Jak se změnil venkov za 10 let?
Před rokem probíhalo na celém území České republiky rozsáhlé statistické šetření – Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (dále SLDB 2011). Předběžné výsledky zveřejněné v prosinci téhož roku nám umožňují podívat se na to, jak se změnilo území našeho státu a zejména nejmenší územně správní jednotky za poslední desetiletí.
Předběžná data ze SLDB 2011 jsou publikována podle trvalého bydliště a jsou tedy srovnatelná s výsledky předchozích sčítání. Pro účely tohoto příspěvku jsou porovnávány hodnoty vybraných ukazatelů z posledních dvou censů, tedy z roku 2001 a dle předběžných výsledků roku 2011. Data ze sčítání lidu, domů a bytu v roce 2001 (dále SLDB 2001) jsou přepočtena na územní strukturu k 1. 1. 2011, jedná se tedy vždy o stejný soubor 6251 obcí, přestože v roce 2001 bylo o 7 obcí více.
Tento příspěvek se zaměřuje hlavně na obce venkovské, tj. obce do 3000 obyvatel. Vývoj venkova je porovnáván na šesti zvolených velikostních kategoriích obcí a jako doplněk pro srovnání jsou uvedeny vždy i hodnoty pro obce nad 3000 obyvatel. Prostorová diferenciace hodnot vypočtených ukazatelů je vyobrazena na mapovém podkladu.
Nejmenší obce rostou
Sídelní struktura Česka je charakteristická hustou sítí malých obcí (Hampl, Müller 1998). Od této skutečnosti se odvíjejí i mnohé další statistiky. Podíl venkovských obcí v Česku přesahuje 90 %, a proto musí charakteristiky těchto malých obcí nutně výrazně ovlivňovat průměrné hodnoty ukazatelů za celou Českou republiku. Za poslední desetiletí překročilo hranici 3000 obyvatel 26 obcí směrem nahoru a 6 obcí naopak pod tuto hranici kleslo. Nyní má tedy venkov 5805 obcí (viz tab. 1).
Přesun do jiné velikostní kategorie byl mezi lety 2001 a 2011 zaznamenán téměř u každé deváté venkovské obce. Pozitivním zjištěním je pokles počtu obcí do 500 obyvatel, tedy těch nejmenších obcí, kam směřuje v rámci Programu rozvoje venkova podpora na zlepšení kvality života (skupina opatření III.2).
| Obce do 3000 obyvatel | SLDB 2001 | SLDB 2011 | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Počet obcí | 5 825 | 5 805 | -20 |
| 93,2 % | 92,9 % | ||
| Počet obyvatel | 3 153 565 | 3 363 203 | 209 638 |
| 30,8 % | 31,8 % | ||
| Rozloha (v km2) | 63 182 | 62 955 | -227 |
| 80,1 % | 79,8 % |
Zdroj dat: SLDB 2001 (přepočteno na územní strukturu k 1. 1. 2011, SLDB 2011 (předběžné výsledky)
| Velikostní kategorie obcí | Počet obcí (2001) | Počet obcí (2011) |
|---|---|---|
| 0–99 | 542 | 466 |
| 100–199 | 1 110 | 1 016 |
| 200–499 | 2 038 | 2 021 |
| 500–999 | 1 280 | 1 346 |
| 1000–1999 | 657 | 731 |
| 2000–2999 | 198 | 225 |
| nad 3000 | 426 | 446 |
| Venkov | 5 825 | 5 805 |
| Celkem | 6 251 | 6 251 |
Zdroj dat: SLDB 2001 (přepočteno na územní strukturu k 1. 1. 2011, SLDB 2011 (předběžné výsledky)
Na první pohled by se mohlo zdát (porovnáme-li podíl obyvatel ve velikostních kategoriích v roce 2001 a v roce 2011), že obce do 500 obyvatel v posledním desetiletí obyvatelstvo ztrácely, avšak právě tyto obce relativně nejvíce obyvatel získaly a tím se přesunuly do jiné (vyšší) velikostní kategorie (viz tab. 2 a 3). Venkovské obce rostly v období 2001–2011 intenzivněji (8,9 %) než obce nad 3000 obyvatel (0,7 %), a tak se jejich podíl na obyvatelstvu Česka mírně zvýšil.
