Sociální integrace skrze prostorovou segregaci?
Ministerstvo pro místní rozvoj by podle náměstka Miroslava Kalouse (ODS) rádo z evropských peněz určených na předcházení sociálnímu vyloučení stavělo a provozovalo tzv. sociální ubytovny. Základním požadavkem pro evropské dotace přitom je, že projekty nesmějí podporovat segregaci. Není jasné, jak se ministerstvo chce s tímto problémem vypořádat, když umísťování lidí do ubytoven jednoznačně segregační je. Napovědět by mohly výsledky dnešního připomínkového řízení k analytické části komplexního řešení sociálního bydlení.
Ze zahraničních výzkumů víme, že výstavba alternativního bydlení pro lidi bez domova způsobuje lokální vychýlení trhu s byty. Ubytovny se zaplňují dalšími a dalšími lidmi, které by majitelé standardních bytů v případě neexistence ubytoven vzali do nájmu. Jejich byty tak zůstávají prázdné, zatímco počet bezdomovců se zvyšuje. Přeneseno do plánů MMR: pokud se v obci postaví nové ubytovny, bude v nich nakonec bydlet velká část lidí, kteří by v případě neexistence ubytoven bydleli ve standardních nájemních bytech. Prostorově integrované nájemní byty tak budou zůstávat prázdné, zatímco čím dál více lidí bude soustřeďováno v segregovaných ubytovnách.
Evaluace slovenského programu výstavby nájemních bytů nižšího standardu pro Romy ukázala, že nová výstavba nepřispěla k integraci, protože v 70 % zachovávala prostorové vyloučení Romů a v 20 % dokonce prohlubovala segregaci. Samosprávy navíc nekontrolovaly stavební firmy a netrvaly na odstranění stavebních nedostatků a často kolaudovaly nevyhovující byty. Nekvalitně postavené byty pak rychle podléhaly zkáze, což přiživilo mýtus o tom, že Romové si neváží svého bydlení. Výstavba holobytů na Slovensku tedy spíše segregaci prohlubovala, stejně jako posilovala předsudky vůči Romům.
Ministerstvo dnes vypořádává připomínky k analytické části komplexního řešení sociálního bydlení. Již v únoru MMR zveřejnilo výzkum tzv. sociálních ubytoven, který se měl stát hlavním argumentem pro podporu výstavby ubytoven. Výzkum jako nekvalitní a tendenčně a neeticky zpracovaný napadla v otevřeném dopise řada akademických pracovišť a organizací a signatáři nabídli ministerstvu podporu při přípravě sociálního bydlení. Ministerstvo nabídky nevyužilo a signatáře do připomínkového řízení nepozvalo a také odpovědělo, že výzkum je pouze „dílčím podkladem“. Nakonec však MMR na základě kritiky výzkumnou zprávu do analytické části řešení sociální bydlení nezahrnulo. Bílé místo však ničím nenahradilo, byť výzkumů o negativních stránkách ubytoven je hned několik. Nyní ministerstvo nemá pro podporu výstavby ubytoven žádné další argumenty, stavět však chce dál.
Jediným argumentem, který ministerští úředníci společně s náměstkem Kalousem opakují, je, že ubytovny chtějí stavět, aby pomohli lidem, kteří by jinak skončili na ulici. Několikrát však byli upozorněni na to, že je to přesně naopak: nově vzniklé ubytovny budou vysávat další a další lidi ze standardních bytů. Kolik ubytoven se postaví, tolik v nich bude bydlet lidí. A cesta z ubytovny na ulici vede daleko rychleji, než z dobrého bytu.
Ubytovny jsou jednoznačně součástí problému sociálního vyloučení, a tak není na místě je stavět v rámci prevence, a to ani z českých ani z evropských peněz. Opravdové komplexní řešení sociálního bydlení a příprava na příští programovací období evropských fondů budou vyžadovat přijetí zákona o sociálním bydlení. Jediným fungujícím řešením bezdomovství je organizované zajištění běžného bydlení s dostatečnou právní jistotou nájmu, na něž navazuje podpora přiměřená potřebám a preferencím uživatelů bytů.
(článek vyšel pod názvem „Segregační ubytovny. A za evropské peníze“ v Právu dne 7. 5. 2013; publikováno se souhlasem autora)