležitostí, protože od vzniku záměru a jeho lokalizace do vhodného místa (nutnost navázat na energetické a dopravní sítě – elektřina, teplo, stabilní doprava materiálu – odpadů) přes posouzení vlivů na životní prostředí, územní a stavební řízení po samotnou realizaci uplyne minimálně 6 let. Takové záměry musí širokou podporu na vládní, krajské i místní úrovni.

A třetí důvod?

Je třeba dát jasný signál investorům a dodavatelům služeb v odpadovém hospodářství, ale i původcům, kam chce v této oblasti stát směřovat. Tím se podpoří zavádění nových technologií a způsobů nakládání s odpady. Překotné změny legislativy časovém tlaku vyvolávají řadu problémů (příkladem může být situace kolem fotovoltaických panelů), kterým se dá dobrou a dlouhodobější přípravou předejít.

Bylo zmíněno energetické využití odpadů, je to efektivní způsob nakládání s odpady?

V členských zemích Evropské unie se tento způsob nakládání s odpady zcela běžně využívá (je energeticky využíváno 30–40 % odpadů), např. v Rakousku, Německu, Nizozemí, Francii. Ve Švýcarsku je situace taková, že 50 % odpadů energeticky využívají a 50 % recyklují (materiálově využívají). V České republice se energeticky využije cca 650 tis. tun odpadů ročně, což je asi 5 % veškerých komunálních odpadů v ČR. Moderní odpadové hospodářství při nakládání s vyprodukovanými odpady využívá tři hlavní způsoby – materiálové využití (recyklace), energetické využití a skládkování. Postupem času, jak se technologie vylepšují, tak se skládkování výrazně omezuje, což je příklad výše uvedeného Švýcarska. Zbytky po spálení odpadů lze využít např. pro stavební práce. Ovšem abychom dosáhli dlouhodobě stabilního odpadového hospodářství, pak je třeba začít provádět změny již nyní, výsledky se projeví až za několik let. Příkladem může zavádění třídění odpadů (plast, papír, sklo), před 10 lety byla Česká republika s tříděním na nějakých 15 kg/osobu, dnes je to 40 kg/osobu.

K výstavbě spaloven bývá však u občanů řada výhrad

Zařízení na energetické využití jsou dnes běžná, jejich škodlivost na životní prostředí a zdraví obyvatelstva je minimální. Vždyť emisní limity, stanovené pro vypouštěné látky jsou u spaloven, jsou několikanásobně přísnější než u elektráren na tuhá paliva! Spalovny jsou navíc schopny vyrobit velké množství energie – teplo, elektřina. K omezení skládkování jistě přispěje i zákaz skládkování některých odpadů vhodných k energetickému využití. Termín takového zákazu má být stanoven v rozmezí let 2023–2025. Jinak na příkladech okolních zemí lze jasně demonstrovat a vyvrátit „fámu“, že zavedeme-li rozsáhlejší energetické využití odpadů, tak se nebude třídit. Naopak třídění plastů, papírů, skla, kovů a rostlinných bioodpadů bude nadále důsledně podporováno, aby bylo možné materiálově využitelný odpad skutečně využít jako surovinu a zbytek, tedy směsný a velkoobjemový odpad má být směřován do zařízení k energetickému využití odpadů.

Realizace takových záměrů vyžaduje mnoho finančních prostředků, existují dostupné zdroje financování?

V současnosti se připravují programové dokumenty na úrovni státu včetně Operačního programu Životní prostředí 2014–2020, kde jednou z předpokládaných oblastí podpory jsou i opatření zajišťující energetické využití odpadů.

Předpokládá se i vstup soukromých investorů, jako příklad lze uvést připravované zařízení v Plzni, lze využít i podpory od Evropské investiční banky aj. Jde o zajímavé a dlouhodobě fungující a ověřené záměry, proto je zde prostor pro veřejný i soukromý sektor.

Veřejný a soukromý sektor by ale měl v této oblasti spolupracovat

Je to logické. Soukromý sektor, resp. trh, vytváří nové technologie, možnosti, přináší nové poznatky a tím vkládá své know-how do takových projektů. Veřejný sektor, zejména města a obce, zase tímto způsobem řeší své povinnosti při nakládání s odpady a tím organizují veřejnou službu ve veřejném zájmu. Samozřejmě nikdo nenařizuje, že se musí města a obce spojit se soukromým sektorem, takové aktivity, pokud budou ekonomicky udržitelné a technologicky obstojí lze realizovat individuálně. Ovšem bez dohody v určitém regionu takový záměr nemá příliš velkou šanci na realizaci a fungování. Nezapomínejme, že podle zákona o odpadech je původcem odpadů od občanů, a tedy i vlastníkem odpadu, jen obec a má veškerou odpovědnost za to, jak a za kolik s ním naloží.

Používáte slova „dohoda v určitém regionu“, jak si lze toto představit ve skutečnosti ?