| Velikostní kategorie obcí | Velikostní kategorie obcí (2001) | Velikostní kategorie obcí (2011) | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel (2001) | Podíl obyvatel (v %) | Počet obyvatel (2011) | Podíl obyvatel (v %) | Index změny počtu obyvatel (v %) | Počet obyvatel (2011) | Podíl obyvatel (v %) | |
| 0–99 | 38 691 | 0,4 | 43 815 | 0,4 | 13,2 | 33 019 | 0,3 |
| 100–199 | 165 824 | 1,6 | 183 257 | 1,7 | 10,5 | 151 012 | 1,4 |
| 200–499 | 662 284 | 6,5 | 727 944 | 6,9 | 9,9 | 661 666 | 6,3 |
| 500–999 | 893 671 | 8,7 | 984 594 | 9,3 | 10,2 | 947 538 | 9,0 |
| 1000–1999 | 910 274 | 8,9 | 982 061 | 9,3 | 7,9 | 1 019 774 | 9,7 |
| 2000–2999 | 482 821 | 4,7 | 512 602 | 4,9 | 6,2 | 550 194 | 5,2 |
| nad 3000 | 7 076 495 | 69,2 | 7 127 941 | 67,5 | 0,7 | 7 199 011 | 68,2 |
| Venkov | 3 153 565 | 30,8 | 3 434 273 | 32,5 | 8,9 | 3 363 203 | 31,8 |
| Celkem | 10 230 060 | 100,0 | 10 562 214 | 100,0 | 3,2 | 10 562 214 | 100,0 |
Zdroj dat: SLDB 2001 (přepočteno na územní strukturu k 1. 1. 2011, SLDB 2011 (předběžné výsledky)
Z regionálního pohledu početně získávaly zejména obce v zázemí metropole, ale rovněž v blízkosti dalších velkých (převážně krajských) měst. Pod republikovým průměrem (3,2 %) jsou zejména obce při krajských hranicích a v oblastech s vyšší nadmořskou výškou (Šumava, Jeseníky), kde docházelo během posledního desetiletí k úbytku obyvatel. Právě tyto obce mají do budoucna znevýhodněnou pozici, neboť je zde mnoho neobydlených domů, obyvatelstvo spíše odchází nebo vymírá, bytová výstavba stagnuje a vzdělanostní charakteristiky obyvatelstva jsou na nižší úrovni. Tyto rysy perifernosti jsou do velké míry zapříčiněny nevýhodnou polohou vzhledem k centru vyšší územně-správní jednotky, v tomto případě kraje (Novotná 2005).
Vliv suburbanizace je zřetelnější
Venkovské obce nebyly migračně atraktivní na celém území Česka stejně. Obyvatelstvo se spíše stěhuje tam, kde má možnost kvalitně bydlet. Vzhledem k cenám nemovitostí ve městech a vyšším životním nárokům vyhledává zejména mladší obyvatelstvo obce v blízkosti těchto měst, odkud pak dojíždí za prací. Roste bytová výstavba a počet obyvatel v obci. Tím se snižuje podíl rodáků (počet osob narozených v obci současného bydliště ku počtu obyvatel celkem) a současně roste míra vzdělanosti v obci (zejména podíl vysokoškoláků). Projevy suburbanizace jsou patrné v zázemí Prahy již na počátku 90. let, ale naplno se rozvinula až v polovině 90. let v souvislosti s větší mobilitou obyvatelstva (rozšíření automobilizace) a dostupností hypoték. Největší intenzita suburbanizace byla zaznamenána v posledním desetiletí (viz obr. 2 a 3).
