K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Jednání vlády s představiteli Svazu měst a obcí

Datum: 19. 4. 2012, zdroj: OF 2/2012, rubrika: Ostatní

Počátkem března se uskutečnilo společné jednání vlády ČR s představiteli Svazu měst a obcí. Zástupci vlády i vedení Svazu se shodli na společných prioritách. Jednalo se především o rozpočtovém určení daní, regionálním školství, čerpání evropských zdrojů a změnách ve veřejné správě.

Po jednání jsme oslovili předsedu Svazu měst a obcí, primátora statutárního města Kladna, Ing. Dana Jiránka, s žádostí o odpovědi na otázky, související s projednávanou problematikou.

Petr Nečas a Dan Jiránek
Petr Nečas a Dan Jiránek
Asi nejvíce sledovaný je problém rozpočtového určení daní. Jaký je názor Svazu na tuto záležitost?
Rozpočtové určení daní je dlouhodobou prioritou a zvláště v posledních dvou letech důležitost roste v návaznosti na skutečnost, že obecně peněz ubývá. Přitom daňová politika vlády je taková, že pokud stát daně zvyšuje, tak příslušný podíl obcí je krácen a pokud daně snižuje, příjmy obcí se pochopitelně snižují. V některých případech (přeplatky daně z příjmů) dochází k tomu, že obce musí dokonce vracet část svých daňových příjmů. Vedle toho stát snížil příspěvek na přenesený výkon státní správy, ale zároveň zákonem přenesl na obce řadu povinností, které je neúnosně zatěžují.
Můžete uvést v této souvislosti konkrétní příklad?
Markantní je to u agendy občanských průkazů, kterou vykonávají obce s rozšířenou působností. Jejich povinností je nyní zajišťovat fotografování žadatelů, což si dříve každý občan vyřizoval sám a za peníze. Nyní občan nemusí platit a dokonce potřebné zařízení ani obce od státu nedostanou, takže nesou veškeré náklady včetně personálního zajištění – to je typický způsob zatížení municipální sféry, která není finančně pokryta.
Jaké jsou tedy hlavní požadavky Svazu v tomto směru?
Tempo růstu příjmů obcí a státu je nesrovnatelné, ty pomyslné nůžky se stále více rozvírají, proto je nutné navýšit procentní podíl obcí na sdílených daních tím, že se sníží některé pochybné dotace. Dále je třeba upravit koeficienty přerozdělování tak, aby se pomohlo obcím, které jsou na dně tzv. „U“ křivky. Zároveň by neměly růst příjmy obcím, které jsou na okrajích této křivky a mají dnes nejvyšší průměrné daňové příjmy na hlavu. Mluvíme o průměru, protože v každé velikostní skupině jsou značné rozdíly a ty vysoce příjmové obce pochopitelně průměr zvyšují. Proto také Svaz navrhuje stanovit tzv. „životní minimum“ nejmenších daňových příjmů na hlavu.
Jak se díváte na otázku motivace obcí?
Změna rozpočtového určení daní by měla obce motivovat. Podařilo se prosadit, aby obce pečovaly o své děti – tedy část daňových příjmů by do obcí měla být směřována podle počtu dětí v základních a mateřských školách. Dále by obce měly být motivovány k tomu, aby na jejich území byli lidé zaměstnáváni. Ekonomickou činnost na území obcí zohledňuje i programové prohlášení vlády. Nechceme, aby ukazatel měl administrativní charakter a jako možný indikátor rozdělování peněz vidíme např. ukazatel plochy staveb, určených k podnikatelským účelům.
Novelizace rozpočtového určení daní je nyní projednávána v Poslanecké sněmovně. Není to však vládní návrh. Jaké bude řešení?
Vycházíme z toho, že všechny strany vládní koalice vyjádřily ochotu k dohodě. Tato problematika by měla být před podzimními volbami vyřešena. Kompromis by měl být dosažen při jednání ve Sněmovně a očekáváme, že jednání skončí přijetím novely koncem května, nejpozději do poloviny června. Poté návrh projedná Senát a věřím, že legislativní proces bude uzavřen podpisem prezidenta republiky v září.
