K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Rozpočtové hospodaření obcí v porovnání podle krajů

Datum: 31. 5. 2012, zdroj: OF 2/2012, rubrika: Ekonomika

Aktuální údaje jsou obvykle nejžádoucnější. Podívejme se tentokrát na hospodaření obcí z hlediska delšího časového horizontu. Údaje zahrnují období let 2006 až 2010 a porovnávají hospodaření obcí podle jednotlivých krajů. Do souboru obcí není zařazena Praha, která plní funkci jak obce, tak i kraje a tudíž její příjmy a výdaje nejsou plně srovnatelné s ostatními obcemi.

Z celkového počtu obcí (bez Prahy) se jich nejvíce nachází ve Středočeském kraji, a to 18,3 %. Podíl vyšší než 10 % má ještě kraj Vysočina a kraj Jihomoravský. Nejnižší podíl na celkovém počtu obcí existuje v Karlovarském kraji (2,1 %) a v Libereckém kraji (3,4 %). Nejvyšším podílem na počtu obyvatel se mohou pochlubit dva moravské kraje, a to Moravskoslezský kraj (13,5 %) a kraj Jihomoravský (12,4 %). Na opačném konci nalezneme opět Karlovarský kraj (3,3 %) a dále kraj Pardubický a Vysočina (shodně po 5,6 % počtu obyvatel bez Prahy).

V období let 2006 až 2010 se počet obyvatel České republiky zvýšil o 2 %. Tento přírůstek byl mezi kraje rozdělen nerovnoměrně. Nejvyšší přírůstek obyvatel v tomto období vykázal Středočeský kraj (8 %) a s odstupem i kraj Plzeňský (4 %). Ve třech moravských krajích se počet obyvatel v tomto období prakticky nezměnil nebo změnil jen velmi málo. Jedná se o kraj Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský. Na jednu obec připadl v průměru nejvyšší počet obyvatel v kraji Moravskoslezském (4172) a za ním se značným odstupem je kraj Ústecký (2362). Nejmenší průměrnou velikost obcí nalezneme v kraji Vysočina (pouze 731 obyvatel) a ve Středočeském kraji (1025 obyvatel).

Změna počtu obyvatel a příjmy obcí

Podívejme se, zda změna počtu obyvatel v kraji koreluje s rozpočtovými výsledky obcí v daném kraji. Za všechny obce (bez Prahy) se celkové příjmy obcí v období 2006 až 2010 zvyšovaly v průměru ročně o 4,1 %. Nejvyšší průměrné roční tempo růstu celkových příjmů vykázaly obce v kraji Jihočeském (6,9 %) a v kraji Pardubickém (6,0 %). Vyšší než průměrný roční růst celkových příjmů za všechny obce vykázaly ještě obce v dalších pěti krajích. Naopak, nejnižší průměrné roční tempo růstu celkových příjmů nalezneme u obcí v Ústeckém kraji (pouze 1,1 %) a dále v Olomouckém kraji (3,0 %). Pod průměr se tak dostaly i obce v kraji Libereckém, Jihomoravském, Moravskoslezském a Středočeském.

Graf 1. Změna v počtu obyvatel a v celkových příjmech obcí (průměr) v letech 2006 až 2010
Graf 1. Změna v počtu obyvatel a v celkových příjmech obcí (průměr) v letech 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Graf 1 naznačuje, že korelace mezi tempem růstu příjmů obcí vývojem počtu obyvatel prakticky neexistuje, minimálně v období let 2006 až 2010. Obce ve Středočeském kraji vykázaly nadprůměrné tempo růstu celkových příjmů, ale jen průměrný růst počtu obyvatel. Počet obyvatel obcí ve Zlínském kraji se mírně snížil, ale tempo růstu celkových příjmů obcí bylo lehce nadprůměrné. Obce Jihočeského kraje dosáhly nejvyššího průměrného tempa růstu celkových příjmů, přitom počet obyvatel se zvýšil pod průměrem za všech 13 krajů.

