Public Private Partnership po česku

Vláda nedávno projednávala dokument Státní energetické koncepce, který řeší energetickou politiku v dlouhodobějším výhledu. V budoucnu mají obnovitelné zdroje energie tvořit část energetického mixu. Všichni víme, že bez energie se dnes už těžko obejdeme. A jasné je i to, že energie bude čím dál dražší. Energetická soběstačnost je proto skloňována ve všech pádech.

Jednou z cest, jak jí dosáhnout (nebo se k ní přibližovat), je hledání alternativ, jakými jsou ony státem podporované obnovitelné zdroje – fototovoltaika, větrná energie a biomasa. Zejména poslední jmenovaný zdroj – biomasa – zažívá rozkvět, daný jednak výhodnými podmínkami plynoucími z dotační politiky, jednak jejími možnostmi.

Jsme svědky toho, že pole zdobí fotovoltaické elektrárny, kopce větrníky elektráren a obce bioplynové stanice. Někdy je budují přímo obce, většinou jsou ale investory soukromé osoby či firmy. Bioplynové stanice mají bezesporu řadu výhod; kromě likvidace bio-odpadu dokáží vyrábět elektřinu, teplo a dále využitelný materiál (peletky, hnojivo...). Jenže ne vždy dokáží obce z těchto výhod těžit. I přes měnící se podmínky (legislativa, výkupní ceny, dotační politiky…) se provozování bioplynových stanic vyplácí, zejména investorům. Vyplatí se také obcím?

Příklad první – bez plánu a bez koncepce

Větrný Jeníkov, obec se 630 obyvateli, leží na Českomoravské Vysočině. Obec užívá název městys, který jí náleží od 14. století, kdy jí procházela stezka do Vídně (tzv. humpolecká či želivská cesta). V obci má sídlo společnost ZEVAR, s. r. o., český výrobce lihů, lihových výrobků a teplonosných kapalin. Vloni vyrostla v areálu lihovaru, ležícím na jižním okraji městyse, nová bioplynová stanice. Ta se ovšem stala zdrojem diskusí a problému.

Bioplynová stanice ve Větrném Jeníkově

Společnost ZEVAR její výstavbou vyřešila problém likvidace lihovarnických odpadů z výroby. Bioplynová stanice byla nejlepším z možných řešení; vyvážet odpad na pole nelze celoročně a výstavba vlastní čističky by byla velice nákladná. Bioplynová stanice má celkový výkon 1,5 MW a umožňuje likvidovat nejen odpad z provozu, ale i ostatní biologický odpad – senáž a siláž a další produkty, které se přidávají k dosažení optimálního palivového mixu. „Lihovar je energeticky náročná záležitost. Výkon byl navržen podle velikosti odpadu a odpovídá našim potřebám. Část vyrobeného bioplynu je využita na výrobu elektřiny, část na výrobu páry. Tato stanice je jediná svého typu v celé republice,“ uvedl provozní ředitel firmy Jindřich Kříbala.

Nicméně bioplynová stanice je stále jen ve zkušebním provozu. Důvodem, proč nedostala kolaudaci, je hluk. Při nočním provozu dochází k překračování povolené hranice hluku ve výši 35 decibelů. Na to si obyvatelé městyse stěžují. „Budeme to řešit výměnou míchadel,“ potvrzuje výrobní ředitel Kříbala. „Dokud problém neodstraní, nedostanou od nás souhlas,“ tvrdí zase starosta obce Ivo Grubbauer a připouští, že firma problém skutečně řeší.

Širší souvislosti

Starosta Grubbauer ale vidí situaci s výstavbou bioplynové stanice poněkud jinak. Stanice sice vyrostla v areálu lihovaru, ale v blízkosti území, určeného územním plánem pro bytovou výstavbu. Došlo k znehodnocení území určeného pro bydlení. Mohlo zde stát 50 rodinných domků a obec by se rozrůstala, nebo území mohlo být prodáno jinému investorovi a obec by tak získala potřebné finanční prostředky na opravu školky a nemusela by si půjčovat. „Ale kdo si postaví domek s výhledem na bioplynovou stanici,“ posteskl si Ivo Grubbauer. Řešení by mohlo přinést až zalesnění pásu okolo areálu, které je údajně součástí projektu.

