K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Sociálně-právní ochrana dětí a standardizace výkonu přenesené působnosti

Datum: 25. 4. 2013, zdroj: OF 1/2013, rubrika: Sociální problematika

Jednotné postupy, srovnatelná kvalita a odbornost vedení agendy, efektivní a spravedlivé financování. Stav, který by jistě přivítali nejenom pracovníci a pracovnice úřadů, starostové, starostky či ministerstva, ale především „zákazníci a zákaznice“ veřejné správy. V poslední době je stále častěji v souvislosti s hledáním cesty k jeho dosažení používán pojem „standardizace“. První legislativní úprava standardů výkonu přenesené působnosti se objevuje v oblasti ochrany práv dětí.

Na sklonku loňského roku byla po poměrně dlouhém legislativním procesu schválena novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (ve Sbírce zákonů byla zveřejněna pod č. 401/2012 Sb.). V právním řádu se tak můžeme poprvé setkat se standardy kvality výkonu přenesené působnosti, v tomto případě orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Příslušné ustanovení zákona (§ 9a) vymezuje základní okruhy standardů, jimiž jsou postupy sociální práce s klienty a standardy personálního, organizačního a technicko-provozního zajištění této agendy. Součástí úpravy jsou i principy, na jejichž základě je ochrana práv dětí vykonávána. Pro naplnění standardů je stanoveno dvouleté přechodné období do 31. prosince 2014. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí přináší standardy nejen „úřadům“, ale také organizacím, které na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany s úřady spolupracují (nevládní neziskové subjekty, příspěvkové organizace obcí a krajů atd.).

Standardy „pověřených osob“ se přibližují standardům, které známe z oblasti sociálních služeb. Oproti tomu standardy orgánů sociálně-právní ochrany, na něž se zaměřuje tento článek, zohledňují skutečnost, že vedle sociální práce jde rovněž o úřední agendu. Úřady si proto nebudou definovat poslání, cíle či cílovou skupinu, jako je tomu v případě „pověřených osob“. Ty jsou jasně vymezeny zákonem. Větší důraz je kladen na vytvoření odpovídajících podmínek pro výkon této činnosti, na její personální zajištění, profesní rozvoj pracovníků, postupy při práci s klienty a rovněž na kontrolní mechanismy.

Změna zažitých pořádků

Některé záležitosti budou jistě vnímány jako určitý průlom do zažitých pořádků. Například stanovení počtu pracovníků jednotlivých odborů či oddělení obecního úřadu bylo vždy chápáno jako záležitost čistě samosprávného rozhodování. V oblasti sociálně-právní ochrany se nyní objevuje zákonný požadavek na odpovídající personální zajištění úřadu, které bude navíc přesně definováno v závislosti na počtu dětí, které žijí ve správním obvodu obce s rozšířenou působností a na sociodemografické situaci v daném regionu.

Je však nutno mít na zřeteli, že systematická práce s rodinami je vedle dodržování osvědčených postupů a principů nezbytným předpokladem pro zajištění ochrany práv dětí. Včasnost a správnost řešení představují faktory, které mohou ovlivnit celý další život konkrétního dítěte či rodiny. Je logické, že garantem ochrany práv dětí je stát a prostřednictvím přenesené působnosti další orgány veřejné správy. Pokud by se tento přirozený princip jevil jako nedostatečný argument pro určitý tlak na zajištění kvality výkonu agendy sociálně-právní ochrany je možno přidat ještě další, byť poněkud formalistický.

Výkon této agendy je často podrobován přezkumu ze strany soudů. Evropský soud pro lidská práva, Ústavní soud či Nejvyšší soud ČR ve svých rozsudcích, nálezech a stanoviscích stanovují orgánům sociálně-právní ochrany jasné povinnosti. Zákonná úprava tedy slouží nejen k tomu, aby shrnula tyto požadavky, ale aby zároveň vytvořila předpoklady pro to, aby obce, kraje a další orgány veřejné správy byly schopny je v praxi naplňovat.

Celkem 14 okruhů standardů

Bližší vymezení standardů upravuje příloha č. 1 prováděcí vyhlášky č. 473/2012 Sb., která nabyla účinnosti spolu se zákonem dne 1. ledna 2013. Vyhláška popisuje celkem 14 okruhů standardů.

