K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Veřejné osvětlení – součást bezpečného dopravního prostoru

Sekundární náklady na bydlení a výstavba rodinných domů

Datum: 20. 11. 2012, zdroj: OF 4/2012, rubrika: Bydlení

Jedním z rozhodujících kriterií při výběru rodinného domu je v současnosti cena výstavby, tedy pořizovací náklady představující celkovou investici. Stavebníci si pod tímto pojmem většinou, vedle ceny pozemku, představují především náklady spojené s realizací, tedy s vlastní stavbou.

Již méně se uvažuje s náklady spojenými s přípravou, se zařízením domu a s úpravou okolí. Tyto aktivity přitom poměrně významně zvyšují pořizovací náklady rodinného domu.

Jedná se např. o průzkumové práce (zaměření pozemku a např. geologický a radonový průzkum), projektové práce (studie, dokumentace pro stavební povolení, prováděcí dokumentace, výkaz výměr a kontrolní rozpočet), inženýrskou činnost (zajištění stanovisek a vyjádření k doložení žádosti o stavební povolení či stavební ohlášení), přípojky, vjezdy na pozemek a oplocení.

Velmi málo však stavebníci uvažují s následnými sekundárními provozními náklady, tedy s náklady provozními, které budou jejich rozpočet zatěžovat do budoucna. Růst cen pestré složky provozních nákladů je přitom permanentní a většinou kopíruje růst cen energií. Jedná se náklady spojené s vytápěním domu, ohřevem teplé užitkové vody, elektrické spotřebiče a světlo, vodné stočné, pozemkovou daň, likvidaci odpadů, pojištění domu apod.

Důležité ukazatele

Kartogram 1. Podíl bytů nepřipojených na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 1. Podíl bytů nepřipojených na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Zatímco cenu vlastního domu lze ovlivnit především volbou ceny materiálů, náročností projektu a volbou ceny práce, sekundární náklady lze ovlivnit jednak volbou standardu domu a výběrem vhodně lokalizovaného pozemku.

Snížení sekundárních nákladů volbou standardu domu, tedy zda se jedná o rodinný dům pouze vyhovující ČSN, o rodinný dům úsporný, či nízkoenergetický nebo pasivní, je však zatím diskutabilní. Při výběru energeticky výhodnějšího domu dochází k navýšení vlastní ceny výstavby domu (rozdíl na 1 m3 obestavěného prostoru mezi rodinným domem úsporným a nízkoenergetickým je v současnosti cca 16 %).

Snížení sekundárních nákladů výběrem vhodného pozemku naráží pro změnu na jejich nedostatek. Jedná se především o již existující nebo budovanou technickou infrastrukturu, která umožňuje jednoduché připojení na veřejnou kanalizaci a výběr vhodných energetických médií.

Kartogram 2. Podíl bytů nepřipojených na kanalizační síť a na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 2. Podíl bytů nepřipojených na kanalizační síť a na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Od roku 1997 Český statistický úřad sleduje (mimo jiné) napojení dokončených bytů na kanalizační přípojku, na plynovodní přípojku, vybavenost bytů lokálním zásobníkem plynu nebo zásobníkem plynu pro obec a topením podle druhu (centrální domovní topení, centrální dálkové topení, lokální topení a jiný druh). Od roku 2010 přibyly dva nové, poměrně důležité ukazatele. Jsou to: energetická účinnost a způsob vytápění.

Způsoby vytápění

V případě způsobu vytápění byla nabízena volba:

  • zemní plyn
  • dřevo
  • dřevěné brikety a ostatní biomasa
  • dřevěné a rostlinné pelety
  • elektřina
  • tepelné čerpadlo
  • solární kolektory
  • kapalná paliva
  • další
Kartogram 3. Podíl bytů nepřipojených na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 3. Podíl bytů nepřipojených na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Statistický výkaz (Stav 7-99) sledoval vytápění v 1. a ve 2. stupni, takže umožňoval statisticky vyhodnotit zhruba stovku různých kombinací. Mimo jiné však také umožňoval porovnat připojení nových objektů na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR a odlišit právě ty objekty, které tento „jednoduchý“ plyn nemají a jsou odkázány do lokální distribuční sítě, případně na vlastní zásobníky plynu nebo jiný zdroj a jiné medium.