Růst daňových příjmů

Celkové příjmy obcí se v zásadě skládají ze čtyř hlavních druhů – daňové, nedaňové a kapitálové příjmy a dotace. Daňové příjmy se za všechny obce (bez Prahy) vykázaly v daném období průměrné roční tempo ve výši 2,8 %. Na poměrně nízké dynamice se podepsalo především snížení daňových výnosů pro obce v roce 2009 ve srovnání s rokem 2008 o 11 %. Nejvyšší průměrný roční růst daňových příjmů zaznamenaly obce Středočeského a Jihočeského kraje (4,5 %, resp. 4,1 %), jak ukazuje graf 2. Pod průměrem se octly zejména obce Ústeckého kraje (1,7 %) a dále kraje Olomouckého a Zlínského (shodně 1,8 %) a obce v dalších čtyřech krajích. Rozptyl průměrných hodnot byl u daňových příjmů minimální. Hodnoty se pohybovaly od 2 % do 5 %.

Graf 2. Průměrné tempo růstu daňových příjmů obcí v letech 2006 až 2010
Graf 2. Průměrné tempo růstu daňových příjmů obcí v letech 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Průměrné roční tempo růstu nedaňových příjmů obcí (bez Prahy) bylo 5 %. Nejvyšší hodnoty vykázaly obce Plzeňského (8 %) a Libereckého kraje (7 %), nejnižší pak obce kraje Vysočina (1 %) a Jihomoravského kraje (3 %).

Kapitálové příjmy jako jediná složka celkových příjmů vykázaly v daném období průměrný roční pokles o 3 %. Je to i položka, která vykazuje značnou variabilitu mezi kraji. Průměrná roční změna se pohybovala od −19 % u obcí v Libereckém kraji a −13 % v Ústeckém kraji až po 13 % v Jihomoravském kraji, či 6 % v kraji Vysočina.

Dynamika dotací

Dotace se zvyšovaly ze všech složek celkových příjmů obcí v daném období nejrychleji. Za všechny obce bez Prahy dosáhly průměrného tempa růstu ve výši 9 %. Graf 3 ukazuje, že v průměru se každý rok zvýšily dotace u obcí Jihočeského kraje o 15 %. Jen o něco méně to bylo u obcí Plzeňského kraje (14 %). Naproti tomu činilo průměrné roční tempo růstu dotací obcí Olomouckého kraje pouze 5 % a stejné výše to bylo i u obcí Ústeckého kraje. Obce Ústeckého a Olomouckého kraje vykázaly nejen nejnižší průměrné tempo růstu dotací ze všech krajů, ale i nejnižší průměrný růst daňových příjmů. Tyto dvě složky jsou pro celkové příjmy obcí rozhodující.

Graf 3. Průměrné tempo růstu dotací obcím v letech 2006 až 2010
Graf 3. Průměrné tempo růstu dotací obcím v letech 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Celkové příjmy

Graf 4 ukazuje, jak bylo průměrné roční tempo růstu celkových příjmů obcí poskládané podle jednotlivých komponent – daňových, nedaňových, kapitálových a dotačních příjmů. Kraje jsou seřazeny od nejnižšího průměrného ročního tempa růstu celkových příjmů obcí po nejvyšší. Vyplývají z něj značné rozdíly mezi kraji. Obce Jihočeského kraje, které vykázaly nejvyšší průměrné tempo růstu celkových příjmů, toho dosáhly díky rychlému růstu dotací a navzdory snižujícím se příjmům z prodeje majetku.