Pětina obyvatel bez kvalifikace
Venkovské obce v podstatě reflektují vývoj celého území Česka, rozdíl je ale stále v úrovni těchto ukazatelů a v územním rozložení. Můžeme ale říci, že se rozdíly mezi „městem a venkovem“ pomalu snižují i díky stěhování městského obyvatelstva na venkov a tedy vlivu tzv. nepřímé urbanizace (Šilhánková 2007).
| Velikostní kategorie obcí | Velikostní kategorie obcí (2001) | Velikostní kategorie obcí (2011) | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Podíl osob bez kvalifikace (v %), 2001 | Podíl osob s VŠ (v %), 2001 | Index vzdělanosti (2001) | Podíl osob bez kvalifikace (v %), 2011 | Podíl osob s VŠ (v %), 2011 | Index vzdělanosti (2011) | Podíl osob bez kvalifikace (v %), 2011 | Podíl osob s VŠ (v %), 2011 | Index vzdělanosti (2011) | |
| 0–99 | 33,5 | 3,3 | 1,97 | 23,1 | 8,0 | 2,10 | 24,1 | 7,2 | 2,08 |
| 100–199 | 32,5 | 3,4 | 1,97 | 23,4 | 7,4 | 2,09 | 24,2 | 6,8 | 2,08 |
| 200–499 | 30,4 | 3,6 | 1,99 | 22,7 | 7,5 | 2,10 | 23,1 | 7,0 | 2,09 |
| 500–999 | 28,9 | 4,3 | 2,01 | 21,7 | 8,6 | 2,12 | 22,0 | 8,1 | 2,11 |
| 1000–1999 | 27,8 | 5,0 | 2,03 | 21,5 | 9,2 | 2,13 | 21,4 | 9,2 | 2,13 |
| 2000–2999 | 26,9 | 5,7 | 2,04 | 21,2 | 9,8 | 2,14 | 21,1 | 9,9 | 2,14 |
| nad 3000 | 21,6 | 11,0 | 2,16 | 17,7 | 15,3 | 2,24 | 17,7 | 15,4 | 2,24 |
| Venkov | 28,8 | 4,5 | 2,01 | 21,9 | 8,7 | 2,12 | 22,0 | 8,5 | 2,12 |
| Celkem | 23,8 | 9,0 | 2,11 | 19,1 | 13,2 | 2,20 | 19,1 | 13,2 | 2,20 |
Zdroj dat: SLDB 2001 (přepočteno na územní strukturu k 1. 1. 2011, SLDB 2011 (předběžné výsledky)
Podíl vysokoškoláků byl v roce 2001 vyšší (nad 9 %) pouze v největších městech. Míra vzdělanosti se však v posledním desetiletí výrazně zvýšila. Ve snaze uplatnit se na trhu práce je v současné době středoškolské vzdělání s maturitou již nezbytností. Stále je však patrné, že na venkově je (s výjimkou zázemí větších měst) míra vzdělanosti nižší, neboť možnost pracovního uplatnění zde v podstatě pro vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo není. I když se podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva na venkově zvyšuje, stále v současnosti nedosahuje ani průměru Česka v roce 2001. Podíl osob s nejvýše základním vzděláním je ve všech velikostních kategoriích venkovských obcí v roce 2011 přes 20 % (viz tab. 4 a obr. 4). Na základě předběžných výsledků, které byly zveřejněny v omezeném rozsahu, není možné blíže tuto skupinu osob bez kvalifikace analyzovat. Ukazatele vzdělanosti bude z definitivních výsledků lepší vztahovat na věkovou kategorii 25+, ve které by již měla mít většina osob vzdělávací proces ukončen.
Města stárnou rychleji
Intenzita stárnutí venkovských populací není v posledním desetiletí tak vysoká, jak bychom nejspíše očekávali. Proces stárnutí byl zpomalen zejména vyšší úrovní plodnosti početně silných ročníků žen ze 70. let umocněnou odkládáním mateřství do vyššího věku v předchozích letech – tedy vyšším počtem narozených dětí v posledním desetiletí. Podíl osob ve věku 65+ je nejvyšší v obcích nad 3000 obyvatel (16,3 %), na venkově není nárůst podílu starších osob zatím tak patrný (viz tab. 5).