V současné době je obec plně plynofikována, a proto se nedá využít ani teplo vyrobené BPS. „Kdybychom chtěli teplo využít pro vytápění obce, znamenalo by to vybudovat nové rozvody s napojením na stanici, tedy investici v řádu sto až sto padesát milionů korun,“ upozorňuje starosta a dodává, že obce by měly nějakým způsobem profitovat z toho, že povolí na svém území takovouto provozovnu. Obchod by měl být výhodný vždy pro obě strany.

Lihovar ale zamýšlí provoz dále rozšiřovat – ve svém záměru plánuje silážní žlaby, skladovací nádrže na hnojivo, posklizňovou linku a skladovací halu. Lidé v obci se však proti tomuto záměru bouří, a další rozšiřování provozu nechtějí. Se stavebními úpravami nesouhlasí ani obec. Těžko říci, jak celá záležitost dopadne. Hodnotu zvoleného řešení, které se v této chvíli může jevit jako nevýhodně, ukáže až čas.

Příklad druhý – nevyužité možnosti

Obec Plandry, ležící nedaleko Jihlavy, také svolila k výstavbě bioplynové stanice. Má stát v bývalém průmyslovém areálu, který dříve využívalo JZD, vzdáleného asi necelý kilometr od hranice obce. „Bioplynku“ o celkovém výkonu 1 MW zde buduje soukromý investor. Stavbě předcházelo veřejné projednání investičního záměru. Řada občanů protestovala, že stavba bude kazit příjemné venkovské prostředí. Nakonec se podařilo získat souhlas zastupitelstva obce. Navíc investor uzavřel s obcí darovací smlouvu, na jejímž základě jí bude poté, co se provoz rozběhne, dávat ročně půl milionu ze zisku. Přispívá obci i dalšími finančními prostředky, například na opravu veřejných nemovitostí a podobně.

Investor připouští, že prosazení výstavby bylo náročné, zejména co se veřejného fóra týkalo. K tomu, aby zde mohl stavět, musel nejprve pozemky v průmyslové zóně vykoupit. V areálu, jehož součástí byly čtyři skladové haly na vlastní náklady zboural tři z nevyužívaných objektů sloužících dříve jako „teletníky“. Jedna budova zůstala s tím, že bude po dostavbě sloužit jako sušárna peletek. Bioplynová stanice s výkonem 800 kW má zpracovávat travní senáž, kukuřičnou siláž, prasečí kejdu ze Šipnova a kravský hnůj. Do provozu má být uvedena koncem letošního roku. Záměrem investora je vybudovat zde uzavřený okruh – část elektřiny vyrobené v bioplynové stanici se spotřebuje na vlastní provoz, teplo bude spotřebováno pro vytápění celého areálu (skladových hal, provozu a sušárny peletek, které se mají z odpadu vyrábět), a v budoucnosti možná přibude i biospalovna na peletky. Díky tomu, že areál není v obci, nebude nikoho rušit a do obecní pokladny přiteče každý rok nezanedbatelná suma.

Příklad třetí – co udělá koncepce

Příklad „Energeticky soběstačné obce Kněžice“ asi nemá smysl podrobně popisovat. Obec se rozhodla jít cestou energetické soběstačnosti již počátkem druhého tisíciletí. Za tímto účelem vytvořila koncepci, která předpokládala vybudování bioplynové stanice s kogeneračním zařízením o výkonu 330 kW pro likvidaci biologického odpadu. V bioplynové stanici, která je v provozu od roku 2006, se nezávadným způsobem likvidují místní odpadní splaškové vody a odpady ze zemědělského statku a za úplatu i hygienicky rizikový odpad z cizích zdrojů (například z jatek a stravoven). Dále se zde zpracovává sláma, kukuřice, jeteloviny a další přebytečná i nově pěstovaná biomasa. Z těchto zdrojů se vyrábí bioplyn, elektřina, horká voda na vytápění obce, topné pelety z biomasy a kvalitní hnojivo pro zemědělství.

Součástí koncepce bylo vybudování systému centrálního vytápění jednotlivých domácností, který zásobuje asi 95 procent obyvatelstva obce (149 domácností). Projekt přišel na 138 milionů korun, z čehož vybudování rozvodů představovalo částku 44 mil. Kč. Část investice pokryla 95milionová dotace, na zbytek si obec půjčila. „Půjčku splácíme převážně z peněz získaných prodejem vyrobené elektřiny. Zatím máme splacenou asi polovinu,“ pochvaluje si starosta Milan Kazda. Pochvalují si i občané, kteří mají gigajoul tepla za 290 korun.

Ing. Eva Vítková