Standardy č. 1–3 se zabývají místní a časovou dostupností agendy (jako příklad lze uvést nepřetržitou pracovní pohotovost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností), prostředím a podmínkami (např. prostory vhodné pro komunikaci s dětmi a rodinami; vhodné materiální a technické vybavení včetně automobilů a prostředků záznamové techniky) a informovaností ve vztahu k cílové skupině (především důraz na dostupnost a srozumitelnost informací).

Standard č. 4 řeší již zmíněnou otázku personálního zabezpečení příslušného úřadu. Stanoví, že počet zaměstnanců zajišťujících sociálně-právní ochranu musí být přiměřený správnímu obvodu. Při výpočtu přiměřeného počtu se vychází z počtu všech dětí, které v daném správním obvodu žijí. Výchozím kritériem je přitom nejméně jeden zaměstnanec na 800 dětí (osob do 18 let věku). Tento počet bude dále upraven v závislosti na předpokládané náročnosti sociální práce v regionu, na to v souvislosti s výskytem sociálně-patologických jevů a dalších jevů jako např. míry nezaměstnanosti, rozvodovosti, počtu sociálně-vyloučených lokalit atd.

Možnost vytvořit odpovídající tým na každém úřadě souvisí s výší dotace ze státního rozpočtu pro konkrétní obec. V praxi bude postupováno tak, že na základě uvedených kritérií bude stanoven doporučený počet odborných pracovníků pro každý obecní úřad obce s rozšířenou působností. V návaznosti na to bude stanovena výše státní dotace. Bylo již řečeno, že velikost a odborné složení týmu jsou stanovovány tak, aby byla zajištěna systematická práce s ohroženými dětmi a rodinami.

Z tohoto důvodu je součástí standardů ještě „kontrolní“ kritérium 8d, které hovoří o tom, že každý zaměstnanec pracuje maximálně s 80 rodinami, v případě kurátora pro děti a mládež (klíčový pracovník pro děti, které vyžadují zvýšenou pozornost z důvodu ohrožení trestnou činností a výchovnými problémy) jde o 40 rodin. Stejné je tomu u pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče.

Koordinace péče

Standardy č. 5 a 6 se týkají přijímání a zaškolování pracovníků a jejich profesního rozvoje (důraz na profesní kvalitu zaměstnanců, jejich pravidelné vzdělávání v oboru a hodnocení z hlediska odbornosti).

Standardy č. 7–9 definují principy a postupy práce. Je kladen důraz na prevenci ohrožení dítěte. Do organizace práce orgánů sociálně-právní ochrany se zavádí institut klíčového sociálního pracovníka (koordinátora případu). Základní principy sociálně-právní ochrany (kritérium 9a) spočívají zejména v respektu k individuálním potřebám klienta, podpoře jeho samostatnosti a motivaci k péči o děti (řešení nakonec vždy leží na dané rodině), podpoře sociálního začleňování a snaze udržet kontakt dítěte (rodiny) s přirozeným sociálním prostředím. Orgán sociálně-právní ochrany dětí přitom používá zákonem stanovené metody sociální práce, jako je pravidelné vyhodnocování situace dítěte a rodiny a plánování postupu (individuální plán ochrany dítěte).

Standardy č. 10–13 popisují kontrolní mechanismy, vedení dokumentace a způsob vyřizování stížností.

Standard č. 14 řeší návaznost výkonu sociálně-právní ochrany na další služby. Orgány sociálně-právní ochrany budou v tomto ohledu vystupovat jako koordinátor péče i ve vztahu k dalším subjektům. Měla by se postupně omezovat současná praxe, kdy s rodinou současně pracuje několik subjektů a různých odborníků a jejich aktivity nejsou vzájemně provázané (někdy jsou i kontraproduktivní).

Účelové financování

Standardizace výkonu přenesené působnosti je úzce spojena s otázkou financování. V tomto ohledu mají orgány sociálně-právní ochrany mezi ostatními agendami přenesené působnosti poněkud výsadnější postavení, protože jejich činnost je plně hrazena státem formou samostatné účelové neinvestiční dotace ze státního rozpočtu. Až dosud byla tato dotace součástí kapitoly Všeobecná pokladní správa rozpočtu Ministerstva financí. V rozpočtu pro rok 2013 je tato položka zařazena do rozpočtu kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí.