| Velikostní kategorie obcí | Velikostní kategorie obcí (2001) | Velikostní kategorie obcí (2011) | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel (2001) | Počet obyvatel ve věku 65+ (2001) | Podíl osob ve věku 65+ (2001) | Počet obyvatel (2011) | Počet obyvatel ve věku 65+ (2011) | Podíl osob ve věku 65+ (2011) | Počet obyvatel (2011) | Počet obyvatel ve věku 65+ (2011) | Podíl osob ve věku 65+ (2011) | |
| 0–99 | 38 691 | 8 028 | 20,7 | 43 815 | 7 990 | 18,2 | 33 019 | 6 546 | 19,8 |
| 100–199 | 165 824 | 28 064 | 16,9 | 183 257 | 29 497 | 16,1 | 151 012 | 25 948 | 17,2 |
| 200–499 | 662 284 | 99 972 | 15,1 | 727 944 | 109 634 | 15,1 | 661 666 | 100 875 | 15,2 |
| 500–999 | 893 671 | 126 566 | 14,2 | 984 594 | 143 871 | 14,6 | 947 538 | 139 855 | 14,8 |
| 1000–1999 | 910 274 | 123 284 | 13,5 | 982 061 | 144 083 | 14,7 | 1 019 774 | 148 178 | 14,5 |
| 2000–2999 | 482 821 | 64 575 | 13,4 | 512 602 | 77 710 | 15,2 | 550 194 | 82 448 | 15,0 |
| nad 3000 | 7 076 495 | 963 565 | 13,6 | 7 127 941 | 1 161 510 | 16,3 | 7 199 011 | 1 170 445 | 16,3 |
| Venkov | 3 153 565 | 450 489 | 14,3 | 3 434 273 | 512 785 | 14,9 | 3 363 203 | 503 850 | 15,0 |
| Celkem | 10 230 060 | 1 414 054 | 13,8 | 10 562 214 | 1 674 295 | 15,9 | 10 562 214 | 1 674 295 | 15,9 |
Zdroj dat: SLDB 2001 (přepočteno na územní strukturu k 1. 1. 2011, SLDB 2011 (předběžné výsledky)
Na intenzitě nabere proces stárnutí až v následujících desetiletích, kdy tuto věkovou hranici překročí početně silné poválečné ročníky. Český statistický úřad zveřejnil v roce 2009 projekci obyvatelstva České republiky do roku 2065, podle které dojde po roce 2010 k výraznému růstu podílu osob starších 65 let, a to až na jednu třetinu populace v roce 2065 (ČSÚ 2009), což ve velké míře zasáhne i venkovské oblasti.
Nepříznivá věková struktura obyvatelstva se spíše než podle velikostních kategorií venkovských obcí projevuje regionálně. Z obr. 5 a 6 je patrná mladší věková struktura obyvatelstva příhraničních dosídlených oblastí, Jeseníků, Znojemska a díky intenzivnější suburbanizaci v posledním desetiletí také v zázemí hl. města Prahy.
Dřevo a uhlí – nejčastější energie k vytápění
Na venkově jsou byty častěji vytápěny uhlím, koksem a uhelnými briketami (22,0 %), dřevem (19,1 %) a elektřinou (11,0 %) zatímco v obcích nad 3000 obyvatel naopak převažuje externí způsob vytápění bytů (44,8 %). Za poslední desetiletí obyvatelé venkova přešli převážně z ekonomických důvodů na vytápění dřevem namísto (dříve vysoce frekventovaného) vytápění uhlím, koksem a uhelnými briketami. Se zvyšující se velikostní obce roste úměrně podíl bytů vytápěných plynem (viz graf 1 a 2) a snižuje se podíl bytů vytápěných dřevem a uhlím.
Od 90. let bylo Státním fondem životního prostředí podporováno rozšíření plynofikace a elektrických přímotopů. Cílem bylo snížit vysoké emise v ovzduší zejména v severozápadních Čechách a dalších regionech. Do roku 2004 tak byla velká část největších obcí (prakticky všechny obce nad 5000 obyvatel a většina obcí od 2000 do 5000 obyvatel) plynofikována. Pak však začal plyn zdražovat a zájem domácností o zřízení přípojky poklesl. Plynofikovány nejsou v současnosti především menší obce. Z regionálního pohledu je charakteristická vyšší míra plynofikace v moravské části republiky, kde jsou venkovské obce velké (viz obr. 7).
Specifické venkovské oblasti
Kromě suburbánních oblastí jsou z výsledků sčítání znatelné i jiné územně specifické oblasti (Perlín, Kučerová, Kučera 2010), které přetrvávají již několik desetiletí. Postupně se však tyto rozdílnosti stírají. V případě obcí při vnitřních hranicích administrativních celků, v tzv. vnitřních perifériích (Musil, Müller 2008), se spíše prohlubují. Tyto oblasti v současnosti slouží často k rekreačním účelům, o čemž svědčí i velmi vysoký podíl neobydlených domů (viz obr. 8).