Graf 4. Průměrné tempo růstu celkových příjmů obcí v letech 2006 až 2010
Graf 4. Průměrné tempo růstu celkových příjmů obcí v letech 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Obcím Jihomoravského kraje ani nejvyšší tempo prodeje obecního majetku ze všech krajů nestačilo na víc než páté místo od konce, pokud jde o průměrné roční tempo růstu celkových příjmů. Příčinou byl velmi nízký růst dotací. U obcí Ústeckého kraje se skloubilo dohromady jak jedno z nejnižších temp růstu daňových a nedaňových příjmů a dotací, tak i pokles kapitálových příjmů. Obdobně dopadly i obce Olomouckého kraje, i když tyto obce své příjmy zvýšily o prodej majetku.

Graf 5. Celkové příjmy obcí v přepočtu na obyvatele – průměr za období 2006 až 2010
Graf 5. Celkové příjmy obcí v přepočtu na obyvatele – průměr za období 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Graf 5 ukazuje, jak vysoké celkové příjmy v přepočtu na obyvatele dosáhly obce (jako průměr za období 2006 až 2010) jednotlivých krajů a jak se na nich podílely jednotlivé složky celkových příjmů. Porovnání s grafem 4 ukazuje, že se pořadí krajů výrazně změnilo. Tři kraje, které podle průměrné dynamiky celkových příjmů dopadly nejhůře, a to kraj Ústecký, Olomoucký a Liberecký, se podle výše příjmů na obyvatele octly uprostřed stupnice. A naopak, obce Pardubického kraje, které byly druhé nejlepší, pokud jde o průměrnou dynamiku celkových příjmů, zaujaly pozici s nejnižšími průměrnými celkovými příjmy obcí na obyvatele. Obce Zlínského kraje, přestože dosáhly mírně nadprůměrnou dynamiku růstu celkových příjmů, jsou na druhé nejnižší příčce v příjmech na obyvatele.

Graf 5 také naznačuje proporce jednotlivých příjmových skupin u obcí podle krajů. Podíl daňových příjmů na celkových příjmech (průměrné hodnoty v období 2006 až 2010 v přepočtu na obyvatele) se pohyboval kolem 50 % u obcí všech krajů. Nejvyšší byl (53 %) u obcí v krajích, které dosáhly i nejvyšších příjmů obcí v přepočtu na obyvatele. Nejnižší podíl daňových příjmů na celkových vykázaly obce kraje Vysočina (47 %). Nejvyšší hodnotu daňových příjmů v přepočtu na obyvatele (průměr za období let 2006 až 2010) vykázaly obce v Plzeňském (13 087 Kč) a Jihočeském kraji (12 928 Kč). Nejnižší hodnotu daňových příjmů v přepočtu na obyvatele měly obce Zlínského kraje (9497 Kč) a kraje Vysočina (9617 Kč).

Podíl dotací, druhého nejvýznamnějšího zdroje příjmů obcí, na celkových příjmech, osciloval v rozmezí od 24 % u obcí Plzeňského kraje a 28 % u obcí kraje Karlovarského až po 37 % u obcí v Olomouckém kraji a 35 % u obcí kraje Zlínského. Zajímavé je, že dotace dosahovaly vyššího podílu na celkových příjmech spíše u obcí s nižšími celkovými příjmy a naopak. Obce v Plzeňském kraji obdržely na dotacích v přepočtu na obyvatele v průměru za poslední čtyři roky ročně 5915 Kč, Středočeského kraje pak 5928 Kč, na druhé straně obce Olomouckého kraje 7555 Kč a obce kraje Jihomoravského 7388 Kč.

Nedaňové příjmy se za všechny obce bez Prahy podílely na celkových příjmech v průměru 12 %. Nejvyššího podílu dosáhly obce v Plzeňském a Jihočeském kraji (shodně po 16 %), nejnižšího pak obce Ústeckého, Olomouckého a Moravskoslezského kraje (shodně po 9 %). Nedaňové příjmy jsou kromě kapitálových příjmů, důležitým zdrojem peněz, o kterých si obce rozhodují samy. Obce v Plzeňském kraji získaly z tohoto zdroje v průměru v daném období ročně na obyvatele 4063 Kč, obce Jihočeského kraje 3664 Kč, zatímco v Ústeckém kraji to bylo 1183 Kč a v Olomouckém 1908 Kč.