Při jednání s vládou byla na pořadu i reforma regionálního školství. Jaké je stanovisko Svazu?
My jsme pochopitelně odmítli ten model, který byl pro základní i střední školy identický pro území, které má dětí přebytek a území, které má dětí nedostatek. To vede k drastické redukci škol a takový přístup není nikde ve světě. Musí se rozlišit několik zásadních věcí. Především je nutné, aby malotřídky byly podporovány v samostatném režimu, protože působí zejména v malých obcích, kde škola plní neopominutelnou celospolečenskou funkci, důležitou pro celý rozvoj obce. Stejně tak je třeba věnovat větší péči školám s 1. až 5. ročníkem, kde jsou stále ještě relativně malé děti, a proto by měly platit zvláštní normativy pro tuto kategorii škol. Pokud jde o úplné devítiletky, souhlasím s normativy, ale ani tady není možné chtít, aby takové školy měly dvě až tři třídy v ročníku. To je zcela nereálné.
K určité redukci škol by však s ohledem na současný vývoj mělo dojít. Jak se na to díváte?
Domnívám se, že pokud jde o redukci počtu škol, mělo by se to dotknout jednak škol středních, kterých je stále nadbytek, přestože už k jisté redukci došlo. Pokud se totiž zruší malotřídka, je to první krok k postupnému úpadku celé obce. Zrušíte-li jednu střední školu v malém městě, kde je jich několik, tak to nikdo v tom městě ani nepozná. Dále požadujeme, aby počet tříd ve vícetřídních gymnáziích byl redukován tak, aby do těchto škol chodilo 4–5 % populace (dnes 10 až 20 %).
Jak tedy postupovat na prvním stupni?
Uznáváme, že je nutná redukce i některých základních škol. Tam, kde jsou např. čtyři děti ve škole, postrádám jakýkoliv racionální důvod pro udržování takového stavu. Ale jakákoliv redukce škol musí být dělána vždy s ohledem na konkrétní území. Jednak se musí zvažovat vzdálenost případného dojíždění dětí. Dále je třeba přihlížet k argumentům dané obce. Musí se také přitom hledět na stav dané školy, nakolik se příslušná obec škole věnuje, zda do ní investuje s výhledem do budoucnosti nebo ji zanedbává a má ji pouze na dožití. Přihlédnout k tomu, abychom nerušili školu, která byla podpořena dotacemi mnohdy i z evropských peněz atd. Důležitý je také demografický vývoj v daném území – dnešní počet dětí se může v příštích letech změnit. Je tady řada hledisek, které nelze nahradit bezmyšlenkovou šablonou.
Dalším tématem jednání s vládou bylo čerpání evropských zdrojů. Jak se díváte na současnou situaci?
My bychom byli samozřejmě rádi, kdyby se podařilo vyčerpat co nejvíce prostředků z evropských fondů. Naše obce nabízejí velkou absorpční kapacitu a bylo by vhodné, přesunout prostředky z programů, kde se nečerpá do oblastí, kde jsou možnosti jejich využití. Mám tím na mysli opatření z Regionálních operačních programů, kde jsou možnosti pro města a obce, případně opatření z oblasti životního prostředí, například na zateplování budov, kde je kapacita několikanásobně vyšší, než dnes může být uspokojena.
Co myslíte, že v současném období nejvíce působí komplikace při realizaci projektů podpořených z fondů EU?
Z pohledu obcí bychom byli rádi, kdyby se podařilo sjednotit kontrolu. Stává se totiž, že tytéž věci, které jsou financovány z národních i evropských peněz chodí kontrolovat několik typů úřadů. Bohužel, ty kontroly nesledují různé věci v činnosti obce, ale spíše kontrolují to, co již předchozí kontrola provedla – a často mívají na stejnou věc různé názory. Výsledkem je, že ať obec udělá cokoliv, podle jednoho či druhého kontrolního hlediska je to špatně. Mělo by platit, že každý úřad bude mít své působnosti přesně vymezeny a nebudou se překrývat. Nebo musí platit, že pokud jeden orgán provede kontrolu, musí jeho závěry být jiným orgánem respektovány. Kontrola by měla obcím pomáhat odstranit chyby a zlepšit práci. Zatím to vypadá, že cílem kontroly je nalézt za každou cenu chybu v postupu toho předchozího orgánu, ale tím se vnáší nejistota do celého systému.
