K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče

(Nový způsob financování služeb v sociální oblasti)

Datum: 5. 6. 2013, zdroj: OF 2/2013, rubrika: Sociální problematika

Počátkem letošního roku se v sociální oblasti díky novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí objevil nový finanční titul, státní příspěvek na výkon pěstounské péče.

Rozhodovací procesy o využití služeb, do nichž jsou jeho prostřednictvím vtaženy nejen obce a kraje, ale také uživatelé služby (pěstounské rodiny), probíhají na základě klasického vztahu poptávka – objednávka – dodávka. Může být tento přístup inspirací pro pravidla financování dalších typů sociálních služeb?

Úskalí dotačních systémů

Odborné týmy na úrovni ministerstva, krajů či obcí se prakticky neustále zabývají otázkou potřebnosti a efektivity služeb v sociální oblasti. Každé dotační řízení, každý podpořený projekt s sebou přináší otázku: Jde skutečně o účelně vynaložené prostředky?

V současné době existuje v sociální oblasti několik druhů finančních toků. Zřejmě nejdiskutovanějšími z nich jsou dotační řízení, především ta, jejichž zdrojem jsou prostředky státního rozpočtu ve správě Ministerstva práce a sociálních věcí (dotační řízení krajů a obcí slouží většinou ke spolufinancování primárního dotačního zdroje). Jejich prostřednictvím finance putují do dvou oblastí – sociálních služeb, jejichž činnost je upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (6,1–6,5 mld. Kč ročně) a služeb pro rodiny a děti (cca 100 mil. Kč ročně).

Jak v oblasti sociálních služeb, tak v oblasti služeb pro rodiny a děti, je klíčovou otázkou jejich dostupnost a kvalita. Sociální služby by měly vznikat na základě plánu. Existuje plán rozvoje služeb na národní úrovni, další, tzv. střednědobé plány rozvoje sociálních služeb, povinně zpracovávají kraje. Řada obcí se dobrovolně zapojila do tohoto procesu formou tzv. komunitního plánování. Praktický problém této metody spočívá v její nedostatečné propojenosti s jediným skutečně funkčním způsobem motivace a regulace, tedy finančními toky.

Druhý způsob financování služeb je realizován prostřednictvím samotných uživatelů dané služby. V roce 2005, kdy byl schvalován zákon o sociálních službách, se předpokládalo, že hlavním „regulátorem“ systému se stane právě poptávka klientů. Naprosto logická úvaha, na jejímž základě stát svěřil potřebným osobám část prostředků formou příspěvku na péči, aby jeho prostřednictvím nakupovaly služby a tím spoluvytvářely potřebnou síť služeb, narazila v průběhu let na mnohá úskalí. Nikdo sice nepředpokládal, že oblast sociálních služeb bude modelována pouze „neviditelnou rukou trhu“ (ostatně ani největší příznivci filosofie „laissez-faire“ nepopírají, že tato oblast vyžaduje intervence ze strany veřejné správy), míra rezignace klientů na jejich předpokládanou roli však přinesla zklamání. Vyvolala rovněž velký tlak na zmíněná dotační řízení.

Vyhrocený problém

Finanční prostředky, které nedoputovaly do služeb z rukou klientů, bylo nutno nahradit jinou formou podpory. Při schvalování zákona se předpokládalo, že roční výdaje na příspěvek na péči se budou pohybovat mezi 8–9 mld. Kč. Dotační řízení v objemu cca 3 mld. Kč ročně mělo být zachováno pro „dolaďování“ systému. Skutečnost je taková, že příspěvek na péči každoročně atakuje částku 20 mld. Kč. Oproti původnímu předpokladu více než dvojnásobné prostředky na dotační řízení (ročně 6,1–6,5 mld. Kč) jsou přitom pokládány za naprosto nedostatečné. Paradoxem je, že dotační řízení zaručuje „jistotu“ i pro služby, které lze označit za nepotřebné či nadbytečné. V počtu 4500 projektů ročně se zákonitě musí přistupovat k určitým zjednodušujícím rozhodovacím procesům. Nic na tom nemění ani fakt, že se hodnocení projektů aktivně účastní i kraje. Ty nejsou současným systémem nijak motivovány k tomu, aby došlo k racionalizaci sítě. Každá zanikající služba (byť o jejím smyslu mohou existovat vážné pochyby) představuje politický problém. V posledním období se problémy dotačního řízení vyhrotily po ukončení masivních finančních podpor z fondů Evropské unie. Evropské fondy sehrály v určitém období velmi důležitou roli zejména v oblasti preventivních služeb. Prostředky dotací, které se díky externím zdrojům z fondů de facto navýšily o stovky miliónu korun ročně, se náhle navrátily na původní (rozpočtovou) úroveň. Co však s nově vzniklými kapacitami?