Kapitálové příjmy se na celkových podílely v průměru 7 %. V jednotlivých krajích se tento podíl pohyboval v rozmezí od 5 % (obce Zlínského a Olomouckého kraje) až po 10 % u obcí ve Středočeském kraji. Obce v Olomouckém a Zlínském kraji také doplnily svoje rozpočty o nejnižší hodnotu kapitálových příjmů (ročně 955 Kč, resp. 1057 Kč). Naproti tomu obce Středočeského kraje takto získaly 1905 Kč v přepočtu na obyvatele a obce Libereckého kraje pak 1770 Kč.

V letech 2006 až 2010 v zásadě nedocházelo ke sblížení příjmů v přepočtu na obyvatele mezi obcemi jednotlivých krajů. Mezi šesti kraji, které vykázaly nejrychlejší dynamiku růstu celkových příjmů, nalezneme dva kraje, které měly vyšší příjmy na obyvatele než byl průměr za všechny kraje a čtyři kraje, ve kterých byly příjmy obcí na obyvatele pod průměrnou hodnotou.

Rozpočtové hospodaření

Objem výdajů je do značné míry předurčen výší příjmů, které mají obce k dispozici. Ovšem obce mohou na financování výdajů využívat i půjčky a tím pádem mohou výdaje převýšit objem příjmů. Intenzita zapojení cizích zdrojů je projeví mj. i v rozpočtovém saldu. Graf 6 ukazuje, jak skončilo rozpočtové hospodaření obcí jako průměrnou hodnotu salda rozpočtu v letech 2006 až 2010 v přepočtu na obyvatele. Je z něj zřejmé, že obce v šesti krajích dosahovaly v průměru přebytek rozpočtu ročně v rozmezí od 75 Kč na obyvatele až po 295 Kč na obyvatele. Rozpočty obcí ve zbývajících sedmi krajích pak skončily průměrným ročním deficitem ve výši od 230 Kč na osobu po 295 Kč na osobu.

Graf 6. Průměrná výše salda rozpočtu v přepočtu na obyvatele v období 2006 až 2010
Graf 6. Průměrná výše salda rozpočtu v přepočtu na obyvatele v období 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Objem příjmů a saldo rozpočtu se projevily ve výši výdajů obcí jednotlivých krajů. V průměru za všechny obce rostly celkové výdaje o 4 % ročně, což je stejná dynamika jako u celkových příjmů. Nejrychleji se zvyšovaly výdaje obcí Libereckého kraje, ve kterém průměrné roční tempo dosáhlo výše 8 %, u obcí Královéhradeckého a Jihočeského kraje rostly shodně po 6 %. Nejpomaleji se celkové výdaje zvyšovaly u obcí Olomouckého kraje (v průměru o 2 % ročně). Mezi kraji s vyšší dynamikou růstu celkových výdajů nalezneme jak ty, které měly nadprůměrnou hodnotu celkových výdajů na obyvatele, tak i ty, které byly pod průměrem.

Běžné výdaje se v daném období zvyšovaly rychleji než výdaje kapitálové. Průměrné tempo růstu běžných výdajů dosáhlo 5 %, zatímco u kapitálových výdajů to byla pouhá 2 %. Poměrně nízké průměrné roční tempo růstu kapitálových výdajů v daném období má „na svědomí“ především rok 2007, ve kterém se meziročně snížily o 18 % a ani výrazný meziroční růst v roce 2009 na tom mnoho nezměnil.

Obce v jednotlivých krajích se výrazně lišily u ukazatele „průměrný roční růst“ kapitálových výdajů. Nejvyšší průměrné roční tempo růstu vykázaly obce v Libereckém kraji (16 %), což je kraj s nejvyšším průměrným záporným saldem rozpočtu. Druhou nejvyšší hodnotu vykázaly obce Královéhradeckého kraje (10 %). A opět se jedná o kraj s poměrně vysokým schodkem rozpočtu. Dva kraje zaznamenaly záporný průměrný růst kapitálových výdajů. Jedná se o kraj Jihomoravský a Olomoucký (shodně o −3 %).