Obce a města vlastní odpad, potřebují s ním legálně naložit. Kromě stávajícího skládkování a třídění odpadů není v ČR jiná široce dostupná alternativa nakládání s odpady. Obce buď samy nebo ve spolupráci se soukromým sektorem (firmami) vytvoří partnerství v určitém regionu, kde působí a za nějž nesou i odpovědnost. Zajistí žádoucí způsoby nakládání s odpady – zařízení (třídící linky, překládací stanice, zařízení k energetickému využití, kompostárny, bioplynové stanice aj.) tak, aby byly naplněny principy moderního, dlouhodobě udržitelného odpadového hospodářství. Jinými slovy tento konglomerát vztahů a procesů v regionu lze nazvat integrovaný systém nakládání s odpady tzv. ISNO. Takový konglomerát může mít formu, nejlépe asi svazku měst a obcí, jež bude vystupovat za původce odpadů a jednat se soukromým sektorem, nebo půjde o smluvní uskupení, např. na bázi memoranda nebo smlouvy o spolupráci. Nedojde-li ke konsensu, pak bude zřejmě odpadové hospodářství stagnovat a efektivita vynaložených prostředků nebude tak vysoká. Sama malá obec, kterých je z 6250 v České republice 80 %, strategické cíle odpadového hospodářství nevyřeší. Ve větším počtu se lépe vytváří poptávka po službách, důkazem toho jsou sdružení obcí za účelem provozování vodohospodářské infrastruktury (vodovody, kanalizace) nebo k nákupu energií (plyn, elektřina). Z tohoto sdružení pak profitují nejen města obce, ale především jejich občané, jelikož náklady na provoz těchto veřejných služeb se potom dají držet na sociálně a ekonomicky přijatelné úrovni, a to je rovněž účelem těchto záměrů na integraci (sdružování).

Jak se do těchto úvah promítají návrhy na zvýšení poplatku za skládkování odpadů ?

Obce a města určitě nechtějí zdražovat poplatky za skládkování odpadů. Na druhou stranu vnímají potřebu hnout se z místa, jelikož skládkování jakožto dnes převažující způsob nakládání s komunálním odpadem má výhled do konce životnosti stávajících skládek tj. cca 15 let. Přitom jejich kapacita bude postupem času ubývat. Bez vybudování další plošné alternativy jak nakládat s odpadem se tak mohou ocitnout za několik před nerudovskou otázkou „Kam s ním?“. Kromě takovýchto jasných principů je dobrým způsobem ke změně chování i finanční motivace, tj. skládkování se prodražuje, je třeba hledat jiné alternativy. Mají-li být ovšem zvyšovány poplatky za ukládání odpadů na skládku, pak ať se tak děje postupně a vybrané prostředky nechť jsou alespoň z větší části směřovány zpět do zefektivnění odpadového hospodářství měst a obcí. Část vybraných poplatků by měla jako kompenzace náležet obcím se skládkou na jejich území, jelikož jejich občané bývají touto činnosti negativně zasaženi. Je otázkou, jak vysoká kompenzace by jim měla náležet za jednu tunu skládkovaného odpadu, diskuse se ustálila někde kolem 300 Kč/tunu (v současnosti je to 500 Kč/tunu). Cokoliv nad tuto kompenzaci má jít buď do Státního fondu životního prostředí, nebo na krajské účelově vázané účty, z těchto prostředků se totiž budou podporovat záměry k naplnění cílů daných v POH ČR a krajů, čímž dojde ke zlepšení nakládání s odpady. Celková výše zpoplatnění 1 tuny komunálních odpadů na skládce by v budoucích 5 letech neměla přesáhnout 1000 Kč/t.

Znáte na tyto záležitosti názor krajských samospráv a podnikatelského sektoru?

Ano, známe. Dlouhodobě v této oblasti spolupracujeme s Asociací krajů ČR, s jejich Komisí životního prostředí a zemědělství vedenou panem hejtmanem Novákem (Moravskoslezský kraj), a s Hospodářskou komorou zastoupenou panem Ing. Pavlem Bartošem, viceprezidentem pro oblast nakládání s odpady. V roce 2008 jsme ve spolupráci s nimi vytvořili dokument Strategie rozvoje nakládání s odpady ve městech a obcích ČR, v roce 2011 a 2013 ji aktualizovali dle vývoje situace v této oblasti. V tomto dokumentu, který je veřejně dostupný na webových stránkách Svazu měst a obcí ČR se lze seznámit se vším, co jsem tu výše popsal, a to v mnohem podrobnější a odbornější formě a obsahu. Strategie mj. vychází z vládních Tezí rozvoje odpadového hospodářství ČR z roku 2010 a z vyhodnocování stávajícího POH ČR, které jako nejproblémovější oblasti identifikuje nakládání s komunálními odpady. Odpadového hospodářství měst a obcí udělalo za posledních 15 let obrovský pokrok, v současnosti ale potřebuje nový impulz a jasně nastavené podmínky s výhledem na dalších 15 let dopředu.

Děkuji za rozhovor.

Antonín Eliáš