Jaké zkušenosti doporučujete využít v přípravě nastávajícího programovacího období po roce 2013?
V novém programovacím období je třeba stavět na poznatcích ze současnosti. Vedle sjednocení kontroly je třeba sjednotit postup v celém procesu implementace. Začíná to podáváním žádostí. Každý operační program má jinou metodiku, jiné typy vyplňování, jiné požadované podklady. U regionálních operačních programů – pokud dvě stejné obce v různých regionech žádají o stejnou věc, tak se neřídí stejnými postupy, nedokládají stejné věci, nejsou stejně hodnoceny. To obrovsky prodražuje náklady obcí, protože nemohou využívat příkladů dobré praxe. V každém kraji si každá obec musí prošlapávat svou cestičku, nákladně platit různé agentury apod. Totéž platí o tématických operačních programech. Obec, která se dobře naučí proces v operačním programu Životní prostředí, vůbec nemusí uspět v Integrovaném operačním programu, protože postupy a metodika jsou rozdílné. Je potřebné, aby vznikl, pokud možno, jeden manuál, který bude potvrzen Evropskou komisí a nebude se v průběhu celého období, zase pokud možno, měnit nebo se bude měnit minimálně a transparentně s dostatečným předstihem a zdůvodněním. Měl by být jednotný typ žádostí, jednotný způsob vyplňování, jednotný způsob hodnocení – tak, aby obce měly minimální administrativu a tím i nízké náklady bez nároku na agenturní služby, tak aby zkušenosti obcí navzájem byly přenositelné.
Jaké jsou další zkušenosti obcí?
Je jich hodně, ale chci v druhé řadě upozornit na spolupráci obcí při hranicích krajů. Dneska je samozřejmostí, že obec v Krušných Horách vybuduje společně mateřskou školku s příhraniční obcí v Sasku. Ale realizovat společný projekt sousedních obcí přes hranici krajů je téměř nemožné. Měly by vzniknout programy integrovaného rozvoje území, které synergickým způsobem zamezí vzniku krajských periferií.
Také stávající integrované plány rozvoje měst by měly dostat širší dimenzi a ve velkých aglomeracích i větší možnost přímého řízení svých územních projektů.
Jak se z hlediska nastávajícího programovacího období díváte na Program rozvoje venkova?
To je důležitý program, který ovšem není financován ze strukturálních fondů. V současném období se nepodařilo prosadit, aby peníze z Evropského zemědělského fondu pro venkov (EAFRD) skutečně zůstávaly na venkově a byli bychom rádi, aby zdroje určené pro druhý pilíř zemědělské politiky z 50 % byly určeny v plném rozsahu pro rozvoj venkova.
V této souvislosti se domníváme, že by se z hlediska rozvoje venkovského území mělo uvažovat o vzniku určité entity, přibližně na území v rozsahu správních obvodů obcí s rozšířenou působností, která by plnila funkci koordinačního orgánu územního rozvoje. Mnohdy dochází k tomu, že dvě obce usilují o obdobné projekty většího územního dopadu, aniž o tom navzájem vědí. Nebo mohou být nevědomě schváleny v sousedství neslučitelné projekty (rekreační zóna a průmyslový objekt), právě proto, že neexistuje koordinační orgán v území s potřebnou pravomocí.
Chtěl jsem ještě několik otázek k reformě ve veřejné správě a k novele zákona o obcích, předložené ministerstvem vnitra. K tomu se asi budeme muset podrobněji vrátit v příštím rozhovoru.
Na toto téma, a také regionální školství, bude velká diskuze na připravovaném Kongresu starostů, který se koná na brněnském výstavišti, tradičně jako součást veletrhu URBIS ve čtvrtek 26. dubna od 10.00 hod. Svaz měst a obcí zve všechny zájemce.

Děkuji za rozhovor.

Antonín Eliáš

TOPlist
TOPlist