V případě, že obdobnou, opět nejen jednorázovou investicí, ale dlouhodobou reinvesticí (a poměrnou starostí) je, v případě nemožnosti připojení objektu na veřejnou kanalizaci, také jímka nebo (v případě možností) čistička, objevuje se další prvek, který finanční dostupnost negativně ovlivňuje.

Problematice vytápění, energetické náročnosti, plynofikace a odkanalizování nových rodinných domů byl částečně věnován příspěvek z č. 1/2012 časopisu Obec & finance. Hlubší pohled však ukazuje poměrně významné regionální rozdíly v preferencích standardů rodinných domů.

Jaké vytápění preferovat?

Kartogram 4. Podíl bytů v RD vytápěných zemním plynem (hlavní způsob vytápění) z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 4. Podíl bytů v RD vytápěných zemním plynem (hlavní způsob vytápění) z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Jaké jsou v současnosti tyto preference? Na internetových stránkách TZB-Info je uvedena citace: „Uvažuje-li někdo v současnosti o stavbě rodinného domu, zcela jistě počítá s tím, že se dům bude pohybovat minimálně v energetické třídě B, na pomezí A/B nebo dokonce ve třídě A dle PENB (průkaz energetické náročnosti budov). Jednoduše řečeno, půjde minimálně o nízkoenergetický dům (NED), nebo téměř pasivní dům. Objekt s horšími tepelně-technickými vlastnostmi již dnes asi nikdo neplánuje.

Průměrná podlahová plocha rodinných domů dokončených v roce 2010 byla 95,2 m2. Náklady na vytápění se liší nejen podle jednotlivých energetických tříd (A, B, C), ale také podle druhu používaného energetického media. Z porovnání plyn, elektřina, tepelné tlakové čerpadlo a dřevěné peletky jednoznačně vychází jako vítěz tlakové čerpadlo (2427 – 5548 – 6242 Kč) a jako poražený elektřina (7681 – 17 556 – 19 750 Kč). Vytápění plynem vychází o 30,2 % levněji nežli elektřina (podle některých propočtů až o 54 %) a dřevěné peletky jsou zase o cca 34,3 % nákladnější nežli tepelné čerpadlo. Platí však, že průměrný rozdíl mezi třídou B a C je pouze cca 12–13 %, zatímco mezi třídou A a B je 128 %.

Kartogram 5. Podíl bytů v RD zařazených z hlediska energetické účinnosti do kategorie C z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 5. Podíl bytů v RD zařazených z hlediska energetické účinnosti do kategorie C z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Z výše uvedeného vyplývá, že logická snaha stavebníků, resp. zájemců o bydlení v rodinných domech by měla směřovat v co nejvyšší míře směrem k budovám, které by se zařadily do třídy A, případně do první poloviny třídy B.

Skutečnost, alespoň u rodinných domů, je však v současnosti naprosto odlišná. Energetická účinnost rodinných domů dokončených v roce 2010 v ČR je charakteristická stálou preferencí třídy „C“ – vyhovující (více jak 65 % z celkového počtu). Úsporná třída „B“ je zastoupena v téměř 31 % případů a mimořádně úsporná třída „A“ v necelých 4 % případů. Do třídy B pak patří téměř všechny byty v rodinných domech postavených formou dřevostaveb.

Jak se staví v krajích?

Z pohledu jednotlivých krajů je třída „A“ nadprůměrně zastoupena v kraji Karlovarském, Středočeském, Libereckém, Moravskoslezském a Jihomoravském. Nejméně pak v kraji Jihočeském (pouze 1,2 % z celkového počtu).