Běžné výdaje nejpomaleji zvyšovaly obce Ústeckého kraje (2 %) a kraje Karlovarského (3 %), nejrychleji pak obce jihočeského a Plzeňského kraje (shodně o 7 %).

V průměru se kapitálové výdaje podílely na celkových výdajích 30 %. Obce ve Středočeském a Plzeňském kraji vykázaly nejvyšší průměrný podíl kapitálových výdajů, a to ve výši 33 %, nejnižší podíl pak obce Ústeckého kraje (26 %) a Moravskoslezského kraje (27 %).

Výdaje a příjmy na obyvatele

Graf 7 představuje výdaje obcí připadající na jednoho obyvatele obcí (bez Prahy) jako průměr za období let 2006 až 2010. Nejvyšší hodnotu celkových výdajů na obyvatele vykázaly obce Plzeňského kraje (24 522 Kč) a obce Jihomoravského kraje (24 031 Kč), přičemž obce obou krajů vykázaly i nejvyšší příjmy v přepočtu na obyvatele.

Graf 7. Výdaje vpřepočtu na obyvatele jako průměr v letech 2006 až 2010
Graf 7. Výdaje vpřepočtu na obyvatele jako průměr v letech 2006 až 2010
Pramen: Ministerstvo financí, výpočty CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

Nejnižší hodnota celkových výdajů v přepočtu na obyvatele připadla na obce Pardubického kraje (19 450 Kč) a kraje Středočeského (19 946 Kč), přičemž obce Pardubického kraje měly i nejnižší příjmy v přepočtu na obyvatele.

V roce 2010 dosáhly nejvyšší celkové příjmy v přepočtu na obyvatele obce Plzeňského kraje (26 063 Kč), které vykázaly druhou nejvyšší dynamiku jejich růstu. Na druhém místě skončily obce Jihomoravského kraje (25 889 Kč), dynamika jejich příjmů byla na úrovni průměru. Třetí příčku obsadily obce Jihočeského kraje (25 605 Kč), které dosáhly nejvyšší dynamiky růstu celkových příjmů v daném období.

Nejnižší příjmy v přepočtu na obyvatele v roce 2010 měly obce Středočeského kraje (20 724 Kč), růst jejich příjmů byl průměrný. O něco vyšší příjmy na obyvatele nalezneme u obcí Zlínského kraje (21 551 Kč), dynamika růstu příjmů byla nadprůměrná. S nepatrným odstupem se na třetí místo od spodu dostaly obce Ústeckého kraje (21 675 Kč), které vykázaly nejnižší růst celkových příjmů.

A jak se změnilo pořadí krajů mezi lety 2006 a 2010 z hlediska celkových příjmů na obyvatele? Nejvíce si polepšily obce kraje Vysočina, které v roce 2006 skončily na 11. místě, a v roce 2010 byly sedmé v pořadí obcí od nejvyšších příjmů na obyvatele po nejnižší. O tři příčky se zlepšila pozice obcí Jihočeského kraje (z šestého na třetí místo), Karlovarského kraje (z osmého na páté místo) a Královéhradeckého kraje (z třináctého na páté místo).

Zhoršení o sedm příček vykázaly obce Ústeckého kraje (ze čtvrté příčky spadly až na 11. místo) a o čtyři příčky pak obce Středočeského kraje (z devátého místa až na 13.). Postavení obcí dvou moravských krajů Olomouckého a Moravskoslezského se zhoršilo o dvě příčky (ze sedmého na deváté, resp. z druhého na čtvrté).

Ing. Věra Kameníčková, CSc., CCB – Czech Credit Bureau, a. s.

TOPlist
TOPlist