K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Povinné účty pro obce u České národní banky – proč, proč, proč?

Datum: 14. 8. 2012, zdroj: OF 3/2012, rubrika: Legislativa

Na druhý pokus se v Parlamentu objevuje návrh vytvořit povinné účty obcí u České národní banky. V argumentaci předkladatele se objevují obvyklá slova jako transparentnost, soulad s Ústavou, zvýšení efektivnosti veřejných financí. Přesto otázka PROČ zůstává vlastně nezodpovězena.

Novelu rozpočtových pravidel na přelomu v červnu projednával Rozpočtový výbor, který požádal o posouzení také výbor Ústavně-právní. Právě stanovení povinnosti nějakým způsobem nakládat s prostředky, které jsou dle zákona již majetkem obcí, představuje jeden ze zásadních problémů povinných účtů.

Kde začíná a končí Státní pokladna

Po půl roce se opakuje snaha podřadit bankovní účty obcí pod systém státní pokladny a Ministerstvo financí přichází téměř z obdobným návrhem jako v září loňského roku. Relativně nevinná změna se týká rozšíření položek v § 3 písm. h) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, který stanovuje účty podřízené státní pokladně.

Jestliže je pochopitelné, že finanční prostředky státních fondů či dalších ústředně řízených organizací by měly spadat do jednotného systému, pak v případě územní samosprávy zůstává toto tvrzení nemá opodstatnění. Finanční prostředky obcí, tedy jejich majetek, nejsou součástí Státní pokladny, státní orgány zde nemohou vykonávat předběžnou řídicí kontrolu či aplikovat obdobné další postupy. Pokud se předkladatel inspiroval v jiných státech, jako je tomu např. ve Francii, pak by ovšem systém musel také zahrnovat i pozice účetních v obcích, které jsou ve Francii hrazené z rozpočtu státu nikoliv obce.

Pro obce není problém, pokud si stát podrží dotační zdroje do doby jejich vyplacení. Zálohové platby se stejně prakticky nevyužívají (i když by je samospráva jistě uvítala). A vzhledem k vývoji veřejných financí se stejně objem dotací v budoucnu podstatně sníží.

Argumentace o úsilí nepřevádět peníze pro obce přes kraje může sice na první pohled vypadat zajímavě, ale lze z ní jen vytušit snahu o rozvrat jednotného nesouhlasu samosprávy. Názor desítky krajů nelze odmítnout, ale názor několika desítek obcí zanikne. Mají-li obce problém s dotacemi od kraje, tak jde spíše o způsob jejich přidělování a ten se úpravou celostátních rozpočtových pravidel měnit nebude.

Zcela nepřijatelná je však druhá část zákonného ustanovení. Ta zahrnuje mezi účty podřízené Státní pokladně také účty obcí, určené k příjmu výnosů daní převáděných jejich správcem – tedy rozpočtové určení daní (RUD).

Cílem novely je generování rozpočtových úspor prostřednictvím snížení úrokových nákladů na financování státního dluhu, zefektivnění emisní činnosti státu na peněžním trhu a tím v důsledku snížení nejistot financování státního dluhu na peněžním trhu vyplývajících z dluhové krize. Možnost disponibility s prostředky vedenými na vybraných účtech není touto novelou omezována,“ uvádí se v důvodové zprávě.

Předkladatel zdůrazňuje, že obce mohou prostředky ihned (v následující minutě) převést na dosavadní účty u svých bank. Pak se opět dostáváme k otázce, proč toto všechno?

Pošlete to, co přišlo

Předkladatel však patrně počítá s tím, že obce ihned prostředky na své účty nepřevedou, čímž poslouží k zajištění likvidity státního rozpočtu. Obce totiž vzhledem ke způsobu sdílení nikdy nevědí, kolik peněz jim na účet přijde, takže nemohou volit formu trvalého příkazu. A příkaz „pošli vše, co před chvíli přišlo“ nenabízí patrně ani banky komerční. Dodejme, že s převody na účty u komerčních bank pak souvisejí další náklady (dodatečné a zbytečné).

Při projednávání v Rozpočtovém výboru se objevil argument, že obce již dříve žádaly o možnost uložit peníze bezpečně u České národní banky (ČNB). Je-li centrální banka považována za banku státu, pak ji asi nelze chápat jako banku veřejné správy, neboť touto logikou by časem mohla být stanovena povinnost např. starostům, poslancům či ministrům, aby zde rovněž měli svoje účty.

Českou národní banku novela posouvá do role banky komerční, což předpokládá, že zřídí několika tisícům nových subjektů účty a bude jim poskytovat bankovní služby. ČNB z historických důvodů využívá pobočkovou síť jedné z komerčních bank. Nedostane se však Česká republika do kolize s pravidly hospodářské soutěže a limity veřejné podpory? Lze mít samozřejmě výhrady k poplatkové či jiné politice komerčních bank, ale spíše než centralizace prostředků by bylo vhodnější podporovat vzájemnou konkurenci.

Vyčíslení dopadů

Podle odhadů České bankovní asociace povede posílení role ČNB k odlivu vkladů z komerčních bank, kde mají své účty obce, zhruba ve výši 97 mld. Kč. I kdyby na jeden jediný den, resp. noc. Snížení výnosů pro banky má pak i další efekt – zdražení úvěrů a komplikovanější přístup k nim. Většina bank vyžaduje, aby obce měly v případě žádosti o úvěr veškerý platební styk právě ve financující bance. Výhrady jsou opět na místě, ovšem banka se tím do jisté míry jistí, takže třeba nepožaduje tak velkou zástavu. Má pak přehled o veškerých příchozích a ochozích platbách, analyzuje finanční zdraví obce pro svojí potřeby i třeba pro potřeby obce.

Chybějící hodnocení dopadu (RIA) je podstatným nedostatkem návrhu (vedle nedůsledného vypořádání připomínek, překotného projednání v rámci Legislativní rady vlády, tlaku na zkracování lhůt pro projednávání).

Poradenská společnost Deloitte zpracovala stručnou studii zhodnocení dopadů, z níž vyplývá nezpochybnitelné snížení úrokových výnosů pro obce v případě, že by prostředky u ČNB podržely. Proto lze očekávat úsilí o co nejrychlejší převod. Zhodnocení volných finančních prostředků obcí se pohybuje nad 1 % ročně, což lze v dnešních podmínkách považovat za zajímavou odměnu konzervativního investora.

V zprávě se uvádí další souvislosti: „Bude například nutné jednorázově založit několik tisíc nových účtů (včetně spojené smluvní agendy, přístupu k účtům, podpisových práv, atd.), ale také další obsluha těchto klientů představuje poměrně náročnou agendu. Náklady na tuto činnost nejsou jednoduše odhadnutelné, ale mají negativní dopad na celkovou výhodnost projektu.“ Objevily se již i dohady, že právě nezbytné náklady mohou představovat odpověď na skutečný smysl návrhu – zřízení a správa více než 6200 účtů zkrátka bude nákladná…

Přitom prostředky ze sdílených daní se na účtech u ČNB objevují již dnes, neboť je přidělují jednotlivé finanční úřady. Smysl vnitrobankovní operace a následného převodu do komerční banky při použití optiky efektivnosti vynakládání veřejných prostředků zkrátka schází.

Ing. Jaroslava Kypetová, PhD.; autorka se dlouhodobě zabývá financováním samosprávy

TOPlist
TOPlist