Třída „B“ je nadprůměrně zastoupena v krajích Jihomoravském, Zlínském a Moravskoslezském. Okolo průměru se pohybuje v Praze a ve Středočeském kraji. Nejméně pak v kraji Karlovarském (17,5 % z celkového počtu).

Třída „C“ dominuje v kraji Pardubickém, Karlovarském, Plzeňském, na Vysočině a dále v krajích Libereckém a Olomouckém. Podprůměrných, tedy de facto pozitivních hodnot, dosahují pouze kraje Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský.

Kartogram 6. Podíl bytů v RD podle kategorií energetické účinnosti z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 6. Podíl bytů v RD podle kategorií energetické účinnosti z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

V rámci ČR bylo v případě bytů v rodinných domech dokončených v roce 2010 připojeno na plyn 11 781 bytů, dřevo a dřevěné brikety preferovalo 1589 bytů, uhlí 1334 bytů a tepelné čerpadlo 1361 bytů. Elektřina byla preferována ve 4107 případech. Pouze 1594 bytů v rodinných domech preferovalo skutečně levná tepelná media, tedy bioplyn, LPG, CNG, solární kolektory, rostlinné pelety a tepelná čerpadla a ve většině případů se jednalo o byty v rodinných domech postavených v třídě A (768 bytů) a třídě B (6048 bytů).

Z dlouhodobého hlediska počet připojení na plyn u rodinných domů v posledních letech pozvolna klesá, především z důvodu zvyšujícího se podílu moderních technologií. U bytových domů byl hlavním tepelným mediem vytápění 5008 bytů dokončených v roce 2010 centrální plynový kotel bez dalšího zdroje (40,5 % celkového počtu), následovaný 4450 byty (36,0 %) vytápěnými centrálním dálkovým vytápěním. Paradoxně byly také v roce 2010 dokončeny bytové domy vytápěné uhlím.

Hledisko nákladů

Kartogram 7. Podíl bytů v RD nepřipojených na kanalizační síť z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí
Kartogram 7. Podíl bytů v RD nepřipojených na kanalizační síť z celkového počtu dokončených bytů v RD 2010 podle obcí

Základní instalační náklady jsou v případě plynového kotle (akumulační Standard) cca 64 tis. Kč. U kotle elektrického 38 tis. Kč. U tepelného čerpadla 287 tis. Kč. Tepelné čerpadlo, i podle údajů ČSÚ, není zatím u nových rodinných domů příliš obvyklé, dotace jsou příliš nejisté, a tak se investoři rozhodují ve většině případů mezi variantou plyn a variantou elektřina. Tam, kde je možnost připojení na plynovodní síť zemního plynu v rámci distribuční soustavy ČR nebo na lokální síť nebo zásobník plynu s rozvodem pro více odběratelů, většinou vítězí toto medium a návratnost rozdílu je v případě třídy C pouze necelých 5 let. V případě, že se jedná o potřebu individuálního zásobníku, to však již nemusí být pravidlem, protože potřeba další investice vede ke zvýšení váhy jiných rozhodovacích prvků, kterými jsou pozitiva elektrického kotle, tedy nižší pořizovací cena kotle a čistě praktické prvky, jako např. nepotřeba další instalace, levný servis, skutečnost, že není zapotřebí komín ani plynová přípojka.

Závěrem je vhodné si položit otázku:

Bude veřejnost a její finanční situace připravena na zavedení Směrnice 2010/31/EU (EPBD)?

Směrnice o energetické náročnosti budov zavazuje členské státy EU nastavit minimální normy pro hospodaření s energií u nových a rekonstruovaných staveb. Navíc zavazuje každý členský stát k zavedení průkazu energetické náročnosti budov.

RNDr. Jiří Klíma, ředitel úseku regionálního rozvoje a bydlení, ÚRS Praha, a. s.

TOPlist
TOPlist