Ochrana práv dětí a role obcí
V těchto měsících projednává Poslanecká sněmovna novelu Zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Obce hrají v systému ochrany práv dětí klíčovou roli. Jakým způsobem se jejich postavení touto novelou změní a budou mít tyto změny dopad na obecní rozpočty?
Sociálně-právní ochrana dětí má oproti jiným agendám vykonávaným obcemi v přenesené působnosti nespornou výhodu. Zatímco ostatní úseky výkonu státní správy jsou zahrnuty v souhrnném státním příspěvku, financování činnost orgánů sociálně-právní ochrany je zajištěno samostatnou položkou v rámci kapitoly Všeobecná pokladní správa. Ta již několik let činí cca 740 mil. Kč. Garance ze strany státu je zakotvena v § 58 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „zákon“), podle něhož nese veškeré náklady spojené s ochranou práv dětí stát.
Novela zákona přináší do činnosti orgánů sociálně-právní ochrany řadu novinek. Jak je tomu u každé významné změny, jsou tato opatření spojena s obavami z nárůstu pracovní a administrativní zátěže úřadů obcí a krajů. Vyhodnocování situace dítěte a rodiny, individuální plány ochrany dítěte nebo případové konference jsou však běžnými nástroji moderní sociální práce. Řada úřadů je již dnes v nějaké formě využívá. Jejich zavedení a především věcné a metodické sjednocení by mělo činnost orgánů sociálně-právní ochrany naopak zpřehlednit a zefektivnit. Předpokladem pro naplnění tohoto cíle je intenzivní vzdělávání (či spíše trénink). Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je předkladatelem novely zákona, připravilo velký systémový projekt na podporu implementace změn, jehož realizace bude zahájen v polovině letošního roku. V projektu bude velká pozornost věnována pilotnímu ověření nových postupů (zákon stanoví obecné rámce, důležitá je však i správná metodika a především praxe), na něž naváže vzdělávání všech cca 2000 pracovnic a pracovníků obcí a krajů, kteří agendu ochrany práv dětí zajišťují.
Standardizace práce
Mnohem zásadnější změnou, kterou novela přináší, je standardizace. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany bude první úřední agendou v zemi vykonávanou na základě standardů kvality práce. Tento záměr je v souladu s plánem Ministerstva vnitra (MV) upravit tímto způsobem postupně všechny správní agendy.
V sociální oblasti jsou v současné době poměrně zažité standardy kvality u poskytovatelů sociálních služeb. Hovoří-li se proto v sociální sféře o standardech, objevuje se názor, že jde o prostý přenos již existujících standardů sociálních služeb do činnosti obecních a krajských úřadů. Jde samozřejmě o něco jiného, standardy kvality poskytovatelů služeb a práce úřadů nelze směšovat.
V rámci „Analýzy aktuálního stavu veřejné správy“ je standardizace popisována jako „optimální nastavení výkonu konkrétního procesu při realizaci každé jednotlivé činnosti vykonávané v rámci agendy a to prostřednictvím jejího procesního modelu“. Odhlédneme-li od odborné terminologie, jde v podstatě o stanovení závazných postupů v rámci výkonu příslušné správní činnosti a také minimálních parametrů pro její kvalitní výkon: lhůt, počtu pracovních úvazků, s nimi spojených kvalifikačních předpokladů atd. V případě výkonu sociálně-právní ochrany dětí tak bude předmětem standardů např. počet klientů, jejich situaci příslušný pracovník současně řeší (dnes někdy dosahuje počet otevřených případů na jednoho pracovníka i několika stovek – zajistit přitom kvalitní ochranu práv dětí je prakticky nemožné), otázka dostupnosti (určitá forma pohotovosti) či technického zabezpečení (např. samostatná místnost pro komunikaci s klienty). Součástí standardů bude i úprava přístupů (např. nediskriminace) a pracovních postupů (vyřizování stížnosti, způsob komunikace s klienty – samostatnou otázkou bude například oblast komunikace s dětmi, atd.).
Zpracované (a pilotně ověřené) standardy by se následně měly promítnout do způsobu financování příslušné agendy. Koncept MV počítá s formou „výkonové úhrady“, jejíž výši stanoví věcně příslušný rezort ve spolupráci s MV a Ministerstvem financí. Součást výkonové úhrady je i zpětná kontrola oprávněnosti vynaložených prostředků. Při stanovení výše příspěvku obcím bude napříště hrát roli nejenom velikost správního obvodu či počet obyvatel, ale řada dalších kritérií (např. sociodemografická situace, počet řešených případů a jejich náročnost, míra rizikových faktorů jako je nezaměstnanost, výskyt sociálně-patologických jevů atd.). Specifikou této agendy bude možnost „nakupovat“ v rámci přidělených prostředků další služby, které s rodinou spolupracují při řešení její situace. Jde například o sociálně-aktivizační služby (sanace rodiny), různé druhy poradenství či přímé pomoci. Jejich přínos spočívá i v možném překonání bariéry, kterou klient vůči pracovníkům obce či kraje může mít.
Náhradní rodinná péče
Další velkou oblastí úpravy je náhradní rodinná péče, především péče pěstounská. Nově budou při výkonu tohoto typu péče uzavírány dohody o výkonu pěstounské péče, které specifikují bližší podmínky zajištění zákonných nároků a povinností pěstounů. Mezi zákonné nároky patří například možnost využívání odborných služeb, včetně služeb odlehčovacích (právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě např. v době nemoci pěstouna). Dohody budou primárně uzavírat obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pěstoun však bude mít práv volit uzavření dohody s obcí, krajem, či jimi pověřenou osobou. V rámci přípravy zákona byl na úhradu této agendy koncipován nový státní příspěvek na výkon pěstounské péče, a to ve výši 60 000 Kč na jednu rodinu a rok. Příjemce příspěvku by byla obec (kraj, pověřená osoba), která s pěstounskou rodinou uzavřela dohodu. Předpokládá se, že toto téma bude předmětem diskuse v parlamentu a případně i pozměňujících návrhů.
Činnost orgánů sociálně-právní ochrany by měl podpořit také nový Informační systém ochrany práv dětí, který by měl mnohé z věcných i administrativních úkonů elektronizovat. V tomto směru lze čerpat zkušenosti z téměř desetileté existence Systému včasné intervence, který v současné době funguje ve čtyřech desítkách měst a obcí. Jednou z velmi významných funkcí tohoto systému je podpora mezioborové spolupráce a komunikace mezi subjekty, které jsou z hlediska řešení situace dítěte klíčové – sociálních pracovníků, školy, zdravotnických zařízení, případně i policie a dalších orgánů.
Při pohledu na připravované změny se nabízí otázka, zda má smysl, aby státem plně hrazená a věcně garantovaná agenda byla vykonávána v rámci přenesené působnosti. Pro zachování smíšeného modelu hovoří skutečnost, že řešení situace rodin často vyžaduje úzkou vazbu na místní zdroje v podobě bytového fondu (české ústavy jsou plné dětí, které byly odebrány z rodiny kvůli nevyhovujícímu nebo zcela chybějícímu bydlení), podpůrných služeb, školských a zdravotnických zařízení atd.
Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí by měla nabýt účinnosti 1. ledna 2013. Některá ustanovení však mají odloženou účinnost (např. výše zmiňovaná oblast standardů kvality práce), tak aby bylo možno celý systém na novinky důkladně připravit.