Výše dotace prozatím vychází z koeficientu počtu případů evidovaných příslušným úřadem obce s rozšířenou působností ve vztahu k celostátnímu statistickému průměru počtu případů na jednoho pracovníka/pracovnici. Vychází se přitom z počtu spisů Om (spis „o mládeži“, který vede místně příslušný úřad) a spisu NoM (spis, který vede úřad podílející se na základě dožádání od místně příslušného úřadu na řešení případu). Problém je v tom, že samotný počet spisů nevypovídá o intenzitě sociální práce s rodinou. K vyřazení dítěte z evidence úřadu (a k uzavření spisu) dochází v podstatě až poté, co dítě dosáhne zletilosti. Pokud vezmeme základní přepočet výše dotace pro konkrétní obecní úřad obce s rozšířenou působností v závislosti na počtu obyvatel správního obvodu, dostáváme se k rozpětí od 35,39 Kč do 157,50 Kč na obyvatele a rok, rozdíl je tedy více než čtyřnásobný (viz tab. č. 1).

Tab. č. 1. Výše dotace na sociálně-právní ochranu dětí v roce 2012 (Kč na 1 obyvatele správního obvodu) – obvody s nejvyšší a nejnižší výší dotace
Poř. Obec Počet obyvatel Výše dotace (Kč)
1. Ústí nad Labem 120 259 157,50
2. Orlová 39 326 149,46
3. Most 75 639 139,60
4. Bílina 20 818 135,63
5. Kraslice 13 801 125,16
6. Rumburk 33 646 124,09
Průměr ČR 70,39
222. Vlašim 25 795 41,20
223. Litomyšl 26 783 40,18
224, Světlá nad Sázavou 20 136 39,92
225. Uherské Hradiště 90 581 39,31
226. Kravaře 21 293 37,75
227. Velké Meziříčí 35 800 35,39

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Cílem není nivelizace

Významné rozdíly jsou i mezi městy v nejvyšších velikostních kategoriích (viz tab. č. 2). Cílem úpravy financování není v žádném případě nivelizace. Bylo již řečeno, že i v nových pravidlech dotací bude zohledněna situace v jednotlivých regionech. Je však nutné, aby ve všech částech republiky a zároveň i na těch nejmenších úřadech byl zajištěn alespoň základní odborný tým. Ministerstvo práce a sociálních věcí již informovalo všechny obce, že podle stávajících dotačních pravidel bude postupován jen v první polovině roku 2013. Nová pravidla budou platit od 1. července 2013. Oproti dosavadnímu způsobu výpočtu dotace podle počtu spisů bude zohledňován i skutečný počet zaměstnanců zajišťujících sociálně-právní ochranu. Bude také zohledňováno postupné posilování odborných týmů v souvislosti s postupným naplňováním standardů. Obce zároveň získaly od 1. ledna 2013 možnost hradit část personálních nákladů souvisejících s dohledem nad výkonem pěstounské péče z nově zřízeného státního příspěvku na výkon pěstounské péče.

Tab. 2. Výše dotace na sociálně-právní ochranu v roce 2012 (Kč na 1 obyvatele) – deset největších správních obvodů v ČR
Obec Počet obyvatel Výše dotace
Hlavní město Praha 1 241 664 81,60
Brno 378 965 79,21
Ostrava 329 961 102,72
Plzeň 184 871 77,80
Olomouc 161 754 68,32
České Budějovice 154 786 49,75
Hradec Králové 145 280 48,77
Liberec 140 749 58,04
Pardubice 125 827 57,85
Černošice 124 799 48,60

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Bylo již zmíněno, že úprava standardů je vnímána jako do jisté míry průlomová záležitost. Z tohoto důvodu je vedle dostatečně dlouhého přechodného ustanovení připraven mechanismus pilotního ověření nastavených podmínek standardizace v praxi. Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci individuálního projektu sloužícího k hladké implementaci novely zákona do praxe provede „vzorovou“ standardizaci několika vybraných obecních úřadů a příslušného oddělení krajského úřadu Olomouckého kraje. Poznatky z praxe budou sloužit jako příklad dalším úřadům a případně povedou i k dalšímu upřesnění prováděcí vyhlášky. Zároveň je připravováno grantové schéma pro obce, kraje a pověřené osoby, aby kromě dotací ze státního rozpočtu bylo zavedení standardů podpořeno rovněž zdroji ze strukturálních fondů Evropské unie.

PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí, Ministerstvo práce a sociálních věcí

TOPlist
TOPlist