Podíl rodáků je nejnižší v rychle rostoucích obcích, ale také v pohraničí, což je dlouhodobý efekt poválečné migrace. Ta se projevuje i v jiných ukazatelích, z nichž některé budou opět dostupné až z definitivních výsledků. Dosídlené oblasti se v porovnání se zbylým územím Česka vyznačují relativně mladší věkovou strukturou a nižším podílem rodáků, nižší vzdělanostní úrovní obyvatelstva, vyšší mírou nezaměstnanosti a nižším podílem věřících.
Naproti tomu moravské oblasti jsou specifické vyšší stabilitou obyvatelstva a silnějšími vazbami na své bydliště a krajinu, s čímž souvisí i nižší podíl neobydlených domů. Vyšší míra religiozity obyvatelstva může být vysvětlujícím faktorem i vyšší plodnosti žen, domácnostmi s vyšším počtem osob a nižším podílem rozvedených.
Na co dalšího se můžeme těšit?
Ačkoli Český statistický úřad zveřejnil nadstandardní rozsah předběžných výsledků oproti minulému sčítání i v porovnání s ostatními evropskými statistickými úřady, přesto na klíčová data (zvláště na možnost křížového srovnání) nedočkavě čekáme.
Podrobnější charakteristiky týkající se věku byly v předběžných výsledcích dostupné pouze za věkové skupiny 0–14, 15–64 a 65+. Podrobnější věkové třídění umožní například tvorbu praktičtějších ukazatelů vzdělanosti nebo věkového mediánu jako jednoho z hlavních ukazatelů při hodnocení stárnutí populace.
Na základě odvětvových charakteristik zaměstnanosti bude nejspíše zřejmé, že venkov již dlouhodobě není charakteristický vyšší zemědělskou výrobou, jak tomu bývalo dříve, ale je nutné ho chápat jako multifunkční prostor (Wilson 2010).
Zajímavé bude srovnání výsledků sčítání podle obvyklého a trvalého bydliště, tedy kde lidé skutečně žijí a kde jsou pouze administrativně hlášeni. S tím souvisí i velmi žádané ukazatele dojížďky do zaměstnání a do škol, díky nimž je možné vymezovat spádové a dojížďkové regiony a plánovat infrastrukturu. Data o dojížďce budou vzhledem ke složitosti jejich zpracování publikována až v polovině roku 2013.
Závěr
To, že v posledních letech získává venkov na atraktivitě, je fakt, na kterém se nejspíše všichni shodneme. Venkov ale není atraktivní celý, výrazně přitažlivější jsou obce v zázemí větších měst, s dobrou dopravní dostupností za prací a do škol, a také obce v oblastech s dobrými přírodními podmínkami. V periferních oblastech při státních a krajských hranicích a na rozmezí kraje Středočeského, Jihočeského kraje a Kraje Vysočina je tomu ale spíše naopak. Venkov tedy nelze vnímat pouze černobíle ale spíše jako dynamicky se rozvíjející rozmanitý prostor, což je zřejmé i z obrázků, tabulek a grafů v tomto příspěvku.
Literatura
- ČSÚ (2009): Projekce obyvatelstva České republiky do roku 2065. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4020-09
- HAMPL, M., MÜLLER, J. (1998): Jsou obce v České republice příliš malé? Geografie, 1998/1, s. 1–12
- MUSIL, J., MÜLLER, J. (2008): Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze. Sociologický časopis, č. 2, s. 321–348.
- NOVOTNÁ, M. ed. (2005): Problémy periferních oblastí. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 184 s.
- PERLÍN, R. (2009): Vymezení venkovských obcí v Česku. Obec a finance, č. 2, s. 38–41
- PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2010): Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie, 115, č. 2, s. 161–187
- ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. (2007): Suburbanizace – hrozba fungování malých měst. 1. vydání. Hradec Králové: Civitas per Populi, 234 s.
- WILSON, G. (2010): Multifunctional ‘quality’ and rural community resilience. Transactions of the Institute of British Geographers. Volume 35, Issue 3, s. 364–381