Služby pro ohrožené děti

Oblast ochrany práv dětí je z mnoha ohledů specifická. Stát je jednoznačným garantem dostupnosti služeb. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, navíc obsahuje ustanovení, podle něhož nese veškeré náklady na poskytování sociálně-právní ochrany dětí stát. Ve skutečnosti je poskytování služeb pro ohrožené děti a rodiny tímto zákonem upraveno jen zčásti (např. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc).

Ostatní poskytovatelé vyvíjejí svou činnost v rámci zákonné úpravy sociálních služeb, nebo na zcela neformálním základě. Zatímco u naprosté většiny sociálních služeb dochází k jejich poskytování na základě zájmu samotného klienta (byť tato poptávka není dokonale propojena s finančními toky), v oblasti péče o ohrožené děti (potažmo jejich rodiny), může být určitá služba klientovi „nařízena“.

Co se týče financování, jsou přes veškerá specifika a zvýšenou míru garance ze strany státu problémy obdobné, jako u ostatních cílových skupin. Výjimku tvoří služby pobytové. Ty jsou provozovány v gesci tří rezortů. Poskytovatelé služeb ve školské oblasti jsou financováni prostřednictvím tzv. normativů, zdravotnická zařízení (dětské domovy pro nejmenší děti, resp. kojenecké ústavy) hradí na základě „zvykových finančních toků“ plně ze svého rozpočtu zřizovatelé (kraje a několik statutárních měst). V sociální oblasti měly až dosud zákonem garantovaný státní příspěvek také pouze zařízení pobytová, konkrétně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (nejznámějším zřizovatelem je Fond ohrožených dětí se sítí „Klokánků“), který v současné době činí 22 800 Kč na dítě a měsíc.

Cílem reformy systému péče o ohrožené děti je přesunout těžiště pomoci (včetně odborné) přímo k rodinám, tedy do přirozeného prostředí, kde dítě vyrůstá.

V případě služeb to znamená, že mají být poskytovány především terénní či ambulantní formou. Právě tyto služby jsou však dnes závislé na velmi nejistém dotačním řízení. Financování prostřednictvím klientů zde může navíc sehrát daleko menší roli, než je tomu u ostatních druhů služeb.

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče

Jak se tedy dopracovat v oblasti služeb pro ohrožené děti na jedné straně ke garantovaným finančním tokům, které však zároveň zohlední individuální potřeby uživatelů služeb a tím i potřebnost a efektivitu služby?

O nový přístup k financování služeb usiluje novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 401/2012 Sb.), kterou byl od 1. ledna 2013 zaveden nový finanční titul státní příspěvek na výkon pěstounské péče. Je určen na podporu služeb pro rodiny vykonávající náhradní rodinnou péči jako pěstouni či poručníci (legislativní zkratkou jsou označováni jako „osoby pečující“ nebo „osoby v evidenci“ v případě pěstounů na přechodnou dobu).

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí garantuje těmto náhradním rodinám nejen hmotnou podporu prostřednictvím dávek, jak tomu bylo dosud, ale nově i nárok na určité typy služeb, například na odbornou a terapeutickou pomoc, odlehčovací služby či doprovázení při zajišťování kontaktu svěřeného dítěte s jeho původní rodinou.

Přesný rozsah služeb je blíže upraven dohodou o výkonu pěstounské péče, kterou „osoby pečující“ a „osoby v evidenci“ mohou uzavřít se čtyřmi typy subjektů – obecním úřadem obce s rozšířenou působností, krajským úřadem, obecním úřadem nebo fyzickou či právnickou osobou, která má k uzavírání dohod zvláštní pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí vydávané krajským úřadem, tzv. „pověřenou osobou“.

V praxi jde především o příspěvkové organizace krajů a obcí nebo o nestátní neziskové organizace. Dohoda o výkonu pěstounské péče je specifickým typem veřejnoprávní smlouvy. V případě, že není z jakéhokoliv důvodu uzavřena (zákon pro uzavření dohod se všemi cca 9 tisíci pěstounskými rodinami stanovil přechodné období do 30. června 2013) upraví rozsah práv a povinností příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím.

Dohoda (nebo rozhodnutí) musí respektovat potřeby dítěte, které je umístěno do náhradní rodinné péče a reaguje také na individuální situaci a potřeby náhradní rodiny. Z plnění dohod vyplývá celá řada povinností vůči pěstounům, což samozřejmě představuje i určité náklady. Bylo zřejmé, že finanční garanci tohoto systému nelze zajistit prostřednictvím dotačního řízení.

Nový příspěvek

Výše zmíněnou novelou byl proto zaveden nový státní příspěvek, sloužící výhradně k úhradě nákladů vyplývajících ze zákonem stanovených práv osob pečujících. Příspěvek činí 48 000 Kč ročně za každou uzavřenou dohodu či vydané rozhodnutí. Neplatí přitom, že každá rodina musí nutně „obdržet“ služby v této částce. Jde pouze o pomocné kritérium, podle něhož je subjektům uzavírajícím dohody adresován příslušný objem finančních prostředků.

Uzavře-li např. obecní úřad 100 dohod, obdrží 4,8 mil. Kč. S těmito prostředky hospodaří jako s celkem. Rodina, která má větší počet dětí nebo pečuje o děti se zdravotním postižením, může za rok čerpat služby v hodnotě např. 80 tis. Kč, zatímco jiná rodina s jedním dítětem bez větších potřeb, vyčerpá 10 tis. Kč. Ze státního příspěvku lze hradit i poměrně náklady na mzdy pracovníků, kteří pomoc zajišťují či přímo organizují.

S ohledem na nastavené standardy (viz minulé číslo časopisu Obec & finance) se u obecních a krajských úřadů pokládá za přijatelné, když je na každých 40 uzavřených dohod hrazen ze státního příspěvku jeden plný úvazek. Příspěvek vyplácí příslušná krajská pobočka Úřadu práce. Skončí-li dohoda (pěstoun se přestěhuje, uzavře dohodu s jiným obecním úřadem nebo si vybere pro doprovázení například neziskovou organizaci), příspěvek se krátí – co měsíc, to 4000 Kč.

Počínaje rokem 2014 obdrží obecní úřad, krajský úřad či pověřená osoba celou dotaci na příslušný rok předem a to podle počtu dohod uzavřených k 31. prosinci roku předchozího. Stabilitu systému posiluje i skutečnost, že pokud dohoda bude v daném roce trvat alespoň 6 měsíců, státní příspěvek se nekrátí (pokud se tedy pěstoun v červenci rozhodne přejít s dohodou k jinému subjektu, zůstává předchozímu celých 48 000 Kč).

Předpokládá se proto, že nový státní příspěvek bude mít významnou úlohu při vytváření potřebné sítě služeb. Vzniká garantovaný zdroj, umožňující dlouhodobé plánování. Zájem poskytovatelů o rozvoj nových služeb povzbuzuje nejen vědomí zajištěného finančního toku, ale také skutečnost, že objem prostředků na tento účel bude násobně vyšší, než tomu bylo doposud (prostřednictvím dotací plynulo na financování služeb pro podporu náhradní rodinné péče cca 30–40 mil. Kč ročně, v letošním roce jsou výdaje státního rozpočtu odhadovány na 250 mil. Kč).

Příspěvek bude přínosem nejen pro subjekty, které přímo dohody uzavírají, ale také pro další poskytovatele. Obecní úřad, krajský úřad či pověřená osoba mohou prostředky státního příspěvku použít jak pro své pracovníky, kteří zákonem stanovené služby přímo poskytují, ale také na „nákup“ těchto služeb u jiné organizace.

Odlehčovací služba

Jako příklad může sloužit odlehčovací služba. Každý pěstoun má ze zákona právo na zajištění pomoci při péči o svěřené děti v případě, že je nemocen, při úmrtí blízké osoby či vyřizování nezbytných osobních záležitostí (úřady, soud atd.). Dále má nárok na zajištění celodenní péče v rozsahu 14 dnů za kalendářní rok. Tato v praxi velmi přínosná odlehčovací péče (důležitá je například v případě, kdy pěstouni pečují o dítě se zdravotním postižením) může mít různé formy. V jakém rozsahu a termínu a do jisté míry také to, kdo službu poskytne, řeší obě smluvní strany dohody a vytváří tak společnou objednávku, „šitou na míru“ konkrétnímu dítěti a konkrétní rodině.

V sociální oblasti se tak objevují nejen nové finanční zdroje, ale také zcela nový typ formování sítě služeb, kdy je poptávka vytvářena ve spolupráci subjektu veřejné správy a klienta (pěstounské rodiny). Je pravdou, že náhradní rodiny představují ohraničenou skupinu s poměrně dobře definovatelnými potřebami.

Na vyhodnocení skutečné funkčnosti tohoto způsobu financování je po několika měsících jeho existence brzy. V počátečním období se (jako obvykle) řeší celá řada průvodních problémů vyplývajících z navazujících úprav, například rozpočtových pravidel, zákona o veřejných zakázkách atd. Dochází k upřesňování účelovosti prostředků a možnosti jejich využívání na různé typy služeb (k těmto aspektům dohody o výkonu pěstounské péče a státního příspěvku se na stránkách časopisu ještě vrátíme).

Pokud se tento způsob financování služeb osvědčí v praxi, může se stát do jisté míry inspirací pro další typy služeb v sociální sféře. Minimálně v oblasti ochrany práv dětí, kde financování prostřednictvím účelově určených prostředků decentralizovaných až na úroveň obce, tedy co nejblíže uživateli služby, představuje významný potenciál pro vytvoření sítě služeb pomáhající všem rodinám, nejen náhradním.

PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí, Ministerstvo práce a sociálních věcí

TOPlist
TOPlist